Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktione pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritias se podíleli na vládě třiceti na konci Peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Potone byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii.
V mládí dostal Platón vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Díky Kratylosovi se porpvé setkává s filozofií a okamžitě si ji zamiluje. Není proto divu, že se z něj časem stane nejúspěšnější filozof své doby a dá se říci že i jeden z největších vůbec.
Platón se ve svých dvaceti letech setkal se Sókratem a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Po odsouzení svého učitele a jeho popravě roku 399 př. n. l. odešel Platón pravděpodobně z Athén do Megary a cestoval do Itálie, na Sicilii, do Egypta a do Kyrény. O cestách na Sicilii a o svých zkušenostech s tamními vládci Diónem a Dionýsem píše v Sedmém listě, jediném zachovaném autobiografickém textu.
Ve věku 40 let (tedy okolo roku 387 př. n. l.) se Platón vrátil do Athén a v „Akadémově háji“ založil slavnou Akademii, která se stala vzorem pro všechny evropské vědecké instituce. Jedním z nejvýznamnějších žáků Akademie byl Aristotelés, po Platónově smrti Akademii převzal jeho synovec Speusippos. Akademie přetrvala až do roku 529, kdy ji zrušil císař Justinián.
Platón zemřel v Athénách v na svou dobu v úctihodném věku (82-84 let).
Platónova díla mají vesměs formu dialogu (rozhovoru), kde vystupuje Sókratés jako hlavní postava. Dochované Platónovy dialogy se už od starověku řadí do čtveřic, tzv. tetralogií. Jedinou výjimku představuje dochovaný soubor Platónových Listů.
Většina z Platónových filozofických děl jsou myšlenky jeho učitele Sókrata. Dá se říci, že to, co víme o Sókratovi, jsme se dozvěděli z Platónových zápisů. Platón ve svých dílech vystupuje jako tlumočník myšlenek svého učitele, který se řídil učením, že je lepší vyučovat žáky ústně, aby si procvičili své myšlenky a vědění. A proto nikdy nic nenapsal. Platón a jeho učitelé se začali zabývat otázkami člověka a lidskou společností na rozdíl od ostatních, kteří se zabývali původem světa. Jejich tématy byly rozdíl mezi pravým poznáním a míněním, ctnost a možnost výchovy ke ctnosti, spravedlivé a k tomu trvalé uspořádání obce, dobro jako konečný cíl člověka a dokonce i obce.
Láska je nejstarší a nejušlechtilejší božství, prazdroj ctnosti.
Milující ztrácí jasnozřivost pohledu na předmět své lásky.
Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.
Muž a žena jsou dvě poloviny, které spějí k tomu, aby vytvořily celek.
Svět by mohl být spasen jedině tehdy, kdyby se králové stali filozofy, nebo filozofové králi.
Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.
Kde není rovnosti, přátelství nemá trvání.
Hudba a rytmus nacházejí cestu k nejskytějším místům duše.
Láska je touha ploditi v kráse.
Jinoch se stává mužem, když obejde kaluž, místo aby do ní vstoupil.
Ti lidé, kteří se narodili jako muži, ale žili špatně a neúspěšně, se ve svém převtělení vrátí na zem jako ženy.
Všechno co chceš, budeš mít. Nešťastníče!
Moudří lidé mluví, protože mají co říci. Blázni protože by rádi chtěli něco říci.
Přístup k moci by měl být zakázán těm, kteří jí milují.
Platón
