KAPITOLA 10
Kurtz ji nechal dojet dál na východ až k průmyslovému parku u dálnice za Erie Community College. Projeli několika prázdnými ulicemi a přes několik prázdných parkovišť až na ztichlé prostranství s nakládacím molem. „Tady,“ řekl Kurtz. Jeho S&W spočíval nehnutě opřený o předloktí.
Angelina Farinová Ferrarová zatáhla ruční brzdu, nechala motor běžet a položila ruce na vršek volantu. „To je konečná?“
„Může být.“
„Co mám na vybranou?“
„Pravdu.“
Přikývla. Rty měla sinalé, ale z očí jí vyzařoval vzdor a Kurtz viděl, že pulz tepající na spodní části jejího krku je pomalý a pravidelný.
„Ve městě se mluví o tom,“ řekl Kurtz, „že jste na mě najala dalšího vraha.“
„Stejná zakázka. Jen jiný vykonavatel.“
„Kdo?“
„Rudý jestřáb. Je to –“
„Indián,“ doplnil Kurtz. „Co to má znamenat? Je snad motto tohohle měsíce: Zaměstnáváme kriply z Attiky?“
Angelina pokrčila rameny. „Stevie rád pracuje s lidmi, které zná.“
„Skag je škrt,“ opáčil Kurtz. „Kdy to má Jestřáb udělat?“
„Někdy během příštího týdne.“
„A když se mu to nepovede?“
„Tak se Stevie bude muset poohlédnout po někom schopnějším. A zvednout cenu z deseti tisíc na pětadvacet.“
Kurtz seděl minutu mlčky. Přední reflektory byly zhasnuté. Kolem žlutých lamp za nakládacím molem se vytrvale sypal sníh. Ticho rušilo jen nevrlé vrčení starého motoru volva a vzdálený sykot dopravy na dálnici I-90 za nimi.
„Neměl byste mě zabíjet,“ pronesla Angelina. „Byla by to chyba.“
„Vážně?“
„Vážně. Navzájem se potřebujeme.“
Kurtz seděl další chvíli mlčky. Nakonec řekl: „Vypněte motor. Vystupte.“
Poslechla. Kurtz jí pokynul k popelnicím na konci nakládacího mola. Nechal ji před sebou dojít až na okraj asfaltu. Její značkové boty zanechávaly ve sněhu jen drobné stopy.
„Tady se zastavte.“
Angelina se k němu otočila. „Neměla jsem to říkat. Samozřejmě je to blbost. Nepotřebujeme se navzájem. Jen já potřebuju vás – potřebuju vás využít. A Joe Kurtz není chlap, co by se nechával využít.“
Kurtz ohnul paži a těsně od pasu na ni namířil pistoli.
„Prosím, ne do obličeje,“ řekla Angelina Farinová Ferrarová.
Za plotem napravo od nich uháněla auta po dálnici.
„Proč?“ zeptal se Kurtz. „Proč mě nejdřív takhle přilákáte a šijete na mě nějakou boudu a pak se se mnou sejdete bez zálohy? Co jste čekala?“
„Čekala jsem, že budete hloupější.“
„To mě mrzí, že jsem vás zklamal.“
„Zatím ne, Kurtzi. Až do téhle chvíle to bylo celé velmi zábavné. Snad mě Rudý jestřáb pomstí.“
„O tom bych pochyboval.“
„Nejspíš máte pravdu. Ale můj bratr mě pomstí.“
„Možná.“
Po dálnici projely dva kamiony a sněhová břečka od nich vystříkla až do kuželů žlutého světla. Kurtz se k nim neohlédl. „Většinu už jsem pochopil. Jak jste mě chtěla využít zároveň proti Skagovi i proti Gonzagovi. Ale proč mě? Plánujete se postavit do čela rodiny, i když možná nebudete smět používat titul don – měla jste tolik času, abyste si to celé připravila –, tak proč jste si na tu práci nepřivedla lidi, kterým můžete důvěřovat?“
„Začíná mi být zima,“ prohodila Angelina. „Můžeme se vrátit do auta?“
„Ne.“
„Zvednu ruce, abych se trochu zahřála, ano?“
Kurtz nic neřekl.
Angelina si přes tenké sako chvíli třela paže. „Na plánování jsem sice měla přes šest let, jenže ta krvavá lázeň, které jste se loni v listopadu zúčastnil, všechny moje plány zhatila. Věděla jsem, že pokud chci jednat, musím jednat teď, jenže najednou je můj otec po smrti, vyvedená sestřička Sophia po smrti, dokonce i ten podrazák consigliere Leonard Miles je po smrti. Stevie mi tvrdí, že jste to celé připravil vy, že vy jste najal Dána. Abyste se mému otci za něco pomstil.“
Kurtz nic neříkal.
„Vím, že to není pravda,“ pokračovala Angelina pomalu a srozumitelně. „Připravil to Stevie, půjčil si peníze od Gonzagovců, aby mohl Dána zaplatit. Ale vy jste mu s tím pomohl, Kurtzi. Asistoval jste mu.“
„Jen jsem vyřídil jeho vzkaz Dánovi.“
„Přesně jako Johnny Norse,“ podotkla Angelina s neskrývanou jízlivostí. „Nevinný. Jen posel. Doufám, že skončíte v devátém kruhu pe…
