5.
Budova stála ve vedlejší ulici poblíž obchodního střediska, které kleslo za vrchol ekonomického rozkvětu už před lety. Nějaký člověk kráčel po opačné straně ulice o několik bloků dál a v ústí aleje pes zkoumal tři popelnice, s velkou pravděpodobností se snažil rozmyslet si, kterou z těch tří by bylo nejvýhodnější převrátit, aby z toho měl co největší profit.
Když vyzkoušel větší z klíčů v zámku předních dveří, šlo to hladce a Lansing vstoupil. Dlouhá, spoře osvětlená hala zabírala celou délku budovy. Bez potíží našel číslo sto třicet šest. Menší klíč se hodil do zámku stejně dobře a Lansing vešel. Na protější straně místnosti stálo dvanáct hracích automatů vyrovnaných do řady podél zdi. Pátý zleva, na ten jej upozorňoval stroj, s nímž mluvil před několika hodinami. Odpočítal tedy automaty zleva a přešel místnost, aby konfrontoval pětku. Zalovil v kapse, vyjmul jeden ze stříbrných dolarů a nacpal ho do automatu. Stroj rázem jásavě ožil a zacvakal na něj, když stlačoval páku. Číselníky se roztočily oním potřeštěným způsobem, s jakým se nelze setkat nikde jinde, než u bezstarostně bláznivého hracího automatu. Jeden číselník se zastavil, druhý povyskočil a pak se zasunul a třetí se zastavil s náhlým lupnutím. Lansing zpozoroval, že písmena, jež se vyrovnala na ciferníku, byla všechna stejná. Stroj zakašlal a z výplatního skluzného žlábku se řinula záplava zlatých mincí, každá o velikosti dolaru. Naplnily záchytnou misku, kaskádovitě přetekly na podlahu a ze žlábku nepřestávala proudit zlatá záplava. Některé mince dopadaly na hranu a kutálely se jako třpytící se kolečka všude po podlaze.
A znovu se číselníky roztočily (roztočily se bez toho, že by někdo vložil další dolar do štěrbiny) a znovu se s bouchnutím zastavily. Znaky na číselnících byly opět všechny stejné a stroj, docela nonšalantně, vychrstl další proud mincí.
Lansing zůstal ohromeně stát, trochu zachvácený panikou, neboť se stal svědkem čehosi neslýchaného. Nikdy se nestalo nic takového, nikdy nemohlo dojít k něčemu podobajícímu se dvěma jackpotům za sebou.
Když se stroj s cvaknutím vypojil a trůnil tam němý a apatický, Lansing chvíli počkal, jako by zpola předpokládal, že se stroj znovu zapojí a vyplivne další jackpot. Říkal si, že u takového automatu je myslitelné všechno; zázrakům, jaké stroj dovedl, nebylo konce.
Zázrak se však neopakoval, a když se Lansing ujistil, že se již další nestane, shrabal mince ze záchytné misky, vsypal si je do kapsy saka a pak se spustil na všechny čtyři, aby sesbíral mince roztroušené po podlaze. Jednu z mincí si přidržel na světle a důkladně si ji prohlédl. Nedalo se pochybovat o tom, že ji vyrobili ze zlata. Už proto, že vážila víc než stříbrný dolar. Opravdu pěkně ražená mince, zářivá a vyleštěná, bytelná a sympatická do ruky, ale nemohl ji zařadit k žádné známé minci. Na jedné straně se vyjímala rytina krychle stojící na příčně šrafované ploše, jež nejspíš představovala zem. Druhá strana nesla zpodobnění čehosi na způsob protáhlé věže. To bylo vše. Žádná slova, ani označení hodnoty.
Postavil se na nohy a rozhlížel se po místnosti. Stroj, s nímž původně hovořil, mu řekl, aby vhodil druhý dolar do sedmého automatu. Mohl by to udělat také, pomyslel si. Transakce s pátým automatem nedopadla zle a štěstí by mu mohlo vydržet i u sedmého.
Vyrazil podél řady k číslu sedm. Vztáhl ruku, aby vsunul do štěrbiny druhý dolar, ale pak zaváhal. Proč, ptal se sám sebe, pokoušet štěstí? Možná jej číslo pět mělo jen nalákat. Jedině Bůh může vědět, co se stane, až začne hrát na čísle sedm. Jenže i tak, pomyslel si, kdyby se teď obrátil a odešel s kapsou naplněnou zlatem, otázky by jej nikdy nenechaly na pokoji. Nikdy by nemohl klidně spočinout, otázky by na něj nikdy nepřestaly dotírat.
„K čertu s tím,“ vyhrkl nahlas a vhodil dolar. Automat ho polkl, zařinčel a světélka na číselnících se rozzářila. Lansing stlačil páku a číselníky ztřeštěně zavířily. Pak světélka pohasla a stroj zmizel. Stejně tak zmizela i místnost.
Lansing stál na…
