(11)
Když cinkl zvonek, položil Toomey zvaný Železná palice pikovou desítku na srdcového kluka. Pak si olízl rty, odložil ostatní karty, obrátil se a klenutým vchodem pohlédl přes jídelnu na domovní dveře. Pomalu vstal, hromotluk s neupravenými šedými vlasy a velkým nosem.
V obývacím pokoji ležela na pohovce hubená blondýnka a četla ve světle lampy s potrhaným červeným stínidlem nějaký časopis. Byla pěkná, ale až moc bledá, a tenká, vysoko klenutá obočí dodávala jejímu obličeji udivený výraz. Odložila časopis, spustila nohy na podlahu a s náhlým, divokým strachem v očích pohlédla na Toomeyho.
Toomey mlčky škubl palcem. Dívka vstala a velmi rychle prošla klenutým vchodem a létacími dveřmi do kuchyně. Dveře za sebou pomalu spustila, aby je nebylo slyšet.
Zvonek se ozval znovu, déle. Toomey vsunul nohy v bílých ponožkách do trepek, na velký nos si nasadil brýle a sáhl vedle na křeslo po revolveru. Pak zdvihl z podlahy pomačkané noviny a přehodil je volně přes zbraň, kterou držel v levé ruce. Beze spěchu zamířil ke dveřím.
Zíval, když je otevřel, a ospalýma očima hleděl skrz brýle na velkého muže, stojícího venku na verandě. "Oč běží?" zeptal se unaveně. "Tak co je?"
"Policie," řekl Delaguerra. "Chci mluvit se Stellou La Motte, rychle."
Toomey položil paži jako kládu přes dveře a pevně se opřel o jejich rám. Tvářil se dál otráveně. "Splet ste se v kvartýru, čmuchale. Tady žádný ženský nejsou."
"Půjdu se dovnitř přesvědčit," řekl Delaguerra.
"Starou belu půjdete," odsekl Toomey bujaře.
Svižně a lehce vytrhl Delaguerra z kapsy pistoli a prudce jí udeřil Toomeyho do levého zápěstí. Noviny a velký revolver dopadly na podlahu verandy. Toomey se přestával tvářit otráveně.
"Starý trik," utrhl se na něj Delaguerra. "Pojďme dovnitř."
Toomey zatřepal levým zápěstím, sňal druhou paži z rámu dveří a tvrdě jí švihl po Delaguerrově bradě. Delaguerra cukl hlavou asi o deset centimetrů stranou. Zamračil se a jazykem a rty nesouhlasně mlaskl.
Toomey se po něm vrhl. Delaguerra ukročil a jeho pistole přistála na velké šedivé hlavě. Toomey padl na břicho, napůl byl uvnitř domu, napůl na verandě. Zachrčel, pevně se vzepřel a začal se zdvihat, jako by ho nebylo nic praštilo. Delaguerra odkopl Toomeyho revolver z dosahu. Uvnitř domu zaskřípěly létací dveře. Delaguerra se ohlédl po zvuku. V tu chvíli se Toomey, opírající se už jen o jednu ruku a jedno koleno, rozmáchl a udeřil Delaguerru do žaludku. Delaguerra zachrčel a znovu tvrdě praštil Toomeyho do hlavy. Toomey zatřepal hlavou a zavrčel: "S hlavou nic nepořídíš, chlapče!"
Uskočil stranou, chytil Delaguerru za nohu a strhl mu ji z podlahy. Delaguerra dosedl na prkennou podlahu verandy a zaklínil se do dveří. Hlavou udeřil o jejich rám a zůstal omámeně sedět.
Klenutým vchodem proběhla hubená blondýnka s malou automatickou pistolí v ruce. Namířila ji na Delaguerru a vztekle sykla: "Ruce vzhůru, sakra!"
Delaguerra zatřepal hlavou, chtěl něco říct, pak zalapal po dechu, jak mu Toomey zkroutil nohu. Toomey pevně zaťal zuby a kroutil mu nohou, jako by s ní byl na světě úplně sám a mohl si s ní dělat, co se mu zlíbí.
Delaguerrova hlava opět cukla zpátky a obličej mu zbledl. Ústa se mu zkřivila bolestí. Nadzdvihl se, levou rukou chytil Toomeyho za vlasy, povytáhl mu velkou hlavu výš, až se objevila jeho vystrčená brada. Delaguerra ho do ní prudce udeřil hlavní koltu.
Toomey se zhroutil, stal se nehybnou horou masa, přepadl mu přes nohy a přibil ho k podlaze. Delaguerra se nemohl pohnout. Nemohl ani zdvihnout ruku s koltem z podlahy. Blondýnka už byla blízko, oči vytřeštěné, obličej bílý vzteky.
Delaguerra hlesl vyčerpaně: "Nedělejte hlouposti, Stello. Joey..."
Blondýnčin obličej měl nepříčetný výraz. I oči měla nepříčetné, s panenkami jako špendlíkové hlavičky, tupě a nepřirozeně se lesknoucími. "Policajti!" téměř vykřikla. "Policajti! Hernajs, jak já nenávidím policajty!"
Z pistole v její ruce třeskla rána. Místnost naplnily ozvěny, vylétly ven otevřenými domovními dveřmi a dozn…
