6
Na stole v kanceláři policejního okrsku ve French Landingu zazvoní telefon. Bobby Dulac se zrovna rýpal v nose. Poslední nález rozmázne o podrážku a zvedne sluchátko.
„Ha-ló, policejní oddělení, u telefonu Dulac, co pro vás mohu udělat?“
„Ahoj, Bobby. Tady je Danny Tcheda.“
Bobbyho zašimrá kolem žaludku. Danny Tcheda – příjmení se vyslovuje podobně jako cheetah, gepard – je jedním ze čtrnácti místních policejních pochůzkářů. Momentálně má službu a předpisy nařizují, aby se policisté ve službě hlásili rádiem. Jediná výjimka z tohoto pravidla souvisí s Rybářem. Dale nařídil, aby policisté na hlídce volali telefonem, pokud si budou myslet, že se ocitli v situaci, která má něco společného s tímto vrahem. Do éteru strká uši příliš mnoho lidí, nepochybně také Wendell „Osina“ Green.
„Danny, co je?“
„Možná nic, možná něco blbýho. V kufru auta mám kolo a jednu tenisku. Našel jsem je na Queen Street. Poblíž Maxtonova domova pro přestárlé.“
Bobby k sobě přitáhne blok a začne psát. Šimrající žaludek mu těžkne jako kámen.
„S kolem nic není,“ pokračuje Danny, „jenom tam stálo na opěrkách, ale dohromady s tou teniskou…“
„Jo, jo, chápu, Danny, ale to bys neměl, motat se do věcí, který by mohly bejt důkazem v trestným činu.“ Prosím tě bože, ať to není důkaz trestnýho činu, myslí si Bobby Dulac. Prosím tě, Bože, ať to není další trestnej čin.
Před chvílí byla u Dalea na návštěvě matka Irmy Freneauové, a i když nebyl slyšet žádný křik nebo pláč, vyšla ven se slzami na tvářích a vypadala jako smrtka. Pořád si nejsou jistí, jestli ta malá holka byla třetí obětí Rybáře, ale –
„Bobby, já jsem musel,“ říká Danny. „Jezdím sólo, nechtěl jsem to pouštět do éteru, musel jsem najít telefon. Kdybych tam to kolo nechal, babral by se do toho někdo jinej. Sakra, klidně by ho ukrad. Je to dobrý kolo, Schwinn, třírychlostní. Lepší, než má můj kluk, to ti povím.“
„Kde zrovna seš?“
„U večerky, na kopci na pětatřicátý. Udělal jsem aspoň to, že jsem označil místo, kde bylo to kolo a teniska, nakreslil jsem křídou křížek na chodník. Vzal jsem si na ně rukavice a tu tenisku jsem strčil do sáčku na důkazy.“ V Dannym roste neklid. Bobby ví, jak mu asi je, je mu jasné, jakou práci asi dalo Dannymu se rozhodnout. Jezdit sólo je na levačku, ale French Landing už má tolik policajtů – na plný i částečný úvazek – kolik rozpočet unese. Pokud se samozřejmě ta záležitost s Rybářem nevymkne úplně z rukou; v tom případě by otcové města nepochybně zjistili, že rozpočet je mnohem pružnější.
Možná že už se z rukou vymkl, pomyslí si Bobby.
„Tak jo, Danny, jo. Rozumím.“ Úplně jiná věc je, jestli tomu porozumí nebo neporozumí Dale, myslí si Bobby.
Danny ztiší hlas. „Nikdo nemusí vědět, že jsem narušil řetězec důkazů, že jo? Teda jestli to někdy přijde na přetřes. U soudu nebo tak.“
„To je asi na Daleovi.“ Panebože, myslí si Bobby. Právě ho napadl další problém. Všechny hovory na tomto telefonu se automaticky nahrávají. Bobby se rozhodne, že nahrávací přístroj bude mít nejspíš poruchu, zpětně asi od dvou hodin odpoledne.
„A chceš vědět ještě něco?“ ptá se Danny. „To hlavní? Nechtěl jsem, aby to viděli lidi. Když kolo stojí takhle o samotě, na to nemusíš být Sherlock Holmes, sakra, abys došel k určitýmu závěru. A lidi lehko zpanikaří, zvlášť po tom pitomým nezodpovědným článku v novinách dneska ráno. Nechtěl jsem kvůli tomu volat od Maxtona.“
„Dám tě na čekačku. Měl bys promluvit s Dalem.“
Danny navýsost nešťastně řekne: „Panejo.“
V kanceláři Dalea Gilbertsona visí nástěnka, které vévodí zvětšené fotografie Amy St. Pierreové a Johnnyho Irkenhama. Dale se bojí, že brzy přibude třetí fotka – Irmy Freneauové. Dale sedí pod těmi dvěma fotografiemi a kouří marlborku 100. Pustil si větrák. Doufá, že odfouká kouř. Sára by ho zabila, kdyby věděla, že začal znovu kouřit, ale ježíšikriste, on něco potřebuje.
Jeho rozhovor s Tansy Freneauovou byl krátký a podobal se očistci. Tansy hodně pije, pravidelně vysedává v baru Sand a během rozhovoru byla vůně kávového lik…
