Celá e-kniha Jatka č.5 aneb Křížová výprava dětí ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Tenhle poměrně útlý román je svým žánrem naprosto výjimečný. Málokoho by totiž napadlo napsat autobiografickou SF. Tahle je možná jediná, možná ne, ale určitě nejznámější.
Když se Kurt Vonnegut vrátil z druhé světové války domů do Indianopolisu, pokoušel se neůspěšně napsat o hrůzných zážitcích ze zajetí a bombardování knihu. Zpočátku se mu dařilo psát jen o odlišných, mírových tématech. Až po 24 letech vyšla tato kniha, sugestivní vyprávění Vonnegutova alter ega Billyho Pilgrima, který nevydržel tlak svých zážitků a zešílel.
Mrazení vyvolá už říkanka uvozující příběh:
Hovada ve chlívě bučí, probouzí malého spáče, avšak božské Jezulátko ani málo nezapláče.
Asi není třeba připomínat, že vojáci jsou hovada a válka je chlív.
Billy prožívá stejné trable jako jeho autor. Narukuje do války, v Ardennách je zajat bez jediného výstřelu a převezen do zajateckého tábora. Protože jeho spolubojovníci postupují a tlačí němce za hranice, je přesunut s ostatními do nádherných Drážďan. Tam dostanou ubytování v páté budově bývalých jatek a přežijí jeden z nejstrašnějších kobercových náletů druhé světové. Měřeno počtem mrtvých druhý nejhorší, hned po náletu zápalnými pumami na Tokyo. Vlastně můžeme říct, že ve srovnání s tímto nádherným městem dopadla Hirošima docela dobře.
Pokud by někdo chtěl demonstrovat nesmyslnost války, je toto skvělý příklad. Drážďany byly městem bez strategického průmyslu, naopak plné nádherných architektonických a uměleckých památek. Kromě civilního obyvatelstava tam bylo i dost vojáků, ovšem z velké části šlo o spojenecké zajatce, jako byl Kurt Vonnegut. Tak to chodí.
A Billy cestoval časem do zoologické zahrady na Tralfamadoru. Bylo mu čtyřicet čtyři let, byl vystavován pod geodetickou kopulí. Hověl si v lenošce, která mu za cesty vesmírem byla kolébkou. Byl nahý. Tralfamadořané se zajímali o jeho tělo - o celé. Byly jich venku tisíce, stáli a zdvihali ručičky, aby si ho jejich oči mohly prohlédnout. Billy byl na Tralfamadoru už celých šest pozemských měsíců. Přivykl těm davům.
Útěk nepřicházel v úvahu. Atmosféra za stěnami kopule byla čirý kyanid a Země byla vzdálena 446 120 000 000 000 000 mil.
Takže Billyho z jeho pozemzkého pekla zachránili Tralfamadořané a dobře se o něj v zoo starali. Tak to chodí.
(Originál: Sloughterhouse five or Childerns crusade, Vydal Volvox Globator)
Jaroslav Houdek, 14.5.2001, ScifiWorld
— 1 —
Jeho děj, viděný Billym pozpátku, vypadal asi takhle: Americká letadla, plná děr a raněných a mrtvol, se pozpátku vznesla z anglického letiště. Nad Francií se k nim pozpátku připojilo několik německých stíhaček a z některých letounů a jejich posádek vysály kulky a střepiny. Totéž udělaly zříceným americkým bombardérům dole na zemi a letadla mohla pozpátku vzlétnout, aby se připojila k formaci. Formace letěla pozpátku nad německé město stojící v plamenech. Bombardéry otevřely dveře pumovnic, vyvinuly zázračnou magnetickou sílu, která ztišila plameny, stáhla je do válcovitých ocelových nádob a tyto nádoby vytáhla vzhůru do útrob letadel. Nádoby byly spořádaně zavěšeny na věšáky. Němci měli dole své vlastní zázračné vynálezy, jimiž byly dlouhé ocelové roury. Používali jich k vysávátí dalších střepin z posádek a letounů. Nicméně několik Američanů stále ještě bylo raněných a některé bombardéry byly v povážlivém stavu. Nad Francií ale opět přiletěly německé stíhačky a všechno a všechny daly do pořádku, takže zas vypadaly jako ze škatulky. Když se bombardéry vrátily na základnu, ocelové nádoby byly z věšáků sejmuty a dopraveny lodí zpátky do Spojených států amerických, kde dnem a nocí pracovaly celé továrny ne jejich rozmontování, na oddělelní jejich nebezpečného obsahu od minerálů. Bylo dojemné, že tuto práci vykonávaly převážně ženy. Minerály byly pak dopraveny odborníkům v odlehlých končinách. Jejich úkolem bylo uložit je do země, chytře je skrýt, aby už nikdy nikomu nemohly ublížit.
— 2 —
