Krvavý Bill a Viola (Miloslav Švandrlík)

4

Jednoho krásného dne si zapomněla Marcela na stole kožené desky. Tak jsem je jen tak mimochodem otevřel. Bylo v nich lejstro, kterým se ségra přihlašovala k vedení pionýrů na nějakém letním táboře. A k tomu byl přiložen její vlastnoručně psaný životopis. Když jsem ho četl, tlouk‘ jsem se smíchy o otoman jako při třetím záchvatu bahenní zimnice.

Z životopisu vyplývalo, že je-li vůbec někde na světě dokonalá žena, pak je to jedině Marcela. Téměř od narození bojovala za práva dělnické třídy a nepustilo ji to ani na sociálně zdravotní škole. Zapojila se do všech možných organizací včetně Spolku přátel žehu. Kdyby ten životopis četl Karel Marx, musel by zblednout závistí a považovat se za pravicového sociálního demokrata.

To mě dožralo. Jelikož jsem někde četl, že se skutečnost nemá lakovat na růžovo, hodil jsem životopis do truhlíku a na čistou čtvrtku papíru jsem napsal:

„Jmenuji se Marcela Ježáková. Je mi 17 let a od narození jsem slabomyslná. Jak jsem se mohla dostat na výběrovou školu, je učiněnou záhadou nejen pro mě, ale pro celé moje okolí. Mám rovněž silně narušený charakter, což se projevuje zejména tím, že špicluju a donáším. K vedení pionýrů se hodím asi tak jako rynglová povidla na vyleštěné parkety.“

Papír jsem vsunul do desek a nic netušící Marcela ho odnesla. Den nato dostala silný hysterický záchvat. Mrskala sebou na gauči jako kdyby právě pozřela patnáct dekagramů tekutého jedu proti potkanům. Teprve když máma chtěla zavolat doktora, trochu se uklidnila a začala recitovat:

„I kdyby život můj plný byl hříchů,

plničký nešťastných omylů, osudných kroků…“

Táta se na ni zpytavě podíval a řekl:

„No, co se dá dělat. Já zejtra dojdu ke Králíčkovům a Bořivoj si tě musí vzít. Jste sice ještě oba mladí, ale když jste nedávali pozor…“

Načež Marcela dostala nový hysterický záchvat. Z jejího nesouvislého štkaní se maminka dozvěděla pravdu o podvrženém životopisu.

„Pěkně to s námi dopadá,“ pravila odevzdaně. „Otec je nesvědomitý holkař, z kluka roste uličník a gauner, a co bude z holky, to si vůbec netroufám pomyslet!“

Takže odpoledne skončilo dalším – v pořadí již třetím hysterickým záchvatem naší ukřivděné Marcely.