KAPITOLA 15
Mluvčí za mrtvé
Jezero bylo klidné, nefoukal žádný větřík. Na plovoucí přistávací plošině seděli na židlích dva muži. K plošině byl přivázaný malý dřevěný vor. Graff se zachytil nohou za lano a přitáhl vor blíž, nechal ho kousek odplout a znovu ho přitáhl.
„Zhubl jste.“
„Při jednom stresu člověk přibírá, při jiném shazuje. Jsem tvor složený z chemikálií.“
„Muselo to být těžké.“
Graff pokrčil rameny. „Ani ne. Věděl jsem, že mě zprostí služby.“
„Někteří jsme si nebyli tak jistí. Lidé tu nějakou dobu doslova šíleli. Špatné zacházení s dětmi, nefalšované sebevraždy – ty záznamy Bonzovy a Stilsonovy smrti byly prostě hrozné, když člověk viděl, co jedno dítě udělá druhému.“
„Stejně jako všechno ostatní, myslím tím videosnímky, které mě zachránily. Obžaloba je vystříhala, ale my jsme je ukázali celé. Bylo jasné, že Ender nebyl provokatér. Výsledek by pak už odhadlo i malé dítě. Řekl jsem, že jsem dělal jenom to, co podle mého názoru bylo nutné pro záchranu lidské rasy, a že se mi věc podařila. Přinutili jsme soudce souhlasit s tím, že obžaloba musí bez jakýchkoliv pochybností dokázat, že Ender by vyhrál válku i bez mého výcviku. Pak už bylo všechno jednoduché. Naléhavá válečná situace.“
„Stejně se nám, Graffe, silně ulevilo. Vím, my dva jsme se hádali a vím, že prokurátor použil záznamy našich rozhovorů proti vám. Ale pak jsem už věděl, že máte pravdu a nabídl jsem se, že budu svědčit ve váš prospěch.“
„Vím, Andersene. Moji právníci mi to řekli.“
„Co teď budete dělat?“
„Ještě nevím. Zatím pořád odpočívám. Naskládalo se mi pár let dovolené. Dost, abych s ní vystačil do důchodu. A v bankách se mi válí spousta peněz, které jsem nikdy nespotřeboval. Mohl bych žít z úroků. Možná nebudu dělat nic.“
„Zní to hezky, ale já bych to nevydržel. Nabídli mi místo rektora tří různých univerzit v mém oboru. Nevěří mi, že všechno, co jsem v Bitevní škole dělal, byla jenom hra. Myslím, že vezmu jinou nabídku.“
„Rozhodčího?“
„Teď, když je po válce, bychom si měli zase hrát. Stejně to bude skoro jako dovolená. Jenom dvacet osm týmů v lize. Ačkoliv po těch letech s létajícími dětmi mi fotbal připadá, jako když se dívám na slimáky, kteří se řežou mezi sebou.“
Zasmáli se. Graff si vzdychl a strčil nohou do voru.
„Co ten vor. Určitě na něm neumíte jezdit.“
Graff zakroutil hlavou. „Postavil ho Ender.“
„To je pravda. Ten je tam, kam jste ho zavedl.“
„Dokonce jsem ho na něho převedl smluvně. Postaral jsem se, aby ho bohatě odměnili. Bude mít tolik peněz, kolik bude potřebovat.“
„Pokud mu vůbec dovolí, aby se vrátil a použil je.“
„Nikdy to neudělají.“
„Ani když Démosthenés vyvolá kampaň za jeho návrat?“
„Démosthenés už není na síti.“
Anderson zvedl obočí,
„Co to znamená?“
„Démosthenés odešel na odpočinek. Natrvalo.“
„Starouši, vy o tom něco víte. Víte, kdo je Démosthenés.“
„Byl.“
„Řekněte mi to!“
„Ne.“
„Už s vámi není žádná legrace, Graffe.“
„Nikdy nebyla.“
„Povězte mi aspoň, proč. Hodně lidí si myslelo, že Démosthenés bude jednou Hegemonem.“
„Nikdy neměl nejmenší šanci. Ne, ani Démosthenovo politické kreténství by nedokázalo přesvědčit Hegemona, aby přivedl Endera zpátky na Zemi. Ender je příliš nebezpečný.“
„Vždyť je mu teprve jedenáct. Nebo dvanáct.“
„Tím je nebezpečnější, protože se nechal tak snadno ovládat. Na celém světě dělá Enderovo jméno divy. Bůh v dětské podobě, čaroděj, který má ve svých rukách život i smrt. Každý maličký potenciální tyran by rád chlapce získal, aby ho postavil do čela armády a dal světu na vybranou – buď se ke mně přidáte nebo se budete třást strachy. Kdyby se Ender vrátil na Zemi, chtěl by jít sem, odpočinout si tu, zachránit to, co zbylo z jeho dětství. Ale oni ho nikdy nenechají odpočívat.“
„Chápu. Vysvětlil to někdo Démosthenovi?“
Graff se usmál. „Démosthenovi to vysvětlil někdo jiný. Člověk, který mohl Endera využít jako nikdo jiný, aby ovládl a změnil svět.“
„Kdo?“
„Locke.“
„Locke se přel s Démosthenem a tvrdil, že Ender má zůstat na Erótu.“
„Všechno není vždycky…
