15.00
Zvonění ohlašující konec dne na burze utonulo v chaosu. Spousta makléřů se zoufale snažila ukončit své závěrečné transakce.
Pro Struany byl ten den pohromou. Obrovská kvanta jejich akcií se objevila na tabuli nabídky k prodeji a jejich cena šla prudce dolů s tím, jak se šířily nové a nové pověsti a nabízely další jejich akcie. Jejich hodnota klesla z 24,70 na 17,50 a pořád ještě zbývalo 300 000 neprodaných akcií. Klesly také akcie všech bank a trh se zmítal v nejistotě. Každý čekal, že Ho-Pak vyhlásí následující den bankrot – jen díky panu Luisi Basiliovi, který v poledne pozastavil obchod s jejich akciemi, se banka nezhroutila ještě týž den.
„Sakra, to je k vzteku!“ řekl kdosi. „Kvůli tomu zatracenému zvonku jsem v háji.“
„Podívej se na taj-pana!“ vykřikl jiný. „Vypadá, že je všechno normální a zatím Panskému domu zvoní umíráček!“
„Náš Ian není žádná padavka, to je jasný. Koukej jak se usmívá. Proboha, za jeden den spadly jeho akcie z 24,70 na 17,50 a přitom od té doby, co s nimi šel na trh, neklesly nikdy pod 25 a on se tváří jakoby nic. Zítra Gornt převezme kontrolu!“
„Taky myslím. Gornt anebo banka.“
„Viki? Těžko, mají dost svých problémů,“ vmísil se další do diskuse rozčilené, upocené skupinky.
„Svatá makrelo, vážně myslíš, že to Gornt udělá? Gornt taj-panem nového Panského domu?“
„To si nedovedu představit!“ ozvalo se mezi hlučícím davem.
„Radši to zkus, kamaráde. Ale je to fakt, člověk by nikdy neřekl, že Ian dostal nakládačku…“
„Už bylo sakra načase!“ zavolal kdosi.
„Co blbneš, taj-pan je dobrej chlap, to Gornt je arogantní pacholek.“
„Oba jsou pacholci!“ usoudil další.
„No já nevím. Ale fakt je, že Ian je flegmon. Ian je flegmon jako charita a ta je pěkně studená…“
„Ale ne jako chudák starý Willy, ten je mrtvej, pacholek!“
„Willy? Jaký Willy?“ zeptal se někdo uprostřed řehotu. „Ech?“
„Vzpamatuj se, Charlie, to je jen takový fór, taková říkanka, to je všechno. Jak ti to dnes šlo?“
„Vydělal jsem si menší balík na provizích.“
„Já taky.“
„Fantastický! Zbavil jsem se všech akcií. Teď mám jen hotové prachy, díky Bohu! Pro některé klienty to bude zklamání, ale jak nabyl, tak pozbyl, můžou si to dovolit!“
„Já mám pořád ještě 58 000 akcií Struanů a žádné zájemce…“
„Matičko skákavá!“
„Ho-Pak je vyřízený! Zavřeli dveře.“
„Cože!“
„Všechny pobočky, do poslední!“
„Bože na nebesích, víš to určitě?“
„Samo, že to vím určitě a Viki prý zítra taky neotevře a guvernér prý na zítřek vyhlásí oficiální volno pro banky! Mám to z nejvyšších míst, kámo!“
„Svatá panno, takže Viki zavírá?“
„K čertu, jsme všichni na hrnci…“
„Poslouchej, právě jsem mluvil s Johnjohnem. Ty pomluvy se dostaly až k nim, ale on tvrdí, že budou v pořádku – že si nemáme dělat hlavu…“
„Díky Bohu!“
„Říkal, že před půl hodinou byla v Aberdeenu demonstrace, když tamní pobočka Ho-Paku nezvládla situaci, ale Richard Kwang právě vydal zprávu pro tisk, podle které je ‚dočasně zavřeno‘ ve všech pobočkách kromě hlavní v centru. Nikdo si nemusí dělat starosti, má spoustu peněz a…“
„Kecá!“
„…a každý klient si může přijít s vkladní knížkou a dostane peníze.“
„Co jejich akcie? Když likvidují pohledávky, kolik myslíš, že budou vyplácet? Deset centů za dolar?“
„Bůhví! Ale při tomhle karambolu přijdou spousty lidí o svoje prachy!“
„Hej, taj-pane! Vykašleš se na svoje akcie nebo je koupíš?“
„Panský dům je v pohodě, kamaráde,“ řekl Dunross ležérně. „Klidně nás kupuj!“
„Jak dlouho můžeš čekat, taj-pane?“
„Tahle prkotina se brzy srovná, bez obav.“ Dunross postupoval zástupem směrem k východu, Link Bartlett a Casey šli za ním. Otázky na něj jen pršely. Většinu odbyl žertem, pár zodpověděl a najednou se před ním objevil Gornt a oba se octli uprostřed davu proti sobě. Všichni ztichli.
„Nazdar Quillane, jak to dnes šlo?“ zeptal se zdvořile.
„Výborně, Iane, díky za optání. Mí partneři a já máme náskok tři nebo čtyři miliony.“
„Ty máš partnery?“
„Ovšem. Nájezd na Struany není procházka růžovým sadem – samozřejmě že mám solidní a solventní …
