Celá e-kniha Srdečné pozdravy z Ruska ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 24
MIMO NEBEZPEČÍ
Orient Express pomalu přisupěl do Bělehradu s půlhodinovým zpožděním ve tři hodiny odpoledne. Zde čekal šest hodin na svou druhou polovinu, která jela přes Bulharsko.
Bond se díval z okénka na davy cestujících a čekal, až na dveře zaklepe Kerimův agent. Taťána se choulila v sobolím kožichu vedle dveří, pozorovala Bonda a přemýšlela, jestli s ní zůstane.
Viděla všechno z okénka - vynášení dlouhých proutěných košů z vlaku, blesky policejních fotografů, gestikulujícího vlakvedoucího, který se snažil uspíšit formality, i vysokou postavu Jamese Bonda, který k němu s tvrdým a chladným výrazem přišel a s týmž výrazem odešel.
Když se vrátil, posadil se a podíval se na ni. Kladl jí přímé, nešetrné otázky. Zoufale se bránila a úporně trvala na své původní verzi, přesvědčena o tom, že kdyby mu teď například řekla o účasti SMĚRŠ, ztratí ho navždy.
Teď tu seděla a bála se, bála se sítě, v níž sama uvízla, bála se, co všechno může být na pozadí těch lží, kterými ji nakrmili v Moskvě - a nejvíc se bála toho, že by mohla ztratit muže, který ji dal nový smysl života.
Ozvalo se zaklepání na dveře. Bond vstal a otevřel. Do kupé vpadl svižně vyhlížející atlet. Měl Kerimovy modré oči, rozcuchané světlé vlasy a snědý obličej.
„Stefan Trempo k vašim službám,“ zakřenil se na oba. „Říkají mi Tempo. Kde je šéf?“
„Posaďte se,“ řekl Bond. Bylo mu jasné, že je to další Darkův syn. Muž si oba změřil pronikavým pohledem a opatrně se usadil mezi ně. Náhle vypadal vyčerpaně. V pohledu jeho bystrých očí byl strach a podezíravost. Pravou rukou nenápadně sáhl do kapsy saka.
Když Bond domluvil, muž se postavil. Na nic se neptal. „Děkuji vám, pane,“ řekl jen. „Zajeli byste prosím se mnou do mého bytu? Musím toho hodně zařídit.“ Vyšel na chodbičku a zůstal stát otočený zády, s pohledem upřeným ven. Když vyšla z kupé Taťána, bez ohlédnutí vykročil. Bond s těžkým kufříkem a se svou aktovkou následoval dívku.
Vyšli přes nádraží. Začínalo mrholit. Pár otlučených taxíků na pozadí nudných moderních budov působilo skličujícím dojmem. Tempo jim otevřel zadní dveře kdysi luxusního, nyní omšelého vozu Morris Oxford, a sám se usadil za volant. Přes dláždění se dokodrcali na kluzký asfalt a asi čtvrt hodiny pokračovali v jízdě širokými prázdnými ulicemi. Potkali jen pár chodců a několik aut.
Zastavili uprostřed dlážděné vedlejší ulice. Prošli širokými dveřmi činžáku a po dvojích schodech se dostali k jeho bytu. Chodba páchla balkánsky - zatuchlým potem, cigaretovým kouřem a zelím. Tempo odemkl dveře dvoupokojového bytu s nepopsatelným nábytkem a těžkými červenými plyšovými závěsy, které byly roztažené a skýtaly výhled na temná okna protějšího domu. Na servírovacím stolku stálo několik neotevřených lahví, sklenic a talířů s ovocem a sušenkami - na uvítanou Darkovi a jeho přátelům.
Tempo neurčitě ukázal k nápojům. „Poslužte si, pane. Buďte tu s madam jako doma. Tamhle je koupelna. Určitě se oba budete chtít opláchnout. A teď mě prosím omluvte, musím si zavolat.“ Bylo vidět, že jen stěží udržuje kamenný výraz. Rychle odešel do ložnice a zavřel za sebou dveře.
Následovaly dvě dlouhé hodiny, v nichž Bond zíral z okna na protější dům, občas vstal, prošel se po pokoji a zase se posadil. Taťána první hodinu předstírala, že si listuje v časopisech. Pak náhle odešla do koupelny a Bond slyšel, jak si napouští vodu do vany.
Asi v šest hodiny vyšel Tempo z ložnice a řekl Bondovi, že si musí odběhnout ven. „V kuchyni je jídlo. Vrátím se v osm a odvezu vás k vlaku. Chovejte se prosím jako doma.“ Aniž vyčkal Bondovy odpovědi, vyšel z bytu a tiše za sebou zavřel dveře. Bond slyšel jeho kroky na schodech, klapnutí vchodových dveří a zvuk startéru.
Odešel do ložnice a sedl si na postel. Zdvihl sluchátko, objednal si meziměstský hovor a dlouho mluvil německy.
Za půl hodiny uslyšel tichý hlas M.
Bond mluvil jako obchodní cestující, který podává zprávu řediteli společnosti Universal Export. Řekl, že jeho partner vážně onemocněl, a zeptal se na i…
