Celá e-kniha Metuzalémovy děti ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
III.
JAK DEN POKRAČOVAL, plnilo se doupě známé jako sídlo Rodin, čím dál víc. Jeden po druhém sem přicházeli členové; přijížděli tunely v podzemí státu a z Indiány. Jakmile se setmělo, vytvořila se u vchodu do podzemní tímě dopravní zácpa; turistické ponorky, falešné pozemní vozy podobné tomu, který měla Mary, motorové lodi uzpůsobené k potápění – všechna tato plavidla plná uprchlíků, z nichž někteří byli od téměř celodenního skrývání hluboko na dně, kde čekali na příležitost proklouznout dovnitř, napůl udušení.
Obvykle užívaný konferenční sál byl pro tento dav příliš malý; domácí zaměstnanci vyklidili největší místnost, refektář, a odstranili příčky, které jej oddělovaly od hlavní haly. O půlnoci tu Lazarus vylezl na improvizované pódium. „Takže,“ prohlásil, „ať to máme za sebou. Vy dole vepředu si sedněte na zem, aby ostatní viděli. Sem ročník 1912. Je tu někdo starší?“
Chvíli čekal, pak dodal, „Kandidáti na předsedu… podávejte návrhy.“
Podali tři. Než se dostali ke čtvrtému, vstal naposledy nominovaný muž. „Axel Johnson, rodina Johnsonových. Žádám, aby bylo mé jméno staženo, a navrhuji, aby ostatní udělali totéž. Lazarovi se včera podařilo přeskočil ty naše nesmysly – ať se do toho dá on. Na politiku Rodin teď není čas.“
Zbylá jména byla stažena, další navržena nebyla. Lazarus řekl: „No dobře, když to takhle chcete. Než se pustíme do diskuse, chci slyšet zprávu prezidenta předsednictva. Tak co, Zacku? Sebrali nějaký příbuzný?“
Nebylo třeba, aby se Zaccur Barstow identifikoval, prostě řekl: „Mluvím za předsednictvo, naše zpráva není úplná, ale až dosud o nikom, kdo by byl zatčen, nevíme. Do chvíle, kdy jsem před deseti minutami opustil komunikační kancelář, ohlásilo devět tisíc sto šest odhalených členů z devíti tisíc dvou set osmdesáti pěti, že nalezli úkryt v dalších baštách Rodin nebo v domovech neodhalených členů nebo někde jinde. Varování Mary Sperlingové bylo překvapivě úspěšné, když uvážíme, jak málo času uběhlo od poplachu do realizace rozhodnutí Rady – pořád ještě se však neohlásilo sto sedmdesát odhalených bratrů. Je pravděpodobné, že většina sem postupně dorazí během několika příštích dnů. Ostatní jsou pravděpodobně v bezpečí, ale nemohou se s námi spojit.“
„K věci, Zacu,“ naléhal Lazarus. „Je nějaká rozumná pravděpodobnost, že se do bezpečí dostanou všichni?“
„Vůbec žádná.“
„Protože o třech se ví, že se vyskytují v prostředcích veřejné dopravy mezi Zemí a Měsícem a že cestují pod jmény, která patří k odhaleným totožnostem. Je téměř jisté, že existují další členové s podobnými problémy, o kterých nevíme.“
„Dotaz!“ Malý domýšlivý chlapík blízko pódia se zvedl a namířil ukazováček na prezidenta předsednictva. „Jsou všichni ohrožení členové chráněni hypnotickým příkazem?“
„Ne. Nebyl –“
„Chci vědět proč!“
„Buď zticha!“ zařval Lazarus. „Nemáš slovo. Tady není nikdo před soudem – a plakat nad rozlitým mlíkem nemáme čas. Pokračuj, Zacku.“
„Výborně. Ale otázku částečně zodpovím: všichni víme, že návrh, aby byla naše tajemství chráněna hypnotickými prostředky, byl na shromáždění, které rozhodlo o uvolnění 'Maškarády', zamítnut. Matně si vzpomínám, že bratr, který má teď námitky, tehdy hlasoval proti.“
„To není pravda! A trvám na tom, že –“
„DRŽ HUBU!“ Lazarus probodával výtržníka pohledem, pak si ho pečlivě prohlédl. „Tondo, ty mi připadáš jako jasnej důkaz toho, že se nadace měla spíš než o věk starat o mozky.“ Lazarus se zadíval na dav. „Každej dostane slovo, ale v tom pořadí, jaký určí předseda. Jestli se eště jednou stane, že někdo někomu skočí do řeči, zacpu mu hubu vlastníma zubama – chcete eště, abych vám předsedal?“
Mumlání, které se ozývalo, vyjadřovalo zároveň šok i souhlas; nikdo nic nenamítal. Zaccur Barstow pokračoval: „Na radu Ralfa Schultze se v průběhu uplynulých tří měsíců předsednictvo nenápadně pokoušelo odhalené členy přesvědčit, aby hypnotické poučení podstoupili. Velkou měrou jsme byli úspěšní.“ Odmlčel se.
„Nenech se pobízet, Zacku,“ naléhal Lazarus. „Jsme krytý, nebo ne?“
…
