KAPITOLA 15
ŠPIONŮV ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH
Přišla další káva a po ní ještě jedna a v místnosti houstl dým, jak se ti dva probírali jednotlivými podrobnostmi případu. Za hodinu byli tam, kde začali. Bylo na Bondovi, aby odhadl tu dívku, a pokud jí uvěří, dostane ji i s přístrojem ze země.
Kerim si vzal na starosti administrativní problémy. Nejprve telefonicky rezervoval dvě místa v každém letadle odlétajícím příští týden - u BEA, Air France, SAS i Turkairu.
„Musíte mít nový pas. Jeden bude stačit. Ona může cestovat jako vaše manželka. Jeden můj člověk si vás vyfotí a najde fotografii nějaké dívky, která je jí podobná. V podstatě by nám stačila fotografie mladé Grety Garbo. Určitá podoba tu je. Může si něco vytáhnout z archivů. Promluvím si s generálním konzulem. Je to skvělý chlap, kterému se líbí mé romantické příběhy. Ten pas bude hotový dneska večer. Jak byste se chtěl jmenovat?“
„Něco si vymyslete.“
„Somerset. Odtud pochází moje matka. David Somerset. Povolání: ředitel obchodní společnosti. To je naprosto neutrální. A ta dívka? Řekněme Caroline. Vypadá jako Caroline. Mladý ztepilý anglický pár se zálibou v cestování. Formulář pro finanční kontrolu? To nechte na mně. Budete mít řekněme osmdesát liber v cestovních šecích a potvrzení z banky, že jste si padesát vyměnili v Turecku. Celníci? Ti se nikdy po ničem nedívají. Jsou jen rádi, když si tu někdo něco koupí. Můžete přiznat nějaké dárky pro své londýnské přátele. Kdybyste musel odjíždět narychlo, postarám se o hotelový účet i o vaše zavazadla. V Palasu mě dost dobře znají. Ještě něco?“
„Už mě nic nenapadá.“
Kerim se podíval na hodinky. „Dvanáct. Je čas, aby vás vůz zavezl do hotelu. Mohl byste tam mít vzkaz. A dobře si prohlédněte své věci, abyste viděl, jestli někdo nebyl příliš zvědavý.“
Kerim znovu zazvonil na zvonek a vypálil na úředníka několik pokynů. Ten mu očima visel na rtech a skláněl hlavu ke straně jako whippet.
Kerim doprovodil Bonda ke dveřím a opět mu vřele stiskl ruku. „Vůz vás přiveze na oběd,“ řekl. „Do takové malé hospůdky na Trhu koření.“ Šťastně se na Bonda podíval. „Jsem rád, že pracujeme spolu. Určitě nám to půjde.“ Pustil Bondovu ruku. „A teď musím hodně rychle zařídit spoustu věcí. Možná, že to nebude zapotřebí, ale pro všechny případy,“ usmál se od ucha k uchu, „jouons mal, mai,s jouons vite!“
Úředník, který byl zřejmě Kerimovou pravou rukou, odvedl Bonda opět na vyvýšenou plošinu. Hlavy se stále skláněly nad účetními knihami. Bond se nechal odvést krátkou chodbičkou do výtečně vybavené temné komory a laboratoře. Za deset minut už byl venku na ulici. Rolls ho vyvezl z úzké uličky na Galatský most.
V hotelu Kristal Palas měl službu nový vrátný, úslužný mužík s provinilýma očima ve žlutém obličeji. Vyšel Bondovi vstříc a omluvně rozhodil ruce. „Effendi, hluboce se omlouvám. Můj kolega vám dal nepřiměřený pokoj. Nevěděl, že jste přítelem Kerima Beje. Přestěhovali jsme vaše věci do čísla dvanáct. To je nejlepší pokoj v hotelu. Ve skutečnosti,“ usmál se poťouchle vrátný, „je vyhrazen novomanželským párům. Je velice pohodlný. Ještě jednou se omlouvám, effendi. Ten původní pokoj není určen významným hostům.“ Vrátný se podlézavě uklonil a zamnul si ruce.
Jestli Bond něco nesnášel, tak to byla podlézavost. Podíval se vrátnému do očí a ten okamžitě odvrátil pohled. „Já se na ten pokoj podívám. Třeba se mi nebude líbit. V tom původním mi bylo docela dobře.“
„Jistě, effendi.“ Muž v mírném předklonu dovedl Bonda k výtahu. „Ale ve vašem bývalém pokoji jsou instalatéři. Ta voda tam…“ Výtah popojel asi deset stop nahoru a zastavil v prvním patře.
Ta historka s instalatéry je celkem pravděpodobná, přemítal Bond. A koneckonců není zas tak špatné bydlet v nejlepším pokoji v hotelu.
Vrátný odemkl vysoké dveře a stoupil.
Proti tomuhle pokoji nemohl Bond nic namítat. Širokými dvojitými okny, za nimiž byl balkon, sem proudilo slunce. Pokoj byl laděn do šedé a růžové a zařízen ve stylu francouzského empíru. Lety už byl omšelý, ale stále si držel eleganc…
