8
K Fentonovu znechucení se Jenny při jeho vyprávění o glasgowských zážitcích náramně bavila. Svíjela se smíchy, když jí popisoval pocity, které mu sevřely útroby, sotva spatřil otevřenou břitvu. „To ti patří za to tvé čmuchání,“ prohlásila.
„To ale nebyla žádná legrace,“ namítal Fenton. „Taková věc té může říznout až na kost, ani se nenaděješ. A můžeš mít jizvu do konce života, pokud ti vůbec nějaký zbytek života zůstane.“
„Tak se nezlob,“ utěšovala ho Jenny. „To bylo tím, jak jsi to vykládal. Víš přece, že bych nepřežila, kdyby se ti něco stalo.“
Posadili se a Fenton jí vylíčil svůj rozhovor s Lindsayovou.
„Takže ti to nic nového nepřineslo?“
„Zdá se, že ne.“ Fenton se pohodlně rozložil na gauči. Jenny se k němu přitulila a hrála si s chloupky na jeho prsou, které se draly ze skuliny mezi dvěma knoflíčky u košile.
‚A co jsi vlastně doufal, že zjistíš?“
Fenton povzdechl: „No, asi něco na ten způsob… že Lindsay vůbec nespáchal sebevraždu, ale že přišel na nějakou lumpárnu s tou jejich umělou hmotou a že ho pak zavraždili, aby mu zacpali hubu.“
Jenny obrátila oči k nebi. „To bylo opravdu trochu silné.“
„Vždyť jsem se taky sekl.“
„Takže opravdu spáchal sebevraždu?“
„O tom se dá asi těžko pochybovat. Byl po krk zadlužený u pokoutních vydřidušských lichvářů – a nebyli to právě dobráčkové, kteří by zůstali jen u posílání sprostých dopisů.“
„Chudák.“
„Počítám, že asi kradl z továrny nářadí, aby se dostal z trablů. A když ho přistihli, upadl do absolutně bezvýchodné situace: bez peněz, bez práce, beze všeho.“
„Jak si s tím teď poradí jeho žena?“
„Tak, jak to u ženských chodí,“ shrnul situaci Fenton.
Saxon Medical se příští den zase objevila v novinách, tentokrát ve finanční příloze. Do těchto novinových stránek Fenton normálně nahlédl málokdy, ale zaujalo ho jméno Saxon. Dočetl se, že se městem šíří pověsti o chystaném prodeji firmy a že se v této souvislosti mluví o společnosti International Plastics. Na obzoru je prý několikamilionová transakce, založená na okolnosti, že Saxonova společnost dostala licenci na svou novou plastickou hmotu. Předpokládá se prý, že nový materiál způsobí revoluci ve výrobě pomůcek pro výzkum i medicínu. Saxon Medical, dosud malý rodinný koncern, by na exploataci obrovského potenciálu nového objevu sám nestačil, a proto nyní čeká, kdo učiní nejvyšší nabídku.
„Viděl jsi vůbec Saxona od té neděle, cos mu pomáhal s analyzátorem?“ zeptala se Jenny.
„Ne, neviděl,“ přiznal Fenton.
„Takže nemá tušení, že podle tebe s tím plastem není něco v pořádku?“
„Ne. Tyson mi nařídil, abych o tom ani nepípl. Člověk přece nemůže jít jen tak bez důkazů za výrobcem a prohlásit, že jeho výrobek zabíjí lidi. To by s tebou náležitě zametli.“
„Nebo něco ještě horšího,“ podotkla zamyšleně Jenny, která si vzpomněla na Fentonuv zážitek s digestoři.
„Nebo ještě něco horšího,“ souhlasil Fenton.
„Jestlipak jsi Tysonovi pověděl o té digestoři?“
„Ne.“
„A proč ne?“
„Inženýři, kteří přišli spravit požární pojistku, našli ty západky v kouřovodu. Přiznali, že byly ve špatném stavu. Mohly prý selhat samy od sebe a zavinit tak uzavření záklopky.“
„A co ten kyanid v odpadu?“
„V laboratoři se kyanid často používá. Tím bych nic nedokázal. Mohla to být i náhoda.“
„Ty ovšem nevěříš, že to byla náhoda, viď?“ zeptala se Jenny.
„Ne.“
Jenny nešťastně vzdychla.
Fenton se rozhodl. „Musím se důkladně podívat na všechny ty osoby, které dosud zemřely. Třeba měly něco společného. Něco, co by vysvětlilo, proč to postihlo právě je, a nikoho z těch ostatních. Pomohlo by mi, kdybys mohla na oddělení získat chorobopisy těch zemřelých dětí.“
„Pokusím se,“ slíbila Jenny. „Uvažoval jsi o tom, že bys znovu promluvil s inspektorem Jamiesonem?“ zeptala se s hranou statečností.
„Ne, neuvažoval,“ odsekl Fenton. „A ani nebudu.“
Když přišel Fenton do laboratoře, našel na stole vzkaz z transfuzní stanice. „Volat Stevena Kellyho.“ Vytočil číslo, ale musel pak čekat, jak se mu zdálo, celou věčnost, než ho sehnali. Už chtěl sluchátko …
