Krvavý Bill a Viola (Miloslav Švandrlík)

6

„Tak co, Marcelo,“ zeptal jsem se sestry druhý den. „Stálo to za to?“

Vrhla na mne nenávistný pohled. „Tys to věděl!“ řekla.

Nerozuměl jsem jí. Co jsem měl vědět?

„Tys věděl, že není básník!“ uvedla věc na pravou míru. A hned vzápětí se bolestně rozeštkala. Neboť Jiří Trubač ji zklamal tak, jak jen lze zklamat ženu. Za prvé není básník a za druhé koketoval se všemi ženskými, které cestou potkali. Nakonec to Marcela nevydržela a utekla mu.

Ale dobře jí tak! Proč opovrhla hodným Bořivojem Králíčkem a sedla na lep tomu hezkému podvodníčkovi? Proč se nechala ošálit tím zpustlým, zhýralým individuem? Proč jenom neměla takový rozum, jako má nyní?

Nyní je už úplně jiná! Jiří Trubač pro ni přestal existovat! Je pro ni míň než nic! Z básníka se vyklubal obyčejný studentík z městské hudební školy a ještě k tomu bezcharakterní lump! Ani ve snu by jí nenapadlo se s ním zahazovat! Ani slůvko by už s ním nepromluvila!

Vyklonil jsem se z okna. „Tak se mi zdá, Marcelo,“ řekl jsem, „že Jirka Trubač stojí před naším barákem.“

V tu ránu dostal Marcelin obličej úplně jiný výraz. Vymrštila se ze židle a s rychlostí, jakou bych od ní nikdy neočekával, se vyřítila z pokoje.