5
Večírek, v hotelu Grange byl katastrofa. Později si ovšem Fenton uvědomil, že jinak ani dopadnout nemohl. Nigel Saxon jako hostitel se sice ze všech sil snažil udržovat bezstarostnou a veselou náladu a ani velkorysosti, s jakou společnost poskytovala jídlo i pití, se nedalo vytknout ani to nejmenší. Jenže na každého prostě musela dolehnout skutečnost, že tam chybí Neil Munro a Susan Danielsová. A kromě toho se prakticky každému z nich honilo hlavou, že vrah stále ještě nebyl odhalen. Lidé snadno dokážou držet pospolu a vytvořit jednotnou frontu i v dobách nepřízně, pokud jsou si jistí svými spolubojovníky. Ale existuje-li možnost, že sedí u jednoho stolu s vrahem, pak se příkazem dne stane obezřetnost.
Alex Ross byl mezi ostatními výjimkou. Vypil už trochu moc whisky a měl ukecanou náladu, což jeho ženu zřejmě přivádělo do trapných rozpaků. Jenny, kterou měl Ross velice rád, se ho snažila bavit a rozptylovat jinými věcmi, aby své názory přestal vyjadřovat tak hlasitě. Rossova manželka Morag, statná žena v rudých šatech pošitých flitry a v klobouku, který ani při večeři nesundala, měla dojem, že zachrání svou ohroženou důstojnost, když se bude na každého zeširoka usmívat a vyptávat se, kam pojede v létě na dovolenou.
Ross nakonec prohlédl Jenniny triky a usmyslel si navézt se do Nigela Saxona a do závratné rychlosti, s jakou společnost Saxon Medical získala pro svůj výrobek úřední schválení. Poprvé od chvíle, kdy ho poznal, byl teď Fenton svědkem toho, jak Saxon ztrácí dobrou náladu. Také Ross to vycítil, jakkoli byl opilý, a to ho podnítilo k dalšímu výpadu: „Já osobně bych za tím viděl nějakou srandovní lóži.“
Ozval se rozpačitý smích a Jenny se naklonila k Fentonovi, aby se ho zeptala, co to má znamenat.
„Svobodné zednáře,“ zašeptal Fenton.
Saxonovi se podařilo také vyloudit úsměv, ale Ross ho nepřestával popichovat. „Ačkoliv ne, ti to asi nebyli,“ pravil tajuplně. „Ti mají moc práce s řízením policie!“
Teď už se zasmálo víc lidí a Ross najednou vypálil: „Vlastně to nejspíš vypadá na to Bratrstvo stromu!“
Fenton neměl ani potuchy, o čem to Ross mluví, a také většina ostatních byla zmatená. Ale docela jistě to něco říkalo Saxonovi. V obličeji úplně zesinal, že by se v něm krve nedořezal, a ruce, spočívající na stole, se mu lehce třásly. „Doufám, pane Rossi, že už jste s tím svým blábolem skončil,“ zasyčel se zaťatými zuby.
Jenny s Fentonem byli úplně fascinováni proměnou, která se stala se Saxonem. Chvíli bylo naprosté ticho, do kterého náhle zahulákal Ross, jak už to u opilců bývá, naprosto udivený, že se mu snad podařilo někoho urazit. „Co se děje? To byla přece jen taková srandička, člověče.“
Ian Ferguson se pokusil předejít výbuchu, vyskočil a zahlaholil: „Já teda vůbec nevím, o co kráčí, ale mám prázdnou skleničku. Dá si ještě někdo víno?“
Zvedla se řada sklenic a kritický okamžik pominul.
„Roztomilý večer,“ zašeptala Jenny Fentonovi do ucha.
„Brzy se ztratíme,“ slíbil Fenton.
Když se sklidilo ze stolu, Jenny si povídala s Liz Scottovou a Fenton se ocitl poblíž lana Fergusona.
„Napadlo vás něco v souvislosti s těmi věcmi v Neilově skříni?“ zeptal se tiše Ferguson.
Fenton zavrtěl hlavou: „Nenapadlo. A vás?“
„Mě taky ne, ale dělá mi to starosti.“
„V jakém smyslu?“
„Asi jsme to měli někomu ohlásit.“
„Ale komu?“
„No, někomu zodpovědnému, třeba policii.“
„Ale proč?“ ptal se Fenton, který si byl až příliš dobře vědom, že je to úplně hloupá otázka. Přál si však trochu perverzně, aby jeho obavy vyslovil někdo jiný.
„Víme, že vrah používá antikoagulační prostředky, a víme, že Neil Munro měl ve své laborce těchhle věcí plnou, pečlivě zamčenou almaru.“
„Jenže Neil vraždit nemohl.“
„To já vím, ale ta shoda okolností je přece jen dost nepříjemná, nezdá se vám?“
Fenton už neměl příležitost mu odpovědět, protože se k nim připojili Tyson se Saxonem. Saxon se zajímal, jestli se dobře baví, a vytasil se s lahví whisky. Fenton odmítl, ale Ferguson nastavil sklenici a nechal si nalít.
„Pan doktor Tyson m…
