náctiletí

Další podnětnej den v knihovně. Je teď už delší dobu slunečno, a tak je většina bezdomovců venku a maká na chytání bronzu. Knihovna je tudíž příjemně poloprázdná a páchne to tam jen v určitejch místech. Většina smradlavců je mezi samotným personálem. Je to pěkná sebranka nahastrošenejch ztroskotanců. A neexistuje pro ně žádná omluva, protože knihovna odebírá všechny stylový módní časopisy. Myslím, že by se …

Pořád žádnej / dopis od Sheeni. Uplynul jeden celej nevyslovitelně nekonečnej tejden, co sem o svý vyvolený slyšel naposled. Zdalipak ví, jak mě mučí, že mi nepíše? (Nejspíš to ví až moc dobře!) / Dnes sem ve škole zažil příšernej šok. Slečna Pomdrecková mě donutila přestat chodit do francouzštiny. Podle toho testu nemám ke studiu cizích jazyků sebemenší nadání. / „Budu se mnohem víc snažit než doposud!“ protestoval sem vehementně…

Přesto však žiju. Po příšerný, bezesný noci sem se rozhod Sheeni odpustit. Pochopil sem, že její chování pramenilo z dobrýho srdce. To, co dělala s Edem, dělala z chvályhodný snahy pomoct svýmu trpícímu bližnímu. Čin to byl nešťastnej, ale nikoli odsouzeníhodnej. Budu se však ze všech sil snažit, aby k něčemu podobnýmu už nikdy nedošlo. Sheeninu velkorysou povahu bude zapotřebí nasměrovat do pozitivnějších kolejí, jako třeba rozdmýchat v ní touhu…