KAPITOLA 18
K přístavišti jeli mlčky. Marco a Leo si s ním na krytém parkovišti potřásli rukou a pak ho důkladně prošacovali.
„K čemu potřebuje zubař bouchačku?“ zeptal se Leo, když mu z kašmírového saka vytahoval S&W.
„Jsem paranoidní,“ vysvětlil Kurtz.
„Nejsme snad všichni?“ prohodila Angelina.
Budova Marina Towers se zvedala jedenáct pater nad rozlehlý zasněžený trávník, odkud byl výhled na buffalské přístaviště a zamrzlou Niagaru. Z garáží pod komplexem vyjeli všichni čtyři soukromým výtahem do desátého patra, kde bydleli Chlapci – Kurtz zahlédl stoly, počítače, dálnopisy a několik účetních strojů a pochopil, že sem se přesunulo obchodní ústředí Farinovic rodiny –, a pak ho Angelina odděleným výtahem vyvezla do nejvyššího poschodí. Vystoupili do foyeru obloženého mramorem, ona vytáhla klíč a odemkla dveře do svého podkrovního apartmá.
Řada otevřených pokojů se táhla po celé délce budovy a zabírala celé patro, takže měl Kurtz z jednoho místa výhled na severovýchod na centrum Buffala a zároveň na jihozápad na přístaviště a řeku. I přes ta nízko zavěšená šedá mračna to byla úchvatná podívaná.
„Moc pěkné –“ začal Kurtz, ale když se otočil, zmlkl. Angelina na něj mířila svou pětačtyřicítkou a ze šuplíku vytáhla druhý, větší automat.
„Napadá vás nějaký důvod, proč bych vám hned teď neměla nasypat olovo do žaludku, pane Kurtzi?“
Kurtz se nehýbal. „Patrně byste tím přišla o překvapení, které jste naplánovala Emiliu Gonzagovi.“
Její tenké rty jako by byly zcela bez krve. „Můžu naplánovat jiné.“
Na to neměl Kurtz co říct.
„Dvakrát jste mě ponížil,“ pokračovala Angelina. „Hrozil jste, že mě zabijete.“
Kurtz mohl zmínit ony čtyři muže, které naopak ona najala na jeho vraždu, za daných okolností mu to však nepřipadalo jako nejrozumnější argument. Když ho teď zastřelí, hodně si tím polepší u bratra.
„Řekněte mi, proč bych se vás neměla zbavit a na Gonzagu si najít někoho jiného,“ vyzvala ho Angelina Farinová Ferrarová. „Řekněte mi aspoň jeden důvod.“
„Přemýšlím… přemýšlím,“ pokusil se Kurtz napodobit hlas Jacka Bennyho.
Angelina byla nejspíš příliš mladá na to, aby vtip pochopila. Ohnula prst na spoušti. „Čas vypršel.“
„Smím pomalu sáhnout do kapsy saka?“
Angelina přikývla. Větší pětačtyřicítkou mu nehybně mířila na břicho a Compact Witness odložila na stolek z javorového dřeva pod obrazem.
Kurtz vytáhl z kapsy magnetofonovou kazetu a hodil ji Angelině.
„Co je to?“
„Pusťte si to.“
„Nesnáším, když si se mnou někdo hraje,“ ucedila Angelina, ale udělala pět kroků k věži zabudované do knihovny, vsunula do ní kazetu a stiskla „Play“.
Z reproduktorů zazněl její vlastní hlas. „Ale narodilo. Narodilo. Kluk. Krásný kluk s těmi Emiliovými tlustými pysky, nádhernýma hnědýma očima a gonzagovskou bradou a čelem. Utopila jsem ho na Sicílii v řece Belice.“ Hlas ještě asi minutu pokračoval a vysvětloval, jak bude těžké dostat Emilia Gonzagu v jeho vile, pak se ozval Kurtzův hlas: „Jak jste ho plánovala zabít?“
„Tak nějak jsem doufala, že tuhle drobnost vyřešíte za mě, když teď víte, co víte,“ zazněla odpověď ze záznamu.
Angelina vypnula přehrávač a dala si kazetu do kapsy. Dokonce se neubránila úsměvu. „Vy jste přece kus hajzla. Ten večer ve Williamsvillu jste na sobě měl štěnici.“
Kurtz mlčel.
„Takže,“ zeptala se Angelina, „v případě, že byste se odsud nevrátil, kdo všechno dostane kopie té kazety? Pochopitelně Emilio.“
„A váš bratr,“ dodal Kurtz.
„Policie ne?“
Kurtz pokrčil rameny.
„I tak bych vás měla zastřelit, čistě z principu,“ prohlásila Angelina. Přesto uklidila pětačtyřicítku zpátky do šuplete. Pak potěžkala menší Compact Witness. „Vy jste mi ho vrátil nabitý?“
„Jo.“
„Riskujete, pane Kurtzi. Zůstaňte tady. Támhle v lednici najdete nějaké džusy, alkohol je v baru. Jdu se ještě jednou osprchovat a převléci. Emiliův vůz mě přijede vyzvednout za půl hodiny. Pevně doufám, že máte nějaký plán.“
Kurtz se podíval na hodinky.
O patnáct minut později zavolala Angelina dolů Chlapcům, ať přijdou k ní. Počkala na …
