III
Vypravoval jsem již, co se říkalo o Chetitech v zemi Mitannu, avšak nyní budu vypravovat jen to, co jsem viděl na vlastní oči a o čem vím, že je pravda. Nevím však, uvěří-li mi kdo, že je pravdivé vše, co říkám, vždyť chetitská moc vzbudila tolik hrůzy na světě a povídá se tolik o jejich zlých činech. A přece i v nich je něco dobrého, co je hodno poučení, třebaže jsou obávaným národem, jehož zvyky se liší od zvyků jiných národů.
V jejich zemi nevládne nikterak nepořádek, jak se říká, nýbrž řád a kázeň, takže cestování v jejich horách je bezpečnější pro ty, kteří dostali od nich povolení, než v kterékoli jiné zemi, ba bezpečnější dokonce do té míry, že zmizí-li cestující, jenž měl povolení, nebo je-li na cestě oloupen, odškodní ho jejich král dvojnásobkem jeho ztrát, a zahyne-li cestující rukou Chetitů, zaplatí král jeho příbuzným za jeho život cenu odpovídající hodnotě zisku, jejž míval mrtvý ze svého řemesla.
Proto také cestování s posly krále mitannského bylo jednotvárné, a nemám, co bych o něm vypravoval, neboť válečné vozy chetitské nás provázely po celou dobu a Chetité se starali, abychom měli jídlo a pití všude, kde jsme se zastavili a přenocovali.
Chetité jsou otužilí a nebojí se ani zimy, ani horka, poněvadž obývají neplodné hory a musí si od dětství zvykat na jejich nepřízeň. Proto jsou nebojácní v boji a nešetří se a pohrdají změkčilými národy a podrobují si je, kdežto statečných a odvážných národů si váží a vyhledávají jejich přátelství. Jejich lid je rozdělen v četné kmeny a vesnice, jimž vládnou samostatná knížata, avšak těmto knížatům opět vládne jejich velký král, jenž sídlí uprostřed hor, v městě Chattušaši. Je zároveň jejich nejvyšším knězem a nejvyšším vojevůdcem i nejvyšším soudcem, takže v jeho rukou je spojena veškerá moc, jíž se ovládají národy, moc jak lidská, tak i božská, a neznám krále, jenž by vládl tak neomezeně jako on, třebaže se říká o moci králů, že je bez mezí. V jiných zemích, ba i v Egyptě, určují totiž kněží a soudcové činy krále mnohem více, než si to on sám myslí.
Avšak budu nyní vyprávět, jak vypadá město jejich velkého krále, které je uprostřed hor, ačkoliv vím, že se mi nebude věřit, bude-li kdo číst mé vypravování.
Ten, jenž prochází vypálené pohraniční kraje, v nichž panují strážné voje, které si vybírají svou odměnu loupežením v sousedních zemích, či přenášejí dle své libosti hraniční kameny, aniž se kdo odváží jim v tom zabránit, nemůže mít potuchy o bohatství chetitské země, ba ani ten, jenž vidí jejich skalnaté hory, jež jsou v létě vyprahlé sluncem, avšak v zimě pokryty studeným peřím, jak mi vypravovali, ačkoliv jsem to sám neviděl. Toto peří padá totiž z nebe a pokrývá zem a rozpouští se ve vodu, když přijde léto. Viděl jsem tolik divů v zemi Chetitů, že věřím i tomuto, třebaže nechápu, jak se může peří rozpouštět ve vodu. Avšak na vlastní oči jsem viděl v dálce vrcholky hor pokryté tímto bílým peřím.
Na vypálené pláni u hranic syrských stojí jejich pevnost Karchemiš, jejíž hradby jsou postaveny z ohromných kamenů a na nich jsou vytesány zastrašující obrazy. Odtud vybírají poplatky od všech karavan a obchodníků, kteří procházejí jejich zemí a shromažďují tak veliké bohatství, neboť jejich poplatky jsou vysoké a Karchemiš leží na křižovatce četných cest karavanních. Kdo spatřil tuto pevnost, tyčící se hrozivě v ranním šeru na hoře, uprostřed vypálené planiny, kde se havrani rvou o vybílené lidské lebky a kosti, bude věřit tomu, co povím o Chetitech, a nebude pochybovat o mých slovech.
Avšak oni dovolují karavanám a obchodníkům procházet zemí jen po určitých cestách, a podél těchto cest jsou vesnice chudé a prosté a obchodníci vidí pouze pořídku obdělávaná pole, a vzdálí-li se někdo z povolené cesty, je uvězněn a oloupen o své zboží a odveden jako otrok do dolů. Neboť — dle mého mínění — bohatství Chetitů pochází z dolů, v nichž dolují vězni a otroci kromě zlata a mědi jakýsi jiným národům neznámý kov, jejž nazývají železem a jenž se leskne šedě a modře a je t…
