( 6 )
Neteř už na osamělého hosta několikrát okázale zazívala: byla připravena; všimla si, že její bratr začíná jevit první příznaky stavu, v němž se obvykle prudce zvedal od stolu a se zabručením odcházel. Pohotově se zvedla.
„No,“ pronesla čile, „děsně ráda jsem vás poznala, Marku. Příští léto zase přijedeme, tak si to musíme zopakovat, jo?“
„Patricie,“ pronesla její teta. „Sedni si.“
„Promiň, teto Pat. Ale Josh po mně chce, abych u něj dneska večer chvíli poseděla. Zítra odjíždí,“ vysvětlovala hostu.
„Copak vy nejedete taky?“ zeptal se Mark Frost.
„Ano, ale dneska jsme tu poslední večer a Gus chce, abych –“
„Já teda ne,“ popřel to chvatně její bratr. „Kvůli mně si nemusíš dělat násilí.“
„No, já asi stejně půjdu.“
Její teta zopakovala „Patricie“.
Neteř jí však nevěnovala pozornost. Obešla stůl, a dřív než mohl host vstát, podala mu ruku. „Na shledanou,“ opakovala. „Na viděnou příští léto.“ Její teta opět přísně pronesla „Patricie“. Neteř se otočila u dveří a zdvořile řekla: „Dobrou noc, teto Pat.“
Její bratr vyšel do schodů. Pospíšila si za ním, ačkoli za ní z jídelny teta volala „Patricie!“; a vyběhla schody právě včas, aby zahlédla, jak se za ním zavírají jeho dveře. Zkusila vzít za kliku, ale bylo zamčeno, a tak se sebrala a tiše odešla k sobě do pokoje.
Ve tmě se svlékla a lehla si na postel; za chvíli ho slyšela, jak se štrachá a cachtá v koupelně mezi jejich pokoji. Když ty zvuky odezněly, vstala, tiše ze své strany vlezla do koupelny a opatrně zkusila kliku jeho dveří. Odemčeno.
Rozsvítila a roztočila kohoutek od sprchy, až voda začala zuřivě bušit do vany. V pravidelných intervalech začala pod sprchu strkat hlavu: brzy ji to začalo pálit a studit; zadržela dech, jako by se chystala potopit, a skočila pod ni. Svírala kus mýdla a choulila se, třásla se a ječela, a voda ji zatím bodala do pevného, prostého těla i do těch zářivě bílých plavek bílé kůže, cuchala jí hrubé vlasy, pálila ji a oslepovala.
Znovu otočila kohoutkem a miniaturní, ledově čistá vodní bouře se zarazila; když se energicky vydrhla ručníkem, bylo jí stejné horko jako předtím, i když si už nepřipadala tak ulepená, a tak se už pomaleji vrátila k sobě do pokoje a oblékla si čisté pyžamo. Byl na něm ještě stále původní pásek. Pak bosky, potichu došla ke dveřím bratrova pokoje a zaposlouchala se.
„Bacha, Joshi,“ zavolala náhle a vrazila do dveří, „jdu k tobě.“
V pokoji byla tma, ale ona rozeznala na posteli jeho siluetu, proběhla pokojem a skočila vedle něj, až se postel zatřásla. Škubl sebou a posadil se.
„Tak hele,“ vykřikl, „co mě tady takhle otravuješ?“ Zvedl se ještě o kousek: krátký, urputný zápas, a neteř se žuchnutím přistála na podlaze. Tlumeně a překvapeně hlesla „Au“. „A teď mazej odsuď a už sem nelez,“ dodal její bratr. „Chci jít spát.“
„Ale no tak, chvilku mě tu nech. Já tě nebudu otravovat.“
„Celej tejden se mi motáš pod nohama, a teď si sem eště přijdeš, když chci spát? Okamžitě odsuď vypadni.“
„Jenom chvilinku,“ žadonila. „Já budu úplně zticha, když se ti chce spát.“
„Ty zticha nebudeš. Mazej odsuď.“
„Prosímtě, Gusi. Přísahám, že budu.“
„Tak dobře,“ souhlasil nakonec neochotně. „Ale jestli začneš –“
„Budu úplně zticha,“ slíbila. Rychle se uložila k němu na postel a zůstala strnule ležet na zádech. Venku v horké tmě skřípal a chřestil a bzučel hmyz. V rozlehlém pokoji však bylo ticho a chladno a záclony na okně se zachvívaly jemným vánkem.
„Joshi.“ Ležela na zádech, úplně tiše.
„Hm.“
„Ty jsi s tou lodí něco udělal?“
Po chvíli řekl: „S jakou lodí?“ Byla zticha, napjatě poslouchala. Řekl: „Proč? Proč bych jako měl něco dělat s lodí? Proč si myslíš, že jsem s ní něco udělal?“
„Tak udělal? Čestně?“
„Ty jsi blázen. Já na ni ani nesáh – já tam dole ani nebyl, akorát jednou, to ráno, jak jsi tam za mnou vlezla. Proč bych s ní něco dělal?“ Leželi bez hnutí, jaksi nervosně. Náhle se zeptal: „Ty jsi někomu říkala, že jsem s ní něco udělal?“
„Nebuď moula. Já to na tebe neřeknu.“
„To si teda piš, že neřekneš. Já…
