Úžasná Zeměplocha – Maškaráda (Terry Pratchett)

Postava přeběhla spletí můstků v provazišti a za ní vlál černý plášť. Kulatý obrys Stařenky Oggové se jasně rýsoval na pozadí otvoru, kterým probíhalo lano svícnu.

Aniž otočila hlavu, řekla: „Zdravíčko, pane Duch. Vrátil jste se pro svou pilu?“

Pak neobyčejně mrštně a rychle oběhla otvor, takže stála stínu na druhé straně tváří v tvář. „Milióny lidí vědí, že jsem tady nahoře.

Vy byste přece neublížil chudáku staré bezmocné ženské, že ne? Oh, pro všechny svaté... moje ubohé staré srdce!“

Pak se skácela dozadu a dopadla na zem tak těžce, že se lano svícnu pohnulo.

Postava zaváhala. Pak ale vytáhla z kapsy pláště kus slabého provazu a vykročila opatrně k ležící čarodějce. Neznámý si klekl vedle Stařenky, obtočil jí provaz kolem rukou a naklonil se kupředu.

Střenčino koleno vyletělo vzhůru.

„Už se cítím mnohem líp, panáčku,“ řekla, když se zapotácel dozadu.

Zvedla se na nohy a chopila se pily.

„Vrátil ses to dodělat, co?“ řekla a zamávala zubatou čepelí ve vzduchu. „Zajímalo by mě, jak jsi chtěl na Valtra hodit tohle. To by se ti tak hodilo, kdyby tenhle dům vyhořel, co? To věřím.“

Postava před Stařenkou, šermující pilou, neohrabaně ustupovala. Nakonec se otočila, přeběhla jednu z nejbližších lávek a zmizela v šeru.

Stařenka vyrazila za ní a stačila zahlédnout, jak postava šplhá dolů po žebříku. Rychle se rozhlédla, zachytila se jednoho z lan, aby se po něm spustila dolů, a uslyšela, jak se někde se skřípěním roztočila kladka.

Rychle klesala a sukně se jí vzdouvaly. Když byla zhruba na poloviční cestě, minul ji velký pytel písku upevněný na opačném konci lana, po němž se spouštěla.

Klesala dál a mezi špičkami svých bot zahlédla, jak někdo zápasí s padacími dveřmi vedoucími do podzemí.

Přistála opodál, ale konec lana z rukou nepustila.

„Pane Sardelli?“

Stařenka vsunula dva prsty do úst a zahvízdala tak, že by se za to nemusel stydět ani zaoceánský parník.

Pak pustila provaz.

Sardelli, kterému se právě podařilo otevřít padací dveře, k ní zvedl hlavu a teprve v tom okamžiku zahlédl temný obrys, který se řítil z temnoty nad jejich hlavami. Šedesát kilogramů jemného písku, uzavřených v jutovém pytli, se zřítilo přímo na padací dveře a s třeskem je přirazilo zpět.

„Buďte opatrný!“ radila Stařenka Sardellimu spokojeně.