Celá e-kniha Kacíři Duny ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Dlouhý stůl po pravé straně je prostřen k hostině, při níž je podáván pečený pouštní zajíc v omáčce cepeda. Ostatní jídla, od zadního konce doprava ve směru hodinových ručiček, jsou nakládaný sirian, chukka pod sklem, káva s melanží (povšimněte si atreidského erbu se sokolem na konvici), pot-a-oie a v balútské křišťálové karafě perlivé víno z Caladanu. Povšimněte si starobylého detektoru jedů ukrytého ve svícnu.
DÁR-ES-BALÁT, POPIS V MUZEJNÍ EXPOZICI
Teg našel Duncana v malém výklenku jídelny vedle naleštěné kuchyně neprostoru. Zastavil se ve vchodu do výklenku a pozorně si Duncana prohlížel. Byli tu už pět dní a zdálo se, že chlapec se konečně vzpamatoval z toho podivného hněvu, který se ho zmocnil ve chvíli, kdy vkročili do přístupového tunelu neprostoru.
Prošli mělkou jeskyní, kde byl cítit pižmový pach místního druhu medvěda. Skály na zadní stěně doupěte nebyly skály, i když by byly spletly i toho nejpozornějšího pozorovatele. Malá prohlubenina ve skále se pohnula, když člověk znal nebo náhodou narazil na tajný kód. Ten kruhový a otáčivý pohyb otevíral celou zadní stěnu jeskyně.
Přístupový tunel, který automaticky zaplavilo jasné světlo, jen co za sebou zavřeli bránu, byl ozdoben harkonnenskými erbovními gryfy na stropě i na zdech. Teg byl zaujat představou mladého Patrina, jak na tohle místo poprvé narazil (Ten šok! Ta posvátná hrůza! To nadšení!), a nevšiml si Duncanovy reakce, dokud se uzavřeným prostorem neozvalo hluboké zavrčení.
To Duncan vrčel (znělo to skoro jako sténání), pěsti měl zaťaté, pohled upřený na harkonnenského gryfa na pravé stěně. V jeho tváři spolu bojoval vztek a zmatek. Zvedl obě pěsti a udeřil jimi do obrazu na zdi tak prudce, až mu na rukou vytryskla krev.
"Ať jsou prokleti do těch nejhlubších propastí pekelných!" vykřikl.
Byla to podivně dospělá kletba na tak mladá ústa.
Jakmile Duncan ta slova vyřkl, začal se neovladatelně třást. Lucillová ho objala a hladila ho po krku chlácholivým, skoro smyslným způsobem, dokud chvění neustalo.
"Proč jsem to udělal?" zašeptal Duncan.
"To se dozvíš, až budou obnoveny tvoje původní vzpomínky," odpověděla.
"Harkonnenové," zašeptal zase a do tváře se mu nahrnula krev. Vzhlédl k Lucillové. "Proč je tak strašně nenávidím?"
"To se nedá vysvětlit slovy," řekla. "Budeš si muset počkat na vzpomínky."
"Já ty vzpomínky nechci!" Duncan polekaně pohlédl na Tega. "Ano! Ano, chci je."
Když teď Duncan ve výklenku vzhlédl k bašárovi, zřejmě si vzpomněl na stejný okamžik.
"Kdy, bašáre?"
"Už brzo."
Teg se rozhlédl kolem sebe. Duncan seděl sám u samočinně vydrhnutého stolu, před sebou šálek hnědé tekutiny. Teg poznal tu vůni: Jedna z řady melanží obohacených potravin z nulentropických kontejnerů. Kontejnery byly pravá pokladnice exotických jídel, oblečení, zbraní a jiných výrobků - muzeum, jehož cenu nebylo možno vyčíslit. V celém neprostoru ležela tenká vrstva prachu, ale věcí, které tu byly uskladněny, se čas nedotkl ani v nejmenším. Každý kousek jídla byl obohacen melanží; nebylo jí tolik, aby způsobila závislost, pokud člověk nebyl hltoun, ale nikdy nechyběla. Dokonce i konzervované ovoce bylo poprášeno melanží.
Hnědá tekutina v Duncanově šálku patřila k těm věcem, které Lucillová ochutnala a potvrdila, že jsou vhodné pro udržování života. Teg přesně nevěděl, jak to Ctihodné matky dělají, ale i jeho vlastní matka to uměla. Jedno ochutnání a znají složení jídla nebo nápoje.
Krátký pohled na ozdobné hodiny na konci výklenku Tegovi řekl, že je později, než se domníval - asi polovina třetí hodiny jejich náhodně zvoleného odpoledne. Duncan by měl ještě být na perfektně vybaveném cvičebním podlaží, ale oba viděli Lucillovou, jak odchází do horních pater neprostoru, a Teg v tom viděl šanci promluvit si s Duncanem nepozorovaně.
Přitáhl si židli a posadil se ke stolu proti němu.
Duncan prohlásil: "Nesnáším ty hodiny!"
"Ty tady nesnášíš všechno," zavrtěl hlavou Teg, ale podíval se na hodiny ještě jednou. Byla to také starožitnost - kulatý ciferník se dv…
