Dobrodružství Toma Sawyera (Mark Twain)

Příběh se odehrává ve 40. letech 19. století a zavádí čtenáře do malého městečka na břehu Mississippi, kde se setkává s hlavním hrdinou, Tomem Sawyerem.

Tom je sirotek a žije u své tety Polly. Se svými kamarády zažívá mnohá typicky klučičí dobrodružství. Při jednom z půlnočních rituálů se stanou svědky vraždy na hřbitově a později pomohou odhalení pravého vraha, ten ale uprchne. Jindy Tom spolu se svými dvěma nejlepšími kamarády uteče z domu a týden si na nedalekém ostrově hrají na piráty. Později se chtějí stát hledači pokladů a najít nějaký poklad, a tak se podle pověry vydají do strašidelného domu. Zde se stanou svědky rozhovoru dvou podivných mužů (v jednom z nich poznají vraha ze hřbitova, Joea Indiána), kteří plánují nějaký zločin a v podlaze domu objeví bedničku s obrovským množstvím peněz. Chlapci je po několik dní sledují, ale bezvýsledně. Jedné noci se ale Tomův kamarád Huckleberry dočká a jejich zločinecké plány jim překazí. V téže době Tom se svou kamarádkou Becky zabloudí v jeskyni při školním výletu. Díky své odvaze a rozhodnosti zde dokáže po několik dní přežít a nakonec zachránit sebe i Becky. Objeví přitom, že se v jeskyni skrývá uprchlý Joe Indián a že tam má pravděpodobně schovanou bedničku s penězi. Několik týdnů po tomto dobrodružství společně s Huckem jeskyni prozkoumají a peníze skutečně najdou. Joe Indián mezitím v jeskyni zemře. Tom a Huck se stanou bohatými a slavnými.

Román líčí život malého amerického městečka v tehdejší době. Popisuje podrobně především dobrodružství malých kluků z jejich pohledu, místy autor dosahuje velkého napětí. S dlouhými a detailními popisnými pasážemi se setkáváme i v popisu prostředí - jeden ze znaků realismu. Dokazuje také, že i úplně obyčejný chlapec může dokázat něco odvážného a výjimečného.

— 1 —

Román Dobrodružství Toma Sawyera, poprvé vydaný už v roce 1876, v dětství s gustem četli naši rodiče i rodiče našich rodičů.

Spolu s Dobrodružstvím Huckleberryho Finna se stal na dlouhou dobu nejoblíbenější klukovskou četbou. Nyní vychází v novém českém překladu Jany Mertinové, který přibližuje originál současnosti. Autorův humor i poutavý způsob vyprávění se tak stává srozumitelnější pro dnešní čtenáře.

S uličníkem Tomem a jeho kamarádem Huckem budou dnešní kluci znovu prožívat dobrodružný útěk z domova, pirátský život na pustím ostrově i hledání pokladu ve strašidelném domě. Stejně jako mnoho generací před nimi budou číst o tom, jak se oba kamarádi zastali neprávem obviněného Mouly Pottera a ohromili poklidné městečko odhalením skutečného vraha.

„Nemůžete vědět, co jsem zač, pokud jste nepřečetli knížku, která se jmenuje Dobrodružství Toma Sawyera; ale na tom vlastně nesejde..." To jsou slova Hucka Finna, jimiž začíná slavný americký román, jenž se stal po právu jedním z pilířů moderní americké prózy.

V době svého vzniku v roce 1884 nepřinesl Marku Twainovi úspěch jako předchozí román o Tomu Sawyerovi. Byl stažen z amerických knihoven jako kniha poskytující špatný příklad mládeži. Vždyť vybrat si za vypravěče kluka ze spodiny společnosti - to chtělo odvahu. A postavit příběh na přátelství chuďase Hucka a uprchlého černocha Jima a vytvořit mezi nimi pouto silné a vřelé, prověřené tolika nebezpečími, kterou skýtá plavba po řece Mississippi za svobodou -, to si vyžádalo víc než odvahu, ale naprosto nový pohled člověka, který předběhl svou dobu.

Román je mnohovrstevnatý a bohatý. V dětství ho čteme okouzleni dobrodružstvím, později ho čteme jinýma očima, a pokaždé se nám odkrývají další souvislosti a zaujmou nová místa. Dobrodružství Huckleberryho Finna nyní vychází v novém překladu Jany Mertinové, který vyprávění dodal nebývalou svěžest a přitažlivost. Přiměje vás k pláči i k smíchu zároveň, jak budete znovu s hrdiny prožívat jejich naděje i zklamaní.

— 2 —

Stručný děj

Tom Sawyer bydlí u tety Polly, protože je sirotek. Nerad chodí do školy a také nerad pracuje. Ale velmi rád prožívá dobrodružství. Jednou v pátek nejde do školy a jeho teta ho potrestá malováním plotu. On vymyslí lest na kamarády a tvrdí, že ho malování plotu baví a že to nesmí dělat jen tak někdo. Chlapci ho přemlouvají, aby mohli také natírat plot. On se tedy "nechá" přemluvit. Později je teta nadšená natřeným plotem a pustí ho ven. Tam Tom spatří dívku, která se později stane jeho novou spolužačkou. Ona se jmenuje Becky a Tom se do ní zamiluje. Tom se kamarádí s Huckem, chlapcem, který nechodí do školy, nemá rodiče a nemyje se. Jedné noci se Tom a Huck vydali na hřbitov. Byli zde svědky toho, jak indián Joe zavraždil doktora a Muff Potter stál opodál. Chlapci to nikomu neřekli, protože se báli. Jednou se vydali Tom, Huck a Joe Harper, který byl rozzlobený na svou matku, na druhou stranu řeky. Zůstali zde, protože se nemuseli učit a mohli si hrát. Ale když zjistili, že si lidé myslí, že jsou mrtví, tak se vrátili. Ve škole Becky zašpinila učitelovu knihu a Tom to vzal na sebe. Becky mu byla vděčná a přestala se na něho zlobit. O letních prázdninách byl soud s Muffem Potterem. Chlapci mu chtěli pomoct, a tak řekli, co viděli na hřbitově, čímž se prokázala Potterova nevina. Jednou hledali Tom a Huck poklad ve starém domě blízko domu paní Douglasové, když tam přišel indián Joe s přítelem. Mluvili o místě, kde by schovali peníze. Jednoho dne se děti rozhodly jít do jeskyně, ale když se vracely, zapomněli tam Becky a Toma. Huck mezitím sledoval indiána Joea a zjistil, že chce zabít paní Douglasovou. Šel tedy pro pomoc, a tak ji zachránil. Becky s Tomem chtěli jít domů, ale nemohli najít východ. O několik týdnů později našli indiana Joea mrtvého v jeskyni a Tom s Huckem šli do jeskyně hledat peníze indiána Joea. Našli je a bylo to 12,000 $. Paní Douglasová byla vděčná Huckovi za záchranu a ujala se ho. Chodil do školy, myl se..., ale moc se mu to nelíbilo. Tom ho ale přesvědčil, aby u ní zůstal, aby si s ním mohly všechny děti hrát.

— 3 —

(...)

Vstali a putovali ruku v ruce a beznadějně. Snažili se odhadnout, jak dlouho už jsou v jeskyni, ale jediným jejich pocitem bylo, že zde jsou již dny a týdny, ačkoliv jim bylo jasné, že to je nemožné, protože jejich svíčky ještě nedohořely.

Dlouho poté - jak dlouho, nevěděli - Tom řekl, že musejí jít potichu a naslouchat, kde kape voda, že musejí najít nějaký pramen. Za chvilečku pramen našli a Tom řekl, že je na čase zase si trochu odpočinout. Oba byly ukrutně unaveni, a přece Becky řekla, že by ještě kousek ušla. Byla překvapená, když Tom nesouhlasil. Nerozuměla tomu. Usedli a Tom trochou jílu přilepil svíčku na protější stěnu. Myšlenky záhy začaly těkat, po nějakou chvíli nikdo nepromluvil. Potom Becky přerušila mlčení:

„Tome, já ti mám takový hlad."

Tom vytáhl něco z kapsy.

„Pamatuješ se na to?" řekl.

Becky se málem usmála.

„Je to kus z našeho svatebního dortu, Tome."

„Je - a škoda že není velký jak mlýnské kolo, protože nic jiného nemáme."

„Schovala jsem ho od pikniku, abychom měli nad čím snít, Tome, jak to dělají velcí se svatebním dortem, ale bude to náš - „

Nedomluvila a věta zůstala kusá. Tom kus dortu rozdělil a Becky jedla s chutí, zatímco Tom svoji polovičku jenom ohlodával. Na zapití hostiny tu byla spousta studené vody. Za chvíli Becky navrhla, aby se šlo dál. Tom chvíl mlčel. Pak řekl:

„Becky, vydržíš to, když ti něco řeknu?"

Becky zbledla, ale řekla, že vydrží.

„Tak tedy, Becky, musíme zůstat tady, kde je pitná voda. Tenhle kousek je naše poslední svíčka."

Becky dala průchod slzám a nářkům. Tom ji utěšoval, jak mohl, ale úspěch byl nepatrný. Potom, po dlouhé době, nakonec řekla:

„Tome!"

„Ano, Becky?"

„Budou nás pohřešovat a budou nás hledat."

„Ano, to budou. Určitě budou."

„Možná že už nás hledají teď, Tome?"

„Je to docela možné. Doufám, že nás už hledají."

„Kdy myslíš, že nás pohřešili, Tome?"

„Asi když se vrátili na loď."

„Tome, ale už snad byla tma - všimli si vůbec, že tam nejsme? Co myslíš?"

„Nevím. Ale určitě by tě postrádala tvoje maminka, jakmile se parník vrátil."

Tom se vzpamatoval, když spatřil ulekaný výraz v Beckynčině tváři, a viděl, že se dopustil velké chyby. Becky přece neměla onoho večera jít domů. Děti zmlkly a upadly v zádumčivost. Za chvíli ukázal nový výbuch Beckynčina žalu Tomovi, že dospěla k témuž poznatku jak on - že totiž může uplynout půl nedělního dopoledne, než paní Thatcherová zjistí, že Becky není u paní Harperové. Děti upřely oči na zbyteček svíčky a dívaly se, jak pomalu a nemilosrdně taje a mizí, viděly, jak nakonec ční poslední centimetr holého knotu, viděly chabý plamínek stoupat a klesat, vystupovat po tenkém sloupečeku čmoudu - váhat chvilininku na jeho vrcholku - a pak zavládla hrůza naprosté tmy.

(...)

— 1 —

"Málo naplat,Hucku,každý to tak dělá." "To je mi jedno,Tome.Já nejsem každý a já to nesnáším.Je to hrozné,žít takhle na provázku.A baštu ti nosí až pod nos - to mě pak jídlo vůbec nebaví.Musím se dovolit,když chci jít na ryby; musím se dovolit,když se chci jít vykoupat - ať chci dělat,co chci dělat,pořád abych se jenom dovoloval."

— 2 —

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):