Julian Barnes je britský spisovatel, esejista a literární kritik, známý svou eklektickou tvorbou, která se pohybuje na pomezí literární fikce a filozofických úvah.
Barnes se narodil roku 1946 v Leicesteru. Vystudoval moderní jazyky na Oxfordské univerzitě, kde se zaměřil na francouzskou literaturu, což se promítlo i do jeho pozdější tvorby. Po studiích pracoval jako lexikograf a později jako literární kritik pro několik britských periodik, včetně časopisů New Statesman a The Times Literary Supplement. Jeho život je úzce spjat s literárním prostředím a se svou manželkou, literární agentkou Pat Kavanaghovou, sdílel dlouhá léta intenzivní uměleckou a osobní spolupráci až do její smrti v roce 2008.
Barnes se proslavil zejména jako autor románů, které zkoumají komplexní lidské otázky, jako jsou láska, smrt, paměť a identita. Jeho dílo se vyznačuje experimentováním s formou a stylem, často obsahuje prvky postmodernismu, ironie a intertextuality. Mezi jeho nejznámější díla patří román Flaubertův papoušek (Flaubert’s Parrot, 1984), který zkoumá život a dílo francouzského spisovatele Gustava Flauberta prostřednictvím literární detektivky. Tento román byl nominován na prestižní Bookerovu cenu a upevnil Barnesovu pozici v britské literární scéně.
Kromě Flaubertova papouška patří mezi jeho další známá díla Historie světa v 10 a půl kapitolách (A History of the World in 101 Chapters, 1989), což je experimentální román, který prostřednictvím série na sebe volně navazujících příběhů představuje alternativní pohled na lidskou historii. V roce 2011 získal Bookerovu cenu za román Vědomí konce (The Sense of an Ending), což je introspektivní dílo o paměti, sebereflexi a morálních důsledcích lidských činů.
Barnes se také věnoval esejistice a literární kritice, kde prokazuje svůj hluboký zájem o francouzskou kulturu a historii. Často píše o tématech spojených s evropským intelektuálním dědictvím, což z něj činí jednoho z nejvýraznějších britských autorů své generace. Jeho styl je charakterizován intelektuálním humorem, hlubokou empatií k postavám a schopností přesně a srozumitelně zpracovat filozofické otázky.
Dějiny jsou lži vítězů…… a také sebeklam poražených.
Když čteš dobrou knihu, neutíkáš pryč od života. Naopak se do něj noříš hlouběji.
Je to jeden z rozdílů mezi mládím a stářím. Když jsme mladí, přisuzujeme ostatním lidem různou budoucnost. Když jsme staří, přisuzujeme jim různou minulost.
Umění je srozumitelné. Život nikoli.
Není snad tou nejspolehlivější rozkoší, naznačuje Flaubert, rozkoš z očekávání? Komu je zapotřebí vlámat se do pustého podkroví naplněných tužeb?
Mezi přibýváním a růstem je velký rozdíl.
Po čtyřicítce lze podstatu života shrnout jedním jediným slovem: Odříkání.
Problémem není to, jak zní odpověď, ale jaká je otázka. Pečlivě vypracovaná otázka je svého druhu už vlastně odpověď.
Dostanete se z toho asi tak jako racek z ropné skvrny – křídla budete mít už navždy slepená dehtem.
Hledáte-li si přátele mezi zesnulými, má to jednu výhodu – city k nim nikdy neochladnou.
Občas mě nevědomost mladých dráždí. Taková nevědomost je svého druhu tichem.
Julian Barnes
