Zapomnětlivost je váš osud. Všechna dávná poučení ztrácíte a znovu nabýváte, ztrácíte a nabýváte.
LETO II., JEHO HLAS, DÁR-ES-BALÁT
"Ve jménu našeho řádu a jeho neporušeného Sesterstva tato zpráva byla posouzena jako spolehlivá a hodná vložení do kronik Kapituly."
Tarazová se na ta slova na displeji dívala znechuceně. Ranní světlo vytvářelo žluté skvrny, takže zobrazená slova vypadala poněkud záhadně.
Tarazová se vztekle odstrčila od projekčního stolu, vstala a přešla k jižnímu oknu. Den byl ještě mladý a stíny na dvoře dlouhé.
Mám tam jet osobně?
Nechtělo se jí do toho. V těchto místnostech se cítila tak… tak bezpečná. Ale byla to pošetilost a ona to cítila každou buňkou. Bene Gesserit tu sídlil už víc než čtrnáct set let, ale přesto bylo třeba tuto Kapitulní planetu považovat pouze za dočasnou.
Položila levou ruku na hladký rám okna. Každé její okno bylo umístěno tak, že z něj byl krásný výhled. Místnost sama - její proporce, vybavení, barvy - to všechno připomínalo architekty a stavitele, kteří měli na mysli jediný cíl: vytvořit pro obyvatele dojem opory.
Tarazová se pokusila ponořit se do toho ochranitelského pocitu a neuspěla.
Spor, který právě absolvovala, zanechal v místnosti hořkost, i když se hovořilo nejmírnějším tónem. Její poradkyně byly neústupné a (s tím bezvýhradně souhlasila) měly k tomu pochopitelné důvody.
Udělat ze sebe misionáře? A pro Tleilaxany?
Dotkla se ovládací destičky vedle okna a otevřela je. Do místnosti zavanul teplý vánek, vonící květy z jabloňových sadů. Sesterstvo bylo pyšné na ovoce, které pěstovalo tady, v samém centru své moci. Lepší sady nerostly v žádné z Pevností a Pobočných kapitul, spřádajících síť Bene Gesseritu na většině planet, které lidstvo obývalo v časech starého Impéria.
"Podle plodů jejich poznáte je," napadlo ji. Z některých těch starých náboženství se dodneška dá čerpat moudrost.
Odsud z výšky Tarazová viděla celou jižní část budov Kapituly. Přes střechy a dvory se táhla nepravidelná linie stínu hlídkové věže.
Když o tom tak přemýšlela, věděla, že je to překvapivě malé sídlo na to, kolik moci se tu soustřeďuje. Za prstencem zahrad a sadů ležela úhledná šachovnice soukromých domů, z nichž každý měl kolem sebe svá pole. Na těch privilegovaných statcích hospodařily Sestry na odpočinku a vybrané věrné rodiny. Západní hranici tvořily rozeklané vrcholky hor, některé se sněhovou pokrývkou. Startovací plocha ležela dvacet kilometrů na východ. Všude kolem tohoto jádra Kapituly ležely otevřené pláně, kde se pásl zvláštní druh dobytka, dobytka tak vnímavého k nezvyklým pachům, že by se při sebemenším přiblížení lidí neoznačených místním pachem splašil a začal divoce bučet.
Nejvnitrnější sídla a ohrazená pole rozmístil jeden z prvních zdejších bašárů tak, že klikatícími se pozemními kanály nemohl ve dne ani v noci projít nikdo nepozorován.
Všechno to vypadalo náhodně a chaoticky, ale přitom v tom byl přísný řád. Tarazová věděla, že právě tak vypadá i samo Sesterstvo.
Zakašlání, které se ozvalo za jejími zády, jí připomnělo, že jedna z těch, kdo se v Radě nejprudčeji hádaly, trpělivě čeká u otevřených dveří.
Čeká na mé rozhodnutí.
Ctihodná matka Bellondová chtěla Odradovou dát "okamžitě zlikvidovat". K žádnému rozhodnutí se nedošlo.
Tohle se ti tedy skutečně povedlo, Dar. Čekala jsem od tebe nezávislost. Dokonce jsem ji chtěla. Ale tohle!
Bellondová, stará, tlustá a růžovoučká, s chladným pohledem a vyhlášenou přirozenou zlomyslností, chtěla Odradovou odsoudit jako zrádkyni.
"Tyran by ji okamžitě rozdrtil!" připomínala Bellondová.
Je to všechno, co jsme se od něj naučily? uvažovala Tarazová.
Bellondová argumentovala tím, že Odradová není jen z rodu Atreidů, ale také z rodu Corinnů. Mezi jejími předky bylo značné množství imperátorů a viceregentů a mocných správců.
Což naznačuje obrovskou touhu po moci.
"Její předkové přežili na Saluse Secundus!" opakovala pořád Bellondová. "Copak jsme se ze svých genetických zkušeností nic nenaučily?"
Naučily jsme se,…
