19
Úder Dvě, nápor na linku l-800
I když celkové časové rozvržení spoléhalo na náhodu, plán na využití šance byl vynikající, výsledek roků studia a modelování a simulace činností. Operace vlastně začala, když šesti velkým komerčním bankám v Hongkongu začaly docházet americké státní dluhopisy. Ty byly nakoupeny před několika týdny, jako součást složité výměny za jeny, provedené jako klasická ochrana proti nestabilitě měny. Samotné banky čekalo trauma - změna vlastnictví samotného základu, na němž stály - a oba faktory způsobily, že se jejich hromadné nákupy jevily jako zcela běžný akt, zaměřený na maximalizaci likvidity a flexibility současně. Likvidací dluhopisů jenom inkasovaly z poměrné změny hodnoty dolaru a jenu. Opatření jim přinese sedmnáctiprocentní zisk, pak se nakoupí japonský jen, který, jak teď finanční experti na celém světě prohlašovali, dosáhl dna a brzy se od něj odrazí. Přesto, dvě stě miliard dolarů v amerických obligacích bylo na trhu krátce, a navíc byly oceněny nízkou hodnotou. Evropské banky se jich brzy chopily. Bankéři v Hongkongu provedli patřičné elektronické úkony a transakce byla ukončena. Pak tuto skutečnost telegrafovali do Pekingu a s neochotným potěšením ukázali, že uposlechli příkazů a předvedli poslušnost těm, kteří vbrzku budou jejich politickými pány. Tím líp, říkali si všichni, že na tom vydělali.
V Japonsku byla transakce zaznamenána. Čtrnáct hodin oproti místnímu času v New Yorku, dosud největším světovém středisku obchodování, nebylo pro tokijské obchodníky nezvyklé, že pracovali v hodinách obvykle patřících nočním hlídačům, a v každém případě spoje, předávající informace z oblasti financí, nikdy nepřestaly přenášet údaje. Některé lidi by překvapilo, kdyby se dověděli, že pracovníci v obchodních kancelářích mají hodně vysoké postavení, a že v nejvyšším poschodí významné kancelářské budovy byla minulý týden zřízena zvláštní místnost. Její nynější obyvatelé jí říkali ,válečná místnost', a byly v ní telefonní linky do všech měst na světě, v nichž probíhala významná obchodní aktivita, i počítačové displeje, ukazující, co se v nich ve všech děje. Pak následovaly další asijské banky a opakovaly hongkongskou transakci, a lidé ve štábní místnosti sledovali své počítače. Těsně po poledni newyorského času v pátek, což bylo 2:03 dopoledne v sobotu v Tokiu, viděli, jak byly vrženy na trh americké obligace za dalších tři sta miliard dolarů, tentokrát za cenu ještě lákavější než ty, které byly právě nabízeny v Hongkongu, a i tyhle ihned nakoupili další evropští bankéři, pro které pracovní den a týden právě končily. Až dosud se nestalo nic závratně neobvyklého. Teprve potom japonské banky provedly svou operaci, dobře krytou operacemi ostatních. Tokijské banky také začaly odprodávat své americké státní dluhopisy, a jak to vypadalo, zjevně tak dělaly opatření k upevnění jenu. Při tom však byly světové pohotové přebytky dolaru spotřebovány během několika minut. To se dalo pominout jako pouhá shoda okolností, ale obchodníci s oběživem - alespoň ti, kteří v New Yorku nebyli na obědě - si nyní uvědomili, že každé další obchodování s těmito střednědobými státními dluhopisy povede k nestabilitě, jakkoliv se to mohlo zdát nepravděpodobné, a to tím spíš při známé pevnosti dolaru.
Slavnostní večeře byla odrazem tradiční ruské pohostinnosti, o to vřelejší, že se oslavoval konec dvou generací nukleární hrůzy. Metropolita ruské pravoslavné církve pronesl dlouhou a zpěvavou litanii. Sám dvakrát oběť politické represe, dosáhl toho, že jeho výzva k jásání byla dojemná, a několik lidí pohnula k slzám, které byly brzy zapuzeny začátkem hostiny. Podávala se polévka, kaviár a pernatá zvěř, a jemné hovězí; a také obrovské množství alkoholu, který se, protentokrát, nikdo nezdráhal konzumovat. Pracovní část cesty byla splněna. Nyní skutečně nezbývala žádná tajemství, která bylo třeba skrývat. Zítra je sobota, a každý bude mít možnost dlouho spát.
„Ty taky, Cathy?“ optal se Jack. Jeho žena obvykle moc nepila, al…
