Nejkrásnější dívka ve střední Evropě (Miloslav Švandrlík)

73.

Déšť sílil, a to nebylo dobré. Do ložnice, v níž jsme měli strávit poklidnou noc, začalo ze stropu nejprve kapat a posléze téct čůrkem. A hned na několika místech. Přiznávám se, že jsme to viděli velice neradi.

„Doufám, že ta chata má alespoň solidní základy,“ pravil Petr, „jinak nás voda strhne do údolí a probudíme se v potoce.“

Naivně jsem začal zkoumat, jestli by škvíry mezi prkny nebylo možno něčím zalepit, avšak neuspěl

jsem. Vysloužil jsem si za dobrou vůli ještě posměch.

Nastávala kritická situace, která si vyžadovala celých mužů a žen. Voda se nevyhýbala ani našim lůžkům, a to bylo před nastávající nocí nedobré znamení.

„Vidím budoucnost černě!“ prohlásil Petr. „Kdybych měl použít slov básníka…“

„Nedeprimuj nás citáty!“ okřikla ho Olga. „Přece musíme vymyslet nějaké přijatelné řešení!“

„Tady vidíte, jaký hřích je nechat ležet ladem tu krásnou hospodu!“ řekla Zuzana. „Nahoře jsou přinejmenším tři pokoje, ty by se daly pronajmout i na černo. Uvařit guláš, grog, svařit víno, čepovat pivo, to by byla tržba jako noha!“

„V kuchyni neprší!“ informovala náš Olga, „zřejmě je nad ní bytelnější kus střechy. Odnesem si tam postele a budeme spinkat jako v ráji!“

„Do kuchyňky bys chtěla vtěsnat čtyři postele?“ spráskl ruce Petr. „To bys musela být kouzelnice!“

Kupodivu to šlo. I když tahat postele z jedné místnosti do druhé není ta nejideálnější práce pro dva vyhladovělé muže. Dobře najedené dívky nám totiž pouze radily, a jak bylo lze očekávat, vesměs špatně. Ale když jsme vynaložili veškerý důmysl, byla nová ložnice jako vyšitá. Už jsme si chtěli oddychnout, když se venku obrátil vítr nebo co. Zkrátka, začalo pršet i do kuchyňky. Dokonce víc než před chvílí do ložnice.

„Utoneme!“ vzdychl Petr. „To je smrt, ke které jsem nikdy neměl dobrý poměr!“

„Nesmysl!“ odbyla ho Olga. „Všimni si, že kape jen na některých místech místnosti. Tam položíme hrnky, talíře, kastroly a ostatní nádobí. Sami se uvelebíme tam, kde bude sucho!“

To se lehce řeklo, ale s realizací to bylo podstatně těžší. Suchých míst bylo pramálo a o nějakém uvelebení nemohlo být ani řeči. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme se zabalili do pláštěnek a rozhodli se strávit pohnutou noc vsedě. Jen tak mimochodem mě napadlo, jak by se asi otec vyjádřil k tomuto druhu orgií.

„To jsem zvědav,“ řekl Petr, „jestli bude ráno moudřejší večera.“

„Na ráno, to si ještě počkáme,“ zajektal jsem zubama, „ale teď by nám přišel vhod grog, nebo alespoň kulturní program!“