Případ naruby (Raymond Chandler)

Celá e-kniha Soukromý: Případ naruby ke stažení v ePUB, PDF a MOBI

12

O půl sedmé se ozvalo před domovními dveřmi předení fleetwoodu. Když vyšla po schodech, otevřel jsem dveře. Byla bez klobouku. Na sobě měla plášť pleťové barvy s ohrnutým límcem, který se odrážel od jejích platinových vlasů. Zůstala stát uprostřed obývacího pokoje a bezmyšlenkovitě se rozhlížela. Pak hladce vyklouzla z pláště, hodila jej na gauč a posadila se.

"Nemyslel jsem, že skutečně přijdete," řekl jsem.

"Ne. Vy jste určitě ten ostýchavý mužíček. Věděl jste safraportsky dobře, že přijdu. Dám si skotskou se sodovkou, jestli ji máte."

"Mám."

Přinesl jsem pití a sedl jsem si vedle ní, ne však natolik blízko, aby se to dalo nějak vykládat. Přiťukli jsme si a napili jsme se.

"Doufám, že neodmítnete jít na večeři k Romanoffovi?"

"A co pak?"

"Kde bydlíte?"

"West Los Angeles. V domě ve staré, tiché ulici. Ten dům mi náhodou patří. Ptala jsem se vás, co pak - víte?"

"To bude přirozeně záležet na vás."

"Myslela jsem si, že jste tvrdý chlapík. Chcete říct, že tu večeři nebudu muset zaplatit?"

"Za tuhle poznámku byste zasloužila přes pusu."

Náhle se zasmála a hleděla na mě přes okraj skleničky.

Jako by se stalo. Oba jsme se vzájemně drobet špatně odhadli. U Romanoffa můžou chvíli počkat, co myslíte?"

"Mohli bychom to nejdřív zkusit ve West Los Angeles."

"Proč ne tady?"

"Myslím, že mě teď necháte na holičkách - po tom, co vám odpovím. Jednou před půl druhým rokem jsem tady prožil krásný sen. Kousíček ho tu ještě zůstal. A rád bych, aby zůstal i nadále."

Rychle se zvedla a uchopila plášť, podařilo se mi jí s ním pomoci, když si ho oblékala.

"Lituji," řekl jsem, "měl jsem vám to říct předem."

Prudce se obrátila a přiblížila tvář k mému obličeji, ale já jsem se jí nedotkl.

"Litujete, že jste prožil krásný sen a dosud ho udržujete naživu? Já měla také sny, ale ty jsou všechny pryč. Neměla jsem odvahu udržet je naživu."

"To není přesně tak. Byla to žena. Bohatá žena. Myslela si, že se za mne chce provdat. To by ale neklapalo. Nejspíš ji už nikdy neuvidím. Ale nezapomenu."

"Pojďte," řekla klidně. "A tu vzpomínku tady zanechte na stráži. Přeju si, abych měla aspoň jednu takovou vzpomínku, která by za to stála."

Cestou ke cadillacu jsem se jí rovněž nedotkl. Vůz řídila nádherně. Když žena umí opravdu dobře řídit vůz, pak to umí skoro dokonale.

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):