20.
„Pochybuji,“ usoudil Brigádní Generál, „že je tu takové velké nebezpečí, jak jste popisovali. Ty stroje jsou nejspíš schopné ovlivnit citlivce, jenže člověka ostříleného, jenž stojí nohama pevně na zemi…“
„Předpokládám,“ přerušil jej Lansing, „že myslíte sebe. Pokud je to tak, nenechte se ode mne zdržovat. Běžte bez váhání rovnou tam.“
„Jste na velkém omylu,“ varovala Mary Generála. „Já senzitivní nejsem. Edward by být mohl, to je možné, Sandra určitě. Pastor byl a –“
„Pastor,“ namítl Brigádní Generál, „nemohl být citlivý člověk. Možná mdlý a labilní, ale jinak ťulpas.“
Mary si odevzdaně vzdychla. „Udělejte si to tedy po svém.“
Celá pětice stála na kovové rampě v uctivé vzdálenosti od strojů. Stroje si pro sebe bez ustání prozpěvovaly a kočičí oči se jim dosud třpytily.
„Předem jsem doufal,“ přiznal se Jurgens, „že když jsem sám z poloviny stroj, tak bych měl s touto aparaturou nalézt jistou spřízněnost. Nemohl jsem to samozřejmě vědět, protože na mém světě užíváme jen nejjednodušší stroje. Ani vzdáleně se těm zdejším nepodobají. Jak jsem řekl, těšil jsem se nejspíš na zajímavý zážitek, jsem však hluboce rozčarován.“
„Necítíš nic?“ ptala se Sandra.
„Absolutně nic,“ odpověděl. „Nuže, když jsme si teď ty stroje prohlédli,“ naléhal Brigádní Generál, „co si s nimi počneme? Jaký bude náš příští krok?“
„Nic jsme vám neslibovali,“ bránil se Lansing, „jen že s vámi půjdeme, abychom se na ně podívali společně. Co se týká mne, je to vše, co jsem hodlal udělat. Podívat se na ně ještě jednou.“
„Tak jaký nám z toho plyne užitek, že jsme je našli?“
„Vysvětlovali jsme vám,“ opakovala Mary, „že v této chvíli jim není možné porozumět. Hledal jste něco – neměl jste představu, co by to mělo být – tak jsme vám to tu našli. Tehdy v noci jsem vám řekla, že nás to město zabije jednoho po druhém. Pastor vás přesvědčoval, že je to ďáblovo město, a uprchl před zlem, které spatřil. Pokud měl Pastor pravdu a ďábel je ve městě, mohou být tyhle stroje jeho součástí.“
„To si přece nemyslíte, že ne?“
„Ne, nemyslím. Nemyslím si, že by stroje mohly být schopné zla. Tohle město ale není místem, kde je radno setrvávat, a já odcházím právě teď. Jdeš také, Edwarde?“
„Ty vedeš výpravu. Budu ti v patách.“
„Teď okamžik počkejte.“ zahřměl Brigádní Generál. „Nemůžete mne nyní opustit. Teď, když už nám schází jen krůček.“
„Krůček k čemu?“ otázal se Jurgens.
„Krůček k nalezení hledaného řešení.“
„Řešení tu nenajdete,“ konstatoval Jurgens. „Stroje mohou poskytnout částečnou odpověď, ale ne celou, a žádné řešení z nich nevypáčíte.“
Brigádní Generál na něj začal prskat, ale nevydal přitom ani hlásku. Tvář měl nafouklou a brunátnou vztekem a pocitem křivdy. Pak náhle prskat přestal. „To se teprve uvidí.“ zařval na ně. „Já vám ukážu. Všem vám ukážu.“
Během křiku poskočil a rozběhl se po rampě mezi oběma řadami strojů.
Jurgens učinil ve snaze jej dohonit dva rychlé kroky, na hladkém povrchu rampy se pokusil najít pevnou oporu pro berlu, jenže Lansing mu berlu s rozmyslem podkopl. Robot se rozplácl na zemi.
Brigádní Generál dosud běžel. Dostal se po rampě už dost daleko, když mu na celém těle začaly sršet jiskry. Jiskry na nepatrný zlomek vteřiny zazářily a Generál zmizel.
Oslepeni oslňujícím světlem, ostatní zůstali nehnutě stát, naplněni hrůzou. Jurgens použil berlu, aby se vyškrabal na nohy.
„Myslím,“ promluvil na Lansinga, „že vám vděčím za život.“
„Už dříve jsem ti sliboval,“ opáčil Lansing, „že jestli se ještě pokusíš o nějakou další skopičinu, praštím tě tím, co budu mít po ruce.“
„Nevidím jej,“ zašeptala Sandra. „Brigádní Generál tam není.“
Mary zaměřila kužel světla z kapesní svítilny na rampu. „Ani já,“ přisvědčila. „Jenže světlo nedosáhne příliš daleko.“
„Řekl bych, že dosáhne,“ ubezpečil ji Jurgens. „Generál je pryč.“
„To se nám ale nestalo,“ otočila se Mary k Lansingovi. „Naše těla tady zůstala.“
„Nešli jsme po rampě tak daleko jako Generál.“
„Tím by se to dalo vysvětlit,“ přikývla Mary. „Hovořil jsi o strojích, jež jsou …
