24
………………………………………
Luke věděl, že je to riskantní, ale už mu na tom přestalo záležet. Nechal najatý sedan na parkovišti, prošel hlavní halou k výtahům a vyjel do svého pokoje. Tam vytáhl z papírového sáčku láhev Jacka Danielse, postavil ji na prádelník a dlouhou chvíli na ni zíral.
Pak uvolnil závit, obrátil láhev a třemi velkými doušky se pokusil spálit aspoň nejhorší část té bídy.
Nefungovalo to. Už od doby mladických pokusů věděl, že alkohol problémy neřeší, ale násobí, přesto to v téhle chvíli stálo za pokus.
Až sem si s sebou donesl Cobbův pach. Jeho pot, krev a smrt jako by mu ulpěly na kůži. Byla to ohavná práce, spouštět jeho zatížené tělo do řeky.
Přál si, aby ten chlap umřel. Bůh ví, že si to přál. To ale netušil, co s ním náhlá, násilná a nelítostná smrt udělá.
Luke nemohl zapomenout, jak Sam nevzrušeně vystřelil – jako by vzít život bylo stejně prosté jako konverzace u karet. Neudělal to z nenávisti, z chamtivosti nebo v záchvatu zuřivosti, ale bez emocí, jako když děcko zboří stavbu z kostek. Jen proto, že se mu Cobb o něco víc hodil mrtvý než živý.
Všechno řídil, pomyslel si Luke a skládal se pomalu na postel jako starý muž. Celé ty roky si Luke myslel, že vládne svým životem, a přitom ho ze zákulisí řídil někdo jiný. Tahal za provázky a obracel naruby všechno, čeho Luke dosáhl nebo chtěl dosáhnout.
To všechno jen kvůli zvrácené zlobě, závisti a zlomenému nosu. Každý by tu noc v jeho luxusní kanceláři pochopil, že Sam je mnohem víc než jen ambiciózní a chladnokrevný. Že je šílený. Ale naživu zůstal jediný skutečný svědek.
Co může dělat? pomyslel si Luke a promnul si oči, aby zahnal tyhle představy a zkusil myslet na budoucnost.
Vloupal se do Samova domu. A pokud by policie měla stopu, snadno by po ní došla až k Nouvelleovým. A kdyby k nim Luke sám zašel s podivnou historkou o vydírání a vraždě, komu by uvěřili? Zloději, nebo slušnému občanovi?
Přesto by to mohl risknout. Netušil, jestli by vězení přežil se zdravým rozumem, ale risknul by to. Co když Sam ale splní i další hrozby? Max skončí v blázinci, Lily se zhroutí a Roxanne přijde o všechno. Anebo se Samovi vraždění tak zalíbilo, že je všechny postřílí – nejspíš zbraní s Lukeovými otisky.
Strach mu znovu sevřel hrdlo a donutil sáhnout po telefonu. Vyťukal čísla a stiskl pevně sluchátko. Vzala to po prvním zazvonění, jako by na něho čekala.
„Haló? Haló, kdo je to?“
Viděl ji jasně, jako by ji přičaroval do pokoje. Seděla na posteli se sluchátkem u ucha a rozevřenou knihou na klíně. Na televizní obrazovce možná blikal starý, černobílý film.
Pak se ta představa rozplynula a Luke věděl, že už ji tak nikdy znova neuvidí
„Haló? Lukeu, jsi to ty? Stalo se snad…“
Položil sluchátko, pomalu a tiše.
Rozhodl se. Ozvat se jí a všechno vysvětlit by pro ni znamenalo trápení. Udržel by si ji při sobě. Když ji opustí, beze slova, beze stopy, začne ho Roxy pomalu, ale bezpečně nenávidět.
Jako by už byl opilý. Pomalu vstal a odnesl si láhev do postele. Jeho mizérii to nespraví, ale možná ho to alespoň uspí.
* * *
Ráno se čerstvě oholený a zase v převleku odhlásil z hotelu a vyrazil na letiště. Rozhodl se žít dál. Třeba jen proto, aby se ujistil, že Sam Nouvelleovým neublížil. Možná i z toho důvodu, aby získal čas a mohl plánovat pomstu.
Neměl ale žádný letový plán, žádný cíl. Jeho život byl najednou prázdný jako ta láhev, co nechal za sebou.
„Už dávno měl být zpátky.“ Roxanne si mnula vlhké dlaně a přecházela po otcově pracovně. „Něco se děje. Proč tam jen musel jezdit sám.“
„Není to jeho první akce, zlato.“ Max zvedl barevnou krabici z lavičky asi metr vysoké a odhalil Myšákovu useknutou hlavu. „On přece ví, co dělá.“
„Neohlásil se na letišti.“
„To není tak podstatné.“ Stisknutím ovladače, schovaného v rukávu, vydala hlava dlouhý sten, oči přelétly zleva doprava a ústa se pootevřela. „Neuvěřitelné. Je jako živý, co?“
„Tati.“ Aby si získala otcovu pozornost, popadla krabici a hodila ji zpět na umělou hlavu. „Luke má problémy. Vím to…
