Nikolaj Gogol

Romanopisec a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol (vlastním jménem Mykola Hohol) se narodil roku 1809 v Soročincích jako syn ukrajinského spisovatele V. A. Janovského-Hohola (1777–1825) a mládí prožil v rodinném šlechtickém sídle Vasilevka. Od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si ruskou lidovou slovesnost a malířství.

Koncem dvacátých let sbíral Gogol za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, když zjišťuje, že o tuto tematiku je v hlavním městě carské říše zájem, přestupuje k jejímu literárnímu zpracování. Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta, mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem.

Po studiích žil Gogol od roku 1828 v Petrohradu. Jako absolvent něžinského gymnázia se uplatnil nejprve jako ministerský úředník, pak jako univerzitní profesor, ale avšak jeho nesmrtelnost zajistila mu jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Od roku 1835 se věnoval jen literatuře.

Nejplodnější dobou Gogolova života byl počátek třicátých let 19. století, kdy vydal rychle za sebou několik souborů povídek s maloruskou tématikou, lokalizovanou do kraje svého dětství. V roce 1831 a 1832 vyšly dva svazky Večerů na statku nedaleko Dikaňky, v roce 1835 dva sborníky – Arabesky a Migorod, v nichž se vyskytují příběhy s motivy jednak ukrajinskými, jednak petrohradskými. Gogol je literárním objevitelem úřednického sídelního města, mistrem realistické povídky tragicky vyhrocené, lékařem duchovního světa malých lidí velkoměsta. Pracuje velmi intenzívně a stýká se s představiteli kulturního Ruska své doby v petrohradských literárních salonech. A. S. Puškin v něm viděl významného svého pokračovatele.

V roce 1836 se poprvé hrála v Petrohradu Gogolova satirická komedie „Revizor“ s ústřední postavou vychytralce a žvanila Chlestakova. V té době odchází Gogol do ciziny a žije v Itálii, v Německu, v belgickém Ostende. Do Ruska přichází na podzim roku 1839 a vrací se v roce 1841 zpět do ciziny. Na definitivní návrat domů pomýšlí až ke konci svého života v roce 1852.

V Gogolově próze jsou často motivy z historie Ukrajiny. Gogol byl satirickým kritikem tehdejších společenských poměrů. Jeho originální vypravěčství mělo význačný vliv na další vývoj literatury.

Gogol zemřel 4. 3. 1852 v Moskvě.

Smích je velká věc. Ničeho se lidé nebojí tolik, jako smíchu.

Proboha, radujte se více! Je to jediný a nejspolehlivější lék na všechny nemoci.

Což kladné a záporné nemůže sloužit k jednomu a témuž cíli?

Od toho kdo nás zklamal do hloubi srdce, jsou i nejvzácnější dary na usmířenou pouhou veteší.

Svini vleze štěstí samo do rypáku.

Čím víc se bourá, tím víc je patrna horlivost městské správy.

Pane Bože! Tak jest na světě dost všelijakého neřádstva, a ty jsi ještě stvořil ženu.

Na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu.

Na světě je možno všechno dokázat, jen jedno nelze – usmířit dvě dámy. Mládí je pro mladé, že má budoucnost.

Člověk může být v lásce šťasten, jen když přestal milovat sebe sama.

Proboha radujte se více! To je jediný a nejspolehlivější lék na všechny nemoci.

Cesta života jest široká, ale mnozí jí neznají a kráčejí cestou smrti.

Na lačný žaludek je každý kufr těžký.

Vezmi do ruky sekeru nebo pilu, to ti pomůže víc než všechny lázně a procházky před spaním.

Je pochybno, že by pánové takového druhu, totiž takoví, kteří nejsou ani tlustí, avšak nejsou ani tencí, byli schopni lásky.

Co se kurýrování týče,učinili jsme již příslušná opatření. Řídíme se heslem: blíž k přírodě – jen žádné drahé medicíny! Člověk je mechanismus docela prostý: když umře, umře bez nich – když se uzdraví, uzdraví se i bez nich.

Nikolaj Gogol