13
………………………………………
Roxanne si Lilyinu radu vzala k srdci a pokusila se o kompromis. Nechala se zapsat na univerzitu v Tulane, jak otec chtěl, a vážně se studiu věnovala. Dohoda zněla, že pokud bude po roce školy ještě chtít spolupracovat na jeho neveřejných akcích, bude přibrána jako učedník.
To jí vyhovovalo. Za prvé proto, že ji studium bavilo, a pak taky, že své rozhodnutí nehodlala změnit.
Učení a vystupování jí navíc zabralo tolik času, že se s Lukem jinde než na zkouškách nevídala.
Možná by mu odpustila, že na ni křičel, rozhodně i ten polibek, ale nikdy mu nezapomněla, že změnil nejkrásnější okamžik jejího života na pouhou lekci mistra žáčkovi.
Jako profesionálka ale nedovolila citům zasahovat do jejich práce. Poctivě s ním zkoušela výstupy a večer předváděla, co se naučili.
Pokud se vydali na zájezd, cestovala po jeho boku jako zdvořilý cizí člověk, který se s druhým v letadle, vlaku nebo autě dělí o místo.
Jen jednou, když Lily zase vyjádřila obavu, že Lukeovy úniky jsou čím dál složitější a nebezpečnější, vyplula její zlost na povrch.
„Jen ho nech,“ odsekla jí, „lidi jako on si pořád musí něco dokazovat.“
Dál se mu mstila randěním s atraktivními muži, které často vodila domů na večeři nebo na představení. A potměšile se bavila, když o jejím miláčkovi v publiku Luke věděl.
Vybírala si jen studované typy, protože se chtěla bavit s inteligentními lidmi, ale i proto, že Luke měl za sebou, přes Maxovo naléhání, jen jediný rok vysoké školy. Nikdy nezapomněla nadhodit, že třeba Matthew je student práv a Philip si dělá magisterský titul z ekonomie.
Roxanne si zvolila jak studium historie umění, tak nauku o drahých kamenech – gemologii. K Maxově radosti si chtěla prohloubit znalosti v oblasti, kterou teď považovala za svého koníčka. Když chce někdo krást významná umělecká a šperkařská díla, poučovala otce, měl by taky víc vědět o jejich původu a hodnotě.
Max byl pyšný na dceru s takovými ambicemi.
Jeho sláva mága zatím utěšeně rostla. Obdržel například cenu pro nejlepšího kouzelníka roku, kterou udělovala Iluzionistická akademie. Už se nemuseli vyhýbat vystupování před širší veřejností, a tak přijali účast ve dvou televizních speciálech, a Max dokonce podepsal smlouva na knihu o magii.
Zrovna před měsícem ulehčil jedné matróně z Baltimoru od briliantové a opálové brože a náušnic. Svůj podíl ze zisku vložil okamžitě do bádání o věci, která ho právě nejvíc zajímala: a sice kámen mudrců.
Pro někoho to mohla být pouhá legenda, pro Maxe však znamenal nový cíl ve chvíli, kdy se obě dráhy jeho kariéry přiblížily vrcholu. Toužil najít ten sen každého kouzelníka ne proto, aby mohl měnit kovy na zlato, ale jako testament a završení všeho, co se za život naučil a co dokázal. Zatím stačil nasbírat knihy, mapy, dopisy a historické deníky.
Vystopovat kámen mudrců by pro Maximilliana Nouvellea znamenalo vrchol, po němž by mohl v klidu odejít na odpočinek. Představoval si, jak se pak budou s Lily bezstarostně toulat po světě, zatímco děti ponesou dál rodinnou tradici.
Když se na New Orleans sneslo sychravé zimní počasí, Max byl smířený se světem. Občasný třas rukou, který způsobovalo vlhké klima, zaháněl aspirinem nebo ho prostě přehlížel.
Roxanne měla déšť ráda. Provokoval ji ke snění. Z balkónku Geraldova bytu pozorovala, jak proudy vody stékají po skle a zahánějí z ulice opozdilé chodce. Když se zhluboka nadechla, ucítila bílou kávu, kterou v malé kuchyňce Gerald připravoval.
Ve společnosti toho chytrého, milého mladíka jí bylo příjemně. Měl rád Gershwina a staré filmy. Jeho malý byt nad obchodem se suvenýry zaplňovaly police s knihami, deskami a videopáskami. Gerald byl studentem filmové školy a už teď nasbíral víc filmů, než by za život stihla shlédnout.
Dnes večer se chtěli dívat na Bergmanovy Lesní jahody a Hitchcockovu Závrať.
„Není ti zima?“ Gerald se objevil za jejími zády se svetrem v ruce. Byl možná o pár centimetrů menší než Roxy, ale široká ramena mu přidávala výšku. Měl hladké, světlé vlasy, je…
