Kniha pojednává o dvou zemědělských dělnících - Georgi Miltnovi a Lendi Smaltovi. Jakmile zemře jejich teta, George se stane Lendiho opatrovníkem. Mají velké sny, ale žád- né peníze. Jdou pracovat na farmu do Salinavského údolí. George se stará o Lendiho velice dobře, ale uchránit ho před zlem okolního světa je obtížné. Lendy má jednu zálibu - miluje vše, co je heboučké a měkké (zvířata, látky ...) Kvůli jeho zálibě byl nařčen ze znásilnění a museli ze své práce utéct. Na dalším ranči oba velice dobře zapadli mezi své vrstevníky. Lendy svou slabomyslnost vykompenzoval obrovskou silou, kterou všichni obdivovali. George byl velmi přátelský. Našli mezi dělníky přítele, který také snil o svém ranči. Dohodli se, že všichni tři budou šetřit na tento cíl. Ale nebylo to tak lehké. Mezi dělníky a vlastníky farmy vznikaly občas rozbroje kvůli jedné jediné ženě na farmě. Byla to manželka syna starého Curtyeho. Byla velmi hezká a velmi ráda byla obdivovaná ostatními muži, protože Curleye byl na ni velice přísný a někdy i hrubý.se svým neštěstím se často svěřovala Lendimu. Velice obdivovala jeho sílu. Lendy jednou požádal George, aby mu povolil chovat štěně, které dostal od jednoho dělní- ka. George mu to povolil, i když věděl, že již uhladil k smrti myš. Jednoho volného dne, když všichni dělníci odpočívali a házeli podkovou, šel se Lendi pomazlit se svým pejskem do stáje. Hladil ho tak dlouho, až ho uhladil k smrti. V tom přišla do stáje Curleyho žena. Povídali si spolu. Lendimu se líbily její vlasy a ona mu dovolila, aby si sáhnul. Začal je hladit. Jí to dělalo dobře, a tak ho nechala. Když Lendi přitlačil, začala se bát a křičela. V tom se Lendi leknul a začal ji zacpávat ústa. Ona se začala dusit, ale Lendi si myslel, že chce stále křičet. Jeho velkou silou ji nedopatřením zlomil vaz. Lendi dostal strach a utekl do lesa. Když našel Curley mrtvou manželku, svolal všechny dělníky, dal jim zbraně a příkaz chytit Lendiho. Georgovi bylo hned jasné, co se stalo, a tak se rozhodl, že musí Lendiho najít první. Když ho našel, naposledy mu vyprávěl příběh o budoucím štěstí a se slzami v očích ho za- střelil, aby se nedostal do rukou Curleymu.
— 1 —
Hlavní postavy
George - hodný, obětavý, toužící po spokojeném životě. I když se na Lennieho často zlobí a vyčítá mu, že se o něho musí starat, má ho ve skutečnosti velice rád.
Lennie - působí dobráckým dojmem, je velmi pracovitý - "udělá, co se mu řekne". Je bohužel hodně naivní a hloupý, chová se jako malé dítě a ze spousty věcí nemá rozum. Mám svůj sen o šťastném životě, ale ten se bohužel nevyplní. Ačkoliv to asi není jeho záměr, chová se místy docela sobecky a také umí citově vydírat. To se ale asi dá přičíst jeho mentálnímu postižení.
Curley - žárlivý, zakomplexovaný, agresivní mladý muž, snažící se vynutit si autoritu.
Curleyova žena - krásná, vyzývavá, nepříliš inteligentní. Pod slupkou svůdné ženy se však skrývá osamělá bytost, které chybí láska a která musí žít život, o jaký nestojí.
— 2 —
Obsah knihy
Novela O myších a lidech se odehrává v období hospodářské krize. Je příběhem dvou mužů, námezdních dělníků, kteří putují za prací z jednoho místa na druhé. Jeden z nich, mentálně zaostalý Lennie Small, vyrůstal u své tety Kláry a po její smrti převzal péči o Lennieho jejich přítel George Milton. Přes své postižení je Lennie velmi pracovitý a hlavně silný, což ho přivádí do nemalých problémů. Má obrovské potěšení z toho, když může hladit něco příjemného na omak, a proto zbožňuje myši a podobná zvířátka. Neuvědomuje si však svou sílu a každé myši vždy nakonec zlomí vaz.
Lennie a George měli společný sen o malém hospodářství, kde budou svými pány, a kde se bude moct Lennie starat o své vytoužené králíky. George dokonce vyhlédnul malou farmu, kterou vlastnili staří manželé a byli ochotni ji prodat. Proto, když přicházejí na ranč v Soledadu, chtějí tam vydržet co nejdéle, aby si vydělali na svůj sen, ale jejich cesta za vysněným hospodářstvím se brzy zkomplikuje. Jednoho dne Lennieho napadne správcův syn Curley, který se neustále snaží ostatním dokazovat svou převahu - snad kvůli své malé postavě a snad také kvůli žárlivosti na svou novopečenou manželku, která se sama potuluje po ranči a snaží se navázat kontakt s ostatnímu muži z ranče. Lennie se Curleyho útoku brání a kvůli své obrovské síle mu rozdrtí ruku. Tento spor mezi sebou ještě urovnají, ale Curley čeká na vhodnou příležitost, aby Lenniemu oplatil tuto potupu.
Lennie si jednoho večera hraje se štěňátkem, ale opět neodhadne svou sílu a zlomí mu vaz. Najednou se u něj objeví Curleyho žena a chce si s ním povídat. Začne mu vyprávět o svém zpackaném životě, zatímco on mluví o svých králíčcích, jak je rád hladí a mazlí se s nimi. Ona mu nabídne, aby si pohladil její vlasy, na které je náležitě hrdá. Lenniemu se to zalíbí a hladí ji stále silněji a silněji až Curleyho žena začne křičet. Lennie je celý vyděšený, ucpe jí ústa a drží hlavu. Při svém vyděšení si neuvědomí, jak silně ji tiskne a zlomí ji vaz. Ví, že provedl něco špatného a uteče. Když muži najdou Curleyho mrtvou ženu, vydají se Lennieho hledat a Curley vyžaduje jeho zlynčování. George ví, kam se Lennie běžel schovat. Jde k tůňce, vypráví Lenniemu o jejich budoucím hospodářství a při tom ho střelí do týla tak, aby zemřel rychle a bezbolestně.
— 3 —
Baladická novela z prostředí kočovných zemědělských dělníků v Americe ve třicátých letech 20. století vypráví o touze chudých lidí po domově a stálé práci.
Ústřední postavou novely z prostředí zemědělských dělníků v kalifornském Salinas, je lehce duševně zaostalý mladík, důvěřivý silák Lennie, který věří pohádce svého kamaráda George o možnosti zařídit si vlastní hospodářství. Svou vírou nakazí i ostatní dělníky, sdílející s nimi jejich osud. Jejich společný sen však nemůže mít dlouhého trvání - prosťáčkovou smrtí jsou tři lidé zbaveni představy skromného domova a současně ztrácejí i smysl života.
Příběh je působivý především elegickou tklivostí, která obraz dobových poměrů povyšuje na působivou sociální baladu.
Filmové zpracování
Režie asi nejznámější filmové adaptace novely O myších a lidech z roku 1992 se ujal známý herec Gary Sinise, který si ve svém filmu rovněž zahrál jednu z hlavních rolí - George. Postavu Lennieho pak ztvárnil (možná v životní roli) John Malkovich. Film má bez pěti minut dvě hodiny.
Prvně byla novela zfilmována již roku 1939 Lewisem Milestonem (106 minut).
Doba a místo děje
30. léta 20. století, farma u obce Soledad (jihovýchodně od amerického města Salinas v západní Kalifornii)
Hlavní postavy
George Milton, Lennie Small, Curley a jeho žena
Stručný obsah
Hlavními postavami zde jsou dva kamarádi - George a Lennie.
Lennie Small byl duševně postižený muž, ale zato měl sílu jako medvěd. Jenže měl taky jednu úchylku - miloval všechny hebké věci a rád se jich dotýkal.
Lennieho se ujal kamarád George Milton.
Oba dva se vydávají na farmu, kde se seznamují s ostatními pracovníky. Oba sní o tom, že si jednoho dne pořídí své vlastní hospodářství a budou chovat králíky s heboučkou srstí.
Curley, syn majitele farmy, je ženatý, ale jeho žena s ním není moc šťastná. Proto často vyhledává společnost dělníků. A tak se stalo, že jednoho dne navštívila i Lennieho. Ten se jí svěřil, že má v oblibě hebké věci. Dovolila mu tedy pohladit si její vlasy. Lennie je však tiskl tak silně, až Curleyho žena začala strachy křičet. Lennie, celý vyděšený, ji nechtěně zlomí vaz...
Uteče se schovat k řece, jak mu poradil George. Curley zjistil, co Lennie udělal jeho ženě, a vydal se ho zabít. Avšak George Lennieho vyhledá dříve, chce ho ušetřit od bolesti a krutého zacházení, a tak jej v okamžiku, kdy spolu mluví o svém snu, střelí do hlavy...
— 4 —
Příběh dvou námezdních zemědělských dělníků, jehož základem je lidskost a snaha dobrat se pohnutek v jednání člověka.
Novela O myších a lidech je poetickým vyprávěním o touze člověka po nesmrtelnosti, o přátelství a velké sebeobětované lásce.
Místo a doba děje
Kalifornie, 1. polovina 20. století.
Děj
Lennie a George jsou námezdní dělníci, chodí od ranče k ranči a hledají práci. Lennie je mentálně postižený a George se o něj stará. Jednoho dne dojdou k ranči Curleyových. Majitel je přijme a oba dva začínají pracovat. Mají ovšem problémy s majitelovým synem - nemá rád Lennieho, protože mu závidí, že je velký. Lennie a George mají sen o vlastním ranči, kde se Lennie bude starat o králíky. Na ranči, kde pracují, potkávají Candyho, starého muže se starým psem, který ovšem s jejich snem sympatizuje a nabídne své vydělané peníze, aby si mohli koupit pozemek. Díky tomuto činu dostává jejich sen nový směr - naději splnění. Mladý Curley vyprovokuje Lennieho a on mu v souboji rozdrtí ruku. Curleyho manželka se začne Lenniemu vnucovat a nechá ho pohladit si její vlasy, to se jí však stane osudným, protože Lenniemu natolik uhranuly, že je chce laskat víc a víc, což se Curleyho manželce samozřejmě přestává líbit. Začne křičet. Lennie nechce problémy, a tak jí zlomí vaz. O tomto jeho činu se následně dozvídá mladý Curley a chce Lennieho zlynčovat. George ukradne na ranči pistoli a běží do Lennieho úkrytu, kde mu začne vyprávět o jejich vysněném ranči, při čemž ho zastřelí (zezadu).
Charakteristika hlavních postav
Lennie - mentálně postižený námezdní dělník; hloupý; dělá vše, co se mu řekne; pilně pracuje; je urostlý a silný, má rád hebké věci a mláďata; má sen, že jednou bude mít s Georgem vlastní farmu a bude tam pěstovat králíky
George - námezdní dělník; stará se o Lennieho; malý, pracovitý, chytrý, někdy je na Lennieho trochu zlý, ale ve skutečnosti ho má rád; má taky sen o farmě
Hlavní myšlenka
Novela poukazuje na rasismus, touhu po majetku a hospodářskou krizi na americkém Jihu.
Motiv
Autor měl mnoho profesí (hlavně jako dělník), což ho inspirovalo v tvorbě. Rovněž jsou pro něj typická díla zasazená do oblasti Kalifornie.
— 5 —
V této novele vylíčil autor osud amerických sezonních dělníků v postavách dvou přátel, kteří hledají svou dočasnou práci na farmách a jsou tak odsouzeni k věčné sociální nejistotě.
Postavy
George - hodný, pracovitý a obětavý; touží po spokojeném životě; Lennieho má velice rád, i když mu často vyčítá, že se o něho musí starat
Lennie - velmi pracovitý a působí jako dobrák; udělá, co se mu řekne; je ale naivní a hloupý a chová se jako malé dítě (ze spousty věcí nemá rozum); mentálně postižený, což způsobuje, že se místy chová sobecky; "hromotluk", který rád hladí hezké věci; neovládá svou sílu, což se mu stane nakonec osudným
Curley - správcův syn; velmi žárlivý a zakomplexovaný; mladý, agresivní a snaží se vynutit si autoritu
Curleyova žena - krásná, vyzývavá, nepříliš inteligentní a rozmazlená; hodně osamělá a chybí jí láska; žije život, o který nestojí
Jazyk
- příběh je postavený na dialozích; autor zde užívá hovorového jazyka, slangu; dílo má formu vyprávění
- stavba textu je jednoduchá a přehledná, neobsahuje úvahy, vykresluje dobu 30. let 20. století v Americe
- psáno v er-formě
Téma a hlavní myšlenka
Tématem příběhu je přátelství mezi Georgem a duševně zaostalým Lenniem.
Autor se zde snaží zachytit důležitost onoho přátelství a důležitost lásky.
Ukazuje, jak se může lidský sen v mžiku rozpadnout. Poukazuje i na rasismus v tehdejší době, na odměřené vztahy bílých k černochům.
Literárněhistorický kontext
Dílo je americkou prózou 1. poloviny 20. století. Vzniklo v souvislosti se spisovatelovým angažmá ve Federálním spisovatelském projektu v roce 1935, který byl zaměřen na získání pracovních příležitostí pro spisovatele.
Kontext autorovy tvorby
Dalšími díly autora, ve kterých líčí těžký život amerických nižších vrstev, jsou například Pláň Tortilla, Na Plechárně nebo Hrozny hněvu.
Jeho texty jsou jak tragické, tak humorné.
Steinbeck je autorem i moderní parafráze na biblický příběh o Kainu a Ábelovi s názvem Na východ od ráje.
Držitel Nobelovy ceny.
Je rovněž autorem cestopisu Toulky s Charleym za poznáním Ameriky.
— 6 —
„Tak teď tomu snad budete rozumět,“ začal Crooks vlídně. „Vy máte George. Vy to víte, že se zas vrátí. Ale co kdybyste neměl nikoho? Co kdybyste si nesměl zajít do baráku a zahrát si tam karty, protože jste černej? Co kdybyste musel sedět opuštěnej tady v tom kumbálku a musel jen číst knížky? To je pravda, než se setmí, moh byste házet podkovu, ale pak byste si musel jen číst knížky. Knížky, to není ono. Člověk potřebuje ještě druhýho – mít někoho nablízku.“ Crooks se rozfňukal: „Když člověk nikoho nemá, leze mu to na mozek. Ať je to kdo chce, to je vedlejší, jen když jste spolu. Věřte mi,“ rozplakal se Crooks, „člověk, se pak cejtí moc opuštěnej a je z toho nemocnej.“
Curleyova žena se dala do smíchu. „Vy jste ale blázen! Ale takhle jste hodnej člověk. Jako takový velký děcko. Ale člověk vám vlastně dost rozumí. Když já se češu, já si taky kolikrát začnu hladit vlasy, protože jsou takový heboučký.“ Aby mu ukázala, jak to dělá, přejela si prsty po temeni hlavy. „Některý lidi mají vlasy hrubý,“ poznamenala samolibě. „Třebas Curley. Ten vám má vlasy jako dráty. Ale moje jsou jemný a heboučký. To se ví, já si je taky hodně kartáčuju. To jim dává jemnost. Mákněte si – tuhle.“ Vzala jeho ruku a položila si ji na hlavu. „Jen si mákněte, jaký jsou heboučký.“
Lennieho ohromné prsty ji začaly hladit po vlasech.
„Ale abyste mi je nerozcuchal.“
„Jé, to je hezký,“ liboval si a trochu víc přitlačil. „Jé, to je hezký!“
„Dejte přece pozor, vždyť mi je rozcucháte.“ A pak už rozzlobeně: „Nechte toho už, budu celá rozcuchaná!“
Uškubla hlavou na stranu, a Lennieho prsty se jí na vlasech sevřely a nechtěly pustit. „Pusťte! Tak už pusťte!“
Lennie se vyděsil. Obličej se mu zkroutil. Vtom zaječela, a jeho druhá ruka jí přikryla ústa a nos a sevřela se. „To ne, prosím vás,“ žadonila. „nechte toho, prosím vás. George se bude zlobit.“
Škubala se mu divoce pod rukama. Nohama tloukla do sena a hleděla se mu vykroutit; zpod ruky mu vycházelo zastřené ječení. Lennie se hrůzou rozplakal a začal ji prosit: „Jé! Tohle mi prosím vás, nedělejte. George pak řekne, že jsem něco proved. A nedovolí mi opatrovat králíky.“ Pohnul trochu rukou a z jejích úst vyšel chraplavý výkřik. Tu se Lennie dohřál. „Nechte si to už! Jenom mi neječte! Ještě mě přivedete do maléru, tak jako to říkal George. Nechte toho už přece!“ Ale ona sebou škubala dál a v očích měla šílenou hrůzu. Zacloumal jí proto; měl už na ni vztek. „Přestaňte mi ječet!“ A zacloumal jí; její tělo sebou plesklo jako ryba. A už se ani nepohnula, neboť Lennie jí zlomil vaz.
— 1 —
U hluboké zelené tůňky v řece Salinas bylo ještě pozdní odpoledne. Slunce už z údolí odešlo na cestu do svahů Gabilských hor a vrcholky pohoří v slunečním světle růžověly. Ale u tůňky mezi skvrnitými platany padl už příjemný stín.
Po tůňce klouzala užovka a pokrucovala ze strany na stranu periskopovitou hlavičkou; proplula celou délku tůňky a ocitla se u nohou nehybné volavky, která stála na mělčině. Tichá hlava a zobák slétly jako střela dolů, vytáhly užovku za hlavičku, a zatímco ji zobák polykal, ocas nevelkého hada se zběsile třepotal.
Ozvalo se vzdálené zašumění větru a skrze vrcholky stromů se přehnal jako vlna prudký závan. Listy platanů obrátily vzhůru svou stříbrnou spodní stranu, hnědé suché listí na zemi popolétlo pár kroků. A po zeleném povrchu tůňky vypluly proti proudu, řada za řadou, droboučké větrné vlnky.
Jak rychle přišel, tak rychle vítr přešel, a na volném prostranství byl opět klid. Volavka stála na mělčině, bez pohnutí a v očekávání. Po tůňce zas už plavala proti proudu užovka a pokrucovala ze strany na stranu periskopovitou hlavičkou.
Z houští se náhle vynořil Lennie, přišel tiše jako medvěd, když se plíží. Volavka zatloukla křídly, odpoutala se od vody a letěla pryč po proudu řeky. Hádek vklouzl do rákosí u řeky tůňky.
Lennie došel tiše k jejímu okraji. Klekl si a začal pít; jeho rty se při tom téměř ani nedotýkaly vody. Když o suché listí za ním zavadil nějaký ptáček, trhl hlavou a nastražil oči a uši ve směru zvuku; když uviděl ptáčka, sklonil zase hlavu a pil dál.
Když se napil, posadil se na břeh, bokem k tůňce, aby viděl tam, kde na prostranství vyúsťovala pěšina. Objal si kolena a bradu položil na kolena.
Světlo stoupalo dále po svazích na údolí a vrcholky hor jako by při tom planuly stále prudším jasem.
„To by sakra bylo, abych to zapomněl!“ pochválil se Lennie potichu. „Zalízt do vrbiček a čekat na George.“ Stáhl si klobouk na oči. „To bude George vyvádět! Bude vykládat, jaký by to bylo, kdyby tak byl sám a nemusel se pořád se mnou zlobit.“ Otočil hlavu a zadíval se na jasné vrcholky hor. „Ale já se přece můžu hned sebrat a půjdu si najít v těch horách ňákou jeskyni.“ A pak smutně: „A tam už nebudu dostávat kečup - ale z toho já si nebudu nic dělat. Když o mě George nestojí... Já mu uteču. Já uteču.“
A tu z Lennieho hlavy vystoupila malá tlustá babka. Měla tlusté okuláry a ohromnou kartónovou zástěru s kapsami a byla naškrobená a vymytá. Postavila se před Lennieho, ruce si položila na kyčle a káravě se na něho zaškaredila.
A když promluvila, byl to Lennieho hlas. „Co jsem se ti naříkala a naříkala: ,Ať mi George posloucháš, je to přece takovej dobrej člověk ajakej jek tobě hodnej!' Ale ty si nikdy nedáš pozor. Každou chvíli něco vyvedeš.“
A Lenniejí odpověděl: „Vzdyť já chtěl bejt hodnej, teto Kláro. Já chtěl, já prosím chtěl. Já za to nemoh.“
„Na George ty ani nevzpomeneš,“ pokračovala Lennieho hlasem „Vždyť ti přece dělal jen dobrý. Když měl koláč, vždycky ti půlku dal, nebo ještě víc. A když byl kečup, tak ho nechal všechen pro tebe.“
„Já vím,“ žalostnil Lennie. „Já chtěl, teto Kláro. To já prosím chtěl vždycky.“
Přerušila ho. „Nebejt tebe, jaký moh mít celou tu dobu časy! Když shrab věj platu, tak moh do bordelu a obrátit tam všecko vzhůru nohama, nebo moh jít do herny šťouchat piliár. Ale on musel dávat pozor na tebe.“
Žalem se Lennie rozeskučel. „Já to prosím vím, teto Kláro. Já se teď seberu a půjdu tady do těch hor a najdu si tam ňákou jeskyni a George už se mnou nebude mít žádný trápení.“
„To ty říkáš,“ řekla na to přísně. „Tohleto říkáš vždycky ,a přitom dobře víš, moc a moc dobře víš, že to nikdy neuděláš. Však ty od něj neodejdeš, a George bude skrz tebe pořád mít peklo na zemi!“
Na to Lennie: „Co bych neodešel! George mi teď nedovolí opatrovat králíky.“
Teta Klára byla tatam a z Lennieho hlavy vyskočil obrovský králík. Seděl před ním na bobečku, plandal ušima a krčil na něho nos. I on mluvil Lennieho hlasem.
„Opatrovat králíky!“ spustil opovržlivě. „Takový boží dřevo! Ty, a tancovat kolem králíků! Vždyť ty bys na ně zapomněl a nechal bys je pochcípat hlady. Řekni, že bys to neudělal. A co by tomu pak řek George?“
„Já bych nezapomněl,“ řekl Lennie nahlas.
„Nepovídej, prosím tě,“ odbyl ho králík, „nabít tě do kanónu a vystřelit tě - ale ani za to nestojíš. George udělal na mou duši co jen moh, aby tě z ty bryndy vytáh, ale nebylo to nic platný. Jestli si myslíš, že ti dovolí opatrovat králíky, pak jsi ještě větší magor, nežjakej jsi bejval odjakživa. Ani pomyšlení! Popadne klacek a ztříská tě, až budeš modrej.“
„To zase ne,“ rozkohoutil se Lennie. „To zas George neudělá! Já přece George znám, už ani nevím, jak je to dlouho, a klackem na mě nesmát jednou jedinkrát! On je na mě hodnej. Zlej on na mě nebude.“
„No, už tě má až po krk. Ztříská tě, až budeš modrej, a půjde a tebe tady nechá.“
„To on neudělá!“ rozvzteklil se. „Něco takovýho on neudělá! Já přece George znám. Vždyť my chodíme po světě spolu.“
Ale králík mu stále a stále tiše opakoval: „On tě, ty jedno boží dřevo, nechá. Nechá tě tu samotnýho. On tě nechá, ty jedno boží dřevo.“
Lennie si dal ruce na uši. „Nenechá! Nenechá, abys to věděl!“
A začal volat: „Haló! Georgi - Georgi - Georgi!“
Z houští vyšel tiše George a králík odpelášil zpátky do Lennieho mozku.
„Co tu sakra vřískáš?“ promluvil George mírně.
Lennie si klekl. „Viď že mi, Georgi, neodejdeš. Já to vím, že ne.“
George topomě popošel a přisedl k němu. „Ne.“
„Já to věděl!“ vykřikl Lennie. „Takovej ty nejsi.“ George mlčel.
„Georgi!“
„Co je?“
„Já zas něco proved.“
„Ale co na tom.“ A George se zas odmlčel.
Na slunci byly už jenom nejvyšší hřebeny. Stín v údolí byl modrý a pokojný. Z dálky se ozvaly hlasy mužů, kteří na sebe volali. George otočil hlavu a poslouchal volání.
„Georgi,“ promluvil Lennie.
„Co je?“
„Pustíš se do mě?“
„Pustit se do tebe?“
„No přece jako vždycky. Víš přece: ,Nemít na krku tebe, shrábnu svejch padesát dolarů...'“
„Jsi ty ale, Lennie, chlap zatracenej! Kdyby se stalo nevímco, to si nepamatuješ, ale moje slovo si pamatuješ každý.“
„Tak ty tedy nespustíš?“
George se sebral. „Kdybych já byl sám,“ začal toporně, „to by se mi jinak žilo.“ Mluvil monotónně, nikde žádný důraz. „Našel bych si práci a neměl bych žádný mrzutosti.“ A přestal.
„Tak dál!“ pobízel ho Lennie. „Vždycky na konci měsíce...“
„Vždycky na konci měsíce bych shrab svejch padesát dolarů a šel bych do... bordelu...“ a zase přestal.
Lennie se na něho podíval, jako kdyby se nemohl dočkat. „Tak dál, Georgi! To už se se mnou víc vadit nebudeš?“
„Ne“
„Tak to já můžu jít. Jestli o mě nestojíš, já se hned seberu a půjdu tady do těch hor a najdu si tam ňákou jeskyni.“
George se znovu sebral. „Ale kde! Jen tu hezky zůstaň se mnou.“
„Povídej mi zas jako jindy,“ loudil chytrácky Lennie.
„A co ti mám povídat?“
„O těch druhejch a o nás.“
George začal: „Takovej člověk, co chodí jako my po rančích, nemá žádnou rodinu. Nastřádá si pár šesťáků a zas je rozfofruje. Je na tom světě jako kůl v plotě...“
„Ale s náma je to jiný!“ vykřikl blaženě Lennie. „Povídej teď nás.“
George chvilku mlčel. „Ale s námaje to jiný,“ začal potom.
„Protože...“
„Protože já mám tebe a...“
„A já zas tebe. My přece máme jeden druhýho, a tak se jeden stará o druhýho,“ rozjásal se Lennie.
Volným prostranstvím zavál lehký večerní vánek, listí zašelestilo a po zelené tůňce vypluly proti proudu větrné vlnky. A znovu se ozvalo volání mužských hlasů, tentokrát mnohem blíž než předtím.
George smekl klobouk. „Sundej si, Lennie, klobouk,“ vyzval ho vratkým hlasem. „Ten vzduch dělá dobře.“
Lennie sňal poslušně klobouk a položil ho před sebe na zem. Stín v údolí zmodral ještě víc, rychle přicházel večer. Po větru se k nim z houští donesly praskavé zvuky.
„Povídej, jaké to bude,“ žadonil Lennie.
George už chvíli poslouchal ony vzdálené zvuky. Na chviličku nabral schopnost jednat. „Koukej se, Lennie, přes řeku, a já ti budu povídat, ty to budeš mít skoro před očima.“
Lennie otočil hlavu a zahleděl se přes tůňku a na zšeřující se svahy Gabilských hor.
„Budeme mít malé hospodářstvíčko,“ začal George. Sáhl do zadní kapsy kalhot a vytáhl Carisonovu lugerovku; odklápí pojistku a ruka i pistole ležely na zemi za Lennieho zády. Díval se na jeho zátylek, na místo, kde se páteř spojovala s lebkou. Od řeky ve směru proti proudu zavolal nějaký muž a jiný muž na to odpověděl.
„Tak dál!“ pobízel Lennie.
George zvedl pistoli a jeho ruka se chvěla; spustil zas ruku na zem.
„Tak dál!“ vyzýval Lennie. „Jak to bude. Budem mít malý hospodářstvíčko.“
„Budem mít krávu,“ vyprávěl George. „A možná prase a slepice... a dole u vody budem mít... políčko s vojtěškou...“
„Pro králíky,“ zavýskl Lennie.
„Pro králíky,“ opakoval George.
„A ty králíky budu opatrovat já.“
„A ty králíky budeš opatrovat ty.“
Lennie se slastně zahihňal. „A budem mít všecko, co hrdlo ráčí.“
„To se ví.“
Lennie otočil hlavu.
„Tohle, Lennie, nedělej. Koukej se hezky přes řeku, jako bys to hospodářstvíčko měl skoro před očima.“
Lennie poslechl. George pohlédl dolů na pistoli.
Tu se v křoví ozvalo praskání pod čímisi kroky. George se obrátil a zahleděl se tím směrem.
„Tak dál, Georgi. Kdy se do toho pustíme?“
„Už brzo se do toho pustíme.“
„Já a ty.“
„Ty... a já. Všecky budou na tebe hodný. Nebudou už žádný maléry. Žádnej žádnýmu nic zlýho neudělá, ani mu nic neukradne.“
„Já myslel, že se na mě, Georgi, zlobíš!“
„Ale kdepak. Kdepak, Lennie. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lennie.“
Hlasy se už přiblížily. George zvedl pistoli a poslouchal.
„Pusťme se do toho už teď,“ prosil Lennie. „Kupme si to hospodářstvíčko hned.“
„I to víš, že hned. Musím. Musíme.“
A George zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul a ruka nabyla pevnosti. Stiskl spoušť. Do kopců zarachotil třesk výstřelu a přirachotil zase dolů. Lennie sebou škubl a pak se pomalu složil dopředu na písek, a už ležel a ani se nezachvěl.
George se třásl a díval se na pistoli; pak ji odhodil dozadu, na břeh, proti proudu řeky, k hromádce starého popela.
Křoví jako by se nyní všecko rozhalasilo a rozpraštělo se pod běžícíma nohama. „Georgi!“ křičel Slimův hlas. „Kde jsi, Georgi?“
Ale George seděl strnule na břehu a hleděl na svou pravou ruku, která odhodila pistoli. Hlouček vyrazil na volné prostranství, Curiey vpředu. Na písku uviděl ležet Lennieho. „Tak už ji dostal.“ Přistoupil k Lenniemu a podíval se na něho a pak se ohlédl na George. „Akorát do týla,“ poznamenal klidně.
Slim šel rovnou k Georgovi a přisedl si k němu; seděl až u něho. „I pusť to z hlavy,“ domlouval mu. „Člověk někdy musí.“
Ale nad Georgem už stál Carison.
„Jak jsi to udělal?“
„Zkrátka jsem to udělal,“ odpověděl George malátně.
„Měl moji pistoli?“
„Měl. Měl tvoji pistoli.“
„A tys mu ji sebral a popad jsi ji a oddělal jsi ho.“
„No asi.“ George to téměř zašeptal. Stále byl ještě zahleděn na svou pravici, která před chvilkou držela pistoli.“
— 2 —
"Takovejch, co to tak táhnou spolu, není moc," zamyslel se Slim. "Proč to je, nevím. Snad mají všecky na tom našem pitomým světě jeden z druhýho strach."
"Takovej člověk, co chodí jako my dělat po rančích, je na tom světě opuštěnej jako kůl v plotě. Neví, co je to rodina. Neví, co je to vlastní kout. Přijde na ranč, vydře si těch pár šestáků a pak se sebere do města a tam ty svý šestáky rozfofruje, a netrvá to nikdy dlouho, a vláčí kostru zase na jiným ranči. Takovej člověk ti nemá, nač by se moh těšit."
Lennie byl celý šťastný. "To je ono - to je ono! A teď povídej, jak je to s náma."
George vykládal dál: "S náma je to jiný. My máme před sebou budoucnost. My si máme s kým promluvit, a to dělá moc. My nemusíme vysedávat po putykách a rozhazovat tam šestáky, jako takový, co nemají kam jít Takový, když se dostanou do kriminálu, tak tam můžou třeba zcepeně, a ani pes po nich neštěkne. Ale s náma je to jiný."
Tu mu Lennie vpadl do řeči: "Ale s náma je to jiný. A proč? Protože... protože já mám tebe - a o mě se staráš ty, a ty máš mě - a o tebe se starám já. Proto." Blaženě se rozesmál. "Povídej, Georgi, dál."
"Jednoho krásnýho dne si dáme svoje šestáky dohromady a koupíme si maličkej domeček s ňákým tím kouskem pole a krávu a pár prasat a..."
"A budeme mít všecko, co hrdlo ráčí," rozjásal se Lennie. "A budeme si držet králíky. Povídej dál, Georgi! Co všecko budem mít na zahrádce, a o těch králících v kotcích, o tom, jak v zimě bude pršet, a o těch kamínkách, a o tý smetaně na mlíce, co se skoro ani nedá prorazit. Povídej mi o tom, Georgi!"
— 3 —
