Zlodějka (Nora Robertsová)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

3

………………………………………

 

Cestou na jih se léto rozžhavilo do běla. Projeli Portland, Manchester, Albany a Poughkeepsie. Pak zamířili na západ do Allentownu, kde se Roxy seznámila s dvojčaty Tessie a Trudie a strávila s nimi dva báječné dny. Když se pak se slzami a slibem věčného přátelství loučily, pocítila Roxy poprvé nevýhodu kočovného života.

Celý týden špulila pusu a kňouráním po kamarádkách doháněla Lukea k šílenství. Vyhýbal se jí, jak mohl, ale přece jen teď žili pod jednou střechou.

Utábořil se sice s Myšákem v doupěti, v kabině tahače, ale většina jídel se podávala v přívěsu. Nejednou na něj Roxy taky vybafla, když vycházel z koupelny.

Ne že by se jí zalíbil, naopak, vypěstovala si k němu hlubokou nechuť, v níž zatím nikdo nerozeznal začátek sourozeneckého soupeření. A pak, od setkání s Tessie a Trudie, Roxane stále víc toužila po kontaktu s vrstevníkem.

I kdyby to měl být kluk.

A tak se chovala stejně jako většina mladších sester ke starším bratrům. Dělala mu ze života peklo.

Od Hagerstownu po Winchester, od Roanoke až k Salemu ho neúnavně a nemilosrdně naháněla a provokovala. Nebýt Lily, asi by jí to tvrdě oplácel, ale z jemu nepochopitelných důvodů Lily toho spratka zbožňovala.

Důkazem byla například zkouška před vystoupením v Salemu.

Roxanne neustále kazila výstup špatným načasováním. Luke se potloukal po stanu a jízlivě se radoval z toho, jak Roxy dělá chyby a kňourá.

Začal si dělat naděje. On by ten trik přece zvládl mnohem lépe, jen kdyby mu dal Max šanci. Jen kdyby ho taky začal učit, Luke už si dávno tajně před zrcadlem zkoušel jevištní chůzi a pohyby.

Stačilo by, kdyby ta nafrněná Rox dostala nějakou nevyléčitelnou nemoc nebo se stala obětí tragické nehody. Zmizela by ze scény a on by snadno zaujal její místo.

„Roxanne,“ promluvil Max trpělivě a přerušil Lukeovy myšlenky. „Ty se nesoustředíš.“

„Jo, jo.“ Vystrčila ret a začala natahovat. Neměla chuť se dál nechat peskovat v tom přehřátém stanu.

„Maxi,“ vložila se do věci Lily, „možná by to chtělo malou přestávku.“

„Lily.“ Max se snažil potlačit zlost.

„Už jsem z toho zkoušení unavená,“ začala Roxy přehrávat a tvářit se ublíženě. „Už mě nebaví jezdit sem tam a šaškovat a vůbec, chci zpátky do Allentownu za Tessie a Trudie.“

„To bohužel nepůjde.“ Její slova zasáhla Maxovo sebevědomí a donutila ho k pocitu viny. „Jestli nechceš vystupovat, dobře. Ale když se na tebe nebudu moct spolehnout, budu tě muset vyměnit,“

„Maxi!“ zhrozila se Lily a postoupila kupředu, jenže Max ji pohybem ruky zarazil.

„Jako moje dcera máš právo na odmlouvání,“ pokračoval, zatímco Roxanne stékala po tváři osamělá slza. „Ale jako můj zaměstnanec se beze slova dostavíš na každou zkoušku. Je to jasné?“

Roxy svěsila hlavu. „Ano, tati.“

„Tak dobře. Teď si dáme pauzu. Osuš si oči,“ řekl a vzal ji za bradu. „Jen jsem chtěl…“ náhle zmlkl a přitiskl jí dlaň na čelo. Rázem jako by se mu srdce zastavilo. „Lily, ona celá hoří,“ hlesl. Velký Nouvelle se úpěnlivě zadíval na svoji družku. „Ona je nemocná.“

„Ach, jehňátko moje.“ Lily už klečela na kolenou a sama zkoušela, jak vysokou má dítě teplotu. „Co tě bolí, zlatíčko? Hlavička, nebo bříško?“

Na podlahu dopadly dvě velké slzy. „Nic. Je tady jen horko. Nejsem nemocná, chci zkoušet. Nenech tatínka, aby mě vyměnil.“

„Ale to je nesmysl.“ Lilyiny hbité prsty hledaly nateklé uzliny. „Tebe nikdo vyměnit nemůže.“ Položila si Roxyinu hlavu na rameno a podívala se na Maxe, který tam stál bílý jako křída. „Asi bychom měli zajet do města a najít doktora.“

Luke bez dechu sledoval, jak Max vynáší plačící Roxanne ze stanu. Jeho nejtajnější přání se vyplnilo, uvědomil si. To smrádě onemocnělo. Možná smrtelně. Se srdcem v krku vyběhl ze stanu a díval se, jak se práší za autem, kterým odjeli.

Třeba umře ještě dřív, než dorazí k doktorovi. Spolu s tou myšlenkou ho ale zachvátila panika a neuvěřitelně silný pocit viny. Vždyť vypadala tak maličká, když ji Max držel v náruči.

„Kam jeli?“ chtěl vědět Myšák, který znepokojeně přiběhl, když slyšel startovat svůj milovaný motor.

„K doktorovi.“ Luke se kousl do rtu. „Roxanne je nemocná,“ vyrazil ze sebe a dal se na útěk dřív, než se Myšák stačil ještě na něco zeptat. V duchu prosil, aby Bůh, pokud nějaký je, pochopil, že on to svoje přání nemyslel vážně.

 

Prožil si dvě strašlivé hodiny, než zaslechl, že se auto vrací. Pomalu se k němu plížil, ale srdce se mu znova zastavilo, když Max zvedl Roxyino bezvládné tělo a předal ho Lily do náruče.

„Ona je…,“ nedokázal z krku vypustit to strašné slovo na M.

„Moc ospalá.“ Lily se jen nepřítomně usmála. „Nezlob se, Lukeu, ale teď se musíš nějak sám zabavit, budeme mít dost starostí.“

„Ale… ale…“ Přinutil nohy k pohybu a dohonil Lily u přívěsu. „Je snad, chci říct…“

„Chvíli to potrvá, ale až přejde krize, bude zase v pohodě.“

„Krize?“ zaúpěl. Božíčku, tak to je vážně nějaká hrozná nákaza.

„A navíc je takové vedro,“ pokračovala Lily šeptem. „Musíme jí co nejvíc ulevit, než to přejde.“

„Já to tak nemyslel,“ špitl Luke. „Přísahám, že jsem nechtěl, aby onemocněla.“

Lily už se soustředila na něco jiného, ale ještě se zastavila ve dveřích. „Já vím, zlato. Spíš bych řekla, že od těch dvojčat dostala Roxy víc než slib věčného přátelství,“ usmála se. „Nádavkem ještě plané neštovice.“

Luke otevřel pusu a Lily mu zabouchla dveře před nosem.

Neštovice? Tak on málem umřel strachy a ta malá kačena chytla jen obyčejný neštovice?

 

„Já to dokážu.“ Luke stál uprostřed pódia, zatímco Max cvičil karetní triky. „Dokážu všechno, co ona.“

„Ty ještě nejsi připravený, Lukeu.“ Max rozložil karty na stolku a bleskově je otočil.

Roxy už třetí den ležela s horečkou a svěděním v posteli a Luke celou dobu zpíval stejnou písničku.

„Stačí, když řekneš, co mám dělat.“ Už se snažil vymámit z Myšáka tajemství triku s kloboukem, ale narazil na nepřekonatelnou hradbu loajality. „Slyšel jsem, jak říkáš Lily, že je bez Roxanne v představení mezera, a ona bude nemocná ještě nejmíň deset dní.“

Max už si pohrával s myšlenkou, že program zatím nastaví nějakým dalším číslem. „To je chvályhodné, že máš o její zdraví takový strach, Lukeu.“

Chlapec zrudl ve tváři a vrazil si ruce do kapes. „Já za to nemůžu, že je nemocná,“ tím už si byl téměř jistý, „a jsou to přece jen neštovice.“

Maxe karetní triky neuspokojily, a tak karty odložil. Ten hoch má vytrvalost, bavil se v duchu. Možná by mu mohl svěřit tak základní věc, jako je trik s kloboukem.

„Pojď sem.“ Luke o krok postoupil, ale když Maxovi pohlédl do očí, lehce se zachvěl. „Přísahej,“ pronesl Max slavnostně, „přísahej při celém svém životě, že nevyzradíš nic z tajemství umění, které ti bude svěřeno.“

Luke se chtěl zasmát a připomenout Maxovi, že je to jen trik, ale nemohl. Pocítil něco mnohem většího, co mu svázalo jazyk. Pak přiškrceně zašeptal: „Přísahám.“

Max se mu ještě chvíli díval do tváře, než přikývl. „Dobře. Takže po tobě budu chtít tohle…“

Bylo to vážně strašně jednoduché. Když Luke pochopil, jak neskutečně prostý je ten trik, žasl, že se něčím takovým on nebo někdo jiný mohl nechat napálit. Nerad to přiznával sám sobě a už vůbec by to neřekl Maxovi. Ale teď, když věděl, jak se z Roxy stal králík a jak dokázala zmizet zpod velké černé kapuce, cítil se i trochu zklamaný.

Max mu ale nedal šanci litovat ztráty své naivity. Tvrdě pracovali. Opakovali tu sekvenci stále dokola celou hodinu. Pilovali načasování, sladění pohybů, měnily drobnosti vhodné pro Roxy za detaily pro Lukea.

Byla to jednotvárná, únavná dřina, ale Max se nehodlal spokojit s polovičatostí.

„Jak to, že tohle všechno děláš pro bandu vesnických balíků? Za ten dolar by jim stačilo pár karetních triků a králík v klobouku.“

„Mně by to ale nestačilo. Abych byl spokojený sám se sebou, musím ze sebe vždycky vydat to nejlepší.“

„Ale s tím, co umíš, bys přece nemusel jezdit s cirkusem po poutích.“

Max přehodil přes Lukea kapucu a luskl prsty. Pak mlaskl, když silueta pod látkou nezmizela. „Dobrý asistent nezmešká narážku, i kdyby hořelo.“

Luke si odfrkl a zmizel. Max cítil uspokojení, jaké chlapec dělá pokroky, a rozhodl se, že ho využije. Zúročí jeho ješitnost, touhu vyniknout i tu jeho zranitelnost a na oplátku mu nabídne domov a možnost výběru.

Férový obchod, uvažoval Max. „Tak znova,“ řekl suše, když Luke vyšel ze zákulisí na jeviště.

O hodinu později se Luke ptal sám sebe, proč vlastně něco takového chtěl dělat, Ve chvíli, kdy se ve stanu objevila Lily, už měl sto chutí říct Maxovi, kam si tu hůlku může strčit.

„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ spěchala na pódium. „Teď je všechno nějak rozhozené.“

„Co Roxanne?“

„Ještě hicuje a fňuká, ale lepší se.“ Lily se starostlivě ohlédla přes rameno. „Nerada ji tam nechávám samotnou, jenže tady má každý tolik práce… Luke.“ Lilyina tvář se rozjasnila. „Zlato, udělal bys mi radost, kdybys u ní hodinku poseděl.“

„Já?“ To ho spíš mohla požádat, aby snědl ropuchu.

„Když si bude mít s kým povídat, přestane tolik myslet na to svědění.“

„No, ale já…“ Vtom dostal nápad. „Rád bych, ale musíme s Maxem zkoušet.“

„Zkoušet?“

Max nemusel být jasnovidec, aby pochopil, o co chlapci jde, a jemně se dotkl jeho ramene. Pokrok, uvědomil si, když sebou Luke jen lehce trhl. „Seznam se s novým členem naší kouzelnické company,“ řekl Lily, „Luke bude dnes večer vystupovat,“

„Jen dnes?“ podíval se na Maxe poplašeně. „To jsem se tady dřel jen kvůli jednomu večeru?“

„To ještě uvidíme. Když se ti povede dnešek, přijde možná zítřek. Zatím jsi ve zkušební době. Každopádně teď jsme zkoušeli dost a ty se klidně můžeš věnovat Roxanne.“ Maxovi se zatřpytilo v očích, když se k chlapci naklonil blíž. „Zase jsi riskantně sázel, Lukeu, a zase prohrál.“

„Co s ní mám sakra dělat?“ zavrčel otráveně a loudal se pryč. Lily si jen povzdechla nad jeho vyjadřováním.

„Hraj si s ní,“ navrhla. „A zlato, moc bych si přála, abys v její přítomnosti neklel.“

Fajn, pomyslel si Luke, když vyšel z přítmí stanu do poledního žáru, nebude klít v její blízkosti, bude jí nadávat přímo.

Otevřel dveře přívěsu a zamířil k lednici. Ještě stále se přitom instinktivně rozhlížel, zda se někdo nepřiřítí a nepraští ho, že krade jídlo.

Nikdo se neobjevil. Luke si vzpomněl na pivní týden u Maxe, kdy jednou našel na stole opuštěnou mísu zbylých špaget. Zhltl je potají, jako vlk ve strachu z dalších hladových dnů, a pak jen čekal na potrestání. Měl strach, že mu řeknou, že celý další den nebo dva nic k jídlu nedostane, jako to dělávala jeho matka. Raději si předem připravil sendviče a tyčinky do batohu.

Ale žádný trest nepřišel. Nikdo se o špagetách ani slovem nezmínil.

Teď si Luke vyrobil rychlý sendvič s lančmítem a teprve potom se potichu plížil k Roxanne. Pohybovat se co nejtišeji byl další zvyk z minulosti. V chodbičce zaslechl Jima Croce, zpíval baladu o Leroy Brownovi. Roxy mu nejistým sopránem pomáhala.

Pobaveně nakoukl do pokoje. Ležela na zádech, zírala do stropu a poslouchala rádio. Na stolku vedle postele stály sklenice s džusem, lahvičky s léky a paklík karet.

Na stěnách kolem visely plakáty s kouzelnickými motivy, jen ze třpytivého Davida Cassidyho se Lukeovi zvedl žaludek. Při pohledu na něj si znovu uvědomil, že holky jsou hrozné.

„Fuj, to je odporný.“

Roxy pohnula očima a skoro se usmála, že přišel. Tak zoufalá už byla ze své samoty. „Co je odporný?“

„Ten plakát,“ mávl plechovkou koly tím směrem. „Že si takovýho náfuku dáváš na stěnu.“

Spokojený s úvodem si lokl a prohlížel si ji. Bílou tvář měla posetou rudými puchýři, což mu přišlo skutečně odporné. Nechápal, jak se Max s Lily na ni vůbec mohou dívat.

„Páni, to máš ten sajrajt úplně všude, co? Vypadáš jak obluda z hororu.“

„Lily říkala, že ty pupínky zanedlouho zmizí a budu zase krásná.“

Možná zmizí,“ pronesl významně, až Roxy vystrašeně znejistěla. „Ale ty budeš pořád ošklivá.“

Rázem zapomněla na příšerné svědění na břiše a prudce se napřímila. „Přeju ti, abys ty neštovice chytil taky a abys měl pupence všude – i na tvým mrňouskovi!“

Luke se smíchy zakuckal. „Smůla. Už jsem je měl. To je nemoc pro mrňata.“

„Já nejsem žádný mrně.“ Nic ji nemohlo víc rozzuřit. Než se Luke stačil sehnout, skočila na něho a praštila ho pěstí. Plechovka s kolou mu vylétla z ruky, odrazila se od stěny; a postříkala všechno kolem. Nejdřív se zasmál a chtěl přistoupit na souboj, ale pak si uvědomil, jak je křehká. Ručičky měla jako rozpálené hůlky.

„Tak fajn, fajn.“ Už jednou se málem vyplnilo jeho přání, aby těžce onemocněla, a už jí nechtěl přivodit další záchvat. „Nejsi mrně, ale vrať se zpátky do postele.“

„V posteli mě to nebaví,“ nafoukla se, ale nechala se zahnat zpět.

„No kruci, koukni na ten binec. Teď to budu muset uklidit.“

„Tvoje chyba,“ poznamenala s našpulenou pusou a zadívala se z okna jako pravá dáma s tělem dítěte. Luke šel s klením najít hadr a kbelík.

I potom, co všude pečlivě vytřel, ho Roxy dál ignorovala. Taková byla strategie.

Přešlápl z nohy na nohu. „Hele, vždyť už jsem to odvolal, ne?“

Pootočila hlavu jeho směrem, ale ledy neroztály. „Takže se omlouváš, žes řekl, že jsem šeredná?“

„Tak nějak.“

Ticho.

„No dobře. Ježíši, omlouvám se, že jsem to řekl.“

Mírně se usmála. „A taky že je David Cassidy odporný?“

Zazubil se. „To v žádným případě.“

Našpulila rty. „To se nedá nic dělat, jsi prostě jen kluk.“ Pocit mírné přesily jí dodal sílu. Usmála se. I v osmi letech měl ten úsměv jistou moc. Byla přece jen dcerou svého otce. „Naliješ mi trochu džusu?“

„Třeba.“

Nalil z konvice citrusovou šťávu a podal jí sklenku.

„Ty toho moc nenamluvíš,“ řekla po chvíli.

„Zato ty mluvíš až moc.“

„Prostě mám co říct. Všichni si myslí, že jsem chytrá.“ Ale hlavně se děsně nudila. „Mohli bychom si něco zahrát, kdybys chtěl.“

„Já už jsem na hry starej.“

„Nejsi, nikdo není. Táta to říká. Proto se lidi nechají tak často nachytat na skořápky a prohrávají peníze.“ Všimla si mírného zájmu v jeho tváři a přitlačila. „Když si se mnou něco zahraješ, naučím tě trik s kartami.“

Luke se dožil dvanácti let jen díky schopnosti vyjednávat. „Nauč mě ho a já si pak s tebou zahraju.“

„Ne, ne,“ vrtěla hlavou. Znalecky se usmála jako žena, co ví, že má svého pána v hrsti. „Já ti ten trik jenom ukážu, potom si zahrajeme a pak ti vysvětlím, jak se to dělá.“

Zvedla karty ze stolečku, zručně je promíchala a Luke už zaujatě seděl na kraji postele.

„Jmenuje se to Ztracená, nalezená. Vybereš si kartu, kterou uvidíš, a řekneš nahlas, jaká je.“

„To máš dost snadný, když ti řeknu, co jsem vybral,“ namítl Luke, ale když paklík znovu zamíchala, označil pikového krále.

„No, ale tu si vybrat nemůžeš,“ oznámila Roxy.

„Pročpak? Říkalas kteroukoli, co uvidím.“

„Tus ale vidět nemohl, protože tam není.“ S úsměvem rozložila karty na stůl a Luke pootevřel pusu. Kruci, toho krále přece jasně viděl! Kam ho dala?

„Schovalas ho.“

Radostně se smála a zvedla ruce. „Žádné karty v rukávu. Zkus si vybrat jinou.“

Tentokrát měl oči na stopkách, když označil křížovou trojku. Ale Rox s teatrálním povzdechem zavrtěla hlavou.

„Ty si vybíráš jen chybějící karty.“ Pomalu paklík rozvinula a Luke viděl, že nejenže trojka chybí, ale král je zase zpátky. Rozčileně hmátl po kartách, ale Roxy rychle ucukla.

„Nevěřím, že je to poctivej balík.“

„Nevíra dělá kouzlo kouzlem,“ citovala svého otce s vážností v hlase. Znovu karty promíchala, rozložila je na posteli a obě Lukeovy karty byly zpět mezi dvaapadesáti.

Poraženecky si odfrkl. „Fajn, tak jak to děláš?“

Zasmála se. „Nejdřív si zahrajem rybičky.“

Měl chuť ji poslat do háje, ale ještě víc se chtěl naučit nový trik.

Po dvou hrách rybiček dokonce oběma donesl nové pití a sušenky.

„Tak já tě to naučím,“ navrhla Roxy konečně, spokojená, že nenaléhal. „Ale musíš přísahat, že to neprozradíš.“

„Už jsem přísahal.“

Přivřela oči. „Jak to? Kdy?“

Že si radši neukousl jazyk. „Na zkoušce, před chvílí,“ řekl váhavě. „Zastoupím tě, dokud budeš mít ty beďary.“

Protáhla nos. Pomalu vzala karty a začala je promíchávat. Vždycky se jí líp přemýšlelo, když zaměstnala ruce. „Zabral jsi moje místo.“

„Max říkal, že je bez tebe v programu díra.“ Najednou se snažil být šetrný, aniž věděl, že to vůbec umí. „Je to jen na čas. Možná jen na dnešní večer.“

Po chvíli zvažování přikývla. „Když to táta říkal, tak dobře. Omlouval se mi, že předtím mluvil o tom, že mě nahradí. To prý nikdo nikdy nemůže.“

Luke si neuměl představit, že někdo může mít někoho tak rád nebo někomu tak důvěřovat. Hluboko v srdci pocítil závist.

„Tak takhle to s tou kartou musíš udělat,“ upoutala Roxy znova jeho pozornost. „Nejdřív si položíš karty lícem nahoru.“ Začala vysvětlovat trik stejně trpělivě jako učitelka prvňákovi čtení slabik. Pak pomalu dvakrát trik sama zopakovala a nakonec karty předala Lukeovi. „Teď to zkus sám.“

Max se nespletl, ten kluk měl hbité ruce.

„To je fakt dobrý,“ zamumlal.

„Kouzlo je ale nejlepší.“

Když se usmála, úsměv jí oplatil. Alespoň na malou chvíli z nich byly prostě jen děti, které sdílejí společné tajemství.

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024