Celá e-kniha Dárce ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
8
Po desetihodinové službě v dětské nemocnici se už Clive Turner nemohl dočkat, až půjde domů, vtom ho ale zavolali k telefonu. Byl to Leo Giordano z Médic Ecosse.
„Doktor Turner? Mám pro vás příznivou zprávu. Doktor Kinscherf a doktor Ross projevili souhlas s přijetím té malé Chapmanové k léčbě.“
„To není příznivá zpráva, to je senzační zpráva,“ vykřikl Turner. „Právě jsem měl sdělit jejím rodičům, že ani jeden z nich nevyhovuje jako dárce. Samozřejmě že jsem je předem varoval, ale stejně to nikdy není lehké, říkat někomu nepříznivé zprávy. Řeknu vám upřímně, mnoho nadějí, že byste Amandu přijali, jsem si nedělal.“
„Po pravdě řečeno, ani já jsem v to příliš nevěřil, ale vaše výmluvnost to vyhrála. Vylíčil jsem Rossovi a Kinscherfovi, co jste mi o těch lidech vyprávěl, že by si zasloužili trochu oddechu, a oni to zřejmě dokázali pochopit!“
„Jsem z toho radostí bez sebe,“ řekl Turner. „A její rodiče budou samozřejmě také. Co je teď třeba podniknout?“
„No, bojím se, že je tu ještě jedna překážka.“
„A to?“
„Možná jste už slyšel, že jsme se v poslední době dostali pod určitý vládní dohled.“
„Vzpomínám si.“
„Došli jsme k dohodě o financích, ale součástí té dohody je, že u nás zůstane jeden z jejich lidí jako dozor, jestli neutrácíme státní peníze za šampaňské a kaviár, jak se to o nás, soukromých nemocnicích, říká.“
Turner se zachechtal.
„Domnívám se, že to nejprve budeme muset vyřídit s tím chlapíkem. Nebo co kdybyste se na něj s obhajobou svého případu obrátil sám? Jak už jsem říkal, transplantace jsou drahý špás, takže tu jde o nebývalý altruismus. Ten člověk se jmenuje doktor Steven Dunbar. Můžu vám dát číslo do jeho kanceláře tady u nás, jestli chcete. Co vy na to?“
„Zkusím to,“ řekl Turner. Zapsal si číslo a zeptal se: „Myslíte, že s ním budou velké problémy?“
„Abych pravdu řekl, nevím. Ale můžete mu vyřídit, že my s tím tady všichni souhlasíme. To ho možná trochu ovlivní.“
„To je dobrý nápad,“ usoudil Turner. „A když dá svolení?“
„Tak ji můžeme v pátek přijmout. Budeme tak oba mít čas vyřídit všechny papíry.“
„To by se mi líbilo.“
„Ještě jedna věc,“ řekl Giordano trochu opatrně.
„Ano?“
„Byli bychom rádi, kdyby okolo toho nebylo moc rozruchu.“
To Turnera trochu překvapilo. „Ale vždyť je to od vás ohromně velkorysé gesto,“ řekl. „Já jsem myslel, že byste naopak dobré ohlasy tisku uvítali. Zasloužíte si to.“
„Díky, ale pravdou je, že to dítě je v každém ohledu opravdu vážně nemocné a vždycky zůstává v božích rukou, jestli se vhodný orgán objeví včas. Veřejnost chce okamžitý úspěch, jinak je otrávená, takže bychom byli rádi, kdyby zrovna tento akt dobré vůle zůstal jen mezi námi.“
„No ovšem, pokud si to přejete,“ slíbil Turner.
„Výborně,“ odpověděl Giordano. „Abyste mi dobře rozuměl. Pokud bude k dispozici ledvina, pak budou šance toho dítěte stejně dobré jako šance každého jiného pacienta. Ovšem kdyby mělo nastat příliš dlouhé prodlení a došlo by u ní k problémům s degenerací tkáně, tak bychom se hrozně neradi dostali do skutečného veřejného průšvihu. To by nikomu z nás neprospělo.“
„Rozumím,“ přisvědčil Turner.
„Předpokládám, že do transplantačního registru už zařazená je?“
„Ano.“
„Takže půjde jen o to, změnit tam údaje o momentálním umístění pacientky. Kdybyste mi mohl dát její registrační číslo, mohl bych říct sekretářce, aby tu změnu nahlásila.“
„Můžu vám dát to číslo hned teď,“ navrhl Turner a začal listovat v deskách, které mu ležely na stole vedle počítačového terminálu.
„Tak sem s ním.“
Turner mu číslo nadiktoval a Giordano je pro kontrolu zopakoval.
„Dobrá. Teď je to tedy všechno na doktoru Dunbarovi. Jestli nám přihraje, budeme ji očekávat v pátek, pokud nenastanou nějaké nepředvídané komplikace.“
„Ano, v pátek, a ještě jednou děkuju. Jsem přesvědčen, že mluvím za všechny zúčastněné, když řeknu, že jsme vám ohromně vděční.“
„Nemáte zač.“
Turner položil telefon a zahleděl se na číslo, které si zapsal. Už jen jedna překážka, jedna jediná. Zatracený ministerský úředník! Aspoň…
