CATORCE
Co děláte, když máte v hlavě tmu?
Asi odpovídáte na otázky. Bylo tam hodně lidí a padalo hodně otázek, protože šlo o zajímavý právnický problém.
A i když je vám celkem jedno, jak moc nebo jak málo jim toho řeknete, zůstává ve vás pořád něco jako instinkt, podle kterého odpovídáte a snažíte se vše zjednodušit. Neměl jsem tušení, kde k těm penězům přišel. Ani Cathy to nevěděla. Jenom si myslel, že on by mohl být ten, kdo ji zmlátil. Já byl její přítel. Jen jsem si to chtěl ověřit a on mě překvapil. A nakonec mi štěstí přálo.
Deeleen se mohla pominout vzteky, že to celé prospala. Patty byla rozhodný, precizní, rozhněvaný a dokonale se vyjadřující svědek.
Připravil jsem si svou verzi, kterou jsem řekl asi čtyřicetkrát. Ano pane, byl to ode mne nesmysl, pokoušet se ho najít v moři. Počkal, až vylezu na palubu a pak mě omráčil. Probral jsem se ve chvíli, kdy přelézal do druhé lodi. Viděl jsem, jak ztrácí rovnováhu a padá do vody. Viděl jsem ho plavat. Chtěl chytit tu druhou loď, ale plula tak rychle, že ji nemohl dohonit. A já byl příliš zesláblý a otupělý na to, abych se mohl o něco pokusit. Myslím, že jednou jsem ho zaslechl volat. Nastartoval jsem velkou loď a jel ho hledat, ale když jsem tu druhou loď našel, byla prázdná.
Brzy se mi podařilo vyvolat u reportérů naprostý nezájem. Mluvil jsem dlouho a zeširoka. Klidně jsem se dvacet minut zabýval charakteristikou vlastností Play Pen a dalších dvacet trupem Rut Cry. Pořádal jsem hodinové přednášky o zjištění vlastní polohy pomocí kompasu a o tom, jaké tam bylo počasí. Poslouchali a poslouchali, až jim začala klesat víčka, padat brady a zívali jeden přes druhého. O tom, jak jsem Juniora Allena viděl s hlavou vklíněnou do kotevních drápů, tancujícího na bludných proudech, jsem neřekl nic.
A ještě něco děláte, když máte v hlavě tmu.
Naučíte se zvyknout si na ni. Na všechny její odstíny. Na tmu žhavého slunce na pláži a tmu po intenzívní tělesné námaze. Na malou tmu po alkoholu. Malou tmu Tygrových děvčat. Ale ty nemají dlouhé trvání. Tělo se uzdravuje, ale jedna jeho část vydechla za tou průhlednou fólií naposled.
Jednou za čas přijdou, aby vám položili zase nějaké otázky, ale vy se tváříte vlídně, trochu přihlouple a velmi zdvořile. Švagrová přijela, vzala si, co z té paní zůstalo, a odvezla to na sever, aby se tomu uspořádal přiměřený pohřeb do rodinné hrobky.
Jednoho dne jsem zjistil, že jsem s penězi téměř na suchu. A do téhle záležitosti jsem se pustil pro peníze. Byl jsem k smíchu. Někde vzadu za srdcem jako bych cítil, jak se tiše směje, takovou sotva slyšitelnou melodii. Komupak se to smějeme, miláčku, říkalo to.
Tak jsem vzal to, co z mých financí ještě zbývalo, jel nahoru do New Yorku, ubytoval se v laciném hotelu a zavolal Harryho. Ukázal jsem mu, co mám. V očích se mu zablesklo, i když mi tvrdil, že to nestojí za nic. Dal jsem mu jeden, který vypadal, že má nejmenší cenu. Dohodli jsme se, že sedm procent, z prodeje bude jeho. Trvalo mu to půl druha dne. Přinesl mi tři tisíce osm set třináct dolarů. Druhý den prodal jeden po druhém další dva, a za každý mi dal o něco víc než čtyři tisíce. Čtvrtý prodával celý den. Pět tisíc a něco. Když jsem mu dával poslední, něco mi říkalo, že ho už nikdy neuvidím, tak jsem mu tvrdil, že ten nejkrásnější z celé úrody mám schovaný. Chtěl ho vidět. Řekl jsem, že ho uvidí hned, jak přinese peníze za pátý kámen. Tím jsem ho postavil před neřešitelný problém. Nevěděl, jak naložit s vlastní chamtivostí. Takže přišel znovu a měl něco přes pět tisíc. Když jsem mu řekl, že už žádný další nemám, nepřipadal mi dostatečně zklamaný. Z toho jsem poznal, že počítal se vším. Já ale taky. Nechal jsem Harryho, ať si klidně vyrazí dveře z koupelny a kluk, který obsluhoval výtah, mě za deset dolarů odvezl do suterénu, kde už mě čekal o něco dražší chlapík, a ten mě zadními dveřmi pustil do postranní uličky. O čtyřicet minut později jsem už seděl ve vlaku do Philadelphie, kde jsem chytil letadlo na Floridu.
Jednoho zářijového odpol…
