Devadesátka pokračuje (Jaroslav Foglar)

30. Mirek - nejšťastnější člověk

Zima byla na ústupu. Na celé čáře! Poslední zmrazky dávno zmizely s chodníků i střech, potoky se naplnily hučícími vodami s kopců a luk.

Keře v sadech počaly rašit. Veliká vrba na dvorečku, kde byla klubovna Devadesátky, počala znenáhla zelenat. Rvavý jarní vítr přinášel do ulic závany čerstvého vzduchu plného vůně čerstvé hlíny.

První nejotužilejší chlapci a děvčata se objevili s nahými koleny a také většina hochů z Devadesátky odložila do skříní s konečnou platností své dlouhé kalhoty.

Za okny v klubovně se ocitly dřevěné truhlíky se zasázenými květinami a fazolemi. To Mirkova Liščí družina udělala.

Hoj - to byly radostné jarní dny, které Mirkovi teď nadešly! Družina byla nadšená do každé práce. A svorná a pevná! I ten Bumbi a Boja, za dřívějších dob nemastní - neslaní, byli plni chuti do všeho a nevynechali ani jednu schůzku či výpravu.

Joska na Ondru už dávno zapomněl a žil také jen Devadesátce. „Že jsi mě sem nedostal už dřív! Že tě to nenapadlo už dávno!“ říkával vždy jen Mirkovi. A Mirek byl šťastný jako málokdy předtím. Krásné doby se do Devadesátky tedy vrátily! Je tu zase spokojenost, radost, svornost a nadšení. A k tomu všemu je jaro, jaro, nejkrásnější čas!

A Jiří je tady! Jiří, po jehož přátelství Mirek vždy tak toužil, které pak také měl - a zase tak podivně a bolestně ztratil! Co chce Mirek ještě víc? Byl někdy více šťastnější? Ne! Nebyl! Nikdy nebyl! Ó - kéž by tak vše zůstalo už pořád! Kéž by se už nic nezměnilo!

Vše také nasvědčovalo tomu, že dobrá pohoda v Devadesátce teď již zůstane. Jiří po překonání prvních pocitů nesmělosti a zahanbení i cizoty se stal zase tím dobrým a milým chlapcem, kterého každý musel mít rád. Ke každému opět vlídný, pozorný, ochotný, získal si opět rázem přátelství všech chlapců.

Také Joska jím byl nadšen a často, když šel s Mirkem sám z klubovny, o něm s obdivem hovořil. A Mirek mu vyprávěl vše, jak to bylo dříve, jak se s Jiřím přátelil tak jako snad ještě s nikým - a pak na táboře u Vydří říčky - jak se najednou Jiří začal tak podivně měnit - někdy celé dny na Mirka nepromluvil - nebo se na něj utrhoval - a pak přišel ten konec, konec všeho pěkného, konec jejich přátelství - a Jiří pak po táboře se už do Devadesátky nevrátil.