Základní pravidlo zní: Nikdy nepodporuj slabost; vždycky podporuj sílu.
BENEGESSERITSKÝ KODEX
"Jak to, že můžeš kněžím poroučet?" zeptala se Sheeana. "Tady je to všechno jejich."
Odradová odpověděla co nejsamozřejměji, ale volila slova tak, aby souhlasila se znalostmi, které Sheeana už měla: "Kněží mají fremenské kořeny. Odjakživa měli kolem sebe Ctihodné matky. Ostatně, dítě, ty jim taky poroučíš."
"To je něco jiného."
Odradová potlačila úsměv.
Od chvíle, kdy její bojová jednotka zastavila cizí útok na klášterní komplex, uplynulo něco málo přes tři hodiny. Během té doby si Odradová zřídila velitelské stanoviště v Sheeaniných pokojích, provedla nezbytné odhady škod, určila předběžné sankce a celou tu dobu pobízela a pozorovala Sheeanu.
Simulproud.
Odradová se rozhlédla po místnosti, kterou si zvolila za velitelství. U zdi před ní pořád ještě ležel cár Stirosova rozervaného oblečení. Oběti. Tahle místnost měla podivný tvar. Ani dvě zdi nebyly souběžné. Začichala. Pořád tu ještě byl trochu cítit ozon z čichačů, jimiž se její lidé ujistili, že tu bude mít soukromí.
Proč ten divný tvar? Budova byla prastará, mnohokrát přebudovaná a dostavovaná, ale to všechno nevysvětlovalo tvar téhle místnosti. Krémová omítka na stěnách a na stropě byla příjemně hrubá. Kolem obojích dveří visely ozdobné závěsy z kořenného vlákna. Byl podvečer a slunce pronikající dovnitř ozdobnými mřížemi vykreslovalo na protější stěně světlé skvrny. Stříbrožluté luminy se vznášely u stropu, všechny byly vyladěny na stejný tón, jaký mělo sluneční světlo. Ventilačními otvory pod okny pronikaly dovnitř tlumené zvuky ulice. Měkké oranžové koberce a šedé dlaždice na zemi vypovídaly o bohatství a bezpečí, ale Odradová se náhle v bezpečí necítila.
Z vedlejší komunikační místnosti vešla vysoká Ctihodná matka. "Matko velitelko," řekla, "poselství bylo odesláno Gildě, Iksanům a Tleilaxanům."
"Rozumím," odpověděla roztržitě Odradová.
Poselkyně se vrátila ke svým povinnostem.
"Co to děláš?" zeptala se Sheeana.
"Něco studuji."
Odradová zamyšleně stiskla rty. Ti, kdo je doprovázeli klášterním komplexem, je vedli bludištěm chodeb a schodů, kde obloukovými průhledy občas zahlédli dvory, pak do vynikajícího systému iksanských suspenzorových šachet, který je tiše přenesl do jiné chodby, k dalším schodům, do ještě jedné stáčející se chodby… a nakonec do tohohle pokoje.
Odradová se znova rozhlédla po místnosti.
"Proč studuješ ten pokoj?" zeptala se Sheeana.
"Mlč, dítě!"
Pokoj byl nepravidelný mnohostěn, jeho menší strana směřovala vlevo. Dlouhý byl asi pětatřicet metrů, na šířku měřil nejvýš asi polovinu. Mnoho nízkých pohovek a křesel, různě pohodlných. Sheeana seděla jako královna v jasně žlutém křesle se širokými opěradly pro ruce. V celém pokoji nebyl jediný židlopes. Převládala hnědá, modrá a žlutá barva. Odradová se dívala na bílou mříž ventilátoru nad obrazem hor na širším konci. Ventilátory pod okny vnikal dovnitř chladný vánek a odcházel zase ventilátorem nad obrazem.
"To byl Hedleyho pokoj," podotkla Sheeana.
"Proč ho dráždíš tím, že mu říkáš křestním jménem, dítě?"
"A ono ho to dráždí?"
"Tohle na mě nezkoušej, dítě! Víš, že ho to dráždí, proto to děláš."
"Tak proč ses ptala?"
Odradová tu poznámku ignorovala a dál pečlivě zkoumala místnost. Stěna naproti malbě stála šikmo k vnější zdi. Už na to přišla. Chytré! Tahle místnost byla postavena tak, že někdo, kdo poslouchal za ventilátorem, mohl slyšet každé zašeptání. Nebylo pochyb o tom, že za obrazem se skrývá další otvor, který odtud nese zvuk. Žádný čichač ani jiné zařízení něco takového neodhalí. Nic "nezapípá", aby prozradilo špehující oko nebo ucho. Jen vycvičené smysly někoho, kdo je sám dobře vyškolen v klamu, to mohly objevit.
Odradová přivolala signálem ruky čekající akolytku. Prsty zakmitaly v tichém rozhovoru: "Zjisti, kdo poslouchá za tím ventilátorem." Kývla k ventilátoru nad obrazem. "Nech je pokračovat. Musíme vědět, komu podávají zprávy."
"Jak jsi věděla, že mě máš přijí…
