KAPITOLA 11
Veni, vidi, vici
„To nemůžete myslet vážně, s tím rozvrhem bitev.“
„Ale můžu.“
„Má svoji armádu teprve tři a půl týdne.“
„Už jsem vám řekl, že jsme na počítači simulovali pravděpodobný výsledek. A tady je předpověď toho, co Ender udělá.“
„Chceme ho něco naučit, a ne aby se nervově položil.“
„Počítač ho zná lépe než my dva.“
„Počítač je taky známý tím, že nezná slitování.“
„Pokud jste chtěl projevit lítost, měl jste jít do kláštera.“
„Chcete říct, že tohle není klášter?“
„Pro Endera je to nejlepší. Plně rozvíjíme jeho schopnosti.“
„Myslel jsem, že mu dáme dva roky velitelské kariéry. Obyčejně začínají bojovat po třech měsících, jedna bitva za čtrnáct dní. Tohle je trochu výjimečné.“
„Máme snad zbytečné dva týdny?“
„Vím, jenom si představuju, jak bude Ender vypadat za rok. Naprosto nepotřebný, opotřebovaný, protože ho dotlačili dál, než kam mohl on nebo kdokoli živý dorazit.“
„Počítači jsme dali zadání, že nejvyšší prioritou je zachovat předmět zkoumání po výcvikovém programu v použitelném stavu.“
„Dobře, jestli bude užitečný –“
„Podívejte se, plukovníku Graffe, pokud si pamatuji, právě vy jste mě tohle – přes mé protesty – přinutil udělat.“
„Vím, že máte pravdu, neměl bych vás obtěžovat svými výčitkami svědomí. Ale moje touha obětovat malé děti ve prospěch záchrany lidstva slábne. Polemarchos prý navštívil Hegemona. Zdá se, že ruskou špionáž zajímá to, že někteří aktivní občané v sítích už uvažují o možnosti, jak by Amerika využila Mezinárodní flotily k rozdrcení Varšavské smlouvy, jen co zničíme termiťany.“
„To je předčasné tvrzení.“
„Asi je to šílený nápad. Svobodná výměna názorů je jedna věc, ale vystavovat Společnost národů nacionalistickému soupeření – a ještě kvůli takovým krátkozrakým lidem se sebevražednými sklony, kvůli kterým tlačíme Endera na samou hranici odolnosti člověka.“
„Myslím, že ho podceňujete.“
„Bojím se ale, že také podceňuji stupiditu zbytku lidstva. Víme naprosto jistě, že tuhle válku bychom měli vyhrát?“
„Pane, tahle slova zní přímo velezrádně.“
„Byl to spíš černý humor.“
„Tady přestává legrace. Když se to dozví termiťané, nic se –“
„Já vím, nic není směšné.“
Ender Wiggin ležel na posteli a zíral do stropu. Od svého jmenování velitelem nikdy nespal víc než pět hodin za noc. Ale ve 22.00 světla zhasla a nerozsvítila se dřív než v 06.00. Někdy ještě pracoval na panelu a napínal oči, aby rozeznal nezřetelný displej. Obvykle však upíral oči na neviditelný strop a přemýšlel.
Buď k němu byli učitelé po tom všem laskaví nebo byl lepším velitelem, než si myslel. V jeho skupince nevycvičených veteránů, kteří k němu přišli bez jakýchkoliv poct ve svých bývalých armádách, vyrůstaly schopné velitelské kádry. Namísto obvyklých čtyř čet zorganizoval dokonce pět, každou s velitelem čety a jeho zástupcem. Každý veterán měl svoje místo. Ender při výcviku manévroval s osmičlennými četami a čtyřčlennými půlčetami tak, aby armáda dokázala okamžitě provést až deset oddělených manévrů. Žádná armáda se ještě nikdy předtím sama takovým způsobem nerozpadla na jednotlivé části, ale Ender ani neměl v úmyslu dělat něco, co už vymyslel někdo dřív. Většina armád v rámci výcviku procvičovala hromadné manévry podle předem určeného strategického plánu. Ender neměl žádný. Místo toho vedl velitele čet k dosažení omezených cílů při efektivním využití malých bojových jednotek. Bez podpory, sami, na základě své vlastní iniciativy. Po prvním týdnu nasimuloval válečné konflikty, divoké bitky ve cvičební místnosti, které každého vyčerpaly. Věděl však – po necelém měsíci výcviku – že jeho armáda je schopná stát se nejlepší bojovou skupinou, která kdy hru hrála.
Jak dalece tohle všechno učitelé naplánovali? Věděli, že mu svěřují malé, ale vynikající hochy? Dali mu třicet bažantů, a to ještě většina z nich nedosáhla věkového limitu, protože věděli, že malí chlapci se rychleji učí, lépe jim to myslí? Nebo by ke stejnému výsledku dospěla každá podobná skupina pod vedením velitele, který věděl, co …
