(8)
Newton Street mezi Třetí a Čtvrtou ulicí byla uličkou levných konfekčních obchodů, zastaváren, arkád s hracími automaty a podezřelých hotýlků, před nimiž postávali muži s vyhýbavýma očima a utrušovali poznámky přes cigarety, aniž hýbali rty. Uprostřed bloku visel do ulice dřevěný nápis hlásající STOLLŮV KULEČNÍKOVÝ SÁL. Od konce chodníku k němu vedlo dolů schodiště. Delaguerra zvolna sestupoval.
V přední části sálu bylo šero. Stoly byly přikryté, tága trčela přísně seřazena na stojanech. Ale úplně vzadu bylo světlo, tvrdé bílé světlo, od něhož se temně odrážel chumáč hlav a ramen. Ozýval se odtud hluk, spory, sázení. Delaguerra zamířil k světlu.
Najednou, jakoby na znamení, halas ustal a ticho přerušilo ostré třesknutí koulí, tupé nárazy na mantinely a závěrečný třesk karambolu. Nato halas vzplál znovu.
Delaguerra se zastavil vedle stolu se zeleným suknem, vytáhl z náprsní tašky desetidolarovou bankovku a z malé přihrádky vyndal pogumovaný štítek. Na něj napsal: "Kde je Joe?", nalepil ho na bankovku a přeložil ji na čtvrtinu. Pak přešel k okraji hloučku a protlačil se jím až blízko ke kulečníkovému stolu.
Vytáhlý bledý muž s netečným obličejem a hnědými vlasy rozdělenými úhlednou pěšinkou křídoval tágo a studoval situaci na stole. Naklonil se a roztáhl silné bílé prsty. Kruh sázejících rázem ztichl. Vytáhlý muž šťouchl lehce do koule a ta se odrazila od tří mantinelů.
Růžolící muž na vysoké stoličce prohlásil: "Čtyřicet pro Chilla. Náskok osm."
Vytáhlý muž si znovu nakřídoval tágo a lhostejně se rozhlédl. Pohledem sklouzl po Delaguerrovi, aniž pohnul brvou. Delaguerra k němu přistoupil blíž a řekl: "Sázíte na sebe, Maxi? Pětku na to, že vám to teď nevyjde!"
Vytáhlý muž přikývl. "Beru."
Delaguerra položil složenou bankovku na okraj kulečníku. Mladík v pruhované košili po ní sáhl. Max Chill ho téměř nepozorovaně odstrčil, zastrčil bankovku do kapsy u vesty, lhostejně prohodil: "Sázím pětku," a sklonil se k dalšímu šťouchu. Byl to čistý cikcak přes celý stůl, dokonale přesný. Ozval se hlučný potlesk. Vytáhlý muž podal tágo pomocníkovi v pruhované košili a řekl: "Přestávka. Musím si odskočit."
Vzdálil se do stínu a prošel dveřmi označenými PÁNI. Delaguerra si zapálil cigaretu a rozhlédl se po obvyklé newtonstreetské sebrance. Chillův soupeř, další vytáhlý bledý netečný muž, stál vedle markéra a mluvil s ním, aniž se na něho díval. Blízko nich stál osaměle a přezíravě nápadně pohledný Filipínec v elegantním hnědém obleku a kouřil čokoládově hnědou cigaretu.
Max Chill se vrátil ke kulečníku, sáhl po tágu a nakřídoval je. Sáhl do kapsy u vesty, lenivě prohodil: "Dlužím vám pětku, kamaráde," a podal složenou bankovku Delaguerrovi. Udělal tři karamboly za sebou, téměř bez přerušení. Markér řekl: "Čtyřicet čtyři pro Chilla. Náskok dvanáct."
Od kraje hloučku se odlepili dva muži a zamířili k východu. Delaguerra se k nim přidal a sledoval je mezi přikrytými stoly až k začátku schodiště. Tam se zastavil, rozprostřel bankovku v ruce a přečetl si adresu, naškrábanou na štítku pod otázkou. Zchumlal bankovku a natáhl ruku ke kapse.
Vtom ho rýplo něco tvrdého do zad. Nosový hlas, podobný zaúpění bendžové struny, řekl: "Že byste mi trochu vypomohl, co?"
Delaguerrovi se zachvělo a zašpičatělo chřípí. Vzhlédl k nohám mužů na schodech nad sebou, k odrazu záře pouličních lamp.
"No tak!" vyzval ho výhružně nosový hlas.
Delaguerra sklouzl bokem na podlahu a přitom se ve vzduchu otočil. Švihl rukou dozadu jako had a při pádu sevřel kotník. Kolem hlavy se mu mihla pistole, udeřila ho do konce ramene, a levou paží mu prostřelil bolestivý šíp. Zaslechl rychlé, horké sípáni. Slabý úder mu srazil slamák. Zcela blízko se ozvalo tiché syčivé zavrčení. Delaguerra se překulil, zakroutil kotníkem, přitáhl pod sebe koleno a prudce se vymrštil. A už stál na nohou, ohebný jako kočka. Prudce odmrštil kotník od sebe.
Filipínec v hnědém obleku dopadl zády na podlahu. Třesoucí se pistole se vznesla vzhůru. Delaguerra ji vykopl z malé hnědé …
