Sedm katů z Mnichova (Mario Puzo)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

4.

Několik měsíců po skončení války Rogana letecky přepravili z veteránské nemocnice ve Spojených státech na ústředí americké zpravodajské služby v Berlíně. Požádali ho, aby si prohlédl záplavu fotografií mužů podezřelých z válečných zločinů, jestli mezi nimi nepozná někoho ze svých mučitelů z mnichovského Justičního paláce. Jeho případ byl v archivu spojenecké Komise pro válečné zločiny veden pod číslem A23 486. Mezi podezřelými nebyl nikdo, koho by si jasně pamatoval. Nedokázal identifikovat ani jednoho, a tak odletěl zpátky do veteránské nemocnice. Předtím se ale pár dní toulal po městě a pohled na trosky bezpočtu domů mu skýtal jisté divošské uspokojení.

Od té doby se velkoměsto změnilo. Západoberlínské úřady vzdaly snahu odklidit sedmdesát milionů tun trosek, které za sebou během války zanechaly spojenecké bombardéry. Sutiny byly navršeny do nevelkých umělých pahorků a pak osázeny květinami a keříky. Část posloužila pro vyplnění základů nových obytných věžáků, postavených v nejmodernějším stylu a šetřících prostor. Berlín se stal gigantickou, ocelově šedou králíkárnou z kamene, kde v noci ožívala nejhorší semeniště neřesti ve zpustošené poválečné Evropě.

Rogan se s Rosalie ubytoval v hotelu Kempinski na rohu Kurfürstendamm a Fasanestrasse, zřejmě nejluxusnějším v Západním Německu. Potom vyřídil několik telefonátů s firmami, s nimiž jeho společnost obchodovala, a domluvil si schůzku v soukromé detektivní kanceláři, která byla již pět let na jeho výplatní listině.

Na první společný oběd v Berlíně vzal Rosalie do restaurace Ritz, kde podávali nejlepší orientální pokrmy. Rogan pobaveně sledoval, jak Rosalie s nesmírnou chutí pořádá značné množství jídla. Objednali si polévku z ptačích hnízd, která vypadala jako zeleninové mozky pokapané černou krví. Rosalie nejvíc zachutnala směs červených kousků humra, bílých kostek vepřového a hnědých špalků hovězího s muškátovým oříškem, ale nic nenamítala ani proti grilovaným žebírkům a kuřeti s jemným hráškem. Vyzkoušela Roganovy garnáty v černé fazolové omáčce a uznale pokývala hlavou. To vše doprovázelo několik porcí smažené rýže a mnoho šálků horkého čaje. Byl to obrovský oběd, avšak Rosalie si s ním bez problémů poradila. Teprve nedávno zjistila, že existuje i jiné jídlo než chléb, maso a brambory. Rogan se usmíval její spokojenosti a pozoroval, jak dočista vytírá stříbrem zdobené talíře.

Odpoledne nakupovali na Kurfürstendamm, kde jasně osvětlené výkladní skříně ustupovaly směrem k Berlínské zdi prázdným šedivým obchodům. Rogan Rosalie koupil drahé zlaté hodinky s krytem posázeným drahými kameny, který bylo třeba odklopit, jestliže se majitelka chtěla dozvědět čas. Rosalie vyjekla radostí a Rogan si s trpkou ironií pomyslel, že pokud u mužů láska prochází žaludkem, pak cesta k ženskému srdci je dlážděna dárky. Jenže když se k němu naklonila, aby ho políbila, a on ucítil její měkké a rozechvělé rty na svých, veškerý cynismus ho přešel.

Večer se vypravili do klubu Eldorado, kde byli číšníci oblečeni jako dívky a číšnice v mužských šatech. Pokračovali do klubu Cherche la Femme, kde se krásná děvčata svlékala stejně bezstarostně jako ve svých vlastních ložnicích a svůdně se vrtěla a hladila. Nakonec tančila před velkými zrcadly, oblečena pouze do černých punčoch a vyzývavých rudých čapek. Rogan a Rosalie skončili v Badewanne na NürnburgStrasse. Pili šampaňské, rukama jedli krátké a silné bílé klobásky z velkých táců a jako všichni kolem si utírali prsty do ubrusu.

Když se vrátili do hotelu, Rogan už skoro omdléval sexuální touhou. Chtěl se hned milovat, ale Rosalie ho se smíchem odstrčila a zmizela v ložnici. Rogan si zklamaně sundal sako a kravatu a míchal si drink v malém baru, který byl součástí každého apartmá. Rosalie na něj po několika minutách tichým, skoro pubertálně medovým hlasem zavolala: „Michaele.“ Obrátil se k ní.

Na světlovlasé hlavě měla nový klobouk, který jí koupil v Hamburku, roztomilé dílko ze zelených pásků. Na nohy si natáhla dlouhé černé síťované punčochy, jež jí zakrývaly téměř celá stehna. Mezi zeleným kloboučkem a černými punčochami byla Rosalie – nahá. Pomalu se k němu blížila s dychtivým šťastným úsměvem vzrušené ženy.

Rogan po ní vztáhl ruce. Vyhnula se jeho náruči a on ji následoval do ložnice a cestou ze sebe chvatně strhával oblečení. Když se ji pokusil obejmout podruhé, neodtáhla se. A pak skončili na rozlehlé posteli a on cítil růžovou vůni jejího těla, vnímal pleť hebkou jako okvětní lístky, když se oddali milování, které přehlušilo chraplavé zvuky nočního Berlína, tklivý křik zvířat uvězněných vTiergarten hned pod okny a přízračné obrazy vraždy a pomsty, jež trápily Roganův zranitelný mozek.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024