Komáři (William Faulkner)

( PĚT HODIN )

„Ale konečně zase plujeme,“ opakovala v pravidelných intervalech paní Maurierová s nádechem odtažitosti a zaposlouchávala se znova a znova do docela družného lomozu, který tu a tam zazněl zpod kajutních schůdků. Zanedlouho si hostitelčina soustředění povšimla paní Wisemanová, zarazila se a též se zaposlouchala.

„Už zase?“ pronesla s neblahým tušením.

„Obávám se, že ano,“ odvětila nešťastně ta druhá.

Pan Talliaferro se rovněž zaposlouchal. „Snad bych měl raději…“ Paní Maurierová jej zmrazila pohledem a paní Wisemanová řekla:

„Chudáčci malí. Bylo toho na ně za těch posledních pár dnů moc.“

„Ti z toho asi nikdy nevyrostou,“ dodal pan Talliaferro s poddajnou lítostí, a přitom toužebně naslouchal tomu mlhavě družnému hluku. Paní Maurierová mu naslouchala chladně, odtažitě a zamyšleně. Řekla: „Ale v každém případě konečně zase plujeme.“