John Galsworthy

John Galsworthy byl anglický prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932. Pocházel ze zámožné právnické rodiny a studoval námořní právo na prestižních anglických školách, jako byly Harrow a Oxford. Po získání doktorátu práv v roce 1889 se rozhodl místo právnické praxe věnovat literatuře a s podporou otcových peněz cestoval po světě. Během svého pobytu v jižních mořích se seznámil s Josephem Conradem, což Galsworthyho definitivně přesvědčilo o tom, že chce být spisovatelem.

Osobní život Galsworthyho byl komplikován jeho láskou k manželce vlastního bratrance Adě, což ho postavilo do konfliktu s rodinou i vyššími společenskými vrstvami. Po několika letech, kdy jeho manželství s Adou bylo právně nevyřešeno, se s ní mohl v roce 1905 oženit. Manželství s ní trvalo až do jeho smrti a byla to pro něj stabilní životní základna.

Jako spisovatel debutoval Galsworthy v roce 1897 povídkovým souborem Ze čtyř stran světa a v následujících letech vydal několik románů. Průlom přišel až s jeho třetím románem Ostrov pokrytců (1904), který satiricky zobrazuje anglickou vysokou společnost a kritizuje kastovní systém. Tento úspěch Galsworthyho povzbudil k dalším románům, mezi které patří známá trilogie Sága rodu Forsytů, která zkoumá různé vrstvy anglické aristokracie a jejich sociální charakteristiky. Po vydání románů V pasti (1920) a K pronajmutí (1921) se stal uznávaným autorem.

Dalšími významnými díly byly trilogie Moderní komedie (1924–1928) a trilogie Konec kapitoly (1931–1933). Galsworthyho dílo se vyznačuje sociální kritikou, zejména zaměřenou na sobectví anglické aristokracie, ale zároveň se pokoušel naznačit možnosti morální reformy společnosti. I když s postupem let jeho ironie a kritika slábly, jeho příběhy zůstávají významným příspěvkem do tradice anglického kritického realismu.

V roce 1932 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu za jeho vynikající vypravěčské umění, které dosáhlo vrcholu v díle Sága rodu Forsytů.

• Ze čtyř stran světa (From the Four Winds, 1897)
• (Jocelyn, 1898)
• Vila Rubein (Villa Rubein, 1900)
• Ostrov pokrytců, 1930 (The Island Pharisees, 1900)
• Forsytovo nanebevzetí, 1988 (The Salvation of a Forsyte, 1900)
• Stříbrné pouzdro (The Silver Box, 1906)
• Svár, 1930 (Strife, 1909)
• Vlastník (The Man of Property, 1906)
• Venkovské sídlo, 1933 (The Country House, 1907)
• Komentář, 1930 (A Commentary, 1908)
• (Joy, 1909)
• Bratrství, 1917 (Fraternity, 1909)
• Spravedlnost (Justice, 1910)
• Patricij, 1921 (The Patrician, 1911)
• Hostinec klidu (The Inn of Tranquillity, 1912)
• Tmavý květ, 1928 (The Dark Flower, 1913)
• Rod Freelandů, 1931 (The Freelands, 1915)
• Jabloň, 1939 (The Apple Tree, 1916)
• Věčnost (Beyond, 1917)
• Pět povídek (Five Tales, 1918)
• Světec, 1930 (A Saint’s Progress, 1919)
• Podfuk (The Skin Game, 1920)
• V pasti (In Chancery, 1920)
• Probuzení (Awakening, 1920)
• K pronajmutí (To Let, 1921)
• Oddanost (Loyalties, 1922)
• Sága rodu Forsytů I.-III., 1926 (The Forsyte Saga, 1922)
• Starý Angličan (Old English, 1924)
• Karavana (Caravan, 1925)
• Útěk, 1927 (Escape, 1926)
• Nové a staré verše (Verses New and Old, 1926)
• Moderní komedie (A Modern Comedy, 1928)
• – Bílá opice (The White Monkey, 1924)
• – Tiché vábení (A Silent Wooing, 1927)
• – Stříbrná lžička (The Silver Spoon, 1926)
• – Kolemjdoucí (Passers By, 1927)
• – Labutí píseň (Swan Song, 1928)
• Na burze Forsytů (Chance on Forsyte’s, 1930)
• Dvě eseje o Conradovi (Two Essays on Conrad, 1930)
• Konec kapitoly (End of the Chapter, 1934)
• – Společnice (Maid In Waiting, 1931)
• – Kvetoucí pustina, 1934 (Flowering Wilderness, 1932)
• – Napříč proudem, 1934 (Over the River, 1933)
• Sebrané básně (Collected Poems, 1934)
• Vybrané novelly, 1915
• Moderní komedie I.-III. / Sága rodiny Forsytů IV.-VI., 1930
• Silnější než smrt, 1930
• Na burse Forsytů, 1931
• Sestra, 1932
• Stařec a smrt, 1932
• Vzpomínky, 1933
• Vila Rubein, 1934
• Poslední kapitola I.-III., 1935 / Konec kapitoly, 1992
• Poslední karta, 1938

To, po čem nevíce toužíme, nás nakonec zotročí.

Co je život jiného, než řada stanic, kde jsme zmeškali nebo chytili svůj vlak.

Úcta k druhým je důvodem, proč si člověk váží sám sebe.

Láska vás přemůže a vy jste ztraceni. Pokud přijde, uvítáte ji a bude vám jedno, jestli vás zabije, nebo ne.

Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti, nebo němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou.

John Galsworthy