12.
Do městečka Villalba dorazil půl hodiny před půlnocí a překvapilo ho, že je nádherně osvětlené stovkami barevných luceren, rozvěšených nad ulicemi. V bohatě zdobených dřevěných stáncích podél dlážděných chodníků prodávali venkované teplé klobásy, víno a čtverce silné sicilské pizzy s mastnými ančovičkami zabořenými do vrstvy rajčatové omáčky. Vůně naplnila noční vzduch a Rogan měl náhle hlad jako vlk. Zastavil a cpal se chlebem a klobásou, dokud mu z pikantní masové chuti nehořela ústa. Potom se přesunul k vedlejšímu stánku a koupil si sklenici trpkého červeného vína.
Do Villalby přijel o svátku místní patronky svaté Cecílie. Jak velel zvyk, lidé z celého města se o narozeninách této světice sešli k velké slavnosti, která potrvá nejméně tři dny. Rogan je zastihl večer druhého dne. Tou dobou už byli všichni, včetně několika dětí, opilí novým sicilským vínem. Přivítali Rogana s otevřenou náručí. A když slyšeli, že hovoří skoro bezvadnou italštinou, prodavač vína, rozložitý muž s velkým knírem, který se představil jako Tullio, Rogana objal.
Pili společně. Tullio ho nenechal odejít a odmítal přijmout peníze za víno. Kolem se shlukli další muži. Někteří přinesli podlouhlé bochníky chleba, napěchované sladkými smaženými paprikami; jiní se zakousli do uzených úhořů. Na ulicích tančily děti. Po hlavní třídě procházely tři nápadně oblečené dívky s lesklými černými vlasy vyčesanými do výšky, držely se za ruce a vyzývavě se rozhlížely po mužích. Pro svátek jim připadla úloha puttane, děvek slavnosti, zvlášť vybraných a dovezených, aby připravily o panictví všechny mladé muže, kteří toho roku dospěli, a tím ochránily čest místních děvčat.
Skupina kolem stánku s vínem se rozplynula, neboť muži se připojili k dlouhému zástupu mladíků, sledujících trojiciputtane.
Rogan si pomyslel, že svátek mu poskytne výborné krytí. Do rána by mohl splnit úkol a zmizet z města. Zeptal se Tullia: „Můžete mi říct, kde najdu dům Genka Bariho?“
Proměna velkého Sicilana byla okamžitá. Jeho tvář zahalila neproniknutelná maska. Veškerá přátelskost se vytratila. „Žádného Genka Bariho neznám,“ odpověděl.
Rogan se zasmál. „Jsem jeho starý druh z války a on mě sem do Villalby pozval na návštěvu. Nevadí, najdu ho sám.“
Tullio hned roztál. „Aha, takže on vás pozval na slavnost? Celé město je pozvané. Pojďte, zavedu vás k němu.“ A třebaže na víno čekalo nejméně pět zákazníků, Tullio je poslal pryč a zavřel dřevěný stánek. Potom Rogana uchopil za paži a řekl: „Svěřte se do mých rukou a na tuhle noc do konce života nezapomenete.“
„To doufám,“ poznamenal Rogan zdvořile.
Vilu Genka Bariho na kraji města oklopovala vysoká kamenná zeď. Obě křídla mřížových ocelových vrat byla dokořán a pozemek kolem sotva viditelného sídla zdobily barevné stuhy natažené mezi stromy. Genco Bari otevřel svůj dům vesničanům, z nichž většina pracovala na jeho půdě, Rogan v doprovodu Tullia prošel bránou.
Na dlouhých zahradních stolech stály mísy s makaróny, ovocem a domácí zmrzlinou. Ze sudů postavených na trávníku nalévaly ženy do sklenic víno a nabízely červenou tekutinu každému, kdo procházel kolem. Zdálo se, že do oslavy v sídle mafiánského bosse se zapojila celá okolní krajina. Tři hudebníci na vyvýšeném pódiu spustili jakousi divokou a pisklavou taneční melodii. A na tomtéž pódiu, usazený ve vyřezávaném křesle připomínajícím trůn, byl muž, kterého Rogan přišel zabít.
Mafiánský boss si se všemi potřásal rukou. Vlídně se usmíval. Rogan ho však málem nepoznal. Tučná opálená tvář se změnila v lebku potaženou voskovaným papírem stejné barvy jako vybledlý slaměný klobouk, pod nímž se scvrklá hlava ztrácela. Uprostřed veselé slavnosti Genco Bari připomínal bledou masku smrti. Nebylo pochyb: Rogan si musel se svou pomstou pospíšit, nebo práci odvede jiný kat.
Muži a ženy se shromáždili na parketu k tanci. Rogan byl stržen vírem a oddělil se od Tullia. Zdálo se, že ho kroužící lidský trychtýř vtahuje do sebe a pak vyplivuje na otevřené prostranství, ruku v ruce s mladou sici…
