Celá e-kniha Případ naruby ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
13
Dům stál v zahnuté tiché ulici mezi San Vincente a Sunset Boulevardem. Byl zastrčený hodně dozadu, měl velkou příjezdovou cestu a dovnitř se vcházelo zadem přes malý dvorek. Odemkla dveře, rozsvítila po celém domě světla a pak se beze slova ztratila. Obývací pokoj s příjemně sladěným nábytkem vypadal docela útulně. Stál jsem a čekal jsem, než se vrátila se dvěma vysokými sklenicemi. Plášť už na sobě neměla.
"Vdaná už jste ovšem byla," řekl jsem.
"Neklapalo to. Získala jsem z toho tenhle dům a nějaké peníze, ale nesnažila jsem se nic vytlouct. Byl to příjemný muž, ale vůbec jsme se k sobě nehodili. Je po smrti - zabil se, když se zřítil s letadlem - byl pilot tryskového letadla. K takovému neštěstí dojde každou chvíli. Znám místo, které je na cestě odtud k San Diegu, kde jsou samá děvčata, co si vzala tryskové piloty za manžely - když ti piloti byli ještě naživu."
Usrkl jsem jednou ze sklenice a odložil jsem ji.
Vzal jsem jí z ruky sklenici a rovněž jsem ji postavil.
"Vzpomínáte si, jak jste mi včera ráno řekla, abych se vám přestal koukat na nohy?"
"Myslím, že si na to vzpomínám."
"Tak mi v tom teď zkuste zabránit."
Objal jsem ji a ona mi beze slova vklouzla do náruče. Zvedl jsem ji a nesl ji a nějak se mi podařilo najít ložnici. Položil jsem ji na postel. Vyhrnul jsem jí sukni, takže jsem viděl bílá stehna nad dlouhýma krásnýma nohama v nylonových punčochách. Pojednou natáhla ruce a přitáhla mi hlavu ke svému ňadru.
"Protivo! Copak je třeba tolik světla?"
Přešel jsem ke dveřím a zhasl jsem světla v pokoji, Z haly tam dopadalo světla ještě dost. Když jsem se otočil, stála u postele nahá jako Afrodita, čerstvá z Egejského moře. Stála tam pyšně - a aniž se styděla a aniž mě sváděla.
"K čertu," řekl jsem. "Když jsem býval mlád, mohl člověk svlékat děvče pomalu. Dneska už leží v posteli, zatímco člověk se ještě snaží rozepnout si knoflíček u košile."
"Tak si teda rozepněte ten váš hromsky knoflíček."
Odhrnula pokrývku a nestoudně nahá si lehla na postel. Byla pouze krásná nahá žena, která se vůbec nestydí za své tělo.
"Jste spokojen s mýma nohama?" zeptala se.
Neodpověděl jsem.
"Včera ráno," řekla poněkud zasněně, "jsem říkala, že se mi na vás líbí jedna věc - že nejste dotěrný - a druhá nelíbí. Víte, co jsem myslela?"
"Ne."
"Že jste mě k tomuhle nepřiměl už tehdy."
"Vaše chování mě k tomu dvakrát nepovzbuzovalo."
"Pokládají vás za detektiva. A teď, prosím, zhasněte všechna světla."
Velmi brzo nato mi ve tmě říkala miláčku, miláčku, miláčku tím prazvláštním tónem, kterého ženy často používají v těchto výjimečných chvílích. Pak nastalo pomalé uvolnění, jakýsi klid a mír.
"Pořád jsi ještě spokojen s mýma nohama?" zeptala se zasněně.
"Nemůžou nikdy uspokojit žádného muže. Budou ho pronásledovat v duchu, bez ohledu na to, kolikrát tě pomiloval."
"Ty parchante. Ty parchante parchantská. Přitiskni se ještě víc."
Položila mi hlavu na rameno a teď jsme byli k sobě velice blízko.
"Nemám tě ráda."
"Proč bys měla mít. Ale nedělejme cynické poznámky. Jsou vznešené chvíle - třebaže to jsou jenom chvíle."
Cítil jsem, jak těsně a teple se ke mně tiskne, její tělo se naplňovalo vitalitou. Její krásné paže mě k sobě tiskly.
A opět se v temnotě ozval ten přidušený výkřik a pak zas nastal ten pozvolný klid a mír.
"Nenávidím tě," řekla s ústy na mých ústech. "Ne kvůli tomuhle, ale protože dokonalost se nikdy neopakuje dvakrát a my jsme jí dosáhli příliš záhy. A já už tě nikdy neuvidím a ani tě nechci vidět. Musí to stačit navždycky nebo vůbec ne."
"A ty ses chovala jako otrkaná holka z ulice, která až přespříliš poznala život z té horší stránky."
"Ty rovněž. A oba jsme se mýlili. A nemá to cenu. Polib mě pořádně."
Náhle vyklouzla z postele, téměř bez zvuku a bez pohybu.
Za chvilku se rozsvítilo světlo v předsíni a uviděl jsem ji stát ve dveřích v dlouhém županu.
"Sbohem," řekla klidně. "Zavolala jsem ti taxi. Počkej na vůz před domem. Už mě neuvidíš."
"A co s Umneyem?"
"Ubohý vystrašený pošuk. Potřebuj…
