43. kapitola
Pak se něco tiše pohnulo a vedle gauče stál Candy a díval se na mne. Měl v ruce svůj patentní nůž. Stiskl páčku a ze střenky vylétla čepel. Stiskl páčku podruhé a čepel zapadla do rukojeti. Temné oči se mu záludně zaleskly.
„Millón deperdones, seňor,“ řekl. „Já se ve vás zmýlil. To ona zabila pána. Myslím, že ji —“ zarazil se a znovu se zablýskla čepel.
„Ne.“ Vstal jsem a nastavil jsem ruku. „Dejte mi ten nůž, Candy. Jste jenom hodný mexický sluha. S ohromným gustem by to hodili na vás. Potřebovali by takovou kouřovou clonu, za kterou by se mohli bezstarostně vychechtat. Nevíte, o čem teď mluvím. Ale já vím. Už to tak zasvinili, že s tím nemůžou na světlo, i kdyby chtěli. A oni nechtějí. Vypáčili by z vás doznání dřív, než byste jim stačil říct svoje jméno. A za tři týdny od úterka byste už dřel pryčnu v San Quentinu. Doživotně, Candy.“
„Už jsem vám řek jednou, že nejsem Mexičan. Jsem Chilan z Vina del Mar poblíž Valparaisa.“
„Ten nůž, Candy. To všechno vím. Jste na svobodě. Máte našetřené peníze. A tam doma vás podle všeho čeká osm bratrů a sester. Buďte chytrej a vraťte se zpátky, odkud jste přišel. S tímhle místem je konec.“
„Míst je dost,“ řekl tiše. Pak natáhl ruku a podal mi nůž. „Jen kvůli vám to dělám.“
Zastrčil jsem nůž do kapsy. Podíval se vzhůru směrem k ochozu. „La seňora — co s ní teď uděláme?“
„Nic. Vůbec nic. Seňora je moc unavená. Žila v hrozném napětí. Teď nechce být rušena.“
„Musíme zavolat policii,“ zasípal Spencer.
„Proč?“
„Proboha, Marlowe — musíme přece!“
„Zítra. Seberte si tu haldu nedopsaného románu a pojďme odtud.“
„Musíme zavolat policii. Ještě existuje něco jako zákon.“
„Nic takového neuděláme. S těmi důkazy, co máme, bychom neusvědčili ani mouchu. Ať si tu špinavou práci obstarají ochránci zákona sami! Ať to právníci nějak vyšpekulujou! Smolí zákony, aby je jiní právníci mohli rozcupovat před dalšími právníky, kterým se říká soudci, aby zas jiní soudci mohli říct, že se ti první spletli, a Nejvyšší soud aby mohl říct, že jsou na omylu ti druzí. Jistě existuje něco jako zákon. Vězíme v něm až po uši. A je dobrý akorát k tomu, aby advokátům poskytoval živobytí. Co myslíte, jak dlouho by se gangsterští kápové udrželi nad vodou, kdyby jim advokáti nepředváděli, jak v tom mají plout?“
Spencer řekl nakvašeně: „To s tím nemá co dělat. Tady v tom domě byl zabit člověk. Byl to náhodou velmi úspěšný a významný spisovatel, ale to s tím taky nemá co dělat. Byl to člověk, a my oba víme, kdo ho zabil. Je ještě něco jako spravedlnost.“
„Zítra.“
„Jestli dopustíte, aby z toho vyklouzla, jste zrovna tak špatný jako ona. Trochu o vás začínám pochybovat, Marlowe. Kdybyste byl jak náleží ve střehu, mohljste mu zachránit život. V jistém smyslu je to vaše zásluha, že se jí to povedlo, že jí to prošlo. A celá ta dnešní komedie se mi jeví právě jen jako — komedie.“
„Výborně. Taková maskovaná milostná scéna, že? To se hned pozná, že je Eileen do mě blázen. Až se všechno utiší, tak se třeba vezmem. Bude podle všeho docela slušně zaopatřená. Ostatně jsem na Wadově famílii nevydělal do teďka ani floka. Už jsem pomalu nervózní.“
Sňal z nosu brýle a začal si je leštit. Pak si z podočních důlků setřel pot, opět si brýle nasadil a zadíval se k zemi.
„Promiňte,“ řekl. „Musel jsem dnes spolknout hořkou pilulku. Bylo už strašné dovědět se, že se Roger zastřelil. Ale tahle drahá verze mě nadobro zlomila — sám fakt, že to vím.“ Vzhlédl ke mně. „Mohu se na vás spolehnout?“
„V jakém směru?“
„Že to, co děláte, je správné — ať je to cokoli?“ Shýbl se ke stolu, uchopil svazek žlutého strojopisu a zasunul jej pod paži. „Ne, nechme toho. Asi víte, co děláte. Jsem docela dobrý nakladatel, ale tohle všechno je trochu odlehlé mému oboru. Nejspíš jsem suchý, zkostnatělý patron.“
Prošel kolem mne a Candy mu ustoupil z cesty, pak ho ale předhonil a podržel mu dveře. Spencer mu krátce pokynul a opustil dům. Šel jsem za ním. U Candyho jsem se zastavil a zahleděl se do jeho temných jiskřivých očí.
„Žádné hlo…
