KAPITOLA 13
Valentine
„Děti?“
„Bratr a sestra. Pětkrát pronikli do sítí – píšou pro společnosti, které jim platí za členství a tak dál. Trvalo nám zatraceně dlouho, než jsme je vystopovali.“
„Proč se skrývají?“
„Může za tím být všelicos. Ale nejsamozřejmějším důvodem je jejich věk. Chlapci je čtrnáct, děvčeti dvanáct.“
„Který z nich je Démosthenés?“
„Děvče. Je mu dvanáct.“
„Omluvte mě, já si opravdu nemyslím, že je to směšné, ale musím se tomu smát. Celý ten čas jsme si dělali starosti, pořád jsme se snažili přesvědčit Rusy, aby nebrali Démosthena vážně, uváděli jsme Locka jako důkaz, že všichni Američané nejsou váleční štváči. Bratr se sestrou, ještě před pubertou –“
„A jejich příjmení je Wiggin.“
„Ale, ale. Shoda náhod?“
„Ten Wiggin je třetí. Jsou celkem tři.“
„Vynikající. Rusové nikdy neuvěří –“
„Že Démosthena a Locka neřídíme stejně jako tamtoho Wiggina.“
„Není to spiknutí? Neřídí je někdo?“
„Nedokázali jsme zjistit žádný styk mezi těmito dvěma dětmi a nějakým dospělým, který by je mohl řídit.“
„Nedá se říct, že by někdo nemohl vynalézt nějakou metodu, kterou nedokážete zjistit. Ale těžko uvěřit, že dvě děti –“
„Vyslechl jsem plukovníka Graffa po jeho příletu z Bitevní školy. Podle jeho nejlepšího mínění všechno, co tyto děti udělaly, odpovídá jejich inteligenci. Jejich schopnosti jsou naprosto stejné – jako toho Wiggina. Liší se jedině povahou. Překvapila ho však orientace těchto dvou osobností. Démosthenés je určitě děvče, ale Graff říká, že děvče odmítl vzít do Bitevní školy, protože bylo příliš mírné, smířlivé, a navíc ještě soucitné.“
„Démosthenés takový rozhodně není.“
„A že chlapec má duši šakala.“
„Neocenili Locka nedávno jako 'Jedinou opravdu otevřenou hlavu v Americe?'“
„Těžko říct, co se ve skutečnosti děje. Ale Graff doporučil, a já s ním souhlasím, abychom je nechali být a neprozrazovali je. Ve zprávě tentokrát pouze uvedeme, že jsme zjistili, že Locke s Démosthenem nemají kontakty se zahraničím a také s žádnou domácí skupinou, kromě těch, které veřejně oznámili v sítích.“
„Jinými slovy, nenašli jsme u nich vůbec nic.“
„Vím, že Démosthenés vypadá nebezpečně, částečně i proto, že má – nebo ona má – početné přívržence. Podstatné však podle mě je, že ten, který je z nich dvou ctižádostivější, si vybral úlohu mírné, moudré osobnosti. A že zatím pořád jenom mluví. Mají vliv, ale ne moc.“
„Podle mých zkušeností vliv znamená moc.“
„Kdybychom někdy zjistili, že se chovají nepřístojně, snadno je můžeme prozradit.“
„Jenom v příštích několika letech, čím déle budeme čekat, tím budou starší a tím menší šok způsobí odhalení jejich totožnosti.“
„Víte přece, že Rusové své jednotky skutečně přesunovali. Vždycky tu je možnost, že Démosthenés má pravdu. V takovém případě –“
„Radši bychom měli mít Démosthena po ruce. Dobrá, pro tentokrát zůstanou čistí. Ale dávejte na ně pozor. A musíte, samozřejmě, najít způsob, jak Rusy uklidnit.“
Přes všechny předtuchy Valentine bavilo hrát roli Démosthena. Její sloupek přenášely teď prakticky všechny zpravodajské sítě v zemi a bylo legrační sledovat, jak se na kontě jejího zplnomocněného zástupce hromadí peníze. Vždycky jednou za čas spolu s Petrem darovala Démosthenovým jménem pečlivě vypočítanou částku určitému kandidátovi nebo na jistý účel. Sumu dostatečně velikou, aby si veřejnost daru všimla, ale ne tak přemrštěnou, aby si kandidát myslel, že se snaží kupovat hlasy. Dostávala tolik dopisů, že její síť najala sekretářku, aby na určitou běžnou korespondenci odpovídala za ni. Dopisy byly zábavné, od nacionálních i mezinárodních vůdců, některé nepřátelské, občas přátelské, vždycky se však obratně pokoušely nahlédnout Démosthenovi pod pokličku – tyto četla spolu s Petrem a někdy se smáli radostí nad tím, že právě tihle lidé píší dětem a nevědí o tom.
Někdy se však styděla. Otec četl Démosthena pravidelně. Locka nikdy, nebo o něm nemluvil, pokud ho četl. Ale při večeři je často seznamoval s některým zvlášť významným místem Démosthenova denního sloupku…
