BUNGALOW
„Ještě kapku kávy?“ zeptal se zdvořile Hammond.
„Ne, děkuji,“ odpověděl Wu a opřel se v křesle. „Už bych víc jíst neměl.“ Seděli v jídelně Hammondova bungalowu, v odloučené části ostrova nedaleko laboratoří. Wu musel připustit, že bungalow, který si Hammond vystavěl pro sebe, je elegantní, s uměřenými, téměř japonskými liniemi. A večeře byla výtečná, když uvážíme, že kuchyně ještě nebyla plně personálně obsazená.
Jenže s Hammondem se dělo něco, co Wuovi dělalo starosti. Stařec se zdál jakoby trochu jiný… nepatrně jiný. Po celou dobu večeře se Wu snažil uhodnout, co to je. Částečně měl sklon přeskakovat z tématu na téma, opakovat se a vyprávět znovu staré historky. Wuovi také připadalo, že je emocionálně labilní, v jednu chvíli vybuchl hněvem, aby pak přešel do ufňukané sentimentality. Ovšem tohle všechno se dalo považovat za přirozené průvodní okolnosti věku. Johnu Hammondovi bylo koneckonců téměř sedmasedmdesát.
Jenže skrývalo se v tom ještě cosi jiného. Úhybnost a nepolapitelnost. Důsledné trvání na svém. A nakonec naprostá neschopnost řešit situaci, v níž se nyní ostrov nacházel.
Wua omráčil důkaz – ačkoli si ještě nepřipustil, že je to bezpečně prokázané – že se dinosauři rozmnožují. Když se Grant zeptal na DNA obojživelníků, Wu se chtěl okamžitě rozběhnout do své laboratoře a zkontrolovat počítačové záznamy různých doplňků DNA. Protože jestli se dinosauři doopravdy rozmnožovali, pak se všechno na ostrově stávalo sporným – jejich metody získávání DNA, úpravy genetického kódu, prostě všechno. Dokonce i závislost na lysinu by mohla upadnout v podezření. A jestli se tahle zvířata skutečně mohla rozmnožovat a dokázala by také přežít ve volné přírodě…
Henry Wu chtěl údaje překontrolovat okamžitě. Jenže Hammond tvrdošíjně trval na tom, aby mu dělal společnost při večeři.
„Pozor, Henry, musíte si nechat místo na zmrzlinu,“ řekl stařec a odstrčil se od stolu. „Maria dělá nejlepší zázvorovou zmrzlinu na světě.“
„Dobře.“ Wu pohlédl na krásnou, mlčící servírku. Sledoval ji pohledem a zavadil jím o jednotlivý monitor zapuštěný do stěny. Monitor byl temný. „Vypadl vám monitor,“ upozornil.
„Vážně?“ vzhlédl Hammond. „To musela bouřka.“ Sáhl za sebe pro telefon. „Jen to oznámím Johnovi v řídícím.“
Wu zaslechl praskání statické elektřiny na telefonní lince. Stařec pokrčil rameny a odložil sluchátko do vidlice. „Musí být porucha na linkách,“ řekl. „Anebo si Nedry pořád přenáší data. Na tenhle víkend mu zbylo docela dost much, aby je všechny vychytal. Nedry je svým způsobem génius, ale museli jsme ho pěkně tvrdě zmáčknout, až z něj tekla syrovátka, abychom si zajistili, že udělá věci pořádně.“
„Možná bych měl zaskočit do řídícího střediska a zkontrolovat to,“ nabídl se Wu.
„Ne, ne,“ odmítl Hammond. „Není důvod. Kdyby se objevily nějaké problémy, už bychom o nich slyšeli. Ach!“
Do místnosti se vrátila Maria se zmrzlinou na dvou táckách.
„Musíte si dát, třeba jenom lžičku, Henry,“ nutil ho Hammond. „Je udělaná z čerstvého zázvoru natrhaného na východním konci ostrova. To je neřest starců, zmrzlina. Ale stejně…“
Wu poslušně ponořil lžičku do své porce. Venku se zablesklo a ostře zarachotil hrom. „To bylo blízko,“ podotkl. „Doufám, že bouřka děti nevyděsí.“
„To bych neřekl,“ odvětil Hammond. Ochutnal zmrzlinu. „Jenže nemůžu si pomoct, Henry, tlačí mě pár obav stran ostrova.“
Biochemik si v duchu oddechl. Snad konečně ten stařec přijme fakta. „Jaké obavy?“
„Víte, Jurský park je udělaný vpravdě pro děti. Děti na celém světě milují dinosaury a děti se na tomhle místě potěší – určitě se potěší. Jejich drobné tvářičky se rozzáří radostí, až konečně uvidí tahle podivuhodná zvířata. Jenže já se obávám… že možná nebudu žít tak dlouho, abych to viděl, Henry. Možná se nedožiju toho, abych spatřil radost v jejich tvářích.“
„Myslím, že tu jsou ještě další problémy,“ řekl zamračeně Wu.
„Jenže žádný druhý nesužuje moji mysl tolik jako tenhle,“ odvětil stařec, „že se možná nedožiju toho, abych viděl jejich zářící, potěšené …
