Pár tónů
Ztracený v mrtvém moři
asfaltu a sektorového štěstí.
blouzdáš se velebností Václaváku
a tma je něžná a sladká
a šišlavá
jak párek teplejch
Několik regimentů samozvaných
prokurátorů v šestistupech
dupe tvou hlavou
Vzorný předpisový krok
Vzorné předpisové mozky
žádající přiznání
úplné veřejné a předpisové.
A ty jim utíkáš
anonymním krokem flákače
a nikdo z kolemjdoucích neví kolikátá je to alej
kolikátý večer a země kterou utíkáš
V anonymitě flákače
utahaný a zmatený
až do té chvíle
než v zastrčené ulici vykřikne z okna
těch pár tónů, které přebývají
Může to být
bluesový mišuňk rumu a deště
lidovka o zarostlé cestě a jeřabinách
trombony pana kapelníka Beethovena flekující
osud
Na tom nezáleží. Zastavíš se
a prokurátoři zaplňují ulici
rozkročení sebejistí slintající
s dojímavým úsměvem který vše chápe
zatím co ty říkáš že teda jo
že tu holku máš rád ale ať ti
dají pokoj!
Ale tím jsi učinil přiznání
úplné a veřejné
a namísto soudců se za tebou rozbíhají
jiní
Anonymita flákače
už ti nepomůže Utahaný a zmatený
zády k oknu z kterého pořád padá
těch pár tonů, které přebývají
snažíš se.. Zelenáč v
pistolnickém městě
A tu přibíhá první s balíkem dopisů od ní
a ty vzpomínáš na ty dva dny kdy jsi četl
od a až do zet telefonní seznam aby ses dozvěděl
jak se jmenuje a kde bydlí
Přibíhá druhý a ukazuje knihu kterou mu dala
k Vánocům a znovu je Štědrý den a ty jsi úplně sám
na celé koleji s balíčkem tabáku
odlívkou špiritusu a rabijátským smutkem Majakovského
Přibíhá další s cucflekem na krku
a ty myslíš na její slzy ve vystydlém zaprášeném parku
a jak se ti konečně povedlo
aspoň jednou zahrát to sólo v od James Inphirmary pořádně,
a jak jsi poprvé viděl
ten krásně žlutý obraz od Veneziana
A další vytahují z kapes
její prádlo a pikantně vypráví
a ty znovu jedeš v kodrcavé tramvaji na Spořilov
s půllitrem rumu a malou deskou Milese Davise a moc se bojíš,
abys ji nerozbil
a znovu stojíš
po bůhvíjakém kolikátém zbytečném flámu
před výkladní skříní a obdivuješ
ten krásně žlutý obraz od Veneziana
a někdo ti říká
"Mladej, seš stejně trhlej..."
Ano přibíhají
pořád další a další neboť ses přiznal,
a ted si to musíš zodpovědět proti všem,
kteří přijdou a mohou přijít.
A tento bijící se v prsa a v pleš
pugétem stovek a dekretů. (Ejhle ! Pravověrný !)
křičí: "Mladíku, život se točí jako kolotoč!
Uhněte! Dokud je čas!"
A ty říkáš Ano točí se to jako kolotoč.
Zase je říjen koupím si tři lampióny
a večer zamknu a budu si na nich přehrávat
ten žlutý renezanční obraz
A rok se otáčí jak kolotoč
Hulánské koně srpna Eroplán
a babím létem natupírovaná
Ofélie v březnovém blátě pokašlávající
labutě listopadu
Rok se otáčí jako kolotoč
a flašinet vrže unizono s tebou
těch pár tónů, které přebývají.
Beethovena verbuňk nebo blues.
Rok se otáčí,
stojíš v té ulici sám
proti všem, kteří mohou přijít
a do chraptění flašinetu
slyšíš odněkud z přízemí
věží a luceren žensky hlas
jak volá: "Zastavte principále, zastavte
Toho člověka u střelnice odněkud znám"..
