KAPITOLA 7
Mlok
„Není to krásný pocit – vědět, že Ender dokáže nemožné?“
„Hráčova smrt byla vždycky odporná. Vždycky jsem si myslel, že Nápoj obra je nejhnusnější částí celé hry mozků, ale takhle se vrhnout na oko – to je ten, co jsme ho chtěli postavit do čela našich flotil?“
„Důležité je, že vyhrál ve hře, která se nedala vyhrát.“
„Asi ho teď přeložíte…“
„Čekali jsme, jak si pořadí s Bernardem. Zvládl to perfektně.“
„Takže jen co si poradí s jednou situací, postavíte před něho další, kterou nemůže zvládnout. Neodpočine si?“
„Na svoji třídu bude mít asi měsíc nebo dva, možná tři. V životě dítěte je to opravdu dost dlouhá doba.“
„Nezdá se vám někdy, že tihle hoši už nejsou děti? Sleduji, co dělají, způsob jejich chůze a jak mezi sebou mluví. Nepřipadají mi jako malé děti.“
„Každý z nich je svým způsobem nejchytřejší dítě na světě.“
„Ale pořád by se měli chovat jako děti, ne? Nejsou normální. Chovají se jako – dějiny. Napoleon a Wellington. Caesar a Brutus.“
„Snažíme se zachránit svět, ne vyléčit zraněné srdce. Moc je lituješ.“
„Generál Levy nikoho nešetří. Videokazety to taky říkají. Jenom toho chlapce nezraňte.“
„Žertujete?“
„Chci říct, nezraňte ho víc, než musíte.“
Alaj si při obědě sedl naproti Enderovi. „Konečně jsem přišel na to, jak's poslal tu zprávu. Použil's Bernardovo jméno.“
„Já?“ podivil se Ender.
„Ale, ale, a kdo jiný? Určitě to nebyl Bernard. A Shen není do počítačů moc žhavý. Vím, že jsem to nebyl já. Kdo teda? Nevadí, zjistil jsem, jak se dá zfalšovat vstup nového studenta. Prostě jsi vytvořil jméno typu Bernard-mezera, B-E-R-N-A-R-D s mezerami, takže počítač ho nevyhodil jako opakování existujícího jména.“
„To by snad mohlo fungovat,“ připustil Ender.
„Dobrá, dobrá. Opravdu funguje. Ale tys to předvedl hned první den v praxi.“
„Nebo někdo jiný. Možná Dap, aby Bernard nezískal velkou moc.“
„Zjistil jsem ještě něco jiného. Nedokážu to udělat s tvým jménem.“
„Cože?“
„Když tam vložím něco se jménem Ender, počítač mě pokaždé vyhodí. Vůbec do něho nedostanu ani tvůj soubor. Vymyslel sis vlastní bezpečnostní systém.“
„Možná.“
Alaj se ušklíbl. „Několikrát jsem se dostal dovnitř a napadl něčí soubory. Teď už někdo ví o systému skoro tolik co já. Endere, musím mít ochranu. Potřebuji tvůj systém.“
„Když ti dám svůj systém, budeš vědět, jak jsem ho vymyslel a napadneš mě.“
„Já? Tvůj nejlepší kamarád?“
Ender se zasmál. „Postavím ti nový systém.“
„Teď hned?“
„Můžu aspoň dojíst?“
„Stejně nikdy nedojíš.“
Byla to pravda. Na Enderově podnosu vždycky zůstaly po jídle nějaké zbytky. Ender pohlédl na talíř a usoudil, že už má dost.
„Jdeme.“
Když se vrátili do ložnice, Ender si sedl na postel, zkřížil nohy pod sebe a řekl: „Vytáhni panel a přines ho ke mně, ukážu ti, jak se to dělá.“ Ale když Alaj přenesl svůj panel k Enderově posteli, Ender pořád seděl na místě. Jeho skřínky nešly otevřít.
„Co se děje?“ zeptal se Alaj.
Místo odpovědi se Ender dotkl dlaní skřínky. „Nedovolený vstup,“ hlásila. Neotevřela se.
„Mami, někdo si hrál s mojí hračkou,“ řekl Alaj. „Někdo ti ukradl nápad.“
„Ještě pořád chceš ode mě bezpečnostní systém?“ Ender vstal a odcházel od postele.
„Endere,“ ozval se Alaj.
Ender se otočil. Alaj držel v ruce jakýsi kus papíru.
„Co je to?“
Alaj k němu zvedl oči. „Ty to nevíš? Ležel na posteli. Musel jsi na něm sedět.“
Ender si vzal papír a četl.
ENDERE WIGGINE,
S OKAMŽITOU ÚČINNOSTÍ JSTE
ZAŘAZEN DO ARMÁDY MLOKŮ,
VELITEL BONZO MADRID,
KÓD ZELENÁ ZELENÁ HNĚDÁ,
PŘEVOD MAJETKU NENÍ DOVOLEN
„Endere, jsi chytrý, ale v bitevní místnosti nejsi o nic lepší než já.“
Ender potřásl hlavou. Povýšit ho zrovna v téhle chvíli byla ta nejpitomější věc pod sluncem. Před dosažením osmi let věku nikoho nepovyšovali. Enderovi nebylo ještě ani sedm. A třída se obyčejně přesunovala do armádních jednotek společně, takže většina armád získala nový přírůstek šprčků zároveň. Na žádné jiné posteli neležel rozkaz k přesunu.
Zrovna teď, když se všechno konečně začínalo dařit a když…
