SMRT
Uplaval očím strop a uplavaly stěny
a tam, kde stával dům,
byl záliv plný pěny
a tam, kde člověk spával,
plul opuštěný vor.
Jen jedna lampa očadlá
třásla se mezi kmeny,
jen prasklý cylindr a šarlatový plamen
uplouval za obzor.
Studila blízká noc jak plachta promáčená
a z dveří na břehu,
kde plakal syn a žena,
jak oheň v suché trávě
po vlnách běžel hlas…
― Nelituj světa, nezoufej,
svět loď je potopená,
svět vůz je převrhlý na cestě do věčnosti,
polituj nás… polituj nás…
― Jsi to snad, ženo, ty, kdo mi tak sbohem dává?
Náš svět byl širá pláň,
parcela zelenavá,
kde vítr metal salta
a hvízdal s bravurou,
stožáry, větroň ― plavý pták
a mraků vlajkosláva
nad hříštěm v údolí, kde modrobílé dresy
tančily pod šňůrou…
― Jsi to snad, synku, ty? Ne, takhle nelučme se.
Náš svět byl ranní vlak,
zapřáh i vítr v lese,
když vánicím a bouřím
jezdíval naproti.
Poštovské koně v nádražích
čekali, co jim nese,
a oči vlčích děr číhaly podle trati,
kdy už se překotí…
― Jste vy to, přátelé? Jak rozejít se spolu?
Náš svět byl tichý kruh,
pár židlí a pár stolů
v nálevně U Tří hroznů
s rezatou číšnicí.
Zpívala smutnou do sch…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.