Podpořte LD sdílením:
Anotace
Gogolova pětiaktová satirická komedie Revizor patří k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury. Děj Revizora se odehrává v malém ruském městečku na počátku třicátých let minulého století, v prvních letech vlády cara Mikuláše I., během krátkého časového úseku - 24 hodin. Autor charakterizuje dílo slovy: "Rozhodl jsem se shrnout v Revizoru na jednu hromadu vše, co je v Rusku špatné, o čem jsem věděl, a současně se všemu vysmát."
Protože si Mikuláš I. byl vědom odporu, jaký v lidu jeho režim vyvolává, zřídil zvláštní policii tajnou, jejímž úkolem bylo především pozorovat, kdo se vyslovuje opovážlivě a neuctivě proti náboženství a vládě nebo vyzvídat, nevznikají-li tajné spolky. Nebylo ničím neobvyklým, přijel-li do okresního města "inkognito" vysoký úředník, aby se přesvědčil, "nevězí-li někde nějaká zrada". Poměrně často se také stávalo, že zcela náhodný cestující byl omylem pokládán za tajného agenta nebo revizního úředníka. I Puškin byl jednou při jakési cestě považován za vládního úředníka. Právě on vyprávěl Gogolovi anekdotu, jež se stala námětem Revizora.
Komedie Revizor zachycuje zkaženost morálky na ruském provinčním městečku. Díky poštmistrovi, který otevírá korespondenci, se úředníci města dozvědí, že je má navštívit inkognito revizor. Protože je všude nepořádek, nemají čisté svědomí, berou úplatky a kradou, revize se obávají. Do městečka přijíždí mladý úředníček Chlestakov. Ubytuje se ve zdejším hostinci, v kartách prohraje všechny peníze a nemá na zaplacení útraty. V těžké situaci mu pomůže zvláštní náhoda. Dva statkáři, Dobčinskij a Bobčinskij, pokládají za revizora právě Chlestakova a rychle rozšíří zprávu o jeho příjezdu. Aby revize dobře dopadla, snaží se představitelé města Chlestakova podplatit. Hejtman Skvoznik mu nabízí byt ve svém domě, krajský sudí Ťapkin, poštmistr Šepkin, učitel Luka Lukič i další mu nabízejí půjčky, přinášejí dary atd. Chlestakov plně využívá jejich hlouposti a přistupuje na hru. Hejtman mu dokonce nabízí ruku své dcery. Chlestakov vše přijímá, ale poté pochopí, že ho považují za někoho jiného a včas odjede, ale napíše o tom dopis svému příteli Trjapičkinovi. Chlestakov namluví hostitelům, že odjíždí za svým bohatým strýcem pro svolení k sňatku. Již po odjezdu zadrží poštmistr dopis, v němž se Chlestakov svěřuje příteli s celou komedií, kterou s úředníky sehrál. Všichni zuří. Vtom přichází strážník a oznamuje, že přijel skutečný revizor.
Gogol nastavuje zrcadlo všem těm, jejichž charakter je pokřiven úplatkářstvím. Tím získal "Revizor" nadčasovou platnost, neboť takovéto figurky nejsou řídkým jevem ani v současné společnosti. Autorův pohled na člověka vystihuje úvodní motto: "Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu."
Revizor měl premiéru roku 1836 v Petrohradě. Představení byla vyprodána, obecenstvo se bavilo, ale protože v Petrohradě i v Moskvě většinu divadelního publika tvořila šlechta a úředníci, tedy lidé, o nichž Gogolova satirická komedie pronesla zdrcující soud, stal se Gogol terčem útoků dvorské společnosti. Diváci dobře poznali, že jeho satira mířila právě do jejich řad, uvědomili si, že Gogol v Revizoru odsoudil systém, který jim dal bohatství, tituly a společenské postavení.
V dopise slavnému herci Ščepkinovi psal Gogol o premiéře Revizora: "Všichni jsou proti mně. Staří důstojníci křičí, že mi nic není svaté, když jsem si troufal takhle napadnout lidi ve službě. Policajti jsou proti mně, kupci jsou proti mně, literáti jsou proti mně. Nadávají a hrnou se na hru; na čtvrté představení není možné sehnat lístky... Teď teprve vidím, co to znamená být autorem komedií! Stačí nejmenší náznak pravdy - a už se proti tobě bouří ne jeden člověk, ale celé vrstvy." Gogol měl dojem, že proti němu stojí celé Rusko. Neuvědomil si, že na něho útočí jen ti, které ve své hře napadal a odsuzoval. Nevěnoval pozornost nadšení, s jakým byl Revizor přijat mladými lidmi, studenty a pokrokovými literárními kritiky; ti jediní správně rozpoznali vpravdě revoluční smysl díla. Gogol ale dobře věděl, že jako spisovatele odhodlaného říkat vládnoucí třídě své země pravdu do očí by ho v Rusku čekalo vypovězení na Sibiř nebo uvěznění. Proto krátce po premiéře Revizora odjel za hranice. Zdržoval se v Německu, Švýcarsku, Francii a hlavně v Římě. Několikrát přijel také do našich zemí. Navštívil Prahu a léčil se v Mariánských Lázních, Karlových Varech a Lázních Jeseníku.
— 1 —
Charakteristika hlavních postav
Chlestakov - Je sám o sobě osobností zcela bezvýznamnou. Dlouho nemůže uhodnout, proč se setkává s takovou pozorností a takovou úctou. Je mu jen nesmírně dobře, když pozoruje, že ho pozorně poslouchají, chtějí se mu zavděčit, dělají všechno, co si jen přeje, aniž na počátku ví, kam ho to zanese. Cítí, že by něco dokázal v literatuře, že ani na bálech není poslední, a konečně taky, že je státníkem. Na světě není nic, co by odmítl. Rozohňuje se stále víc a víc a vžívá se celým svým citovým životem do toho, co vypravuje; proto také vykládá mnohé věci s plným žárem. Ačkoli ho ani nenapadne podvádět, sám zcela zapomíná, že lže. Zdá se mu, že skutečně už vykonal to všechno, co tu vypravuje (a co je vylháno). Tak se stane, že scéna, v níž vypravuje o sobě jako o státníkovi, nažene hrůzu každému úředníkovi.
Zamiluje se do matky i dcery zároveň... Žádá o peníze, poněvadž hned první, kterého o ně požádá, mu nejvýš ochotně vyhoví. Až ke konci aktu ho napadne, že ho pokládají za nejvýznamnější osobu jejich stavu. Kdyby se Osepovi nepovedlo včas - ačkoli s obtížemi - mu vysvětlit, že takový podvod se dlouho neudrží, byl by zcela klidně čekal, až by ho s hanbou a nadávkami vyhodili.
Policejní ředitel - Je to člověk, který se především stará, aby mu neušlo nic z toho, co by mu mohlo vklouznout do kapsy. Proto neměl kdy pozorovat přesněji život - a posuzovat vážněji sám sebe. Pro tuto starost se stal utiskovatelem a - aniž to sám pozoroval - ztvrdl, poněvadž zlá vůle utiskovat ostatní v něm vůbec není domovem. Má jen přání zmocnit se všeho, co mu přijde pod prsty. Občas ovšem cítí, jaký je hříšník; pak se modlí, navštěvuje kostely; a zabývá se dokonce úmyslem v budoucnu se kát. Ale pokušení vzít, co se mu nabízí, je příliš veliké a neméně velká je moc zvyku. Zpráva o příjezdu revizora ho udiví, ale ještě víc ho znepokojuje, že revizor cestuje inkognito a že není vůbec známo, kdy a odkud přijde. Od první do poslední scény je v životních situacích, které překonávají všechno, s čím se posud potkal. Jeho nervy jsou napjaty. Přechod ze strachu k naději a radosti jeho pohled částečně zkalil, a tak se stane, že ho lze snáze podvést. Jakmile zpozoruje, že má revizora v hrsti, že je neškodný, a když se dokonce chce přiženit do rodiny, oddá se nezkrotné radosti už při pomyšlení, jak jeho život bude od nynějška jedinou slavností a hostinou. Proto taky náhlá zpráva o příjezdu pravého revizora je pro něho víc než pro jiné bleskem z jasného nebe a jeho situace se stává opravdu tragickou.
Školní inspektor - Školní inspektor není nic víc a nic míň než častými revizemi a zbytečnými důtkami přestrašený člověk; proto se bojí všech návštěvníků a třese se při zprávě o příchodu revizora, ačkoli neví sám, jaký má vroubek.
Poštmistr - Poštmistr je prostoduchý až k naivitě; život je mu jen sbírkou zajímavých historek, které pro své rozptýlení shledává po rozpečetěných dopisech.
Bobčinskij a Dobčinskij - Jde o osoby, jejichž celý život je běhání po městě, všem bez výjimky poklonkovat (lichotit) a kolportovat (šířit) zprávy. Vášeň klepat potlačila u nich všechny ostatní zájmy. Tato vášeň je také jejich jediným životním impulsem. Pociťují rozkoš, když se jim konečně podaří, že smějí něco vypravovat. Jejich kvap a spěch pramení jen ze strachu, že by je někdo mohl přerušit a zabránit jim ve vypravování. Jejich zvědavost lze redukovat na přání najít látku k vypravování. Odtud se taky stává, že Bobčinskij trochu koktá (chce vypravovat tak rychle, jak jen možno). Vzhledově jsou si velmi podobní. Dobčinskij je ženatý, Bobčinskij svobodný. Přesto ho Bobčinskij pro svou větší živost předčí a v jistém smyslu dokonce ovládá.
Osip - Osip je ruský sluha, který se rád dívá trochu shora, se svým pánem jedná hrubě, poněvadž vypozoroval, že je to velká nula, rád káže sám sobě - místo svému pánu, je to mazaný chlapík a umí chytit příležitost za pačesy, může-li přitom vklouznout něco do jeho vlastní kapsy.
— 2 —
Stručný děj
Petrohradský účetní Ivan Alexandrovič Chlestakov přijíždí se svým sluhou do malého městečka v jakési gubernii. Zde žije 14 dní na dluh. Přeje mu ale štěstí, neboť městský hejtman dostane dopis od přítele z Petrohradu, že městečko navštíví nebo už navštívil revizor. Svým chováním se náš účetní, kterého hrál vynikající V. Burian, dostává do povědomí městečka, které je prolezlé korupcí a různými jinými neřestmi. Obyvatelé se snaží udělat hotové divy. Nejdříve opraví snadno zahlédnutelné a do oka bijící nedostatky a nato provádějí hlavního hrdinu všemi trhy, institucemi a nakonec ho ubytují v domě hejtmana. Protože je na mizině, rád přijímá úplatky, které mu vysoce postavené osoby nabízejí. Vyjde najevo, že městečko není takové, jaké se zdá, ale i to, že Ivan Alexandrovič není revizor. Ten však na poslední chvíli uniká a do rozčarovaného městečka přijíždí pravý revizor.
— 3 —
První uvedení Gogolova Revizora v Alexandrijském divadle v Petrohradu 9. prosince 1842 vyvolalo skandál a car Mikuláš během představení z divadla odešel. Od té doby je Revizor jedním z nejoblíbenějších děl ruského dramatu a stal se jednou z inscenačních hádanek, kterou luští významní čeští i světoví divadelní režiséři. Pro česká jeviště byl poprvé přeložen v roce 1865 Václavem Čeňkem Bendlem, v roli Chlestakova se v průběhu let vystřídali Ladislav Pešek, Vladimír Pucholt, Jiří Kodet a Oleg Tabakov.
Do městečka má přijet revizor z Petrohradu a všichni občané se bojí, aby na ně nenašel něco špatného a nenechal je potrestat.
Dobčinskij a Bobčinskij roznesou zprávu, že revizor už přijel. Ubytoval se v pokoji nad hospodou a neměl peníze, aby zaplatil nocleh a jídlo. Hostinský ho chtěl vyhodit, ale policejní direktor (Anton Antonovič) mu nabídl, že může jít bydlet k nim domů. Antonovič se Chlestakovovi snaží všemožně podlézat, zajistil mu ten nejlepší pokoj a splatil za něho všechny jeho dluhy.
Chlestakov však není revizor, ale začíná využívat nevědomosti lidí. Občané mu dávají peníze, protože jim řekl, že byl okraden, ale že všechno splatí. On je však pouze využívá a nechává si platit. Chlestakov se snaží okouzlit Antonovičovu dceru i manželku. Nakonec požádá dceru (Marii Antonovnu) o ruku, aby získal pořádné věno. Poté odjede i se svým sluhou Osipem a své snoubence řekne, že se brzy vrátí.
Chlestakov však už zpátky nepřijede a celé město zjistí, že to byl jenom podvodník. Na jeho podvody se přijde jen díky poštmistru Kuzmičovi, jenž četl jeho dopisy.
Všichni lidé stojí na náměstí, nadávají na Chlestakova a v tom rozbouření přijede pravý revizor...
Hlavní postavy
Anton Antonovič - policejní direktor, podlézavý a falešný
Marie Antonovna - dcera Antona Antonoviče
Anna Andrejevna - manželka Antona Anotoviče
Chlestakov - úředník z Petrohradu vydávající se za revizora
Osip - Chlestakovův sluha
Dobčinskij a Bobčinskij - příslušníci nižší šlechty
Kuzmič - poštmistr
— 4 —
Satirická komedie ruského klasika se baví hloupostí a nevzdělaností úředníků v provinčním ruském městečku, kteří naletí falešnému "revizorovi" Chlestakovovi, který nestydatě využívá jejich zkorumpovanost, úplatkářství a podlézavost.
Revizor je hra o pěti dějstvích odehrávající se na malém provinčním městečku v Rusku. Patří k nejslavnějším dílům světového dramatu. Autor se v této hře vysmívá nevzdělanosti, hlouposti, zkaženosti a korupci a zároveň nastavuje zrcadlo každému, koho se to týká. V jedné části hry se dokonce Gogol obrací přímo na diváky: "Čemu se smějete!? Sami sobě se smějete!"
Tato fraška vznikla tak, že Gogol napsal svému příteli Puškinovi, aby mu dal nějaký námět pro jeho novou hru. Puškin si vzpomněl na svou příhodu, kdy přišel do malého městečka a tamní úředníci ho považovali za revizora vyslaného vládou (tenkrát to bylo celkem běžné, protože car Mikuláš I. se celkem oprávněně obával povstání). A tak tuto příhodu Gogol využil a zpracoval.
Děj
Děj Revizora se odehrává v malém městečku v Rusku ve velice krátkém časovém úseku 24 hodin. Hra začíná v hejtmanově domě, kde se setkává se smetánkou města. Ohlásí jim, že právě dostal dopis od přítele z Petrohradu, že městečko navštíví (nebo že tam už je) revizor - samozřejmě inkognito.
V nastalé panice, při níž se řeší, co vše je potřeba udělat, aby úředník nepřišel na jejich úplatky a podvody, přiběhnou do místnosti Dobčinskij a Bobčinskij - místní statkáři.
Díky nim se městská rada dozví o jistém Chlestakovovi, který už čtrnáct dní bydlí v hostinci, jen se stále rozhlíží a neplatí. Rada se shodne na tom, že on je jistě ten revizor. Ve skutečnosti je Chlestakov bezvýznamný úředníček, jenž po cestě prohrál všechny peníze v kartách a nemá na zaplacení útraty. Má ale štěstí, jelikož hejtman nejenže za něj útratu zaplatí, ale dokonce ho ze strachu přestěhuje k sobě domů, aby měl veškeré pohodlí.
Ačkoli Chlestakovovi chvíli trvá, než pochopí, o co jde, ničemu se nebrání a od městských úředníků přijímá dary a úplatky. Po chvíli přistoupí na jejich hru a začne si vymýšlet, jak moc že bohatý, zámožný a mocný je. Dokonce požádá o ruku hejtmanovy dcery.
Chlestakův sluha Osip přemluví svého pána, aby odjeli domů dříve, než pravda vyjde najevo. Ten nakonec souhlasí, ale ještě před odjezdem napíše dopis svému příteli a spisovateli frašek. Popíše mu celou tu směšnou situaci a navrhne mu, aby o tom napsal hru.
Poštmistr, který pro své pobavení často otevírá dopisy, otevře i dopis od Chlestakova a hned s ním běží k hejtmanovi, jenž se mezitím oddává snům o tom, že jeho život, jakožto tchána tak významného muže, bude od nynějška jedinou slavností a hostinou. Hejtman a všichni ostatní zuří, když vtom se objeví městský strážník a oznamuje, že do hostince přijel skutečný revizor a dožaduje se prohlídky města.
Hlavní postavy
Chlestakov - vychytralý, využívá situace, bojí se zatčení, jedná bez rozmyslu
Hejtman - krutě vládne ve svém městě, podporuje korupci, hodně lidí z města z něj má strach, bojí se odhalení
— 5 —
Komediální drama o pěti aktech
Satirická komedie podává výstižný obraz poměrů v carské říši za vlády Mikuláše I. Útočí na tehdejší úřednický aparát, jenž spočíval v úplatkářství, vydírání a podvodech.
Hra je zasazena do Ruska za vlády cara Mikuláše II., který si byl vědom odporu proti jeho vládě, zvláště mimo města - proto tam posílal tyto revize. Hra se odehrává v typickém ruském zapadákově, kde každý ví o každém vše.
Děj
Na začátku hry dojde policejnímu direktorovi psaní z jistého zdroje, že k nim míří carský revizor. Policejní direktor to sdělí všem pohlavárům městečka, kteří jsou touto zprávou zděšeni, jelikož se o své podniky nestarají jaksepatří. V městečku zavládne chaos, jak se všichni snaží urovnat si svoje máslo na hlavě.
Do toho přijedou Bobčinskij a Dobčinskij, kteří rozhlásí, že jakýsi cizinec, pravděpodobně revizor, se ubytoval v hostinci a neplatí. Pohlaváři hned od hostince utíkají, aby poskytli hostovi, o němž si myslí, že je revizor, veškeré pohodlí. Chlestakov je využije, ačkoliv zatím neví, proč ho obklopují takovým luxusem - nechá je zaplatit svůj účet, který by jinak sám nesplatil. Poté ho direktor provede po městě - nejdřív mu ukáže svou rodinu (Chlestakov si začne myslet na ženské příslušníky), poté ho provede chudobincem, školou, ...
Direktor, aby odhalil jeho pravé účely a aby věděl, jak to vypadá ve městě, opije Chlestakova vínem. Ten se rozpovídá o svém životě v Sankt-Petěrburgu, což nažene direktorovi husí kůži. Den nato se rozhodnou Chlestakova podplatit; přijdou se k němu každý zvlášť představit. Chlestakov si od každého "půjčí" peníze, poté se odebere do domu direktora, kde svádí jeho ženu a dceru.
Osip pochopí, za koho je tady mají, alarmuje Chlestakova, že pravá revize může kdykoliv přijít. Chlestakov nelení, řekne direktorovi, že se jde optat strýce, jestli si může vzít direktorovu dceru, ale zatím ujíždí pryč. Ještě předtím však napíše dopis svému příteli do Petěrburgu, jenž vede zábavní magazín, o tom, co tady na venkově prožil. Ovšem dopis je rozpečetěn a všichni ho odhalí - to už je ale pryč.
Hra končí ve chvíli, kdy k direktorovi dorazí četník, řvouc: "Chce vás vidět revize z Petěrburgu!"
— 6 —
Satirická realistická komedie o pěti dějstvích, jejíž hlavní zápletkou je záměna velkoměstského bezvýznamného povaleče s revizorem, je namířena proti úplatkářství v tehdejším Rusku.
Traduje se, že námět ke hře poskytl Gogolovi Alexandr Sergejevič Puškin, když mu vyprávěl příběh, jenž se odehrál ve městě v Novgorodské gubernii, o jakémsi pánovi, který tudy projížděl, vydával se za ministerského činovníka a obral všechny obyvatele města. Druhá verze je ta, že historka pochází z vyprávění o pracovní cestě spisovatele Pavla Svinina do Besarábie.
Obsah
Provinčním ruským městečkem otřásá zpráva o příjezdu utajeného revizora, jenž si má posvítit na místní poměry. Ty nejsou vůbec ukázkové - úplatky se předávají jako na běžícím pásu a peníze od vlády mizí kdovíkam, proto se není co divit, že tamější obyvatelé mají z kontroly velký strach a snaží se urychleně dohnat, co do té doby odbývali.
Do této atmosféry přijíždí do městečka bezvýznamný velkoměstský úředníček, nula, povaleč a notorický lhář Ivan Alexandrovič Chlestakov se svým sluhou Osipem. Jelikož ubytování i jídlo si nechává připsat na dluh a chová se velmi povýšeně, ve vedení vznikne podezření, že právě on je obávaným revizorem. Hejtman za něj uhradí jeho dluhy, poskytne mu vlastní dům k bydlení a všemožně mu nadbíhá. Ostatní se řídí jeho příkladu a snaží se "revizora" nenápadně něčím uplatit.
Chlestakov nejdříve netuší, za koho je vydáván, ale postupně začíná svého nově nabytého statusu využívat. Z každého tahá peníze (Jedna z nejvtipnějších scén je ta, kdy k Chlestakovi do pokoje postupně přicházejí soudce Ljapkin-Ťapkin, poštmistr Špekin, správce Zemljanika, statkáři Dobčinskij a Bobčinskij a jiní obyvatelé města, aby mu podstrčili nějaký úplatek.) a dělá si z nich dobrý den. Nakonec se rozhodne napsat svému známému Trapičkinovi o tom, s kým si ho místní pletou.
Chlestakův sluha Osip na svého pána naléhá, aby odcestovali pryč, dokud je ještě čas. Chlestakov jej odbude s tím, že odjedou dalšího dne, jelikož si chce ještě trochu užít. Snaží se svést hejtmanovu dceru Marju, ale ta jej odmítá. Když se ji snaží ještě naléhavěji přemluvit k románku, vtrhne do pokoje její matka Anna, manželka hejtmana. Chlestakov nejprve čeká, že jej Anna vyhubuje, ale ta naopak spílá své dceři za to, že nebyla "revizorovi" povolná. Chlestakov se tedy snaží svést alespoň samotnou Annu, pro změnu mu do toho vletí Marja a hejtman sám. Celá scéna skončí tak, že hejtman požehná Chlestakovi i své dceři.
Chlestakovo namlouvání přeruší Osip s tím, že již je zapřaženo a mohou odjet. Hejtman mu ještě naloží na žebřiňák perský koberec, aby mu zpohodlnil cestu. Chlestakov tak nechává celé městečko i se svou novopečenou snoubenkou za sebou.
Mezitím se u hejtmana sejdou představení z celého městečka a blahopřejí mu k výhodnému sňatku. Hejtman se svou ženou už se vidí v Petrohradě v luxusním domě, ale tuto představu jim zkazí poštmistr - otevřel, jak je jeho zvykem u všech psaní, Chlestakovův dopis a došlo mu, že není žádným revizorem, ale prachobyčejným podvodníkem. Všichni nadávají a svádějí vinu jeden na druhého. Jejich hašteření přeruší až četník, jenž přijde oznámit příjezd pravého revizora...
Citát ze hry
"Musím ti sdělit, milý Trapičkine, jaké se se mnou dějí kotrmelce. Cestou jsem v kartách prohrál málem kalhoty a hostinský už mě chtěl poslat za mříže, když najednou - přece jenom je na mně vidět ten Petěrburg - celé město mě začalo pokládat zřejmě za gubernátora. Hejtman mě přestěhoval k sobě, mám se jak paša, koukám, jak bych mu sved ženu a dceru - ještě nevím, s kterou si začnu - nejspíš s matinkou, zdá se ochotná ke všem službám... Člověče, tady jsou vůbec originály, to bys puk! Měl bys je vrazit do nějakého fejetonu. Vem si hejtmana - číslo jedna - pitomý je jak necky. Poštmistr jako by z oka vypadl naší domovnici, taky takový kořala. Správce chudinského ústavu: uvaž svini na pentli - a máš ho. Školní inspektor neví, co je mejdlo. Zdejší soudce je úplný paralytik. Ale jinak si nemůžu stěžovat, hostí mě a peněz mi dají, kolik si řeknu. Asi se taky vrhnu na literaturu - člověk by se jinak ukousal - má duše směřuje vysoko, vysoko... Zatím tě zdravím - Tvůj Chlestakov."
(dopis Chlestakova pro Trapičkina)
— 7 —
Gogolova satira Revizor patří k nejslavnějším komediím v dějinách. Byla napsána již skoro před sto osmdesáti lety, ale i přesto je stále aktuální: věrně zobrazuje mravy potentátů provinčního rozměru, které vytvářejí společenské klima, v němž se tak dobře daří hochštaplerům a podvodníkům všeho druhu. Gogolova komedie není ale pouze výstižným obrazem společenských zlořádů, má hlubší existencionálnější rozměr, proto je geniální.
Děj
Děj hry se odehrává v ruském provinčním městečku za vlády cara Mikuláše I., za jehož přísného režimu bylo celkem časté, že do nějakého provinčního městečka přijel inkognito vysoký úředník vyšetřit, zda se tam neděje něco nekalého, například zda se nechystá nějaké povstání apod. Toto téma také zpracoval Gogol ve své satirické komedii Revizor, a to díky námětu svého přítele Puškina, kterému se právě jedna taková situace přihodila.
Celý děj stojí na záměně postavy malého úředníka Chlestakova za revizora, jenž má přijet zkontrolovat pořádek ve městě. Jenže tam žádný pořádek není. Úředníci jsou zkorumpovaní a každý si snaží jen nahrabat co nejvíc do vlastní kapsy. Když se díky poštmistrovi, který otevírá korespondenci, dozví, že má přijet revizor na kontrolu, dostanou strach a snaží se ho potajmu odhalit a sehrát mu divadélko, jak to u nich vzorně funguje. V tu chvíli přijíždí do městečka chudý, bezvýznamný úředník Chlestakov se svým sluhou Osipem a ubytují se v místním hostinci.
Chlestakov začne být považován za zmíněného revizora a obyvatelé městečka se snaží všemožně mu zalichotit a ukázat, jak vzorně pečují o své město. Policejní ředitel, který má na starost chod celého městečka a neváhá dát věci ve městě do pořádku za každou cenu, aby náhodou nepřišel o svůj výnosný úřad, dokonce Chlestakova ubytuje ve svém domě a nabídne mu ruku své dcery.
Chlestakov, jenž nic netuší, přistoupí na jejich hru, využije jejich hlouposti a nechá se obskakovat. Zrovna se mu to totiž náramně hodí, protože dluží hostinskému peníze a snaží se z hlouposti a zkorumpovanosti místních vytěžit co nejvíc ve svůj prospěch. Dokonce se sám pomalu považuje za někoho důležitého a zajímavého a začne si vymýšlet a vyprávět obyvatelům různé historky o všech svých smyšlených činech a zásluhách.
Já si už ani všechny tituly nepamatuju. A to všechno jen tak - levou rukou: já ani psát nechtěl, ale to víte: divadelní ředitelé! Pořád na mne: "Prosím tě, kamaráde, napiš něco a napiš!" Tak jsem si řek: "Pro mne a za mne - napíšu!" A tak jsem to, myslím, za jeden večer všechno napsal - všichni překvapením jen mrkali. U mne se nápady jen rojí.
Vžije se do své role natolik, že až skoro zapomene, že lže a tím víc se jeho hraní stává uvěřitelnějším a budí v obyvatelích městečka opravdový respekt.
Nakonec se ale přeci jen na popud svého sluhy, který má strach, že to všechno praskne, rozhodne z městečka odjet. Předtím však ještě napíše svému příteli spisovateli, co se mu zde přihodilo a navrhne mu, aby o tom napsal hru. Dopis se naneštěstí dostane zase do rukou slídivému poštmistrovi a pravda vyjde najevo. Obyvatelé městečka zuří, vtom však přijde strážník a oznámí, že do města přijel skutečný revizor...
Hlavní myšlenka
Hra poukazuje na zkaženost morálky a nevzdělanost tehdejší ruské společnosti. Představuje nám lidi chamtivé, chtivé peněz i moci, lidi, kteří se neváhají přetvářet, hlavně když z dané situace budou mít nějaký vlastní prospěch.
Gogol si svou kritikou v tehdejším Rusku mohl klidně vysloužit vyhnání na Sibiř (hlavně díky úvodnímu mottu hry Revizor: "Nevrč, brachu, na zrcadlo, máš-li hubu křivou" a závěru, kde říká: "Čemu se smějete? Sami sobě se smějete!", kde se obrací se svou kritikou přímo k divákům), a tak raději krátce po premiéře Revizora emigroval do zahraničí.
Jeho hry jsou však slavné dodnes, a to hlavně díky jejich nadčasovosti, neboť tyto vlastnosti zůstávají lidem vlastní ve všech dobách.
— 8 —
Ukázky
Ukázka z knihy
CHLESTAKOV: Já jen tak vyjdu - a už si lidé špitají: "Támhle jde" - povídají - "támhle jde Ivan Alexandrovi!" A jednou mě dokonce pokládali za vrchního velitele: vojáci se vyřítí ze strážnice, vzdávají čest... Potom mi důstojník, starý můj známý, povídal: "My tě, brachu, tenkrát skutečně měli za vrchního velitele."
ANNA ANDREJEVNA: Neříkejte!
CHLESTAKOV: Znám se dobře i s hezoučkými herečkami. Já tu a tam i sám nějakou tu aktovku... Stýkám se totiž mnoho s literáty. S Puškinem jsem jedna ruka. Často se s ním vídám a říkám: "Tak co, Puškine, tak co, milý brachu - jakpak se nám vede? - "Ale to víš - říkává - to víš - tak tak..." To je vám strašně zvláštní chlap!
ANNA ANDREJEVNA:Tak vy jste taky spisovatel? To musí být příjemné být takový spisovatel! Píšete taky do novin?
CHLESTAKOV: Ano, píšu taky do novin. Už jsem toho napsal strašně moc: "Fišarova svatba", "Robert ďábel", "Norma". Já si už ani všechny tituly nepamatuju. A to všechno jen tak - levou rukou: já ani psát nechtěl, ale to víte: divadelní ředitelé! Pořád na mne: "Prosím tě, kamaráde, napiš něco a napiš!" Tak jsem si řek : "Pro mne a za mne - napíšu!" A tak jsem to, myslím, za jeden večer všechno napsal - všichni překvapením jen mrkali. U mne se nápady jen rojí.
ANNA ANDREJEVNA: A Robinson Crusoe - to je asi taky od vás?
CHLESTAKOV: Ano, to je taky moje dílo!
ANNA ANDREJEVNA: Hned jsem si to myslela.
MARJA ANTONOVNA: Ale, maminečko, tam je napsáno, že to napsal pan Defoe.
ANNA ANDREJEVNA: Inu ovšem, já věděla, že se budeš tady taky zase hádat.
CHLESTAKOV: Ach ano, pravda: Robinsona Crusoe napsal Defoe, ale je ještě jeden Robinson Crusoe a toho druhého Robinsona Crusoe, toho jsem napsal já...
ANNA ANDREJEVNA: To já jistě četla toho vašeho. Úžasná kniha!
CHLESTAKOV: Já, abych se přiznal,, žiju jen pro literaturu. Můj dům je první dům v Petěrburku. Tak jej tam každý taky zná: dům Ivana Alexandroviče. (Ke všem) Prosím, prosím, pánové, až přijedete do Petěrburku, udělejte mi to potěšení a navštivte mě. Já pořádám taky domácí bály.
— 1 —
Akt pátý, výstup osmý
Poštmistr: Pánové, pánové, to budete koukat! Úředník, kterého jsme pokládali za revizora, nebyl žádný revizor.
Všichni: Nebyl revizor?
Poštmistr: Vůbec žádný revizor – dozvěděl jsem se to z tohohle psaní.
Policejní direktor: Co vy to, co vy to? Z jakého psaní?
Poštmistr: Z jeho vlastního psaní. Přinesou mi na poštu psaní. Kouknu na adresu – vidím: do Poštovské ulice. Já vám div neomdlel. To asi – povídám si – to asi objevil na poště nepořádek a píše o tom zprávu vládě. Vezmu je a rozpečetím.
Policejní direktor: Jak jste se opovážil?
Poštmistr: Já sám nevím: nadpřirozená síla mně ponoukla. Už jsem zavolal kurýra, aby psaní poslal štafetou, ale zmocnila se mne taková zvědavost, jakou jsem v životě ještě nepoznal. Nesmím, nesmím, cítím, že nesmím! Ale přesto mě to láká, strašně láká! V jednom uchu jako bych slyšel "Ty, neotvírej, přijdeš o kejhák!" A do druhého ucha jako by mi někdo šeptal: "Otevři, otevři, otevři!" – Jak jsem zlomil pečeť – místo krve v žilách oheň, a rozpečetím: v žilách mráz, na mou duši, mráz. Ruce se třesou a před očima se mi dělají rudá kola.
Policejní direktor: Jak jste se opovážil otevřít dopis tak vysoce postavené osobnosti?
Poštmistr: V tom je právě ten vtip: Není ani osobnost, ani vysoce postavená.
Policejní direktor: A čím tedy je podle vašeho názoru?
Poštmistr: Ani ryba, ani rak, čert ví, co je!
Policejní direktor (prchlivě): Co? – Ani ryba, ani rak! Jak se opovažujete říkat: čert ví, co je! Já vás zavřu, až budete černý...
Poštmistr: Kdo vy?
Policejní direktor: Ano já!
Poštmistr: Na to jste kapánek krátký!
— 2 —
Ukázka z knihy
Spěchám ti sdělit, Trjapičkine, příteli drahý a milovaný, jaká kouzla a čáry se mi přihodily. Cestou mě oškubal jeden kapitán od pěchoty až na košili, takže hospodský mě chtěl už dát do basy; najednou však, asi pro mou petěrburskou vizáž a petěrburský kostým, začalo mě celé město pokládat za generálního gubernátora. Bydlím teď u policejního direktora, mám se náramně a dvořím se zuřivě jeho ženě a dceři; jenže jsem se ještě nerozhodl, s kterou začít - napřed asi s maminkou, poněvadž je, tuším, hotova ochotně a hned ke všem službám. Pamatuješ se ještě, jak jsme spolu nuzovali, obědvali na sekyru a jak mě jednou cukrář chytil za límec, poněvadž jsem chtěl po anglicku zmizet i s nezaplaceným účtem za snědené koláče? Teď jsem na koni, příteli milovaný! Všichni mi půjčili, kolik chci. A jsou to takoví originálové, že bys smíchy pukl! Vím, že píšeš článečky do novin: vraž tyhle typy do té své literatury. Číslo první: policejní direktor je hloupý jako patník...
— 3 —
