Dario Fo

Dario Fo byl italský dramatik, herec a spisovatel, který se stal známým díky své jedinečné divadelní tvorbě, která vyjadřovala odpor vůči oficiální kultuře a společenským normám. V roce 1997 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Ačkoliv vystudoval architekturu, jeho skutečná vášeň směřovala k divadlu, v němž se stal významným autorem, režisérem a hercem.

Se svou manželkou Francou podporoval a vedl divadelní společnost, ve které se zaměřil na tvorbu frašek a grotesek, jež reagovaly na aktuální politické a společenské dění. Fo ve své tvorbě navazoval na antické satiriky a středověkou komedii, využíval improvizaci a avantgardní divadelní formy. Jeho postavy, často inspirované šašky a potulnými komedianty, se stávaly mluvčími lidových vrstev, a Fo se tak stal kritikem autoritativních režimů.

Mezi jeho nejznámější a nejvlivnější díla patří Komické mysterium (1969), které mu zajistilo světovou proslulost. Toto divadlo jednoho herce, v němž Fo hrál všechny postavy, se stalo symbolem jeho inovativního přístupu k divadelnímu umění. Dalšími významnými hrami jsou Náhodná smrt anarchisty (1974) a Papež a čarodějnice (1989).

Dario Fo byl nejen dramatikem, ale také aktivním komentátorem současné politiky a kultury. Jeho práce byla zásadní pro vývoj moderního evropského divadla a jeho kritika moci, náboženství a společnosti i nadále zůstává inspirací pro současné autory.

• Archandělé nehrají biliár, 1963 (Gli arcangeli non giocano al flipper, 1959)
• Isabella, tři karavely a podfukář, 1972 (Isabella, tre caravelle e un cacciaballe, 1963)
• Nepokradeš (Settimo: ruba un po’ meno, 1964)
• Mistero buffo, 1977 (Mistero buffo, 1969)
• Otevřené manželství (Coppia aperta quasi spalancata, 1983)
• Jak byla Františka celá unešená, 2004 (Il ratto della Francesca, 1994)
• Svatý komediant František, 2001 (Lu Santo jullare Francesco, 1997)
• Objevení Ameriky Johanem Padanem, 2005 (Johan Padan a la descoverta de la Americhe, 1991)
• První Ježíškův zázrak, 2005 (Il Primo miracolo di Gesú bambino, 1969)
• Marcolfa, 2008 (La Marcolfa, 1958)
• Alenka v říši nedivů, 2010 (Alice nel paese senza meraviglie, 1997)

Divadlo, literatura, umělecký projev, který nepromlouvá ke své době, postrádá význam.

Satira je nejúčinnější zbraní proti moci: moc nesnese humor, ani takzvaní demokratičtí vládci, protože smích zbavuje člověka strachu.

Naší vlastí je celý svět. Naším zákonem je svoboda. Máme jen jednu myšlenku, revoluci v našich srdcích.

Neexistuje větší rovnostář než hloupost v lidech, zvláště když mají tito lidé moc.

Dario Fo