5
Smrt Arieha Cohena zastavila veškerou práci s plazmidem a jeho jedem v otevřené laboratoři. Strauss nařídil, aby se všechno provádělo v rizikové laboratoři v suterénu. Přístup tam měl jenom Anderson a Myra Freedmanová, laboratorní zvířata se jim budou dodávat tam.
Představa, že bude pracovat při tak přísných bezpečnostních opatřeních, Andersona nijak netěšila, ale uznal, že je to nezbytné. Laboratoř tohoto druhu je zařízena pro práci se zvlášť nebezpečnými materiály především proto, aby nemohly proniknout do vnějšího světa.
Prvním opatřením je rozdíl v atmosférickém tlaku. V laboratoři se stále udržuje nižší tlak než v okolí, takže nemůže dojít k úniku vzduchu. Lidé, kteří tu pracují, pochopitelně přicházejí a odcházejí, ale musejí pokaždé absolvovat složité procedury; odloží veškerý svrchní oděv, projdou několika tlakovými komorami a sprchami, a teprve pak si mohou obléci kombinézu, holínky a nasadit respirátor. Žádný předmět nesmí tento prostor opustit, dokud není zajištěno, že je neškodný; v případě biologické kontaminace musí projít sterilizačním autoklávem, vybaveným dvojími dveřmi a zabudovaným do zdi.
Pro ochranu pracovníků se při práci s bakteriemi a viry běžně používá digestoř. Je to skříň se skleněnou přední stěnou, s rukávy pro ruce a sadou osvětlovacích zařízení uvnitř, včetně ultrafialového zářiče pro vydezinfikování, když se práce dokončí. Dno je vodotěsné plato, které se, dojde-li k náhodnému úniku materiálu, může zaplavit sterilizačním roztokem. Ochrana, kterou digestoř zajišťuje, má na druhé straně nevýhodu v tom, že ruce v ochranných rukávech a rukavicích mají nižší citlivost. Nikdo je nemá v oblibě. Všechno trvá dvojnásobně dlouho.
Když se změněný tlak v suterénu ustálil, Anderson se osprchoval, oblékl si ochranný oděv a prošel tlakovou komorou. Upravil si na obličeji respirátor, aby ho netlačil, i když z dřívějších zkušeností dobře věděl, že po několika hodinách práce se nedá najít jediná poloha, při níž by nevadil. Myra se k němu připojila v podobném oděvu, holínkách a s respirátorem. Viděl, jak se na něj usmála očima, a kývl na ni. Bude to dlouhý den.
„Zplať pámbu,“ řekla Myra, když se zase potkali venku před tlakovou komorou. „Připadám si jako jeptiška.“
Vyjeli do šestého patra, kde na ně čekal Strauss. „Všechno v pořádku?“ zeptal se. Anderson mu referoval, že zopakovali Cohenovy pokusy s ještě větším zředěním a založili testy na dvě další antibiotika. „Výtečně. Doktore, kdybyste dovolil, ještě na slovíčko.“ Anderson se ušklíbl na Myru a následoval Strausse do jeho pracovny. „Volali mi z vojenského velitelství v Hadeře,“ řekl Strauss.
„Aha,“ pronesl Anderson.
„Vaše ‚nehoda‘ na pláži byla trochu dramatičtější, než jste mi řekl.“
Anderson se omluvil, že nechtěl dělat rozruch, aby se nezdržovali od práce.
Strauss se usmál. „Anglická zdrženlivost?“
„Jsem Skot,“ opravil ho Anderson.
„Pardon,“ usmál se znovu Strauss. „Paní Straussová a já bychom se cítili poctěni, kdybyste nás dnes navštívil a povečeřel s námi.“
Večer s Jacobem a Miriam Straussovými Andersena potěšil.
Doufal, že Strauss se zase rozhovoří o vědě a medicíně, jako když se viděli poprvé v jeho kanceláři, ale k tomu nedošlo. Kvůli Miriam, která nebyla ani lékař, ani vědec, měla konverzace obecnější ráz. Anderson jim povídal o svém domově v dumfrieském hrabství a jaké vyváděli se sestrou na gallowayských kopcích v mládí skopičiny. Miriam se hlasitě smála, vrtěla hlavou a šibalsky mhouřila oči: „Cítím s vaší ubohou matkou!“
„Máte děti?“ zeptal se Anderson.
Miriamina tvář se trochu zachmuřila, ale pak se zase usmála: „Dva chlapce. Dov je biolog jako otec. Pracuje v Americe…“
Anderson se podíval na Strausse, čekal, že něco řekne, ale ten odvrátil zrak. Pohlédl zase na Miriam.
„A Jacob, náš mladší syn, padl ve válce v době, kdy vykonával prezenční službu.“
Anderson si přál, aby se byl neptal. Oba manželé hleděli k zemi.
„Doleju vám,“ přerušil Strauss mlčení.
Anderson se vracel po půl dvanácté. Na trávníku před kolej…
