1:15
Toni seděla vepředu vedle Carla Osbornea, když zastavil před strážním domkem Kremlu. Její matka byla vzadu. Toni podala Carlovi svou propustku a matčin důchodcovský průkaz. „Dejte to strážnému společně s vaším novinářským průkazem,“ řekla.
Toni viděla, že k nim přichází Hamish McKinnon. „Ahoj, Hamishi. To jsem já,“ řekla. „Mám s sebou dva návštěvníky.“
„Zdravím, paní Gallová,“ řekl strážný. „Nemá náhodou ta paní vzadu na klíně psa?“
„Toho si nevšímej,“ řekla.
Hamish si zapsal jejich jména a vrátil jim doklady. „Stevea najdete v recepci.“
„Už fungují telefony?“
„Ještě ne. Opraváři zrovna odjeli pro nějakou náhradní součástku.“ Zvedl závoru a Carl vjel dovnitř.
Toni se na Irský Telecom pořádně namíchla. V takových podmínkách by měli vozit všechny náhradní součástky s sebou. Silnice budou brzy neprůjezdné. Pochybovala, že se do rána vrátí.
Carl zastavil před hlavním vchodem. „Počkejte tu.“ Toni vyskočila z auta dřív, než začal protestovat. Nechtěla ho zbytečně pouštět do budovy. Vyběhla po schodech, prošla mezi kamennými lvy a otevřela dveře. Překvapilo ji, že v recepci nikdo není. Jeden strážný mohl být na obchůzce, ale druhý tam měl zůstat.
Zamířila do dozorny. Na monitorech uvidí, kde se strážní právě nacházejí. Ohromilo ji, že dozorna je taky prázdná. Píchlo ji u srdce. Po čtyřech strážných nikde ani stopy? Něco tu nehraje.
Opět se podívala na monitory. Na všech byly prázdné místnosti. Jestli jsou strážní v budově, alespoň jeden z nich by se měl každým okamžikem objevit na některém z monitorů. Nikde se ale nic nepohnulo.
Pak si něčeho všimla. Podívala se na záběry z laboratoře B eS-4. Bylo na nich datum 24. prosince. Mrkla se na hodinky. Bylo po jedné hodině ráno. Byl Boží hod, 25. prosince. Dívala se na staré záběry. Někdo manipuloval s videozáznamem. Posadila se ke klávesnici a spustila patřičný program. Během několika minut zjistila, že všechny záběry z laboratoře B eS-4 jsou včerejší. Opravila je a pohlédla na obrazovky.
V chodbě před šatnami seděly na zemi čtyři postavy. Toni vyděšeně zírala na monitor. Panebože, dej, ať nejsou mrtví, modlila se v duchu. Jedna postava se pohnula. Podívala se pozorněji. Byli to strážní s rukama za zády, jako by je tam měli spoutané.
„Ne! Ne!“ vykřikla. Ale chmurný závěr byl zcela jasný: v Kremlu došlo k přepadení. To je její konec. Nejdřív Michael Ross a teď tohle. Kde udělala chybu? Nepodařilo si jí ústav patřičně zabezpečit. Zklamala Stanleyho.
První impulz jí radil běžet do laboratoře rozvázat strážné. Pak se ale ozval policejní výcvik. Přemýšlej, analyzuj situaci a naplánuj si první kroky. Pachatelé můžou být ještě v budově, i když měla silné tušení, že to mají na svědomí opraváři z Telecomu, kteří právě odjeli. Zvedla sluchátko.
Telefon pochopitelně nefungoval. Porucha linek byla zjevně součástí plánu lupičů. Vytáhla z kapsy mobil a zavolala policii. „Tady Toni Gallová, vedoucí bezpečnostního oddělení Oxenfordova výzkumného ústavu. Došlo tu k přepadení čtyř strážných.“
„Jsou podezřelí stále ještě v prostorách areálu?“
„Myslím, že ne, ale nevím to jistě.“
„Je někdo zraněný?“
„To nevím. Půjdu to zkontrolovat, ale nejdřív jsem vám to chtěla oznámit.“
„Pokusíme se k vám poslat hlídku, i když nevím, jestli se k vám dostane. Silnice jsou v hrozným stavu.“ Byl to zřejmě nejistý mladý strážník.
Toni se ho snažila popohnat. „Mohlo tu dojít k veřejnému ohrožení. Včera zemřel mladý muž, který se nakazil virem z našeho ústavu.“
„Uděláme, co bude v našich silách.“
„Myslím, že Frank Hackett má dnes v noci službu. Je někde v budově?“
„Odjel k případu.“
„Zavolejte mu domů a ohlaste mu to.“
„Poznamenám si to.“
„Naše telefony nefungují. Poruchu mají nejspíš na svědomí vetřelci. Zapište si, prosím, číslo mého mobilu.“ Nadiktovala mu ho. „Řekněte Frankovi, ať mi okamžitě zavolá.“
„Vyřídím.“
„Můžu vědět, jak se jmenujete?“
„Strážník David Reid.“
„Děkuji vám, strážníku Reide. Budeme čekat na příjezd hlídky.“ Toni ukončila hovor. Vyběhla z místnosti a spěchal…
