Komáři (William Faulkner)

( OSM HODIN )

„Ne, pane,“ opakoval synovec trpělivě. „Je to dýmka.“

„Tak dýmka?“ zopakoval major Ayers a zíral na něj tvrdýma, vlídnýma očkama. „Tak vy vyrábíte dýmky?“

„Vyrábím tuhle,“ roztržitě odpověděl synovec.

„To jste asi vyrazil a svoji nechal na břehu, ne?“ nadnesl po chvíli major Ayers.

„Né. Já z nich nekouřím. Já akorát vyrábím novej druh.“

„Aha, chápu. Pro trh.“ Mysl majora Ayerse začínala doutnat. „Zpeněžíte ho, což? A Američani by kupovali nový druh dýmky, jen co je pravda. Už jste samozřejmě uzavřel nějakou tu dohodu o uvedení na trh?“

„Ne, já ji akorát vyrábím. Pro zábavu,“ vysvětloval synovec trpělivým tónem, který se používá v rozhovoru s natvrdlými dětmi. Major Ayers zíral na jeho skloněnou, zaujatou hlavu.

„Ano,“ souhlasil. „Nejlepší je nikomu nic neříkat, dokud nemáte v kapse všechny výrobní kalkulace. Vůbec se na vás nezlobím. Ale až je budete mít hotový, budete potřebovat kapitál: takový ty věci, znáte to. A pak… stačí v pravou chvíli ztratit slůvko před přáteli, což?“

Synovec zvedl oči. „Slůvko před přáteli?“ zopakoval. „Hele, já si tu akorát dělám dýmku, povídám vám. Dýmku. Jen tak, abych něco dělal. Pro zábavu.“

„Máte svatou pravdu,“ uhlazeně souhlasil major Ayers. „Já se neurážím, chlapče drahá. Nezlobím se na vás, vůbec se na vás nezlobím. Sám jsem si tím prošel.“