47
Amanda Richardsová vešla do laboratoře forenzní archeologie; v podpaží držela složku. Rozsvítila stropní světla, na okamžik se zastavila ve dveřích a její pohled přebíhal po policích s přístroji, po důkladně umytých laboratorních stolech a ostatních pracovních plochách. Potom přešla ke stolu v koutě laboratoře. Byl tu slabě cítit formaldehyd a jiné konzervační prostředky, do toho se mísil nepříjemný zápach síry.
Amanda se posadila ke stolu, otevřela složku a dlouhou chvíli pozorně pročítala listy papíru uvnitř. Byly to výsledky vyšetření provedených pomocí rentgenové fluorescence, k tomu velmi důležité údaje získané počítačovou tomografií, radiogramy a stručná souhrnná analýza. Výsledky shromáždila Tina Romerová a týkaly se jedinéhomumie krále Narmera.
Amanda složku zavřela, chvilku zůstala zamyšleně sedět, v duchu probírala, co se z ní právě dozvěděla. Potom vstala a připravovala si nástroje. Bude potřebovat skalpely, speciální lněné nitě, které mají vydržet desítky let, pinzety, nůžky, teflonové jehly, sklolaminátový podnos, kusy obinadel z lněného plátna získané z pozůstatků mumií natolik poškozených nebo zetlelých, že se už nehodily k forenznímu vyšetření. Když měla všechno pohromadě, přešla ke stěně s lednicemi a otevřela dveře jedné z nich. Uvnitř byly ostatky krále Narmera. Opatrně vytáhla vozík ven.
Lednice byla podobná těm, které byly v místnosti, kam uložili Fenwicka Marche, který zahynul při pokusu ukrást předměty uložené společně s Narmerovou mumií. Atmosféru v lednici s mumií tvořil inertní plyn, dusík. March zacházel s mumií bezohledně, poškodil obinadla a narušil tak vnitřní mikroklima, bylo tedy třeba všemi prostředky zabránit tomu, aby došlo k rozkladu. To byl hlavní důvod, proč tu nyní Richardsová je. Má za úkol co nejlépe napravit škody, které na mumii napáchal March, a připravit ji k převozu. Mumie se bude důkladněji a ve větším rozsahu restaurovat až ve Stoneově laboratorním komplexu u Londýna.
Richardsová vyklopila podpěrnou tyč ve spodní části vozíku a zapřela ji o podlahu. Natáhla si latexové rukavice, nasadila si chirurgickou masku a pozorně mumii prohlížela. Technici již v odvětrávací komoře odstranili z plátěných obinadel sloučeniny, které posloužily jako starověký pekelný stroj, Richardsová však přesto s mumií zacházela s co největší opatrností.
Zkoumala mumii dál. Zvlášť se věnovala poškozeným obinadlům na rukou, na hlavě a především na hrudi, kde byla látka poničena nejvíc. Stále jí nedopřávala klidu myšlenka jak to, že Fenwick Marchjeden z nejváženějších archeologů na světědokázal něco takovéhleho provést nejen proto, aby mumii okradl, ale navíc že to udělal takovým hrubým, neprofesionálním způsobem. Je až k neuvěření, jak může na člověka působit smrtonosné lákadlo starověkého pokladu. March přece takové poklady studoval a rukama mu procházely celý jeho život. Snad tento nálezfaraón Narmerbyl na něj nakonec přespříliš, poslední kapka, která zlomila jeho charakter.
Richardsová si přichystala UV lampu. Její úvahy možná vypadaly jako necitelné, ale nijak zvlášť ji nemrzelo, že March je ze hry. V archeologických laboratořích se vždy choval jako tyran, do všeho mluvil, každého opravoval, trval na tom, aby se věci dělaly tak, jak chtěl on, neustále se vyvyšoval nad ostatní, zastrašoval je nebo si na ně stěžoval. Tato expedice byla druhá, kdy s ním Richardsová pracovala; projevoval se tu mnohem hůř než předtím. Celé jeho chování možná úzce souviselo s jeho nutkavým záměrem mumii okrást. Richardsová tyto úvahy nakonec odbyla pokrčením ramen. Jistá si byla jedinýmkdyby March žil a kdyby mumii poškodil někdo jiný, on by jí teď neodbytně koukal přes rameno, mračil by se, komentoval a opravoval by každý její pohyb, napomínal ji a vytýkal jí, že všechno dělá špatně.
Nyní byl v laboratoři forenzní archeologie nádherný klid a ticho.
Richardsová pomalu přejížděla UV lampou nad mumií. Poškozené pruhy plátna v jejím světle fluoreskovaly bledě zlatavým odstínem. Na svrchních vrstvách obinadel, t…
