Pláňky (Oldřich Vyhlídal)

Bajka

Valili se tmavomodří brouci 
kolem takové té zlaté hromádky. 
Míjeli ji jako zámek z pohádky 
rytíři, jen břichy už se dmoucí.

A z rozmaru si na ni volali: 
páchni, ať víme, zdali táhneš s námi!

Ona však měla (jako prázdné chrámy 
bez kadidla) svůj dech už zvětralý.

Chřadla a schla, až mezi podběly
v prach se rozpadla — a modré bubliny
deště pozvaly ji k sobě do hlíny.

A na tom místě vyrostl pak světlý, 
křehký trs trávy, v kterém rozekvetly 
fialky, aby voněly a voněly ...