24. kapitola
Když otevřel dveře, povyk z obývacího pokoje nás málem porazil. Byl pokud možno, ještě silnější než předtím. Asi tak o dva drinky silnější. Wade utrousil tu a tam pozdrav a hosté ho celkem rádi vítali Ale v té chvíli by snad rádi uvítali i pittsburského klauna Phila s jeho podařeným číslem na temperovaný zouvák. Život byl jeden kolosální monstrkabaret.
Cestou k baru jsme se střetli s doktorem Loringem a jeho paní. Doktor vstal a stoupl si rovnou před Wada. Z jeho výrazu sršela přímo chorobná nenávist.
„Vítám vás, doktore, je to od vás milé, že jste přišel,“ řekl Wade roztomile. „Ahoj, Lindo. Kde jste se poslední dobou skrývala? Promiňte, to byla dost pitomá otázka, že? Já jen —“
„Pane Wade,“ spustil Loring značně rozechvělým hlasem, „musím vám něco sdělit. Něco velmi prostého a doufám jednou pro vždy platného. Nechte mou ženu na pokoji!“
Wade si ho zvědavě prohlédl. „Jste unavený, doktore. A nemáte co pít. Počkejte, naleju vám.“
„Já nepiji, pane Wade, jak jistě dobře víte. Jsem tu za jedním účelem a s tímto účelem jsem vás už seznámil.“
„Mám dojem, že mi to došlo,“ řekl Wade stále tak roztomile. „A protože jste v mém domě hostem, mohu k tomu říct jen tolik, že račte střílet vedle.“
V bezprostředním okolí utichl hovor. Společnost špicovala uši. Chystal se veliký výstup. Doktor Loring vytáhl z kapsy pár rukavic, narovnal je, jednu z nich uchopil za prsty a plesknul jí prudce Wadovi přes obličej.
Wade nehnul brvou. „Pistole a kávu za svítání?“ zeptal se klidně.
Pohlédl jsem na Lindu Loringovou. Byla rudá zlostí. Pomalu se zvedla a postavila se před doktora.
„Pane na nebi, ty jsi ale kus šmíráka, drahoušku. Přestaň s tou pitomou šaškárnou, ano? Nebo si tu chceš vykoledovat taky jedno pohlazení, drahoušku?“
Loring se k ní hbitě otočil a zdvihl rukavice. Wade vpadl mezi ně. „Uklidněte se, doktore. V tomhle domě mlátíme manželky jen v soukromí.“
„Jestli mluvíte o sobě, je mi to moc dobře známo,“ ušklíbl se Loring. „Od vás lekce v chování zrovna nepotřebuju.“
„Dávám je pouze nadaným žákům,“ řekl Wade. „Je mi líto, že musíte tak brzy odejít.“ Zdvihl hlas. „Candy! Que el doctor Loring salga de aquí en el acto!“ Otočil se zpátky k Loringovi. „Kdybyste náhodou neuměl španělsky, doktore, znamená to, že dveře jsou tam. hle.“ Ukázal na ně.
Loring na něj bez hnutí civěl. „Já jsem vás varoval, pane Wade“ řekl ledově. „A slyšelo mě několik lidí. Už vás varovat nebudu.“
„To nedělejte,“ řekl Wade stroze. „Ale jestli se k tomu odhodláte zvolte si neutrální půdu. Abych mohl jednat trochu volněji. Promiňte, Lindo. Ale vzala jste si ho za muže.“ Pohladil si tvář v místě, kam dopadl těžší konec rukavice. Linda Loringová se hořce usmívala. Pokrčila rameny.
„Odcházíme,“ řekl Loring. „Pojď, Lindo.“
Znovu se posadila a sáhla po své sklenici. Šlehla po něm pohledem, v němž bylo tiché opovržení. „Ty odcházíš,“ řekla. „Pamatuj, že máš před sebou ještě několik telefonů pacientům.“
„Odejdeš se mnou,“ řekl vztekle.
Obrátila se k němu zády. Škubl sebou a sáhl po její paži. Wade ho popadl za rameno a otočil ho k sobě.
„Uklidněte se, doktore. Na všechny nestačíte.“
„Dejte pryč tu pracku!“
„To víte, že dám, jenom hezky vydechněte, no,“ řekl Wade. „Tak mi napadá, doktore, proč vy se vlastně neporadíte s nějakým dobrým doktorem?“
Někdo hlasitě vyprskl. Loring se napružil jako zvíře přichystané ke skoku. Wade to vycítil a elegantně se odpoutal. Udělal čelem vzad a prostě odešel. Tím Loringa dokonale převezl. Kdyby se doktor pustil za Wadem, znemožnil by se ještě víc než dosud. S utkvělým pohledem rázně přepochodoval místnost ke dveřím, které mu Candy už chvíli nabízel. Vyšel ven. Candy dveře s kamenným výrazem zavřel a vrátil se k pojízdnému baru. Šel jsem za ním a požádal jsem ho o skotskou. Netušil jsem, kam Wade odešel. Prostě zmizel. Také Eileen jsem nikde neviděl. Otočil jsem se k společnosti zády a soustředil se na svůj nápoj. Ať se v tom zatím poráchají sami.
Přitočila se ke mně dívenka s vlasy jako bláto a stuhou k…
