Symposion (Platón)

V dialogu Euthyfrón se Sókratés zamýšlí nad podstatou zbožnosti. Zbožnost nepředstavuje výlučně citový vztah člověka k božství, ale má mnohem širší význam: chování člověka ve společnosti, rodině i obci vyplývající z jeho loajality vůči božskému řádu. Tento etický princip má podobu absolutní a nezávislé ideje.

Stručný obsah

Dialog se odehrává ve chvíli, kdy Sókratés čeká na svůj soud. Při tomto čekání se setkává s Euthyfrónem, který jde žalovat svého otce za smrt jednoho z otroků. Sókratés s ním začíná rozhovor o zbožnosti, neboť právě zbožností obhajuje Euthyfrón svůj úmysl podat žalobu na vlastního otce.

Během dialogu se postupně dojde k tvrzení, že zbožnost je součástí spravedlnosti - vše, co je zbožné, je spravedlivé, ale vše spravedlivé nemusí být nutně zbožné. Při rozhovoru o bozích Sókratés také kritizuje představu, že bohové jsou skutečně takoví, jak je ve svých eposech popisuje Homér - že mezi sebou válčí, jsou žárliví, podvádí se, chystají na sebe intriky atd.

V závěru dialogu je následující úvaha: Zbožné je sloužit bohům, ale služba vždy směřuje k nějakému dílu - služba loďaři slouží k postavení lodi atd. K čemu tedy směřuje služba bohům? Euthyfrón v tuto chvíli odbíhá k jiné úvaze a dialog po chvíli končí, takže definice pojmu, o kterém se v dialogu jedná, zůstává nevyslovena (což je pro sókratovské dialogy poměrně typické - předmětem dialogu je vždy hledání definice nějakého pojmu; zde se jedná o zbožnost, v dialogu Laches o statečnost, v Ústavě o spravedlnost atd.; definice ale většinou zůstává nevyslovena a Platón ji ponechává na intuici čtenáře). Z předchozích úvah bychom ale mohli definici doplnit zhruba následovně: Zbožnost je jednat v souladu s vůlí bohů, to znamená v souladu se zákony přírody.