Káhira, 22.00
Večeře s Yvonem byla nakonec konejšivě romantickou vsuvkou. Erika bila sama překvapena vlastní přispůsobivostí - navzdory drásavému dni a navzdory provinilému pocitu, který měla od té doby, co telefonovala Richardovi, se dokázala celý večer bavit. Když ji Yvon vyzvedl v hotelu zářilo dosud místo, v němž zapadlo slunce, jako řeřavějící uhlíky. Jeli na jih podél Nilu, ven z prašného vedra Káhiry k městu Mádi. Když se na temnějící obloze objevily hvězdy, začalo se Eričino napětí rozpouštět v chladném večerním vzduchu.
Restaurace se jmenovala U mořského koníka a ležela přímo na východním břehu Nilu. Jídelna využívala dokonalého podnebí egyptských nocí a byla ze všech čtyř stran otevřená. Na druhé straně řeky a nad obrysy palem se tyčily osvětlené pyramidy v Gize.
Povečeřeli čerstvou rybu a obrovské mušle z Rudého moře, grilované na otevřeném ohni a spláchnuté chlazeným bílým vínem Gianaclis. Yvonovi se zdálo strašné a ředil je minerálkou, ale Erice se lehce nasládlá, ovocná chuť vína zamlouvala.
Dívala se na něj, jak pije. Obdivovala jeho těsně střiženou tmavomodrou hedvábnou košili. Připomínala jí její hedvábné blůzky, které si šetřila a nosila je jen ke zvláštním příležitostem - takže by vlastně měl vypadat zženštile, ale nevypadal. Vlastně se zdálo, že stříbřitý lesk jen zdůrazňuje jeho mužnost. Erika sama si dala s přípravou načas a ta snaha se vyplatila. Čerstvě umyté vlasy si po stranách volně stáhla dozadu a připnula hřebeny ze želvoviny.
Rozhodla se pro čokoládově hnědé úpletové šaty vcelku, vystřižené u krku a přikrývající ramena, s elastickým pasem. Pod nimi měla punčochy, poprvé od chvíle, kdy vystoupila z letadla. Věděla, že vypadá nejlíp, jak jen může, a celý účinek ji potěšil. Mírný větřík od Nilu jí laskal zátylek.
Jejich rozhovor začal zlehka, ale brzy se stočil na vraždy. Yvon ve svých pokusech odhalit, kdo zabil Abdula Hamdiho, selhal. Řekl Erice, že se dozvěděl jediné - že vrazi nebyli z Káhiry. Erika pak popsala nervy drásající epizodu ze serapea a následný zážitek s policii.
„Kéž byste mi byla dovolila, abych vás dneska doprovázel,“ řekl Yvon a potřásl hlavou v úžasu, když Erika dokončila svůj příběh. Natáhl se přes stůl a lehce jí stiskl ruku.
„Máte pravdu,“ přiznala Erika. Dívala se na jejich prsty, které se jen zlehka dotýkaly.
„Musím se vám k něčemu přiznat, začal Yvon tiše. „Když jsem vás poprvé potkal, zajímala mě jen socha Setiho. Ale teď zjišťuju, že jste neodolatelně půvabná.“ Zuby se mu zatřpytily ve světle svíček.
„Neznám vás dost dobře, abych poznala, kdy žertujete,“ řekla Erika a uvědomila si pubertální třas.
„Nežertuju, Eriko. Jste úplně jiná než všechny ženy, které jsem kdy poznal.“
Erika se podívala přes ztemnělý Nil. Na blízkém břehu upoutal její pozornost slabý pohyb. Rozeznala několik rybářů pracujících na plachetnici. Zřejmě byli nazí a pokožka se jim ve tmě leskla jako leštěný onyx.
S očima na okamžik upoutanýma tou scénou přemýšlela Erika o Yvonově poznámce. Znělo to jako klišé a v tomto smyslu trochu nadneseně. A přece v tom možná bylo trochu pravdy, protože i Yvon byl jiný než všichni muži, s nimiž se kdy setkala.
„Ta skutečnost, že jste studovaná egyptoložka,“ pokračoval Yvon, „mi připadá fascinující, protože - a to myslím jako kompliment - máte východoevropskou smyslnost, kterou miluju. Kromě toho myslím, že v něčem máte záhadné vibrace - jako Egypt.“
„Já myslím, že jsem hodně americká,“ namítla Erika.
„Á, jenže Američané majf různý etnický původ, ten váš je zřejmý. Podle mě jste velmi přitažlivá. Abych vám řekl pravdu, ty studené nordické blondýny už mě unavují.“
Jakkoliv to připadalo Erice podivné, nedokázala najít vhodná slova. To poslední, co očekávala nebo chtěla, bylo pobláznění, před kterým by byla citově bezbranná.
Yvon zřejmě vycítil její neklid a změnil téma, zatímco číšníci odnášeli nádobí od večeře. „Eriko, mohla byste identifikovat toho dnešního vraha ze serapea? Viděla jste mu do obličeje?“
„Ne,“ řekla Erika. „Bylo to, jako by spa…
