Pár kilometrů od Terezína (Ota Pavel)

Soubor krátkých povídek s rybářskou tematikou navazuje na předcházející povídkovou sbírku Smrt krásných srnců.

Stejně působivé a plastické rybářské příběhy a vzpomínky na otce a rodinný život jsou i zde neopakovatelnou oslavou lidského života a přírody.

Jedná se o volné pokračování knihy Smrt krásných srnců. Hlavní postavy stále zůstávají, včetně vypravěče Oty Pavla.

Obsah

Na prázdniny jezdila rodina Popperových k Berounce ke strýci Proškovi. Otec naučil syny chytat a hlavně milovat ryby. Ota, jelikož je malý, je bratry odstrkován do chvíle, než chytí svou první rybu. Pak vypukne válka a otec je i s Hugem a Jirkou poslán do koncentračního tábora. Ota zůstane doma s maminkou a cítí povinnost se o ni starat. Proto po otcově a strýcově vzoru chodí pytlačit. A díky tomu mají dostatek ryb.

Jednoho dne ho chytí porybný a vypadá to s ním špatně. Pak se z něj ale vyklube otcův starý známý a poradí Otovi, kdy a kde se chytá nejlépe.

Když je válka u konce, ryb je stále míň. A tak se Ota vydá ke strýci. Vyrazí také sjíždět řeku s Dlouhým Honzou. Několikrát se tam spolu pohádají, ale když jde o ryby, jsou z nich nejlepší přátelé.

Jeho otec mluvil často o zlatých úhořích - to jsou "zauzení úhoři". Ota se rozhodl splnit otci sen a k jeho narozeninám mu jich zázračně chytí 11 a nechá je zaudit u řezníka. Jakmile to otec spatří, je naprosto šťastný. Ale úhoři jsou hnusní, protože je řezník špatně ochutil. Od té doby začne i pan Leo chytat úhoře a vždy, když nějakého chytí, pozve Otu na jídlo. Jednou před něj slavnostně postaví jedenáctého a jemu konečně dojde, že se mu to snažil splatit. Druhý den otec zemřel.

Pak se Ota po nějaké době dostal do blázince, kde by se byl dávno zabil, ale při životě ho udržely právě jeho vzpomínky na ryby!