Celá e-kniha Matka noc ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
18: KRÁSNÁ MODRÁ VÁZA WERNERA NOTHA
Konečně jsme zůstali s Helgou sami.
Styděli jsme se.
Tím, že jsem byl v pokročilých letech a tolik z těch let strávil v celibátu, byl jsem více než stydlivý. Obával jsem se vyzkoušet svou sílu jako milenec. A tento strach byl znásoben znatelným počtem znaků mládí, které si má Helga tak zázračně zachovala.
"Tohle - tohle je to, čemu se říkává znovu se poznávat," řekl jsem. Náš rozhovor se odehrával v němčině.
"Ano," řekla. Přešla teď k přednímu oknu a dívala se na vlastenecké symboly, které jsem na zaprášená okna nakreslil. "Kterým z nich jsi teď ty, Howarde?" řekla.
"Prosím?"
"Srp a kladivo, swastika nebo hvězdy a pruhy -," řekla. "Který z nich máš nejraději?"
"Ptej se mě na hudbu."
"Cože?"
"Zeptej se mě, jaký druh hudby mám teď rád," řekl jsem. "Nějaké názory na hudbu mám. Na politiku nemám koneckonců žádné názory."
"Vidím," řekla. "Dobrá - jakou hudbu máš teď rád?"
"Bílé vánoce," - řekl jsem. "Miluji to natolik, že to mám šestadvacetkrát."
Bezvýrazně se na mě podívala. "Opravdu?"
"To - to je takový soukromý žertík," řekl jsem nepřesvědčivě.
"Aha."
"Soukromý," řekl jsem. "Žil jsem sám tak dlouho, že je u mě všechno soukromé. Překvapuje mě, že je vůbec někdo schopen porozumět jedinému slovu, které řeknu."
"Já ti budu rozumět," řekla nežne. "Dej mi trochu času - ne moc, ale přece - a já ti porozumím cokoli řekneš - zase." Pokrčila rameny. "Mám také soukromé žertíky-."
"Od teďka -," řekl jsem, "si opět vytvoříme soukromí pro dva."
"To bude krásné," řekla.
"Zase říše dvou."
"Ano," řekla, "pověz mi -"
"Cokoli budeš chtít."
"Vím, jak umřel otec, ale nebyla jsem schopná najít ani zmínku o matce a Resi. Zaslechl jsi něco?"
"Vůbec nic."
"Kdy jsi je viděl naposledy?"
Zamyslel jsem se nad tím, co minulo, a dokázal jsem udat přesné datum, kdy jsem naposled viděl otce Helgy, matku a její hezkou, vynalézavou, malou sestru Resi Nothovou.
"12. února 1945," řekl jsem a vyprávěl jí o tom dni.
Byl to tak chladný den, až mne bolely kosti. Ukradl jsem motocykl a jel jsem navštívit rodiče své manželky, rodinu Wernera Notha, náčelníka policie v Berlíně.
Werner Noth žil na předměstí Berlína, hezky mimo cílovou oblast náletů. Žil se svou ženou a dcerou v bílém, zdí obehnaném domě, který měl jednolitou všední vznešenost hrobky římského patricije. Během pěti let totální války neutrpěl tento dům ani tolik, jako je rozbité okno. Jeho vysoká, hluboko vsazená okna dávala na jihu rám ovocnému sadu, ležícímu uvnitř zdí. Ta na sever rámovala rozeklané památky v ruinách Berlína.
Měl jsem na sobě uniformu. Na opasku jsem měl malou pistoli a velkou zdobenou obřadní dýku. Uniformu jsem obvykle nenosil, ale měl jsem právo ji nosit - modrozlatou uniformu majora Svobodných amerických sborů.
Svobodné americké sbory byly nacistickým snem o bojové jednotce složené z amerických válečných zajatců. Měla to být dobrovolná organizace. Měla bojovat jenom na ruské frontě. Měl to být bojový nástroj vysoké morálky, motivovaný láskou k západní civilizaci a hrůzou z mongolských hord. Když shodou okolností nazývám tuto jednotku nacistickým snem, trpím záchvatem schizofrenie - protože myšlenka Svobodných amerických sborů vznikla u mne. Dal jsem podnět k jejímu vzniku, navrhl její uniformy a označení a napsal její Krédo.
Krédo začínalo: "Já, stejně jako moji ctění američtí předci, věřím v opravdovou svobodu -."
Americké svobodné sbory nebyly do nebe volajícím úspěchem. Jenom tři američtí váleční zajatci se přidali. Jen bůh ví, co se s nimi stalo. Předpokládám, že když jsem jel navštívit rodiče své ženy, byli všichni mrtví a že jsem ze Sborů přežil jedině já.
Když jsem jel na návštěvu rodičů své ženy, byli Rusové pouhých dvacet mil od Berlína. Rozhodl jsem se, že je válka skoro u konce a že je načase ukončit svou kariéru špióna. Navlékl jsem si tu uniformu, abych zmátl kteréhokoliv Němce, který by se mi mohl snažit zabránit vypadnout z Berlína. Na zadním blatníku ukradené motorky jsem měl uvázán balíček civ…
