Pošta v ZOO (Ondřej Sekora)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Drahým velkým plachtařům

„Jen hlavu vzhůru,“ říká mi často můj ošetřovatel a tím nás vždy hrozně otráví. Jako kdyby neviděl, že to vůbec nejde, protože od rána do večera visíme na jedné noze hlavou dolů a od večera do rána po celou noc také. No, to je právě to nejhorší. My bychom sev noci velice rádi prolétali. A pak bychom nelítali jen po zoologické zahradě. Letěli bychom kousek světa, třeba někam na hrušky nebo na jablka, a k ránu bychom se zase vrátili, pověsili bychom se za nožičku na svou větev a spali pak celý den od rána až do večera. Ale takhle si netroufám trochu se rozletět, protože bych se rozbil o mříže. Tak v ZOO ve dne v noci jenom visím. Bolí mne z toho letky, ale co mám dělat. A to ještě přijdou lidé a říkají:“Podívejte se na toho lenocha kaloně. On tu prospí celý den. Nač jsme si koupili vstupenku?“ To víte, když jsem nočnízvíře, zrovna budu lidem také ve dne dělat kejkle! Copak jim ve škole neřekli, že ve dne musíme spát? A vůbec jsem rád, že se zabalím do svých blan, protože i tenkrát, když je lidem horko, mně je tu zima. Pak zavřu oči a představuju si aspoň nachvilku, že jsem u nás v horoucí krajině a že nás příští noc potáhne celé mračno někam na ostrov obrat do sadů všechnu úrodu.

Tady mám rád jenom našeho ošetřovatele. Když přijde s jídlem pro nás, to se na chvilinku docela rád probouzím. Nosí mně obyčejně ovoce, sladkou rýži, puding a kompot. Aspoň se dobře najím. Také se s námi ošetřovatel trochu pomazlí. Jemu to dovolíme, ale běda, kdyby na nás sáhl někdo jiný. Máme sice zuby jenom na ovoce, ale na některého návštěvníka by to stačilo.

Naštěstí na nás lidé nedosáhnou a my na ně také ne. Tak tu jen visíme jako krápníky v jeskyni a zlobíme se, když lidé u naší klece dělají hodně rámusu. To si potom zabalíme hlavu ještě víc, aby nás nebudili a abychom mohli prospat celý den, jak jsme zvyklí.

Mnozí školáci nám závidí, že ve dne spíme. Prý by to bylo něco pro ně, ale my bychom s nimi docela rádi měnili. Docela bychom klukůmpřáli, aby si mohli v naší kleci den prospat, jen jestli by tam uměli viset od rána do večera za jednu nohu.

P. S. Říkají nám také „létající psi“. Prý máme hlavu jako pes. Jak vám říkají u vás?

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024