Španělská krev (Raymond Chandler)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

(4)

Ze silnice odbočovala dolů úzká kamenitá okreska a vedla podél úbočí kopce, tyčícího se nad jezerem. Tu a tam čouhaly mezi sosnami střechy srubů. Do svahu byla vklíněna otevřená kůlna. Delaguerra do ní zaparkoval zaprášený cadillac a slezl úzkou pěšinou dolů k vodě.

Jezero bylo temně modré, ale dost mělké. Projížděly se po něm dvě tři kanoe a v dáli, za ohybem jezera, se ozývalo prskání přípojného lodního motoru. Delaguerra, svírán z obou stran neprostupnými stěnami podrostu, šlapal po jehličí, vyhnul se pařezu a po malé, hrubě sbité lávce přešel do Marrova srubu.

Byl vystavěn z půlkuláčů a na straně vedoucí k jezeru byla široká veranda. Vypadal velmi opuštěně a prázdně. Potok, protékající pod lávkou, ho obtáčel kolem dokola a od jednoho konce verandy vedl příkrý sráz dolů k velkým plochým kamenům, mezi nimiž crčela voda. Na jaře, když voda ustoupila, byly kameny jistě pod vodou.

Delaguerra vyšel po dřevěných schodech, z kapsy vytáhl klíče, odemkl důkladné dveře, a než vešel, chvíli postál na verandě a zapálil si cigaretu. Po dusnu města tam bylo velmi tiše, velmi příjemně, velmi chladno a svěže. Na pařezu seděla horská sojka a čechrala si peří. Kdesi daleko na jezeře brnkal někdo na ukulele. Delaguerra vešel do srubu. Uviděl několik zaprášených paroží, velký bytelný stůl, na němž se povalovaly časopisy, staré bateriové rádio a kufříkový gramofon s neurovnaným štosem desek. Na stole před velkým kamenným krbem stálo několik neumytých vysokých sklenic a půl láhve skotské. Nahoře po silnici projelo auto a poměrně blízko zastavilo. Delaguerra se zamračeně rozhlédl a s pocitem porážky si v duchu řekl: "Chtěli mě mít z cesty." Nemělo to žádný smysl. Člověk jako Donegan Marr by v horském srubu nenechával nic důležitého.

Nahlédl do dvou ložnic – jedna obyčejný kumbál s dvěma polními lůžky, druhá líp zařízená, s ustlanou postelí, na které se válelo pestrobarevné dámské pyžamo. Nevypadalo, jako by patřilo Belle Marrové.

V zadní části srubu byla kuchyňka s benzínovým vařičem a sporákem na dřevo. Dalším klíčem odemkl zadní dveře a vyšel na malou verandu, mající stejnou úroveň jako dvorek před ní s velkou hromadou palivového dříví a špalkem, na němž ležela sekera s dvojím břitem.

Potom zahlédl mouchy.

Podél stěny srubu vedl dřevěný chodníček dolů ke kůlně na dříví. Škvírou mezi stromy prosvítaly na chodníček sluneční paprsky. Nad něčím hnědým a lepkavým se na slunci hemžil roj much. Nechtěly se dát odehnat. Delaguerra se shýbl, natáhl ruku, dotkl se vlhkého místa a přičichl k prstu. Obličej mu překvapeně strnul. O kus dál přede dveřmi kůlny našel ve stínu další nahnědlou skvrnu. Velmi rychle vytáhl z kapsy klíče a našel ten, který patřil k velkému visacímu zámku kůlny. Prudce otevřel dveře. Uvnitř ležela velká hromada sáhového dříví. Nikoli nařezaného – sáhového. Nebylo naskládané, ale volně rozházené. Delaguerra začal odhazovat velké kusy na stranu.

Když jich už dost odházel, mohl se shýbnout, uchopit dva studené tuhé kotníky v bavlněných ponožkách a vytáhnout mrtvého na světlo. Byl to štíhlý muž, ani vysoký, ani malý, v dobře střiženém pruhovaném obleku. Malé elegantní boty měl vycíděné, jen trochu zaprášené. Z obličeje mu toho moc nezůstalo. Po mohutném úderu se změnil v neforemnou zkrvavenou hmotu. Temeno hlavy měl rozštípnuté a řídké šedohnědé vlasy slepené krví a mozkem.

Delaguerra se hbitě napřímil a vrátil se do srubu, kde na stole v obýváku stálo půl láhve skotské. Vytáhl zátku, lokl si přímo z láhve, chvíli počkal a lokl si znovu. Hlasitě si ulevil: "Brr!" a otřásl se, jak mu whisky rozjitřila nervy.

Vrátil se do kůlny, a právě když se znovu shýbl, naskočil kdesi automobilový motor. Ztuhl. Zvuk motoru zesílil, pak se začal ztrácet, až znovu nastalo ticho. Delaguerra pokrčil rameny, prohledal mrtvému kapsy. Byly prázdné. Jedna z nich, zřejmě se značkou čistírny, byla odříznutá. Z vnitřní kapsy byla odpárána etiketa krejčího a zůstaly po ní jen stehy.

Muž byl ztuhlý. Mohl být mrtev takových čtyřiadvacet hodin, víc ne. Krev na obličeji se mu srazila v hustý škraloup, ale ještě docela neuschla.

Delaguerra si vedle něho na chvíli podřepí a hleděl na jasný třpyt jezera a vzdálené záblesky pádla z kanoe. Pak se vrátil do kůlny a pátral po velkém kusu dřeva se spoustou krve, ale žádný nenašel. Zašel zpátky do srubu, prošel jím na verandu, přistoupil k jejímu konci a shlédl dolů do strže, na velké ploché kamení v potoku. "No jo," prohodil tiše.

Na dvou kamenech bylo plno much, celý roj. Předtím si jich nevšiml, sráz byl asi desetimetrový, dost, aby to člověku rozbilo lebku, když správně přistane.

Posadil se do houpacího křesla a několik minut bez hnutí pokuřoval. Soustředěně přemýšlel, odmítavý pohled černých očí obrácen dovnitř. V koutcích úst mu pohrával napjatý, tvrdý, tak trochu křečovitý úsměv.

Potom tiše prošel srubem ven, zatáhl mrtvého zpátky do kůlny a znovu na něj volně naskládal dříví. Zamkl kůlnu, zamkl srub a úzkou, sráznou pěšinou se vrátil nahoru k silnici a autu. Když vyjel, bylo po šesté, ale slunce ještě jasně zářilo.

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):

  • 13. 5. 2023