IV
Nazítří tančila Minea opět před býky a mé srdce se chvělo o ni, avšak nic zlého se jí nestalo. Naopak jeden mladík sklouzl z čela svého býka a spadl na zem a býk ho probodl rohy a rozdupal kopyty, až všichni diváci na býčím poli povstali a ječeli strachem a nadšením. Když byl býk z pole zahnán a tanečníkova mrtvola odnesena do stáje, běžely se ženy na něho podívat a dotýkaly se jeho zakrvácených údů a vzrušeně vzdychaly a volaly:
"Jaká to podívaná!"
Avšak muži říkali:
"Již dávno jsme neviděli tak zdařilé závody jako dnes."
A nebyli zarmouceni, když platili sázky jeden druhému a vážili zlato a stříbro, nýbrž šli popíjet a veselit se do svých domů, takže světla ve městě hořela dlouho do noci a ženy se ztratily svým mužům a zabloudily do cizích loží, ale nikdo se nad tím nepohoršoval, neboť takový byl jejich mrav.
Avšak já jsem ležel sám na své rohoži, poněvadž oné noci Minea ke mně přijít nemohla, a za časného jitra jsem najal v přístavu nosítka, abych ji mohl doprovodit do bohova domu.
Jela na zlatém voze, jejž táhli koně s vysokými chocholy, a její přátelé ji následovali v nosítkách i pěšky, a hlučeli a smáli se a házeli na ni květy a zastavovali se na pokraji cesty, aby se napili vína. Cesta byla dlouhá, avšak každý vzal s sebou hojné zásoby, a lámali větve oliv, aby se jimi ovívali, a zastrašovali ovce chudých pastýřů a vymýšleli si všemožné žerty. Avšak dům boha byl na osamělém místě na úpatí hory, poblíže mořského břehu, a když se k němu přiblížili, ztichli a začali mluvit jen šeptem a nikdo se již nesmál.
Avšak jak vypadal bohův dům, to je mi těžko popsat, neboť byl jako nízký pahorek, na němž rostla tráva a květy až na vrchol. Vstup do něho byl uzavřen dvěma měděnými branami, vysokými jako pahorek sám, a před nimi byl malý chrám, kde se konal obřad zasvěcení a poblíže něhož bydleli strážcové temného domu.
Navečer došel tedy slavnostní průvod až sem a přátelé Mineini sestoupili ze svých nosítek a utábořili se na trávě kolem dokola a jedli a pili a žertovali spolu a zapomněli na důstojnost, která se sluší v blízkosti bohova domu, neboť Kréťané zapomínají rychle. Když nastala noc, zapálili pochodně a hráli si v křovinách a ve tmě byly slyšet výkřiky žen a smích mužů.
Avšak Minea seděla sama v chrámu a nikdo se k ní již nesměl přiblížit, i hleděl jsem na ni, jak tam sama sedí. Byla oblečena ve zlatě jako boží obraz a měla na hlavě obrovské zlaté čepeni a pousmála se na mne neznatelně z té dálky, avšak v jejím úsměvu nebyla žádná radost.
Když vyšel měsíc, svlékli ji ze všeho zlata a šperků a přehodili přes ni lehkou řízu a vlasy jí spoutali stříbrnou síťkou. Potom strážci vytáhli závory bran a otevřeli je. Brány se rozestoupily s temným rachotem a bylo potřebí deseti mužů, aby pohnuli oběma branami, a za nimi zela temnota — a nikdo ani nezašeptal, nýbrž všichni stáli v hlubokém tichu.
Minotauros se opásal zlatým pásem a nasadil si zlatou býčí hlavu, takže již nebyl podoben člověku. Minei dali do ruky zapálenou pochodeň a Minotauros ji vedl za ruku do temného domu, až zmizeli našim zrakům, a brzo i světlo pochodně se vytratilo. Tu se brány s rachotem opět zasunuly a zavřely se mocnými závorami, k jejichž zavření bylo zapotřebí mnoha silných mužů — a Minea byla tatam.
Po tom všem jsem byl naplněn tak nevýslovnou beznadějí, že mé srdce bylo jako otevřená rána, z níž vytékala všecka má krev, a mé síly mne opustily, takže jsem padl na kolena a skryl tvář v trávě. Neboť v onom okamžiku jsem měl jistotu, že Mineu již nikdy nespatřím, ačkoliv mi slíbila, že se vrátí z bohova domu, aby mne následovala a žila svůj život se mnou. Věděl jsem, že se nevrátí, avšak proč jsem si byl v té chvíli tím jist, to nemohu říci, vždyť až do té chvíle jsem byl na pochybách — a věřil jsem i obával se, a opět doufal a představoval si, že bůh Kréty je jiný než všichni ostatní bohové a že propustí Mineu pro lásku, která ji poutá ke mně. Avšak nyní jsem již nedoufal, nýbrž zůstal jsem ležet tváří k zemi, a Kaptah usedl vedle mne a …
