Souborné dílo X (Hermann Hesse)

Stefan George

1868—1933

(1913)

Co postrádám, je toto: Georgeho umění považují naivní lidé za muzikální, slyšíme to denně, jenže jeho verše jsou absolutně nehudební. Tito čtenáři zaměňují patos monotonie (který má i poušť nebo pravidelné bušení kol rychlíku) s hudebností. Georgovci pro čtení Georgeho i vlastních básní zvlášť vynalezli slavnostně jednotvárnou kadenci, která mimořádně prodlužuje bezvýznamné koncové slabiky ženských rýmů — a to je protiklad hudby! Georgeho verše snesou to, co by nesnesla ani jedna báseň Goethova, Eichendorffova, Hölderlinova — jenže ty byly hudební!

(1935)

Drobná, avšak velmi závažná knížka se třemi články, z nichž každý je významný a říká něco nového, je od Carla Mutha a jmenuje se „Tvůrce a mág“. Bezpochyby vzbudí rozruch, neboť poslední článek obsahuje první velkou kritiku Stefana Georgeho, dobře fundovaný a důkladný útok na onu nebezpečnou a neodpovědnou básníkovu stránku, která se v kruhu jeho slepých obdivovatelů stala jakýmsi nedobrým náboženstvím: máme na mysli oslavu chlapce „Maximina“ v Georgeho díle. Že první velký útok proti Georgemu, polobohu dvou generací, přichází z katolické strany a zaměřuje se především na blasfemičnost v Georgeho estétství, je přirozené. Carl Muth nepopírá Georgeho veliké nadání, ani okouzlení, jaké způsobil. Avšak měří Georgeho osobu i dílo podle nejvyšších měřítek a dochází k odmítnutí.

(1962)

Nyní ke Georgemu! V mládí jsem ho nemohl vystát, vždyť jsem v Basileji poznal jednu z jeho nejzbožnějších obcí. Georgeho teatrální pýcha a projevy devótnosti jeho přívrženců mi byly hluboce protivné. Nicméně jsem k několika jeho raným básním měl úctu. A později jsem se s rostoucím uznáním díval i na jeho vychovatelské působení, které sice u jeho stoupenců nepřinášelo žádné básnické plody, ale mělo významný a dobrý vliv na jazykový postoj a pocit odpovědnosti k jazyku u tehdejší německé tvorby. V mnohém ohledu mi připomínal obdobně patetickou, obdobně kněžskou a obdobně vychovatelskou postavu Klopstockovu.

Jistou vřelost a srdečnost jsem ke Georgemu pocítil jen jednou: když po Hitlerově nástupu k moci odešel z Německa, aby zemřel jinde.