Nic nepředčí složitost lidské mysli.
LETO II., ZÁZNAMY Z DÁR-ES-BALÁTU
Noc, která se v téhle zeměpisné šířce na Gammu obvykle hlásila rychle, měla přijít teprve za víc než dvě hodiny. Nad Pevností se sbíraly mraky. Duncan se na příkaz Lucillové vrátil na dvůr k intenzivnímu sebezdokonalovacímu cvičení.
Lucillová ho sledovala od stejného zábradlí, odkud ho viděla poprvé.
Duncan se pohyboval ve vířivých skocích osmistupňového benegesseritského boje, vrhal se po trávníku tam a zpátky, koulel se, vymršťoval se ze strany na stranu, každou chvíli vystřelil vzhůru a vzápětí dolů.
Moc hezká ukázka náhodného unikání, myslela si Lucillová. V jeho pohybech nevypozorovala žádnou předvídatelnou zákonitost a jejich rychlost byla ohromující. Bylo mu skoro šestnáct SR a už teď se dostával na vrchol svého pranabindúového potenciálu.
Ty dokonale ovládané tréninkové pohyby toho tolik prozrazovaly! Když mu poprvé přikázala tahle večerní cvičení, reagoval rychle. První krok instrukcí, které dostala od Tarazové, byl završen. Ghola ji miloval. O tom nebylo pochyb. Fixovala se mu v mateřské roli. A dokázala to, aniž by ho nějak vážněji oslabila, i když v Tegovi to i tak probouzelo úzkost.
Na tom gholovi leží můj stín, ale on není prosebníkem ani závislým nohsledem, ujišťovala sama sebe. Teg se toho obává zbytečně.
Právě toho rána říkala Tegovi: "Pořád se volně vyjadřuje, kdykoli mu to přikazuje jeho síla."
Teď by ho Teg měl vidět, myslela si. Tyhle nové tréninkové pohyby byly z větší části vlastním Duncanovým dílem.
Lucillová potlačila obdivný výkřik nad obzvlášť obratným skokem, kterým se Duncan přenesl téměř do středu dvora. Ghola si vytvářel takovou nervosvalovou rovnováhu, jaká za nějaký čas povede k psychologické rovnováze přinejmenším srovnatelné s tou Tegovou. To by mělo obrovský kulturní dopad. Stačí se podívat na všechny ty, kdo se instinktivně podřizovali Tegovi a jeho prostřednictvím Sesterstvu.
Za to můžeme poděkovat Tyranovi, pomyslela si.
Před Letem II. nikdy žádný rozsáhlý systém kulturního přizpůsobování nevydržel dost dlouho, aby se přiblížil k takové vyváženosti, jakou Bene Gesserit považoval za ideál. Ale tahle rovnováha - "klouzání po ostří meče" - Lucillovou fascinovala. Proto se také tak bezvýhradně oddala projektu, jehož celkový záměr neznala, ale který od ní požadoval něco, co jí bylo instinktivně nepříjemné.
Duncan je tak mladý!
To, co od ní Sesterstvo požaduje dál, jí Tarazová řekla výslovně: Sexuální vtisk. Právě toho rána Lucillová pózovala nahá před zrcadlem v těch postojích a pohybech tváře a těla, o nichž věděla, že je použije při plnění rozkazů Tarazové. Lucillová viděla ve své uměle nehybné tváři obraz prehistorické bohyně lásky - štědrost a příslib měkkosti, do níž se vzrušený muž může vrhnout po hlavě.
Při svém vzdělávání viděla Lucillová prastaré sošky z Prvních dob, malé kamenné figurky lidských samiček se širokými boky a povislými prsy, které zajišťovaly hojnost potravy pro kojence. Pokud Lucillová chtěla, dokázala vytvořit mladistvou nápodobu té prastaré podoby.
Ve dvoře pod Lucillovou se Duncan na okamžik zastavil a zdálo se, že přemýšlí o dalších svých pohybech. Nakonec pokývl, vysoko vyskočil, ve vzduchu se obrátil. Jako gazela dopadl na jednu nohu a okamžitě se na ní odrazil stranou v otočkách podobných spíš tanci než boji.
Lucillová rozhodně stiskla rty.
Sexuální vtisk
Tajemství sexu vlastně není žádné tajemství, myslela si. Jeho kořeny jsou spojeny se životem samotným. To samozřejmě vysvětlovalo, proč její první přikázané svedení pro Sesterstvo do jejího vědomí vložilo mužskou tvář. Genetická mistryně jí řekla, aby to očekávala a nenechala se tím vyvést z míry. Ale Lucillová si tehdy uvědomila, že sexuální vtisk je dvousečná zbraň. Člověk se může naučit klouzat po ostří meče, ale může se o ně také pořezat. Občas, když se jí ta mužská tvář z prvního přikázaného svedení objevila nevolána v mysli, Lucillovou to ohromilo. Ta vzpomínka se tak často vracela ve vrcholech intimn…
