Cesta do Ašchabadu

Mír pokračuje

Zvykli jsme si na volnost v poušti,

nyní jsme zavřeni v pevnosti

My, kteří viděli, jak hroutí se v nicotu kúšanské stany,

dvakrát denně vycházíme na execírku,

tam a zpět pochodujeme týmiž ulicemi

Bez bubeníků, bez trubače,

dvakrát denně, den co den, i za větrných bouří

zanášejících vylidněné město pískem

Ořváváni komandýry, instruktory, inspektory,

z nichž nejhorší je seržant Ulad,

přestýláme lůžka, zametáme světnice,

loupáme brambory, čistíme zeleninu

My, kteří přihlíželi konci midjánské země,

odklízíme písek, prohlubujeme studny,

nosíme vodu pro velbloudy, pro mezky

Zásobovatelé se objevují zřídka. Platíme jim jen

        mírové ceny

Dochází píce

Stahujeme kůže z mršin,

solíme je

a odevzdáváme do skladu

Pečujeme o výzbroj a výstroj,

mastíme boty a řemení,

zašíváme a záplatujeme, a co je nejodpornější —

        musíme prát,

prát své šaty,

pořád prát, prát, prát prádlo, onuce, ovinovačky

        i plátěný svrchní oděv,

proč, když písečné blechy beztak štípou pořád stejně

A mírový plat — dva sous denně —

nestačí legionáři ani na mýdlo

Beduínové si postavili stan před hradbami,

lůj z tlustého berana schválně nechají kapat do ohně,

šklebí se, činí posměšné posunky

a my si jich nesmíme všímat

To že je služba?

To že je služba?

Místo čekání na povel Vpřed,

místo válečné slávy

jednotvárná práce, učení disciplinárních odstavců,

bzučení much

Stráže střílejí jen tak

po supech a po psech — je mír!

Četnická hlídka

je v našich kasárnách vzácnou návštěvou