3
Takže jsem musela hledat nové místo, ale ani tam se mi nevedlo lépe.
Otec mi zařídil práci ve skladu obuvi a jednou večer, když všichni už odešli domů, mi skladník řekl, ať zůstanu přesčas, zamkl dveře a pokusil se mě znásilnit. Už jsem se tak nevyděsila jako tehdy poprvé, drápala jsem a kopala a křičela tak hlasitě, že mě musel pustit. Když to otec slyšel, popadl zase klobouk, šel a zmlátil ho, ale ani tady jsem už nemohla zůstat. Když se otec vrátil, s natrženým obočím a zkrvaveným čelem, zachmuřeně se na mě podíval:
"Bude z tebe stejná kurva jako tvoje matka. Ti chlapi za to nemůžou.
Ty je ponoukáš. Ale to tě radši zabiju."
Podíval se na mě tak, že jsem uvěřila, že by mě doopravdy zabil, kdybych udělala něco, co by mu bylo k hanbě. Tak jsem byla zase bez práce, až jsem se dostala jako pomocnice do květinářství. Měla jsem plat jenom padesát marek měsíčně a majitelka byla přísná a hádavá, ale matka soudila, že lepší aspoň něco než zůstat bez práce. Paní mě měla naučit vázat věnce a kytice, takže bych se tam vlastně i vyučila a později se měla čím živit. Ona mě ale moc neučila a já jsem o to ani nestála, radši jsem si snila a spřádala představy o autech a filmech, o bohatství, nádherných pokojích a o klucích.
V květinářství pracovala dívka o něco starší než já. Jmenovala se jako květina: Orvokki, fialka. Naučila mě používat pudr a rtěnku a pořád povídala o tom, jak snadno může hezká holka přijít k penězům a ke štěstí. V květinářství byla nuda a paní mě většinou posílala na pochůzky, a tak jsem celé dny vláčela po městě kytice a roznášela je podle objednávek a ani jsem za to neměla pořádně zaplaceno.
Někdy jsem ale dostala od cesty a tak jsem si ušetřila na nové hedvábné punčochy a Orvokki mi dala svoje staré boty, které mi byly trochu moc velké. Neodvážila jsem se odejít, ale z pochůzek po městě jsem nikdy nespěchala a paní se zlobila, že se courám a jsem líná a předpovídala mi, že jednou skončím na šikmé ploše. Možná bych ale tak líná nebyla, kdyby mi pořádně platila.
Otec se na mě začal dívat pozorněji než dřív a jednou v sobotu večer mě přistihl v průjezdu s kupcovým synem, jak se líbáme. Strašlivě jsem se polekala, ale otec tentokrát neřekl nic, protože s ním šel nějaký cizí člověk. Stoupali po schodech nahoru, hřmotně otevřeli dveře a vešli dovnitř. Byla už půlnoc, ale noc byla teď v létě tak světlá, že mě určitě poznal.
Teprve po dlouhé době jsem se odvážila vklouznout domů, ale když jsem vešla do osvětlené kuchyně, otec se jen smál a řekl tomu cizímu člověku:
"Tak slečna už je taky doma."
Oba byli hodně opilí a matka v kuchyni nebyla. "Tak nám ukaž, jak líbáš, když už to tak umíš," vyzval mě otec. Byl vždycky tak plný rozmarů, že jsem doopravdy nevěděla, jestli to myslí ve zlém nebo v dobrém, nebo jestli je jenom tak opilý, že mě zapomněl i nenávidět.
"Br," řekla jsem, když mě jeho kumpán v ukoptěných šatech popadl do náruče a chtěl mě líbat. Otec byl ale ták vlídný a konečně se o mě zajímal, že jsem se přestala bát a jako bych byla opilá, nechala jsem toho chlapa, aby mě objal a políbil. Pak jsem se ale odvrátila a podívala se na otce.
"Co má tohle být?" řehtal se otec, úplně opilý. "Vždyť ty ještě vůbec nic neumíš, holčičko. Pojď sem, já ti ukážu, jak se dává pusa."
Přitáhl si mě k sobě, naklonil mě dozadu, přitiskl mi rty na ústa a políbil a já jsem byla v jeho náručí úplně bezvládná. Ještě žádný kluk mě takhle nepolíbil. Líbal mě tak, jak muž líbá ženu, a já jsem v jeho náruči celá zvlhla a zvláčněla. Takhle mě otec políbil tehdy, když se se mnou konečně jedinkrát pomazlil, ale něha v tom nebyla žádná, z nenávisti mě políbil. Náhle mě totiž pustil z objetí, až jsem narazila na zeď, a zle na mě pohlédl, tváře rozpálené kořalkou a vášní.
Zasyčel na mě:
"Mohl jsem si myslet, že jseš taková. Ale pamatuj si, Maire, to tě radši zabiju."
Byla jsem pořád ještě dítě, než abych to mohla pochopit, ale když mě rozzlobeně zahnal do postele, cítila jsem, jako by mě pořád ještě objímal a věděla jsem, že …
