VYHLÍDKOVÁ JÍZDA
Tim Murphy okamžitě pochopil, že tu něco nehraje. Dědeček se hádal s mladším, rudolícím mužem proti němu, a byli právě v nejlepším. Ostatní dospělí postávali za nimi, tvářili se otráveně a naštvaně. Alexis také vycítila napětí, protože se zdráhavě zastavila a vyhodila svůj baseballový míč do vzduchu. Musel ji postrčit: „Tak běž, Lex.“
„Jdi si sám, Timmy.“
„Nebuď labuť,“ řekl.
Lex ho zpražila pohledem, ale Ed Regis řekl vesele: „Všem vás představím a potom pojedeme na vyhlídkovou jízdu.“
„Já už chci jet,“ řekla Lex.
„Jenom vás nejdřív představím,“ mínil Ed Regis.
„Ne, já chci jet hned.“
Jenže Ed Regis už začal. Nejprve je představil dědečkovi, který jim dal oběma po puse, a pak tomu muži, s nímž se tak přel. Byl svalnatý a jmenoval se Gennaro. Zbývající část představování Timovi splynula v jedno. Byla tam světlovlasá žena v šortkách a vousatý chlap oblečený do džínsů a havajské košile. Potom nějaký obtloustlý expert, jenž měl cosi společného s počítači, a konečně hubený chlapík v černém, který jim nepotřásl rukou, ale jen pokývl. Tim si snažil trochu uspořádat dojmy a díval se přitom světlovlasé ženě na nohy, když si náhle uvědomil, že toho vousatého člověka zná.
„Nestůj s otevřenou pusou,“ napomenula ho Lex.
„Já ho znám,“ řekl Tim.
„No samozřejmě. Právě ses s ním seznámil.“
„Ne,“ odpověděl Tim. „Mám jeho knížku.“
„Jaká je to knížka, Time?“ zeptal se vousáč.
„Zašlý věk dinosaurů,“ odvětil Tim.
Alexis se zahihňala. „Taťka říká, že Timovi lezou dinosauři na mozek,“ řekla.
Tim jí však nevěnoval pozornost. Přemítal, co o Alanu Grantoví ví. Alan Grant byl jedním z hlavních obhájců teorie, že dinosauři byli teplokrevní. Provedl spousty vykopávek na místě, které se jmenovalo Egg Hill v Montaně a které proslulo tím, že se tam našlo spousta dinosauřích vajec. Profesor Grant nalezl většinu dinosauřích vajec, které se vůbec kdy vykopaly. Uměl také dobře malovat a své knížky si sám ilustroval.
„Lezou mu dinosauři na mozek?“ opakoval vousáč. „No, abych se přiznal, mám ten samý problém.“
„Taťka říká, že dinosauři jsou hrozně pitomí,“ řekla Lex. „Říká, že Tim by měl víc chodit ven a sportovat.“
Tim zrozpačitěl. „Myslel jsem, žes už chtěla jet.“
„Za okamžik,“ řekla Lex.
„Myslel jsem, že strašně spěcháš.“
„Já to přece vím nejlíp, nemyslíš, Timothy?“ Dala si ruce vbok a dokonale napodobila svou matku ve chvílích nejvyššího podráždění.
„Já vím co,“ vmísil se Ed Regis. „Teď se všichni sebereme a půjdeme do návštěvnického centra. Pak můžeme začít naši vyhlídkovou cestu.“
Všichni vykročili. Tim zaslechl, jak Gennaro šeptá dědečkovi:
„Za tohle byste zasloužil podříznout!“ Pak vzhlédl a viděl, že doktor Grant došlápl na schod vedle něho.
„Kolik je ti, Time?“
„Jedenáct.“
„A jak dlouho se už zajímáš o dinosaury?“ vyptával se Grant.
Tim polkl naprázdno. „Jenom chvilku.“ Měl trému, když mluvil s doktorem Grantem. „Občas chodíme do muzeí, když k tomu dokážu přemluvit svoji rodinu. Svého otce.“
„Tvůj otec se o ně nijak zvlášť nezajímá?“
Tim přikývl a vyprávěl doktoru Grantovi o jejich posledním výletě do Muzea historie přírody. Otec se podíval na kostru a řekl: „Tenhle je velký.“
„Ne, táto,“ opravil ho Tim, „tenhle je prostřední velikosti, camptosaurus.“
„No, to nevím. Mně se zdá pořádně velikánský.“
„Není dokonce ani úplně dorostlý, táto.“
Otec se úkosem zadíval na kostru. „A ze kdy je, z jury?“
„Ne, kdepak. Z křídy.“
„Z křídy? No a jaký je rozdíl mezi těma z jury a těma z křídy?“
„Jenom asi sto miliónů roků,“ odpověděl Tim.
„Křídoví jsou starší?“
„Ne, táto, jurští jsou starší.“
„No,“ otec kousek poodstoupil, „mně připadá veliký jako hrom.“ A obrátil se na Tima, jestli souhlasí. Tim už věděl, že s otcem se vyplatí souhlasit, a tak cosi zamumlal. A přešli k dalšímu exponátu.
Tim dlouho stál před kostrou zvířete zvaného Tyrannosaurus rex – nejmocnějšího dravce, jakého kdy Země nesla. Nakonec se ho otec zeptal: „Na co se díváš?“
„Počítám mu obratle,“ odpověděl Tim.
„Obratle?“
„Na páteři.“
…
