TŘI ZPŮSOBY, JAK SE DOSTAT NAHORU
Max chtěl během prvního přechodu zůstat vzhůru, ale stejně ho prospal. Odehrálo se to kolem páté hodiny ranní lodního času. Když ho v šest hodin probudil budíček denní služby, bylo už po všem. Natáhl na sebe oblečení, vyčítal si, že se nevzbudil dříve, a pospíchal do horních podlaží. Prostory, které využívali cestující nad podlažím C, byly prázdné a tiché. Ranní ptáčata mezi cestujícími budou spát ještě nejmíň hodinu. Poprvé vstoupil do jídelního salónku a přešel ho na vyhlídkovou terasu, která tam byla zřízena pro potěšení cestujících.
Hvězdy vypadaly normálně, ale známá hvězdná konstelace byla pryč. Pouze Mléčná dráha, naše vlastní galaxie, vypadala jako obyčejně a vzhledem k této obrovské hvězdné spirále se sto tisíci světelných let v průměru se posun o šedesát světelných let zdál bezvýznamný.
V zorném poli byla jedna extrémně jasná žlutobílá hvězda. Max usoudil, že to musí být Theta Centauri, slunce Garsonovy planety, jejich první zastávky. Když se vynadíval, rychle odešel, protože nechtěl být přistižen, jak se potuluje v oblasti vyhražené pro cestující. Krabice s pískem, které představovaly jeho výmluvu, pokud by byl přistižen, byly vyměněny rychleji než obvykle a sám se vrátil do prostoru pro posádku právě na snídani. Samotná cesta na Garsonovu planetu zabrala skoro celý měsíc, i pro loď s Horst-Conradovým pohonem. Eldreth pokračovala v každodenních návštěvách pana Chipse – v partiích třírozměrných šachů a rozhovorů s Maxem. Max se dozvěděl, že se nenarodila na Hespeře, ale v Aucklandu na Zemi, ačkoliv Hespera byla její domov. „Taťka mě poslal zpátky, aby ze mě udělali mladou dámu, ale moc se jim to nepovedlo.“
„Co tím myslíš?“
Zašklebila se. „Jsem tak trochu problém. Proto mě poslal na Zem. Šach, Maxi. Chipsie! Polož to zpátky. Mám takový dojem, že ten malý démon hraje s tebou.“
Postupně si skládal dohromady, jak to s Eldreth vypadá. Škola slečny Mimsey byla už třetí, ze které ji vyhodili. Na Zemi se jí nelíbilo, a tak nastolila vládu teroru v každé instituci, které byla svěřena. Její ovdovělý otec sice usoudil, že se jí musí dostat řádné výchovy, ale ona měla pro prosazení své vůle lepší strategickou pozici, takže zákonní zmocněnci jejího otce se jí nakonec rádi zbavili a poslali ji domů.
Sam jednou udělal chybu, když si z Maxe dělal legraci kvůli Eldreth. „Tak co, už jste si určili den?“
„Jaký den?“
„Jen se nedělej. Každý na lodi o tom ví, možná kromě kapitána. Nehraj to na mě.“
„Nevím, o čem to mluvíš!“
„Já tě nekritizuju, já tě chválím. Já sám jsem nikdy neměl tolik drzosti, abych svou životní dráhu směřoval tak vysoko. Ale jak můj děda vždycky říkal, jsou tři způsoby, jak se dostat nahoru: dřít a mít štěstí, narodit se do správné rodiny, nebo se do ní přiženit. Z těch tří je svatba s dcerou bohatýho papínka tou nejlepší, protože – Hej! Klídek!“ Sam musel uskočit z Maxova dosahu.
„Odvolej to!“
„Dobře, dobře. Byl jsem vedle. Ale myslel jsem to jenom jako chválu. Zmýlil jsem se, uznávám. Omlouvám se a svou pochvalu stahuji.“
„Ale…“ Chtě nechtě se musel Max usmát. Bylo nemožné, aby se na Sama zlobil. Byl to sice pořádný darebák, pravděpodobně dezertér, cynik, který všechno zlehčoval, ale – Sam byl přítel.
„Vím, že sis jenom dělal legraci. Jak bych mohl myslet na svatbu, když chceme…“
„Tiše.“ Sam pokračoval dál potichu. „Už ses rozhodl?“
„Ano. Je jenom jedna cesta ven. Nechci se vrátit zpátky na Zem.“
„Správný hoch! Nikdy toho nebudeš litovat.“ Sam se zatvářil zamyšleně. „Budeme potřebovat peníze.“
„Něco jsem našetřil.“
„Nebuď blázen – šetři si spropitné, které dostaneš. Já to zařídím. Nech to na mně.“
„Jak?“
„Je mnoho způsobů. Můžeš na to zapomenout.“
„Dobře… v pořádku. Řekni mi, Same, co jsi myslel tím, když jsi říkal – víš, myslím, samozřejmě, že si nechci brát Ellie – jasně, že nechci, je to ještě dítě a já nejsem typ na ženění – ale co když? Proč se o to všichni starají?“
Sam se zatvářil překvapeně. „Ty to nevíš?“
„Proč bych se jinak ptal?“
„Ty nev…
