8
Člun zpomalil, nyní se jen plazil dopředu. Zatroubila lodní siréna a téměř vzápětí se pod jednou z ohromných plachet rozsvítil obdélník světel. Logan byl unavený, přesto však sledoval, jak se pod plachtou odhrnulo do strany několik sítí proti komárům, jako když se rozevírá divadelní opona. Plavidlo pomalu vplulo pod plachtu a dál do zakrytého přístaviště. Nalevo kotvil další člun, stejný jako ten, ve kterém sem dorazili, napravo pak kotvila řada menších plavidel a vodních skútrů, uvázaných ke krátkým plovoucím molům.
Plowright zavedl vznášedlo do mola ve tvaru U. Po molu přispěchal muž v krátkých kalhotách a květované košili a člun uvázal. Síť se s tichým šuměním zavřela. Logan na ni pohlédl; venku za tlumeně žhnoucími a jiskřícími světly přístaviště se Sudd změnil ve stěnu černé tmy.
Doktor Rush přešel po lávce na molo. „Tudy,“ vyzval Logana. Vedl ho po ochozu z lisovaného kovu ke dveřím a dál po dlouhém molu, podobném tunelu; končilo u rozlehlé stavby připomínající velké říční plavidlo. Konstrukce byla zakrytá ohromnou polyesterovou plachtou podobnou neprůhledné tkanině mylar. Celek vypadal jako cirkusový stan.
„Sedm večer místního času,“ dodal Rush. I v tuto hodinu se dusný vzduch stále ještě lepil na tělo. Z temnoty za sítěmi Logan slyšel bzukot hmyzích křídel a zvláštní zdušené zvuky, vydávané žábami a jinými tvory, kteří se dali jen těžko identifikovat.
Rozhlédl se kolem. „Jmenuje se to tady nějak?“
Rush se rozesmál. „Úředně nijak, většina lidí tomu zde říká Stanice, myslím, že podle Conradova románu Srdce temnoty. Šest hlavních plovoucích stavebkřídel, tvoří základnu Stanice. Jsou označené barvami, a když se o nich mluví, používají se názvy jejich barev. My teď vcházíme do Zeleného křídla. V něm se vykonávají činnosti potřebné pro podporu ostatních oddělení expedicespojení s dodavateli, koordinace přepravy, údržba plavidel a zařízení, a tak různě. A taky je to… nu, říkejme tomu třeba ‚tvář určená pro veřejnost‘.“
Nyní procházeli úzkým průchodem, ošumělým a působícím dosti ponurým dojmem. Po stranách se nacházela řada otevřených dveří. Uvnitř této „stavby“, oddělené od vnějšího prostoru, bylo chladněji. Logan zaznamenal, že stěny jsou skutečně zelené. Zvědavě nahlížel do místností po obou stranách. Ve všech viděl počítače, videokamery na stativech, interaktivní tabule popsané diagramy a legendami k nim. Nepořádně vypadající laboratořezřejmě zaměřené na ekologii a biologiibyly kompletně vybavené soupravami určenými pro vědecké bádání a soupravami pro sběr vzorků. Všechny místnosti přitom měly jedno společné – byly temné a v žádné z nich se nepracovalo.
„Co je tohleto všechno tady?“ Logan kývl hlavou směrem k jedněm otevřeným dveřím.
„Jak jsem už říkaltvář určená pro veřejnost.“
Logan nad tím vysvětlením jen udiveně zavrtěl hlavou. „Ať jde o jak chce jedinečnou věc, k čemu to je, něco zkoumat a studovat v takovémhle zastrčeném místě?“
Rush div že se nerozesmál. „K čemu to je… Tak přesně tohle si taky myslí místní vláda, a my chceme, aby si to myslela. Proč zkoumat a dokumentovat vlastnosti nějakého močálu, proklínaného už od chvíle, kdy byl objeven? Ale kromě tohovláda byla samozřejmě moc ráda, že dostala nějaké peníze za to, že nám udělila potřebná povolení.
Nejspíš jediný užitek, který z toho máme, je, že si sem asi sotva někdo zaskočí na nečekanou návštěvu. Když jsme tu začali pracovat, přizvali jsme jednoho súdánského úředníka. Cestu jsme mu ani v nejmenším neusnadňovali a na dobu, co se tu zdržoval, jsme vypnuli klimatizaci. Teď už ani nepočítáme s tím, že by sem někdo zase ještě zavítal a rušil nás v práci. Ovšemkdyby bylo třeba, práce v laboratořích a kancelářích by se mohla rozjet v pěti minutách.“
Kráčeli dál hlavní chodbou; nyní míjeli pracovny, kde se skutečně něco dělo. Logan si povšiml člověka u počítačového terminálu. Cosi psal, jiný hovořil do polní vysílačky. Zahnuli do další chodby, tentokrát vedoucí do temného kruhového prostoru, od podlahy ke stropu plného širokých pásů z poloprůhl…
