Egypťan Sinuhet (Mika Waltari)

IV

Nazítří tančila Minea opět před býky a mé srdce se chvělo o ni, avšak nic zlého se jí nestalo. Naopak jeden mladík sklouzl z čela svého býka a spadl na zem a býk ho probodl rohy a rozdupal kopyty, až všichni diváci na býčím poli povstali a ječeli strachem a nadšením. Když byl býk z pole zahnán a tanečníkova mrtvola odnesena do stáje, běžely se ženy na něho podívat a dotýkaly se jeho zakrvácených údů a vzrušeně vzdychaly a volaly:

"Jaká to podívaná!"

Avšak muži říkali:

"Již dávno jsme neviděli tak zdařilé závody jako dnes."

A nebyli zarmouceni, když platili sázky jeden druhému a vážili zlato a stříbro, nýbrž šli popíjet a veselit se do svých domů, takže světla ve městě hořela dlouho do noci a ženy se ztratily svým mužům a zabloudily do cizích loží, ale nikdo se nad tím nepohoršoval, neboť takový byl jejich mrav.

Avšak já jsem ležel sám na své rohoži, poněvadž oné noci Minea ke mně přijít nemohla, a za časného jitra jsem najal v přístavu nosítka, abych ji mohl doprovodit do bohova domu.

Jela na zlatém voze, jejž táhli koně s vysokými chocholy, a její přátelé ji následovali v nosítkách i pěšky, a hlučeli a smáli se a házeli na ni květy a zastavovali se na pokraji cesty, aby se napili vína. Cesta byla dlouhá, avšak každý vzal s sebou hojné zásoby, a lámali větve oliv, aby se jimi ovívali, a zastrašovali ovce chudých pastýřů a vymýšleli si všemožné žerty. Avšak dům boha byl na osamělém místě na úpatí hory, poblíže mořského břehu, a když se k němu přiblížili, ztichli a začali mluvit jen šeptem a nikdo se již nesmál.

Avšak jak vypadal bohův dům, to je mi těžko popsat, neboť byl jako nízký pahorek, na němž rostla tráva a květy až na vrchol. Vstup do něho byl uzavřen dvěma měděnými branami, vysokými jako pahorek sám, a před nimi byl malý chrám, kde se konal obřad zasvěcení a poblíže něhož bydleli strážcové temného domu.

Navečer došel tedy slavnostní průvod až sem a přátelé Mineini sestoupili ze svých nosítek a utábořili se na trávě kolem dokola a jedli a pili a žertovali spolu a zapomněli na důstojnost, která se sluší v blízkosti bohova domu, neboť Kréťané zapomínají rychle. Když nastala noc, zapálili pochodně a hráli si v křovinách a ve tmě byly slyšet výkřiky žen a smích mužů.

Avšak Minea seděla sama v chrámu a nikdo se k ní již nesměl přiblížit, i hleděl jsem na ni, jak tam sama sedí. Byla oblečena ve zlatě jako boží obraz a měla na hlavě obrovské zlaté čepeni a pousmála se na mne neznatelně z té dálky, avšak v jejím úsměvu nebyla žádná radost.

Když vyšel měsíc, svlékli ji ze všeho zlata a šperků a přehodili přes ni lehkou řízu a vlasy jí spoutali stříbrnou síťkou. Potom strážci vytáhli závory bran a otevřeli je. Brány se rozestoupily s temným rachotem a bylo potřebí deseti mužů, aby pohnuli oběma branami, a za nimi zela temnota — a nikdo ani nezašeptal, nýbrž všichni stáli v hlubokém tichu.

Minotauros se opásal zlatým pásem a nasadil si zlatou býčí hlavu, takže již nebyl podoben člověku. Minei dali do ruky zapálenou pochodeň a Minotauros ji vedl za ruku do temného domu, až zmizeli našim zrakům, a brzo i světlo pochodně se vytratilo. Tu se brány s rachotem opět zasunuly a zavřely se mocnými závorami, k jejichž zavření bylo zapotřebí mnoha silných mužů — a Minea byla tatam.

Po tom všem jsem byl naplněn tak nevýslovnou beznadějí, že mé srdce bylo jako otevřená rána, z níž vytékala všecka má krev, a mé síly mne opustily, takže jsem padl na kolena a skryl tvář v trávě. Neboť v onom okamžiku jsem měl jistotu, že Mineu již nikdy nespatřím, ačkoliv mi slíbila, že se vrátí z bohova domu, aby mne následovala a žila svůj život se mnou. Věděl jsem, že se nevrátí, avšak proč jsem si byl v té chvíli tím jist, to nemohu říci, vždyť až do té chvíle jsem byl na pochybách — a věřil jsem i obával se, a opět doufal a představoval si, že bůh Kréty je jiný než všichni ostatní bohové a že propustí Mineu pro lásku, která ji poutá ke mně. Avšak nyní jsem již nedoufal, nýbrž zůstal jsem ležet tváří k zemi, a Kaptah usedl vedle mne a pokyvoval hlavou a naříkal.

Krétští šlechtici a bohatci však zapálili pochodně a pobíhali kolem mne s pochodněmi v rukou a tančili složité tance a zpívali písně, jejichž slovům jsem nerozuměl. Když se měděné brány zavřely, zmocnilo se jich veliké vzrušení, i tančili a skákali divoce až do vyčerpání a jejich křik zněl mým uším jako krákání havranů na hradbách.

Avšak po chvíli přestal Kaptah naříkat a řekl:

"Co se stalo, to se stalo, nemůžeme to změnit a o zítřku předem nikdo nic neví. Proto, můj pane, jezme a pijme a posilněme se, neboť jsem se zásobil vínem a rozličným dobrým jídlem, když jsem slyšel, že je to zde zvykem při této příležitosti. Také ti mohu říci, že slzy nikoho nenasytí a hubený člověk mívá zlé myšlenky, avšak nasycený je zadobře s celým světem. Proto vždycky, když jsem nejvíce zarmoucen, nadobyčej vyhladovím, a proto budu jíst a pít, dovolíš-li."

Osušil si slzy a jedl a pil nadobyčej hojně, ale já jsem se nemohl jídla ani dotknout a víno bylo jako bláto mému hrdlu.

Ležel jsem stále tváří k zemi, až jsem prudce zvedl hlavu, když Kaptah poznamenal:

"Jestli mne mé oko neklame, a to si nemyslím, protože jsem ještě nevypil ani polovinu toho, co mé oko snese, než vidí předměty dvojitě, tak se rohatý vrátil z hory, ale jak se vrátil, to nechápu, vždyť nikdo měděné brány neotevřel."

Říkal pravdu, neboť Minotauros se opravdu vrátil z bohova domu a jeho zlatá býčí hlava zářila příšerně v měsíčním světle, když tančil s ostatními obřadný tanec, dupaje střídavě nohama. Když jsem ho spatřil, nemohl jsem se opanovat, ale povstal jsem ze země a vrhl se k němu a uchopil ho za paži a zeptal se:

"Kde je Minea?"

Setřásl mou ruku a zakýval svou býčí hlavou, ale když jsem neodcházel, odhalil svou tvář a řekl rozhněván:

"Nesluší se rušit posvátné obřady, avšak ty to zajisté nevíš, ježto jsi cizinec, a proto ti odpouštím, avšak podruhé se mne nedotýkej!"

"Kde je Minea?" tázal jsem se ho opět a opakoval jsem svou otázku tak dlouho, až řekl:

"Mineu jsem zanechal v temnotách bohova domu, jak je předepsáno, a vrátil jsem se tančit posvátný tanec na počest našeho boha. Ale co ještě chceš od ní, když jsi již obdržel dary za to, že jsi ji přivedl zpět?"

"Jak jsi se mohl vrátit, kdežto ona tam zůstala?" řekl jsem a postavil se před něho, avšak on mne odstrčil a tanečníci nás oddělili.

Kaptah mne vzal za paži a násilím odvedl a bylo to zajisté dobře, neboť nevím, co by se bylo jinak stalo. I řekl mi:

"Jsi hlupák hloupý, že vzbuzuješ takto pozornost, a bylo by lépe, kdybys tančil s ostatními a smál se a zpíval jako oni, neboť jinak můžeš mít z toho nepříjemnosti. Také ti mohu říci, že Minotauros vyšel malými dveřmi, které jsou po straně nedaleko měděných bran, a není na tom nic divného, protože jsem šel k těm dveřím a viděl strážce, jak je zavírají a odnášejí s sebou klíč. Avšak chtěl bych tě vidět, můj pane, jak popíjíš víno, aby ses uklidnil, ježto tvé tváře jsou zkrouceny, jako bys byl stižen vzteklinou, a koulíš očima jako sova."

Dal mi napít vína, i usnul jsem na trávě v měsíčním světle a komíhavá zář pochodní mi šlehala přes oči, poněvadž Kaptah mi ve své potměšilosti namíchal do vína šťávu z divokého máku, když viděl můj stav. Tak mi oplatil to, co jsem pro něho učinil v Babylóně, abych mu zachránil život, avšak neuzavřel mne do džbánu, nýbrž přikryl mne a chránil před tančícími, aby mne nerozdupali. Zachránil mi tak snad život opět on, neboť ve své beznaději byl bych býval schopen probodnout Minotaura svým nožem a zabít ho.

Po celou noc seděl Kaptah vedle mne, dokud nevyprázdnil džbán s vínem, pak usnul po mém boku a dýchal mi víno do ucha.

Druhého dne jsem se probudil dosti pozdě a lék byl tak silný, že jsem se nejprve podivil, kde to jsem. Avšak když jsem si uvědomil, kde jsem a co se stalo, byl jsem zcela klidný a měl jsem jasno v hlavě a zásluhou léku jsem již nezuřil.

Mnoho účastníků slavnosti již odešlo zpět do města, avšak ostatní spali pod keři, muži i ženy společně, těla beze studu odhalena, neboť popíjeli víno a tančili a oslavovali svého boha až do jitra. Když se probudili, oblékli se do čistých rouch a ženy si upravily účesy, ale necítily se dobře, ježto se nemohly vykoupat, neboť voda potoků jim byla příliš studená, jak byly zvyklé na teplou vodu tekoucí ze stříbrných trubic. Vypláchly si však ústa a pomazaly si tváře vonnými oleji a namalovaly si rty a obočí a zívaly a povídaly si mezi sebou:

"Kdo zůstane a bude čekat na Mineu, a kdo se vrátí do města?"

A hry na trávě a v křovinách mnohé již nelákaly, i vrátila se většina do města, a pouze nejmladší a nejnadšenější přátelé Mineini zůstali u bohova domu pod záminkou, že čekají na její návrat, ačkoliv každý věděl, že z bohova domu se ještě nikdo nikdy nevrátil. Učinili tak, ježto si v noci zvykli na někoho, kdo se jim líbil, a ženy využily příležitosti a poslaly své muže do města, aby se jich zbavily. Když jsem to viděl, pochopil jsem, proč není jediného domu rozkoše v tomto městě, nýbrž pouze v přístavu. A když jsem hleděl na jejich hry ve dne a pak za příští noci, pochopil jsem také, že dívky, jejichž řemeslem bylo obveselování mužů, by byly velmi nesnadno soupeřily s krétskými ženami.

Avšak Minotaurovi jsem řekl před jeho odchodem:

"Mohu zůstat a čekat na Minein návrat s jejími přítelkyněmi, třebaže jsem cizinec?"

Pohlédl na mne zlomyslně a pravil:

"Nikdo ti v tom nebrání, avšak myslím, že v přístavu je právě nyní vhodná loď, která tě může dovézt do Egypta, neboť čekáš marně. Z domu bohova se ještě žádný zasvěcenec nevrátil."

Stavěl jsem se však hloupým a řekl jsem mu, abych se mu zalíbil:

"Je pravda, že jsem měl Mineu dosti rád, i když se mi stala nudnou, ježto jsem k ní nesměl vejít pro jejího boha. Abych pravdu řekl, neočekávám nikterak, že se vrátí, ale říkám to po způsobu ostatních, že zde setrvávám a čekám na Mineu, neboť je zde mnoho půvabných žen, provdaných i neprovdaných, jež se mi dívají do očí a vkládají své prsy do rukou a pokoušejí mne, a nezakusil jsem ještě nic podobného. A pak Minea byla žárlivá a nedovolila mi, abych se obveseloval s jinými, ačkoliv jsem k ní nesměl vejít. Musím tě také požádat za odpuštění, že jsem se v noci opil a tebe snad nevolky urazil, ačkoliv si na to nevzpomínám zcela jasně, ježto má hlava je ještě zamžena. Vím pouze, že jsem tě objímal kolem hrdla a prosil, abys mne naučil krokům tance, jejž tančíš tak krásně a důstojně, že jsem něco podobného ještě nespatřil. Urazil-li jsem tě však, prosím tě opravdu ze srdce za odpuštění, neboť jako cizinec neznám dostatečně vaše zvyky, i nevěděl jsem, že se nesluší na tebe sáhnout, poněvadž jsi osobou vysoce posvátnou."

Tlachal jsem tak, mhouraje očima a naříkaje na bolesti hlavy, až se Minotauros nakonec usmíval a považoval mne za hlupáka, i řekl:

"Je-li tomu tak, nechci ti bránit v tvém potěšení, vždyť my zde na Krétě nejsme nepřející. Zůstaň tedy a čekej na Mineu, jak dlouho chceš, avšak hleď, ať žádnou ženu neoplodníš, neboť to by bylo neslušné, ježto jsi cizinec. Tímto tě nechci nikterak urazit, nýbrž ti to říkám tak, jak je u nás zvykem vyjadřovat se mezi muži."

Ujistil jsem ho, že budu opatrný, a povídal jsem mu ještě rozličné věci, jež jsem zakusil v Sýrii a v Babylóně s chrámovými dívkami, až mne považoval vskutku za naprostého hlupáka a rozloučil se se mnou, poklepav mi na rameno, i odešel a vrátil se do města.

Myslím si však, že nicméně varoval strážce, aby mne měli na očích, a myslím si také, že vyzval Kréťanky, aby mne obveselovaly, neboť krátce po jeho odchodu přišel ke mně celý houf žen, jež se mi jaly vázat věnce na hrdlo a hleděly mi do očí a tiskly své nahé prsy na mé paže. Nakonec mne odtáhly do vavřínového křoví, abych s nimi pojedl a popil vína. Tak jsem poznal jejich způsoby a jejich lehkomyslnost a nikterak se přede mnou neostýchaly, ale já jsem hojně pil a stavěl se opilý, takže ze mne neměly nižádnou rozkoš, nýbrž byly mnou konečně znechuceny a začaly mne pošťuchovat, nadávajíce mi vepřů a nevzdělanců.

Tu přišel Kaptah a odváděl mne, drže mne v podpaží a vyčítaje mi hlasitě mé opilství, a nabídl se, že je obveselí místo mne. Smály se a chichotaly, prohlížejíce si ho a mladíci se mu posmívali a ukazovali prstem na jeho velký břich a lysinu. Avšak byl to cizinec — a cizí vždy přitahuje ženy ve všech zemích —, takže když se dosti vysmály, přijaly ho mezi sebe a nalévaly mu vína a vkládaly mu ovoce do úst, tisknouce se svými boky k jeho bokům, a nazývaly ho svým kozlem a hrozily se nad jeho pachem, který je však nakonec začal lákat.

Zanechal jsem Kaptaha jejich péči a prchl od nich, neboť jsem nechtěl myslit na nic jiného než na Mineu a má beznaděj byla jako hladová krysa v mém nitru.

Když strážci za poledne usnuli, šel jsem k měděným bránám a našel jsem poněkud stranou od nich malá dvířka, ale bylo nemožno je otevřít bez klíče. Přitiskl jsem nicméně svá ústa ke kovu dveří a zašeptal jsem Mineino jméno, ježto jsem se neodvážil vyslovit je nahlas.

Jakmile se strážci vzbudili, šel jsem k nim, džbán vína s sebou, a nabídl jim a rozmlouval s nimi, až se velice divili mému chování, neboť na Krétě nehovoří vznešení s prostými, nýbrž žijí svůj život, jako by nebylo prostých a chudých. Avšak strážcové věděli, že jsem cizinec, a považovali mne za hloupého pro mé chování a popíjeli mé víno a posmívali se mi mezi sebou ve své řeči.

I záviděl chrámový kněz strážcům dobré pití a přišel ze svého domu k nám a popíjel také z mého vína. Byl to již starý muž a bydlel po celý svůj věk při chrámu, střeže měděné brány, avšak když jsem se ho zeptal, zda vstoupil kdy do bohova domu, zhrozil se velice a pravil, že nikdo jiný do bohova domu vstoupit nesmí než zasvěcení a Minotauros, poněvadž všichni ostatní by zemřeli strašlivou smrtí, kdyby tam vstoupili.

A vypravoval — aby potvrdil svá slova —, že kdysi dávno, kdy moc a sláva Kréty nebyla ještě tak veliká, přistáli na pobřeží poblíže chrámu mořští lupiči a přepadli strážce, doufajíce nalézt poklady v bohově domě. Ale lupiči, jichž celý houf vešel do bohova domu, se nikdy nevrátili, ba ani ti, kteří tam šli potom pro ně, se nevrátili, zato však slyšeli strážci z hloubi temného domu příšerné výkřiky hrůzy. Tehdy dostali zbývající lupiči strach a osvobodili strážce, neodvažujíce se je zabít, a uprchli na svou loď. A potom již nikdo se nepokusil vniknout do bohova domu. Proto podle jeho mínění bylo zcela zbytečné jej hlídat, neboť tak jako tak se nikdo neodváží tam vstoupit.

I odvedl mne do svého domu a ukázal mi klíč od dvířek a nijak jej neskrýval a pověděl mi, že si jej vzal Minotauros s sebou, když vstupoval do temného domu, aby se mohl vrátit jako obvykle — nikým nepozorován postranními dveřmi, když byly velké měděné brány již zavřeny.

Koupil jsem od něho několik kouzelných předmětů a malých býčků, které otesával z kamene, aby si ukrátil chvíli, i byl tím velice potěšen a stali jsme se přáteli. Avšak když hovořil o bohově domě, ztlumil hlas, i viděl jsem, že se velice bojí domu, jejž hlídá. Také prohlásil, že se neodváží vstoupit ani do chrámu, jsou-li měděné brány otevřeny, avšak proč se neodváží tak učinit, to mi nedovedl vysvětlit.

Nechtěl jsem se zdržovat u něho příliš dlouho, abych nevzbudil podezření, i vrátil jsem se k ostatním a popíjel víno a pokoušel se veselit a smát se s nimi a předstíral jsem, že se mi velice zalíbilo v jejich ženách.

Kaptah byl již zcela opilý a vypravoval jim rozličné výmysly o zemích, které jsme poznali, takže se smáli a tleskali rukama a výskali jako děti. Také jim vypravoval o dni, kdy byl králem babylónským, i o rozsudcích, které pronášel z královského stolce, i o svých velkých úspěších v královském ženském domě, avšak oni to vše považovali za čirou lež a smáli se čím dále tím více, a říkali:

"Zajisté má krétskou krev ve svých žilách."

Tak uplynul tento den, až jsem byl znechucen jejich veselím a jejich bezstarostností a volnými mravy a říkal jsem si, že není možno představit si jednotvárnější život, neboť rozmar, jenž není podřízen žádnému zákonu, prodlužuje míru času více než život, v němž je nějaký řád.

Strávili tuto noc stejně jako předešlou a mé chmurné sny byly neustále rušeny výkřiky žen, jež prchaly do háje, dráždíce mladíky, kteří je pronásledovali a chytali za vlající roucha a strhávali je z nich. Avšak na úsvitu byli všichni znaveni a znechuceni, protože se nemohli vykoupat, a většina se vrátila onoho dne zpět do města, a pouze nejmladší a nejnadšenější z nich zůstali před měděnými branami.

Avšak třetího dne odešli konečně také poslední, i dal jsem jim svá nosítka, která na mne čekala, neboť ti, kteří přišli pěšky, neměli již sil, aby se pěšky vrátili, ale kymáceli se přemírou radovánek a bděním, a mně bylo vhod, že jsem se zbavil svých nosítek, aby mne zde nikdo neočekával.

A každého dne jsem nabízel víno strážcům, i nebyli nikterak udiveni, když jsem jim také onoho dne navečer přinesl džbán vína, nýbrž rádi jej přijali, vždyť měli málo potěšení ve své samotě, jež trvala celý měsíc, dokud slavnostní průvod nepřivedl nového zasvěceného pro temný dům. Jestliže se něčemu divili, tak tedy pouze tomu, že jsem sám vytrvale čekal na Mineu, neboť něco takového se ještě opravdu nikdy nestalo, ale byl jsem cizinec a považovali mne za hloupého, i pili rádi mé víno, a když jsem spatřil, že kněz se k nim přidal, šel jsem ke Kaptahovi a řekl mu:

"Bohové určili, abychom se nyní rozloučili, neboť Minea se nevrátila a nevěřím, že se vrátí, nepůjdu-li si pro ni. Avšak nikdo, kdo vstoupil do tohoto temného domu, se nevrátil, a proto pravděpodobně se nevrátím ani já. Bude tudíž lépe, když se skryješ v háji, a nepřijdu-li zpět do úsvitu, pak se vrať sám do města. Bude-li se někdo po mně ptát, řekni, že jsem spadl ze skály do moře, nebo řekni, co uznáš za vhodné, vždyť si dovedeš vymyslit takové věci lépe než já. Ale jsem si jist, že se nevrátím, a proto můžeš pro mne za mne odejít ihned, chceš-li. Napsal jsem ti hliněnou tabulku a opatřil ji svou syrskou pečetí, abys mohl odcestovat do Simyry a zdědit mé jmění v obchodních domech. Můžeš také prodat můj dům, chceš-li. A pak budeš volný a můžeš jít, kamkoli se ti zachce, a bojíš-li se, že tě budou v Egyptě obtěžovat jako uprchlého otroka, zůstaň třeba v Simyře a obývej můj dům a žij z mého majetku, jak ti libo. A nemusíš se starat o zaopatření mého těla, protože nenaleznu-li Mineu, je mi lhostejno, bude-li mé tělo zaopatřeno či nikoli. Byl jsi mi věrným sluhou, ačkoliv jsem byl často znechucen tvým tlacháním, a proto lituji, že jsem tě bil svou holí příliš často a silně, ale nicméně myslím, že ti to bylo zdravé, a činil jsem tak v dobrém úmyslu, takže doufám, že mi to nemáš za zlé. Nechť ti tedy přinese chrobák štěstí, neboť si jej můžeš vzít s sebou, ježto ty v něj více věříš než já. Nemyslím si totiž, že jej budu mít zapotřebí tam, kam nyní jdu."

Kaptah dlouho mlčel a nehleděl na mne, až konečně rozvážně promluvil:

"Pane můj, nemám ti nic za zlé, ačkoliv jsi mne bil někdy zbytečně silně, vždyť jsi tak činil v dobrém úmyslu a dle svého uvážení. Avšak častěji jsi naslouchal mým radám a častěji jsi hovořil se mnou spíše jako s přítelem než jako se sluhou či otrokem, takže jsem byl občas ve velkých starostech o tvou důstojnost, dokud opět hůl neobnovila bohy určený rozdíl mezi námi. Nyní se mají však věci tak, že ona Minea je také mou paní, ježto jsem položil její požehnanou drobnou nohu na svou šíji, i zodpovídám za ni také já, ježto jsem jejím sluhou. Nemohu tedy dovolit, abys odešel sám do tohoto temného domu z mnohých rozličných důvodů, jež zde nechci vypočítávat, takže — nemohu-li jít s tebou jakožto tvůj sluha, ježto jsi mi nařídil odejít a já mám poslechnout tvých rozkazů, i kdyby byly hloupé — doprovodím tě jako přítel, protože tě nemohu nechat samotného, a obzvláště ne bez chrobáka, ačkoliv myslím, stejně jako ty, že v této věci nám ani chrobák nemůže pomoci."

Mluvil tak rozumně a vážně, že jsem ho již nepoznával, a nenaříkal jako obvykle. Ale zdálo se mi nesmyslným posílat takto dva na smrt, ježto i jeden postačoval, i řekl jsem mu to a nařídil mu, aby odešel podle mého rozkazu a nemluvil hlouposti.

Avšak on byl umíněný a řekl:

"Nedovolíš-li mi doprovázet tě, půjdu za tebou a nemůžeš mi v tom zabránit, ale raději ovšem bych šel s tebou, neboť ve tmě mám veliký strach. Stejně se bojím tohoto temného domu natolik, že se mi kosti mění ve vodu při pouhém pomyšlení naň, a proto doufám, že mi dovolíš vzít s sebou džbán vína, abych mohl cestou posilnit svou mysl, poněvadž se obávám, že jinak budu snad výt strachy a tebe tak vyrušovat. Vzít s sebou zbraň je totiž zcela zbytečno, protože jsem měkkého srdce a hrozím se prolévání krve a vždy jsem se spoléhal spíše na své nohy než na zbraně, proto chceš-li bojovat s bohem, je to tvá věc, a já se budu jen z ústraní dívat a povzbuzovat tě svými radami. Předpokládám, že to vše bylo napsáno ve hvězdách již přede dnem mého prokletého zrození, jak je tvým zvykem říkat, avšak to mne ani v nejmenším neutěšuje, nýbrž mou jedinou útěchou je, že jsem na člověka žil již dosti dlouho a do sytosti si opájel svou hlavu ve více krčmách, než bych stačil vypočítat, ba i s ženami jsem zakusil dostatečně rozkoší — naposledy s těmito krétskými ženinkami, které nejsou tak hloupé, aby ležely jako podušky, avšak chraň každého Amon, aby s nimi rozbil džbán! Tím nemíním nikterak Mineu, naši paní, která je příliš cudná, až bych řekl, že její přílišná čistota je také její největší chybou, a její osud ukazuje, jak zkázonosnou jest přílišná čistota, ačkoliv nemohu vypravovat výstražné příklady ze svého dětství, které se rozprchly do všech koutů světa, a nikdy již jsem je nespatřil. To říkám pouze proto, že kdyby byla ta dívka poctivě vešla do tvého lože, jak činí každá slušná žena, aby poznala muže, jenž se jí líbí — toto vše by se nebylo stalo, nýbrž byli bychom již dávno v Simyře nebo v Egyptě, a ona by vládla v tvém domě, z čehož by opět mohlo vzejít mnoho jiných nepříjemností, které nyní nechci vypočítávat, avšak které by byly nepatrné vedle nepříjemnosti, která nás čeká. A zaopatření mého těla není pro mne nikterak maličkostí jako pro tebe, nýbrž jsem ve velikých starostech, co bude se mnou v příštím životě. Avšak co se stane, tomu nelze zabránit, jak řekla žena, když nechala svůj prst mezi mlýnskými kameny."

Věděl jsem, že by Kaptah mohl hovořit třeba po celou noc, jakmile nyní přešel na toto pole a jazyk se mu rozvázal. Proto jsem řekl:

"Přestaň tlachat a vezmi džbán s vínem, chceš-li, avšak pojďme již, abychom dokončili, co jsme začali, neboť myslím, že strážci spí nyní pod vlivem vína, jež jsem jim namíchal."

Strážcové opravdu již hluboce spali a kněz také spal, takže jsem si mohl snadno vzít klíč od Minotaurových dveří, jejž mi kněz ukázal. Vzali jsme s sebou také nádobu se žhavými oharky a pochodně, ačkoliv jsme je ještě nezapálili, neboť v měsíčním světle bylo jasně vidět, a dvířka se nám bez námahy otevřela.

Tak jsme vešli a překročili práh bohova domu a ve tmě jsem slyšel, jak Kaptahovy zuby cvakají o okraj džbánu.