Jak Anděla viděla anděla (Marie Poledňáková)

27

Anna zajela do vsi na kole pro chleba, cukr do rosolu z jeřabin a taky chtěla koupit zahradnické nůžky, protože mezi harampádím v dřevníku našla jen staré a rezavé.

Vzala to zkratkou kolem Tanečnice a Dračího zubu. Vzpomněla si, jak tady ve skalním městě nachytala Luboše s Vaškem, jak je děda v rouše vodníka vyděsil, když na kole dorazil pod skálu.

Podívala se vzhůru na samý vrchol Dračího zubu a nemohla uvěřit, že tam nahoře, nad vrcholky borovic skákal Vašek a za jejími zády slanil dolů.

Ještě že má Andělu a ta na podobné vylomeniny nemá ani pomyšlení.

Anna tlačila kolo v písku stezkou mezi zarostlými ploty až k Modré hospodě a než přešla náves, dozvěděla se, že Jeřábková z hospody má vnoučata, koktavej Jára odešel s cirkusem a že se chystá v neděli posvícení.

Jarmila ze zahradnictví jí nabídla nové odrůdy kanadských borůvek, a ptala se, jestli má pro ni a Luboše držet na tancovačce stůl. Před pár lety si vzala synovce Maškový, který se vrátil z Kanady. Koupili spolu zahradnictví a pro stromky, sazenice zeleniny i květin sem jezdí z celého kraje. Anna se vyhnula odpovědi a zajímala se o hnojivo na popínavé pelargonie, které jí v létě v truhlíku v Praze vždycky zajdou.

V té chvíli se na poště otevřelo okno a Fanda halekal přes celou náves a mával na Annu. Nemohlo být pochyb, že je to něco důležitého. Anna sedla na kolo, vjela mezi hejno hus, které se s křikem rozlétly a s plácnutím přistály na rybníku.

„Mezistátní hovor!“ volal z okna důležitě Fanda a nakláněl se tak, že div nevypadnul.

Anna vlítla do kabiny a bez dechu popadla sluchátko.

Náhle se jí tvář rozjasnila velkým překvapením.

„Vašku! Vašíčku!“

Vašek volal ze služebního telefonu a měl jen pár minut, aby stačil mámě všechno říct.

Anně hrál ve tváři pobavený úsměv.

„Prosím tě, neblázni, Vašku! Když je Anděla s tátou, tak se jí nemůže nic stát!“

Kdo však starostlivě pokýval hlavou, byl pošťák, který hovor trochu odposlouchával na spojovacím aparátu.

„Ale maminko, věř mi! Anděla mi posílala výkresy!“ bylo slyšet znepokojený hlas Vaška.

„Prosím tě, jeď tam! Jeď tam, než se něco stane!“

Na rozdíl od Anny Fanda velmi zneklidněl.

„Víš, jak bych vypadala, kdybych tam jela?“ řekla Anna s nadhledem.

I po hlase poznala, že je Vašek nešťastný.

„Mně jde mráz po zádech! A tebe zajímá, jak bys vypadala?“

Vydal ze sebe všechno, aby mámu přesvědčil. Ostatně věděl toho od dědy daleko víc, ale netroufal si jít do podrobností.

Anna se vyptávala, jestli dostal dopis, jestli nepotřebuje peníze a hlavně ji zajímalo, kdy se objeví v Praze.

Vašek cítil, že mu vyprší každou vteřinu čas.

„Maminko, jeď tam! Ty tátu neznáš! On se nikdy NEPOLEPŠÍ!“

Fanda v údivu zvedl obočí. Anně přeběhl po tváři lehký úsměv.

„A řekni mi, Vašku: Co je na tom výkresu tak strašnýho?“