Nejkrásnější dívka ve střední Evropě (Miloslav Švandrlík)

100.

Zuzanu jsem viděl ještě jednou. Po půl roce a náhodou. Byla oslnivě krásná, oblečená jako manekýnka, a na prsteníku levé ruky měla zlatý kroužek.

„Jak se ti daří?“ zeptal jsem se trochu zajíkavě.

„Fantasticky! Měl bys k nám někdy přijet. Tu hospodu, do které jsme se tenkrát nemohli dotlouct, bys ani nepoznal!“

„Petr dělá dobrotu?“

„To je génius! V životě bych neřekla, že se může tak báječně vyznat v kšeftu.“

„Píše něco?“

„Akorát tím vyhrožuje. Ale čím dál tím míň. Teď spíš uvažuje nad tím, že si po Novém roce vezmeme něco většího. Ale nesmíme se ukvapit, tady je to docela fajn.“

„V Praze jsi na návštěvě?“

„Kdepak, na návštěvy není čas. Jsem tu obchodně. Jedu do Tuzexu nakoupit nóbl drinky, které mi u nás nedodávají. Cinzano, Martini, Napoleona a podobné věci. Ti naši předchůdci čepovali jenom pivo, rum a pomerančový likér, takže všichni lepší hosti chodili do Kamzíku. Teď ale máme pořád plno a tržba stoupá měsíc od měsíce.“

„To je hlavní,“ řekl jsem.

„A co ty? Jak se máš ty?“

Jsem už ve druhém ročníku. Spousta učení.“

„Chodíš s někým?“

„S jednou spolužačkou. Ale není to nic vážného.“

„Samozřejmě. Napřed musíš dostudovat, mít zajištěné postavení a teprve potom můžeš myslet na ženitbu.“

Ačkoliv mluvila naprosto vážně, zdálo se mi, že se mi posmívá.

„Poslouchej, Zuzano,“ vyhrkl jsem, „mělas mě vlastně ráda?“

Podívala se mi do očí. „Měla. A moc! Ale byl jsi beznadějný případ! Nedalo se s tebou nic dělat.“

Pak mi podala ruku. „Buď zdráv a měj se hezky!“

„Na shledanou! Pozdravuj Petra!“

Díval jsem se za ní, dokud nezašla za roh, a pak jsem znovu začal uvažovat, jestli jsem moudrý, rozvážný člověk, nebo stoprocentní hlupák a idiot. Snad stálo za to vrhnout se do toho dobrodružství rovnou po hlavě a neohlížet se na možná rizika!‘ Člověk přece může být docela šťasten i bez doktorátu, Petr je toho dokladem! Pokud ovšem není šťasten pouze v Zuzaniných představách. Možná že právě nyní přebírá od závozníka párky a dumá přitom, jak by utekl k divadlu! Třeba své ukvapenosti lituje, souží se a prahne po životě v kulturním centru! Ačkoliv: je možné se soužit po boku tak nádherné ženy, jakou je Zuzana? Skoro bych řekl, že ne! Snad jsem přece jen neměl podléhat pouze rozumným a logickým argumentům!

Podíval jsem se na hodinky. Byl nejvyšší čas jít do Univerzitní knihovny, kde jsme se pravidelně scházeli s Pavlínou. To je hubená, obrýlená dívka s mírně rezavým hlasem. Je velice inteligentní, IQ a její chování je vybrané. Miluje kulturní památky a nerada navštěvuje hostince. Vdávat se chce až po ukončení studií a děti hodlá přivést do řádného, spořádaného manželství.

Už dvakrát byla u nás na návštěvě. Jiřina ji nesnáší, ale na otce učinila mimořádně příznivý dojem. Nejméně dvakrát denně mi připomíná, abych se jí držel.

Pavlína je totiž jedináček, bydlí v nádherné břevnovské vile a tatínek je vysokým úředníkem na ministerstvu spravedlnosti.