Nejkrásnější dívka ve střední Evropě (Miloslav Švandrlík)

65.

Bylo to úplně jasné. Mohl jsem si samozřejmě namlouvat spoustu věcí, ale nevěděl jsem, k čemu by to bylo dobré. Ostatně to Zuzana po chvíli sama potvrdila.

„Vždycky, když vidím zavřenou hospodu,“ pravila dojatě, „je mi, jako bych potkala malého sirotečka, o kterého se nemá kdo starat. Úplně mě to sebere.“

Jsem rád, že jsi tak citlivá,“ pochválil jsem ji, „ale nemohu se zbavit dojmu, že mezi sirotečkem a putykou je jistý rozdíl.“

„Ani bych neřekla!“ trvala na svém. „Opuštěný siroteček pustne právě tak jako opuštěná hospoda. Když si ale sirotečka nebo hospody hledíš a s láskou o ně pečuješ, můžeš z nich mít brzy radost i užitek!“

Napadlo mě, co by asi tomuto přirovnání říkal můj nebohý otec. Pochybuju, že by na mém místě odolal pokušení svrhnout Zuzanu dolů do údolí.

„Haló, vy dva!“ vykřikla na nás Olga, stojící opodál s Petrem. „O čem si to tam špitáte?“

„O sirotečcích,“ řekl jsem stručně.

„Chcete snad nějakého adoptovat?“ zajímalo budoucí hvězdu. Rozhodně jsem tuto možnost popřel.

Ale do smíchu mi nebylo, protože Zuzana stále ještě hleděla na hospodu a hlavou jí jistě vířily všelijaké myšlenky.