IV
Lékaři královi nevěděli, jak by mi dokázali svou přízeň, ježto mou zásluhou neupadli v nemilost krále, nýbrž dostali velké dary, a já jsem je před králem obhájil a vychvaloval jejich umění. Učinil jsem tak, neboť byli obratní ve svém oboru a mnohému jsem se od nich naučil a nic mi nezatajovali. To nejzávažnější, čemu jsem se od nich naučil, byl způsob, jak vytlačovat mléko ze zrníček divokého máku a vyluhovat z něho léky, které působí dobrý spánek, ztrátu vědomí, ba i smrt, podle množství dávky. V Babylóně užívali mnozí tohoto léku s vínem či bez něho, a říkali, že přináší člověku velikou rozkoš. Kněží ho také užívali, aby měli sny a mohli z nich předpovídat, neboť moudrost tohoto léku byla podle jejich mínění veliká. Proto se pěstoval v zemi babylónské mák na velikých polích, a tato pole byla podivná i hrozná na pohled pro přemíru svých barev a nazývali je poli božími, ježto byla majetkem Věže a Brány Ištařiny.
Kněží připravovali také tajnými způsoby zrnka konopí a byl z nich lék, a jestliže jej člověk požil, nebál se bolesti ani smrti a jestliže jej požíval muž příliš často a přes míru, netoužil již po pozemských ženách, nýbrž radoval se nebeskou blažeností s vysněnými ženami, jež mu tento lék vrhal do náruče.
Tak se stalo, že jsem si nashromáždil mnoho vědomostí za svého pobytu v Babylóně, avšak obdivoval jsem především obratnost kněží v tom, jak dovedli vyčarovat z křišťálu jasné sklo, které zvětšovalo předměty, když se někdo díval skrze ně. A nebyl bych tomu uvěřil, kdybych sám nebyl držel tato skla ve svých rukou a nedíval se skrze ně, ale proč tyto křišťály měly takovou moc, to nevím, a kněží mi to nedovedli vysvětlit, a nemyslím, že to někdo dovede. Avšak nejvyšší velmožové a bohatci užívali těchto skel, když jejich zrak zeslábl, takže ještě ve stáří mohli číst nápisy z hlíny a vtlačovat pečetítky svá jména, aniž se zmýlili.
Nicméně ještě větší div byl, když slunce proniklo tyto křišťály, neboť tu zapálily jeho paprsky suché lejno či dřevěnou drť, ba i suché listí, takže se oheň mohl zapálit bez křesadla. Pro tyto křišťály, myslím, byla moc babylónských čarodějů větší než moc čarodějů kterékoli jiné země, i vážil jsem si velice jejich kněží. Tato skla jsou také nevýslovně drahá a platí se mnohonásobnou vahou ve zlatě, avšak když viděl králův zubní lékař, jak velice se mi líbí, tak mi jedno daroval. Dal jsem mu na oplátku dveře z cedrového dřeva pro jeho dům a na ty dveře namaloval umělec po egyptském způsobu krále a jeho, jak obratně vytahuje zub z králových úst, a dále ještě krále, jak ho odměňuje velikými dary, neboť v Babylóně byli umělci, kteří dovedli malovat po egyptském způsobu — a ty dveře byly tak vzácné, že se mohou dědit z otce na syna a z pokolení na pokolení a učiní jejich obydlí bohatým a vznešeným jen samy sebou.
Můj veliký zájem vzbudilo ještě předpovídání babylónských kněží, a ježto jsem byl v králově přízni a královští lékaři se za mne přimluvili, bylo mi dovoleno učit se ve Věži tomuto umění. Tak se stalo, že jsem se naučil číst z ovčích jater a rozlišovat na nich hory a řeky, ulice, brány a věže, hlavy, údy, uši, prsty a vše ostatní podle hloubky záhybů, což bylo lékaři k velikému užitku, neboť jestliže to dobře znal, mohl číst z obětovaných ovčích jater jak chorobu nemocného, tak i způsob jeho uzdravení, aniž ho sám vyšetřoval. Tohoto způsobu používali babylónští lékaři nejčastěji, když byli na pochybách o druhu choroby a to také dovedlo posílit nezbytnou sebedůvěru lékaře, jestliže byl v úzkých nad nemocí. Proto jsem se tomu chtěl naučit.
Avšak aby se co nejpřesněji poznalo, co jest a co bude, je třeba číst za nocí zářivé písmo nebe. Ale tomu jsem se ani nepokusil naučit, protože by bylo bývalo zapotřebí mnoha let, ba i desítek let, a hvězdopravci byli starci a jejich vousy byly šedivé a jejich oči unavené pozorováním hvězd, a přece se nepřestávali přít mezi sebou a nebyli nikdy stejného mínění o důležitosti hvězdných postavení, takže jsem považoval toto učení za marné. Avšak z vy…
