Pošta v ZOO (Ondřej Sekora)

HOLUB SE VRÁTIL Z AFRIKY

Co přinesl?

Namouduši ta školní úloha nebude nic pro holuba. Ještě by začal vykládat, že z klecí dostane od zvířat rozumnější psaní než říkání od nějakých lidí. A to si přece našinec nedá líbit. Panečku, kdybych teď tak mohl holuba omráčit celým balíkem dopisů! Ale jen jsem si to řekl, už se zahradou rozlehl křik z velké voliéry.

„Holub, holub letí. Nese poštu až z Afriky! To je kabrňák!“ To volali supové. Oni totiž mají zázračný zrak. Vidí do takové dálky, jakou si ani představit nedovedeme. A nemýlili se. Holub už tu byl. Jako kámen spadl u jeřábů přímo do žlabů s jídlem. Vrabci a hrdličky, kteří se tam přiživovali, se polekali. Myslili, že něco spadlo z nebe, a začali křičet: „Pomoc, někdo na nás háže!“ a pádili si poplašeně stěžovat na ředitelství. Uřícený holub zatím shltl několik soust, překulil se k hrníčku s vodou, nalokal se žíznivě a zůstal ležet na zemi. Jejdanenky, snad si, chudák, neublížil? Propánečka, jestli tohle byla jeho poslední cesta! Pomoz mně, duchu všech zvířat, jak bych to udělal, kdybych musel lítat s poštou za něj?

Ale holub se už malounko pohnul. „Jestřáb mne honil!“ vzdychl. „Ale uletěl jsem mu! Vem si tuhleto nejmenší psaní,“ a podal mně malý papírek.