Celá e-kniha Případ naruby ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
21
Poldíci sídlili v jednom křídle dlouhé modernistické budovy, která sídlila na rohu Hellwig a Orcutt Street. Zaparkoval jsem vůz a šel dovnitř. Stále jsem v hlavě ještě neměl jasno, jak jim to povědět, a při tom jsem věděl, že jim to povědět musím.
Kancelář byla malá, ale velice čistá, a policista, který konal službu, měl na košili dva ostré puky a jeho uniforma vypadala, jako by ji dostal vyžehlenou před deseti minutami. Několik nástěnných amplionů přenášelo policejní zprávy a hlášení šerifů z celého okresu. Na psacím stole stála jmenovka policisty, který měl pohotovost. Jmenoval se Gridell. Podíval se na mne tak, jak se dívají všichni poldíci - vyčkávavě.
"Co byste si přál, pane?" Měl chladný, příjemný hlas a disciplinované chování, s jakým se setkáte jen u těch nejlepších.
"Chci ohlásit úmrtí. V chajdě za železářským obchodem na Grandu, v uličce jménem Polton Lane, se pověsil na záchodě nějaký muž. je mrtev. Není naděje, že by ještě mohl být zachráněn."
"Vaše jméno, prosím?" Zmáčkl několik tlačítek.
"Philip Marlowe. Jsem soukromý detektiv z Los Angeles."
"Povšiml jste si tam domovního čísla?"
"Žádné jsem na domě neviděl. Ale je to hned vzadu za Esmeraldskou železářskou společností."
"Ambulanci, nutné," pronesl do mikrofonu. "Pravděpodobně sebevražda v domku za Esmeraldskou železářskou společností. Na záchodě za domkem visí oběšenec."
Podíval se na mne: "Znáte jeho jméno?"
Zavrtěl jsem hlavou: "Dělal nočního hlídače v garáži hotelu Casa del Poniente, to vím."
Obrátil několik listů v knize: "Známe ho. Byl trestán kvůli mariuhaně. Nevím, proč nepřišel o práci, ale snad drog nechal, a na takové místo, jako měl on, se tady lidé moc netlačí."
Do kanceláře vešel vysoký seržant s tváří tesanou ze žuly, bleskl po mně pohledem a vyšel. Ozval se startující motor.
Policista ve službě přehodil klapku telefonní ústředny: "Kapitáne, tady je služba, u aparátu Griddell. Jistý pan Philip Marlowe ohlásil nález mrtvoly v Polton Lane. Ambulance už vyjela. Seržant Green je na cestě. Dva hlídkové vozy jsou v sousedství místa činu."
Chvíli poslouchal, pak se podíval na mne: "Pane Marlowe, rád by s vámi mluvil kapitán Alessandro. Rovně po chodbě, poslední dveře napravo, prosím."
Než jsem prošel lítacími dveřmi, mluvil už zase do mikrofonu.
Na posledních dveřích vpravo byly dvě jmenovky. Kapitán Alessandro na tabulce v dřevěném rámečku a seržant Green na vizitce, která se dala z rámečku vyjmout. Dveře byly pootevřené, takže jsem jenom zaklepal a vešel dovnitř.
Muž za stolem vypadal stejně nažehleně jako policista, který držel službu. Prohlížel si lupou nějakou kartičku a magnetofon, který stál vedle něho, vykládal nešťastným nalomeným hlasem nějakou nudnou historku. Kapitán měřil asi sto devadesát centimetrů, měl husté černé vlasy a světlou, olivově zbarvenou pleť. Čepice stejnokroje ležela vedle něho na stole.
Zvedl hlavu, vypnul magnetofon a odložil lupu a lístek.
"Posaďte se, pane Marlowe."
Usedl jsem. Chvíli si mne mlčky prohlížel. Měl měkké hnědé oči, ale ústa neměl změkčilá.
"Slyšel jsem, že se znáte s majorem Javonenem z Casy?"
"Setkali jsme se, kapitáne. Nejsme žádní přátelé."
Pousmál se: "To by se stěží dalo čekat. Sotva ho potěší, když mu do hotelu chodí soukromí detektivové a vyptávají se. Major býval u CIC. Pořád mu ještě říkáme major. Tohle je setsakra to nejzdvořilejší místo, kde jsem sloužil. My tady jsme taková setsakra uhlazená parta, nicméně jsme ale policisté. Jak to bylo s tím Ceferinem Changem?"
"Tak se tedy jmenuje. To já nevěděl."
"Ano. My ho známe. Smím se zeptat, co v Esmeraldě pohledáváte?"
"Losangeleský advokát Clyde Umney si mě najal, abych na nádraží vyčkal příjezd expresu Super Chief a sledoval jistou osobu, dokud se někde neubytuje. Proč - to mi neřekl, ale pan Umney prohlásil, že jedná z příkazu jisté advokátní firmy ve Washingtonu, a sám rovněž nic víc neví. Učinil jsem, co chtěl, poněvadž člověk přece nepřestupuje zákon, když někoho sleduje a nijak ho při tom neomezuje. Dotyčná o…
