13
Fenton se vracel k domovu po pobřežní silničce plné zatáček velkou rychlostí. Po všech zážitcích toho večera potřeboval upnout myšlenky na něco jiného a právě na řízení hondy ve vysoké rychlosti se musel beze zbytku soustředit. Za každým zákrutem se vždy vynořil nový, takže motorka jela ve vzpřímené poloze sotva déle než pár vteřin, a pak se znovu nakláněla do zatáčky. Silnice už téměř oschla, pouze čas od času se ve světle reflektorů objevila louže, z níž pak vystříkla voda až daleko do zmítající se trávy.
Když Fenton dojel na kraj města, cítil se fyzicky i psychicky vyčerpaný. Před posledním kruhovým objezdem zpomalil a pak už nerušené pokračoval po dobře osvětlené asfaltce až ke svému domu.
V krbu vzplanul oheň, Fenton zapnul elektrickou konvici, protože dostal chuť na čaj, a teprve pak se usadil k plamenům a dal se do přemýšlení. Jamieson měl pravdu. Pokud bude chtít celou organizaci od základu rozbít, bude to vyžadovat mnoho času, než dá důkazy proti Kavalírům dohromady. Nějaké stíhání jedné osoby by Kavalíry pouze zmobilizovalo a poskytlo jim čas na přeskupení. Ale jména a čísla, která Jamieson načerpal z Vanneyho referátu, mu dala příležitost bleskově vystartovat. Teď věděl přesně, kde hledat pro korupci důkazy, a to už znamenalo mít bitvu napůl vyhranou.
Fentonovo chápání se stále vzpouzelo přijmout fakt, že organizace Kavalírů je tak rozsáhlá a mocná. Budilo to v něm až hrůzu. Ale jeho odhodlání přispět k tomu, aby vrah Neila Munroa byl předán spravedlnosti, to nezmenšilo. Konvice začala pískat a bylo třeba vrátit se do kuchyně připravit čaj.
V Helmwoodu nepadla kupodivu ani zmínka o Nigelu Saxonovi. To ho zklamalo, ale podnítilo to i jeho zvědavost. Stále si totiž nebyl jistý, jaké místo v tom schématu Saxon zaujímá. Pokud plán, jak ošidit International Plastics, vymyslel Saxon, jak to, že o něm v Helmwoodu nepadla ani zmínka? A pokud v podvodu figurovaly miliony liber, jak to, že se tam mluvilo jen o relativně ubohé částce dvaceti tisíc? I kdyby se pod tlakem okolností stal Saxon nakonec zrádcem, snad by o tom mělo padnout aspoň nějaké vyjádření. Nebo snad byla likvidace jednoho z členů vraždou tak bezvýznamná, že nestála ani za komentář?
Přerušovaný noční spánek mu moc nepomohl. Když přišla domů Jenny, byl Fenton ještě v posteli. Roztáhla závěsy na oknech.
Fenton poznamenal: „Není tohle zvláštní? Celou noc nemůžeš pořádně usnout, ale v okamžiku, kdy se rozední…“ Jenny ho ubezpečila, že ten pocit dobře zná. Posadila se na kraj postele a začala se vyptávat, jak to v noci šlo.
Fenton jí všecko dopodrobna vylíčil a pozoroval šok a odpor na její tváři.
„Co chce teď Jamieson dělat?“ zeptala se.
„Je odhodlaný vrhnout se do práce, aby je zlomil, ale než získá všechny důkazy, nějakou dobu to potrvá.“
„A co pak?“
„To nevím.“
„A co mladý Vanney?“
„To musí rozhodnout Jamieson.“
Jamieson zavolal Fentonovi asi o půl jedenácté. Sdělil mu, že pátrání ve věci korupčních kontraktů už se úspěšně rozběhlo. Také policejní počítač, nakrmený poznávacími čísly zaznamenanými na Helmwoodu, už prozradil některá velice zajímavá jména.
„A co Vanney?“ zeptal se Fenton.
„Když nám pomůže Murray a bude nám přát štěstí s autem, tak se nám doufám podaří obžalovat ho z vraždy Sandry Murrayové. Až mu naservírujeme tohle, tak snad ten mrňavý posera vyklopí i to ostatní. Podívejte, já si stejně pořád myslím, že vašeho přítele Munroa zabil Saxon. On byl přece jediný, kdo měl motiv.“
„Ale jestli to byl opravdu Saxon, jak mohl doufat, že se mu podaří svést to na někoho jiného? Jen tak plácnout nějaké jméno by mu přece nebylo nic platné. Ten vrah musel být někdo, kdo byl v laboratoři v době, kdy Neil odhalil pravdu o plastu.“
„Když vám Saxon volal, byl zřejmě úplně podělaný strachy a měl jedinou myšlenku – svalit to na kohokoliv bez ohledu na to, jestli to dává smysl nebo ne.“
„Snad máte pravdu,“ připustil Fenton.
„V zoufalství dělají lidi roztodivné věci,“ ubezpečil ho Jamieson. „Věřte mi, tohle já už všechno zažil.“
Těsné …
